úterý 20. ledna 2015

Květák ve slově

Když bylo Květákovi rok a půl, byl to přesně ten čas, kdy jsem netrpělivě očekávala, že se každou chvíli rozmluví. Měla jsem obavy, abych neměla jedno z těch dětí, co nemluví do čtyř let, a rodina se trápí návštěvami logopeda...

Jen úsměv na tváři mi vyvolává vzpomínka na mé tehdejší obavy... Někdy kolem druhého roku bylo jasné, že takové obavy nejsou vůbec na místě. Za dva týdny oslaví čtvrté narozeniny a dovolím si zde uvést několik ukázek našich rozhovorů.

"Květáku, ukliď si to lego a jdeme se koupat.", otravuji jako každý večer.
"Já si musím ještě dostavět.", ani nezvedne hlavu od rozdělané práce.
"Stavět sis mohl celou dobu, už je hodně hodin, musíš se jít koupat.", snažím se stát si za svým.
"Já si to ale musím dostavět! Na hádání nemám čas, mami.", odpálkuje mě a hlavu opět ani nezvedne.

Květák se při obědě vysápe do židličky k připravenému talíři.
"Mami, jestli jsi to neuvařila dobrý, dostaneš na prdel."

Slíbila jsem mu, že mu udělám kakao, až si uklidí.
A už je uklizeno a Květák se dožaduje svého: "Švihej do kuchyně udělat mi kakaíčko."

Kouká se s babičkou na pohádku a babička mu u toho neustále něco povídá (geny no)...
Květákovi dojde trpělivost: "Babi, zavři už tu klapačku."

Někdy je opravdu těžké udržet se ve výchovné rovině a nesmát se nahlas.
Ne nadarmo se říká, že děti  nacucávají vědomosti jako houby. Květák je ukázková houba. Spíš mě překvapuje, jak trefně dokáže dané hlášky své matky použít ve své praxi.

Asi pro jistotu přestanu mluvit úplně.

středa 14. ledna 2015

Nový rok je tu a já taky :o)

Nějak jsem na blogu zaspala Vánoce a Nový rok, ale pokusím se to alespoň trochu  napravit.
Vánoce byly náročné. Pořád někde po návštěvách, všude samý alkohol a hory žrádla. Jediný spokojený byl Květák, protože je to vyloženě návštěvní typ. Nejraději by po návštěvách lítal každý den. Navíc všude, kam jsme přišli, čekaly na Květáka dárky. Letos jsme ty Vánoce nějak neukočírovali, protože toho dostal opravdu hromady. Chudák pak nevěděl, s čím by si hrál dřív.

Silvestr proběhl v klidu. My skoro každý rok jsme doma a nejinak tomu bylo i loni/letos. Dokonce i v bezdětných dobách jsme s Milovaným bývali doma. Opít jsme se chodili spíš 30.12. :o))

No a nový rok začal parádně. Poprvé jsem byla v práci 5.1. a spadla jsem  ze schodů, když jsme šla s Květákem ze školky (asi mi ještě v žilách koloval sváteční alkohol či co) a 6.1. jsem letěla k doktorovi, protože mé okolí mě děsilo, že můžu mít zlomenou nohu!!! Tak mě vybláznili, že už jsem se viděla, jak v době uzávěrky ročního účetnictví ležím doma se sádrou na noze a bez podpatku. Naštěstí to nic není, doktor se skoro tvářil, jako bych ho zdržovala. No ale byla jsem ráda, že jsem tam šla, protože jsem si ušetřila dvoudenní trápení, kdy bych se pořád bála, že s tím fakt něco mám...

Každopádně jsem posléze  zjistila, že kdybych si aktivně neutáhla nohu obinadlem, tak by mě to bývalo tak nebolelo a mohla jsem si ušetřit nervy i návštěvu doktora.

Teď už běhám jako laňka (dejme tomu)...

A už se těším na zítra. Víte, co se bude dít? Právě že vůbec nic. Přijedu domů z práce a nic se nebude dít, protože nikdo nebude doma! A celou noc tam nikdo nebude, jen Jarmilka a knížka a ovladač od televize. To bude očista duše! :o)) Úplně mě štve, že jdu po práci na kosmetiku a v sobotu ráno od 9 mám objednaný spinning. Trochu si to volno tím zkrátím, ale člověk musí být rád za to, co má, ne? .o))

A jelikož je ten čas ročních uzávěrek, tak se loučím a jdu na to!

Hezký den všem.