čtvrtek 16. dubna 2015

Otrokem svého bytu...

Tak a je to. Od včera jsme oficiální bezdomovci. Náš starý byt předaný novým majitelkám a nový byt stále ještě patří starému majiteli. A my se potupně museli nakvartýrovat k mamce. Je mi smutno, tuze smutno. Včera jsem kolem starého bytu projížděla v autobuse a vyloženě mě nasralo, když jsem viděla v okně nějaké cizí záclony!

U mamky bydlíme už od neděle. Je to peklo. Máma před koncem roku dokončila rozsáhlou rekonstrukci a netušila jsem doteď, co si tam vlastně vše nechala udělat.

Takže instrukce znějí  jasně:
- na linku v kuchyni si vždy dávat noviny před započetím jakýchkoli  prací. A to včetně krájení na prkénku. Je prý takový náchylná. Na linku nesmí přijít nic kovového, horkého... je ale krásná!
- v koupelně desku kolem umyvadla otírat speciálním hadříkem, jakmile tam bude mokro (asi se nepředpokládá, že by se v umyvadle mohla používat voda či co). Na topení-žebřík nedávat mokré a vlhké ručníky (nechat uschnout někde jinde a pak je tam teprve dát). Koupelna je ale krásná.
- pod sušák na prádlo dávat deku, aby náhodou nevytlačil díry do koberce. Je krásný a nový.

Shrnu to - dívej se, ale nepoužívej.

Už jsem v kuchyni vařila dvakrát a byla jsem z toho pěkně vystresovaná, abych něco neposrala. Květáka hlídám téměř na každém kroku. "Nejezdi po té lince autem, nejezdi v té vaně autem, necákej vodu..."

Jak se mi stýská po mé staré lince. Popálené, poškrábané, dříví štípat jsem tam mohla... ale bylo to tak pohodlné. Květák si tam jezdil vodní-pěnové závody s autama, zatímco já válela těsto přímo na lince, případně jsem tam klepala maso, abych si nenašpinila prkýnko...

Doufám, že pak na nové vybavení nebudu také tak "opatrná". Těším se totiž, že v novém bytě budu žít a ne ho mít jako výstavku...