pátek 29. srpna 2014

Děda versus technika. Někdo krutě prohrává!

Tak jsem včera po dlouhé době zavítala na návštěvu k prarodičům. Měla jsem trochu výčitky, protože co chodím do práce, už není  na návštěvy tolik času jako na mateřské.

Po obvyklém stravovacím maratonu, kdy se babička snažila do mně nacpat jídla, jako bych od poslední návštěvy nejedla, jsem se na chvíli odvalila k telce, abych si odpočinula a viděla alespoň kousek své milované Ulice (je to taková moje televizní neřest) :o)

Jelikož Květák pořád pobýhal a halekal po bytě, musela jsem se spokojit s tím, že uvidím jen hýbající se obrázky a občas nějaké to slovo, ze kterého jsem se snažila odvodit, o čem asi rozhovory jsou... ale pořád mě tam něco rušilo. Něco vadilo...

Po chvíli Květák na chvíli vypadnul z obýváku a já kousek rozhovoru slyšela pořádně. Zjistila jsem, že nějaký chlápek do toho kecá a popisuje probíhající situaci - "Libor se zvedá a odchází od snídaně", "Lumírova kancelář, sedí Hložánek, Mastný a Lumír", "Hložánek klopí zrak."... ani jsem nevěděla, že taková funkce na telce existuje... ale dost mě udivovalo, proč to tam staříci maj nastavené, oba vidí přeci dobře...

Po chvíli jsem to vzdala a vrátila se k čilému hovoru v jídelně. A ptám se dědy, co to tam mají  nastaveno za program pro slepce a proč?
"To nám tam naskočilo samo. Nevím, co si to zase vymysleli. Kecaj nám skoro do každýho programu..."
"Dědo, to sis tam musel nastavit. My to nemáme."
"Ne, já nic nenastavoval. To oni. Víš, jak nás to s babičkou štve? Pořád na toho chlapa pořváváme, proč nám to popisuje, že to přece vidíme!". Zajímalo by mě, koho myslel tím "oni". Asi nějaký skřítky uvnitř telky, kteří se baví tím, že jim vyprávěj, co zrovna viděj? Nějací permoníci nasírači?
Šla jsem do kolen...

Vrátila jsem se do obýváku, po  pěti minutách jsem přišla, že už to tam nemají a děda byl spokojený. Ale dostal mě, když se přiznal, že na televizi takhle koukají už půl roku!!!!!!!!!!!!!! Prostě to vzali jako fakt, ani se o tom s nikým nebavili, prostě jen doma při sledování pořadů neznámému chlapíkovi  nadávali do blbců...

Můj děda, který má email, funguje na internetových aukcích! Měla jsem o jeho dovednostech lepší mínění :o)) ještě že mně má a já mám svou slabost pro Ulici, jinak by se na to přišlo až o Vánocích při sledování pohádek :o)))

úterý 26. srpna 2014

Stanování

Tak jsme se s Kadeřnicí rozhodly využít jednoho z posledních letních víkendů a vyrazily jsme pod stan do kempu. Milovaný měl pracovní víkend a sestra se zcela náhodně zase po delší době sama dožadovala Květáka na noc.

Takže pátek volný! Žádné chůvičky a odbíhání do stanu, abych zkontrolovala, jestli dítě opravdu spí a chůvičky nelžou, když mlčí...

Přijely jsme už někdy v půl 4 a než jsme se dostaly k postavení stanu, měly jsme už tři malý piva... Já jsem byla pro aspoň malou procházku, ale Kadeřnice se odmítala hnout. A já nenaléhala. A tak jsme si užily večer jak za starých časů...

Ale ty následky! Ráno mě probudily hrozné křeče v břiše. Ještě že kousek od stanu bylo křoví, protože na záchod bych to nestihla ani náhodou! V předsíni stanu nablito. Kadeřnice to nějak nezvládla! Ještě že to nevyhodila vevnitř.

V deset dorazil natěšený Květák a čekaly na něj dvě pěkné zdechliny. Ale na výlet parníkem jsme ho vzaly, jak jsme slíbily. To byl tedy výlet. Celý den střídavě bylo zle mně nebo Kadeřnici. Obě jsme se věčně sháněly po záchodu, každá z jiného důvodu. Jediný spokojený byl Květák :o))

Navečer jsme se konečně vzpamatovaly a já byla schopná i jíst a pivo jsem si taky zkusila dát... Květák si mezitím našel nevěstu a ještě za tmy jsem ho honila, aby šel konečně spát. Lítal po kempu jak zběsilej. Ulehla jsem s ním a už se nevrátila. Prostě jsem na dvě akce za sebou už vážně stará!

