Jen já a on.

Celý víkend.Asi po měsíci jsme s Milovaným strávili celý víkend společně. Byla to paráda. Jak málo stačí, aby se člověk znovu zamiloval do stejného člověka. Byla to prostě paráda! V pátek šust šust, pak jsme vyrazili na oslavu jednoho jeho kamaráda, kde se grilovalo, pilo, klábosilo… celý večer jsme byli s Milovaným vedle sebe a doháněli deficit v přítomnosti toho druhého. Oslavu jsme opustili někdy kolem půlnoci a ještě sami zašli v Městečku do našeho oblíbeného baru. V sobotu jsme jeli kolem poledního (původně to mělo být v 10, ale nějak se nám po oslavě nechtělo vstávat) do kempu a váleli jsme se na pláži. Zase jsme celý den byli spolu, večer se k nám přidala společnost a zase se slavilo… v noci nás s Milovaným čekalo naše poprvé, co se týče spaní ve stanu. Po této noci vím, že s Milovaným již nikdy stanovat nepůjdu. Byla to noc hrůzy!!! Nějak špatně snášel spaní na tvrdém a byla mu zima, celou noc se na mě mačkal, div mě ze stanu nevytlačil. Do toho po vypitém alkoholu byl trochu náměsíčný, pořád mlel, takže jsem se opravdu parádně vyspala. V neděli se nám zdálo, že slunce nevyleze a kolem poledního jsme odjeli domů (od našeho odjezdu samozřejmě pálilo sluníčko až do večera :o(( ). Doma jsme si schrupli, pak šust šust a hned nato pozdní obídek v místní pizzerii. To bylo velice sympatické. Pak jsme šli domů, zkoukli jsme Casino Royale a ve čtvrt na sedm jsme vyrazili na procházku, kterou jsme završili návštěvou zahrádky… vůbec se mi nechtělo domů, bylo tak krásně. S ním mi bylo tak krásně. A dneska už je zase v práci a mně je smutno. No není lepší se s ním vůbec nevidět několik dní za sebou a být na to navyklá???