Každopádně Kadeřnice se nějak zmátořila a do stanu se vrátila ve 4 ráno...

Já druhý den odpočatá, s Květákem už v 8 ze stanu venku. V 9 už jsem za sebou měla první mač v pingpongu. Vítězný samozřejmě.

Celou neděli bylo nic moc počasí, ale když jsem viděla spokojeného Květáka se svou  nevěstou, domů jsem nijak nepospíchala...

A teď jen s hrůzou čekám, jestli nezačne být nemocný. Věčně se tam někde válel v mokré trávě, hrabal se v loužích a příští pondělí nastupuje do státní školky, tak potřebuju, aby byl fit... Snad to ustojí :o)

středa 20. srpna 2014

Hubnu do oteplovaček!

Proč pořekadlo "Rychle nabyl, rychle pozbyl." neplatí i o kilech??? V jiných nežádoucích oblastech to platí perfektně. V této bohužel je úspěšnost na nule. Alespoň u Jarmilky... :o(

Takže jsem si sice letošní léto pořádně užila, co se gurmánské stránky týče. Ale ty následky!!!
Čtyři kila od začátku července! Slušnej výkon, nemyslíte?

A jelikož se poslední dobou ochladilo a já zahodila volné plátěné kalhoty a navlíkla zase džíny, začala být otázka "Co s tím, Jarmilko, hodláš provést?" dost aktuální. Jarmilka je od přírody tvor nedisciplovaný a s vůlí slabou a potřebuje nad sebou nějaký bič!

A tak jsem se rozhodla a přihlásila se do jednoho nejmenovaného projektu a od pondělka jsem započala jíst podle jídelníčku jimi sestaveným. Je to na měsíc a trpím od prvního dne! V ohlasech na toto hubnutí jsem četla, že lidi měli problém sníst takové množství. Tak to mě upokojilo... jenže realita je taková, že jsem asi oproti zbytku populace výrazně žravější. Mám pořád hlad a od pondělka už čekám, až se ten  můj žaludek tedy trochu smrskne a přestane skuhrat...

A ty jídla!!! Bože! To opravdu někdo dobrovolně jí ovesné vločky? Možná by to ani nebylo tak hrozné, kdybych si to mohla dát s něčím jiným než bílým jogurtem. A bože, co je to arašídové máslo? Větší hnus jsem v životě nejedla. Dneska jsem chleba namazaný tímto hnusem vyhodila do koše. Huba celá slepená, ani jsem nezjistila, jestli je to sladké nebo slané...??? A dneska mě čeká setkání se sardinkami v rajčatové omáčce, což bude mé poslední jídlo v tomto dni. Prostě finále jak má být...

Jelikož jsem si k té dietě musela koupit nějaký drink a vitamíny za téměř dvojku, tak jsem si říkala, že bych to ten  měsíc měla vydržet. Ale odehrává se ve mně velký boj, co vám budu povídat... Jako tonoucí stébla se chytám neděle, kdy je volný den a můžu se najíst, čeho budu chtít.

Naštěstí mi od pondělka splasklo břicho, tak snad ten výsledek nějaký bude. Já chci být zase mladá, krásná a netlustá! A s tím třetím jediným můžu něco aktivně dělat. Tak dělám :o))

středa 13. srpna 2014

PROČ????

Musím říct, že s Květákem jsem fakt měla štěstí. Když vidím ostatní děti, tak on je zlatíčko. Někdy je to sice náročné, ale pořád jsem na tom dobře...
Odmala si sám vyhraje, takže nepotřebuje mojí nonstop pozornost. Vlastně jsem na mateřské přečetla tolik knížek, jako nikdy ne... a teď toho nejvíc přečtu, když Květák onemocní (což bohužel bývá docela často). Ani není nijak extrémně vzteklej. Ne že  by to neuměl, ale není to tak často. Nikdy jsem nezažila, že bych ho odněkud musela odtáhnout válejícího se po zemi v záchvatu vzteku. Když mu v krámu řeknu, že něco nebudeme kupovat, tak když podám dostačující vysvětlení, vezme to.
Je velice společenský. Někdy bych řekla až moc. Takže si všude hned najde kamarády, i když je vidí poprvé. Bohužel je mu jedno, jestli jsou to i o hodně starší děti a mně je ho pak líto, když vidím, jak za těma staršíma lítá a oni na něj serou :o))))

Ale teda to mluvení! To je extrém! To dítě nezavře hubu. Vlastně si celou dobu, co spolu teď strávíme, pořád jen povídáme. Neustálé otázky a komentáře a jakmile se na chvíli odmlčím, tak hned přijde: "Mami, proč nemluvíš?". Někdy jsem z toho už unavená. Chvíli bych klidně pomlčela, ale to on nějak nedokáže pochopit...
Obávala jsem se období PROČ a už jsem začala mít naděje, že budu jedna z těch šťastných, která toho období nezažije, protože jeho vrstevníci už měli toto období za sebou a u nás ani náznak...

Ale přišlo to. Nečekáno, nezváno, s pomalým startem. Začalo to tak, že se na všechno ptal, co to je... pak začal přicházet na chuť barvám. Takže u všeho chtěl vědět, jak se jmenuje barva. Jakmile bylo něco pruhovaného, byl v prdeli, protože nevěděl barvu :o)) a pak se přidalo sem tam PROČ. Ale pořád to bylo v pohodě. Žádné PROČ 10x za sebou, jak jsem to znala od ostatních... prostě přišlo PROČ, následovala odpověď a konec... a teď už se nám to začíná nějak cyklit... občas mi z toho pěkně jebe a to s ním netrávím tolik času :o))
Zažila jsem, že někomu něco tvrdil a když ten se ho zeptal proč, tak Květák s klidem vysvětlil, že protože to řekla maminka. Bohužel při konverzaci s maminkou tohle pravidlo neplatí!!!

PROČ, ptám se?

úterý 12. srpna 2014

Zpět???

2012??? To jsem tu tak dlouho nebyla?
Moc moc se omlouvám případným čtenářům, kterým moje nepřítomnost mohla způsobit nějakou psychickou újmu... a že jich určitě bude :o))

Prostě se mi nechtělo psát, neměla jsem o čem a tak jsem postupně blog vypustila ze své hlavy a ani jsem si nevzpomněla... když už občas ano, tak jsem opět neměla o čem a nechtělo se mi... prostě obvyklé výmluvy.

Ale jsem připravená se vrátit zpět! Pokud to tedy ještě někoho zajímá...

Takže co nového? Květákovi bylo rok a půl, když jsem tu psala naposledy. Takže největší novinkou je, že je mu už tři a půl a má se čile k světu. Jistě vás občas obšťastním jeho neustálými hláškami. Některé opravdu stojí za zaznamenání. Jeho největší dominantou je totiž právě mluvený projev. Huba se zavře pouze společně s očima a ani to není úplně jistota :o))
Prostě se nenudíme.

Mezi mnou a Milovaným asi žádné změny. Mateřskou dovolenou jsem zvládli, řekla bych, vcelku dobře, co se našeho vztahu týče. Jako ne že by to bylo úplně růžové ale v únosné míře.

A moje novinka - od února jsem se vrátila do starého zaměstnání. Už jsem zase finančně soběstačná a tentokrát i vcelku spořivá!
Návrat proběhl v poklidu.  Zaplula jsem zpět, jako bych neměla žádnou tříletou pauzu. Prostě ty tři roky doma neměly šanci přebít osm let v práci. Poprvé jsem sem vešla a cítila jsem se úplně přirozeně.
Horší to bylo s nastartováním mozkových závitů... asi si to dovedete představit. Po třech letech papání, kakání, spinkání a venčení se na hřištích bylo docela náročné mozek zase přeučit na účetnictví. Ale po více jak půl roce se zase začínám cítit jako "inteligentní" bytost a snad se to bude ještě zlepšovat...

No to by na první článek po dvou letech mohlo stačit.
Na blogu jsem byla vždy nejvíce aktivní v dobách, kdy jsem pracovala, tak snad do těch kolejí opět zapluju!

Hezký den,

Vaše Jarmilka :o))))