pondělí 17. listopadu 2014

Prodloužený víkend

Proč ten prodloužený víkend tak utekl? Proč?

V pátek máma nahlásila, že si Květáka vezme na celé sobotní dopoledne. Po dlouhé době sama doma!!! A jelikož sobotní dopoledne je obvykle věnován uklízení a zvelebování bytu, tak se do toho rychle pustím v pátek po návratu z práce. Padám sice na hubu, nejradši bych se natáhla na gauč, ale musím! Musím si přeci to svoje dopoledne užít.

Co jde, udělám. Naplánuji časově nenáročný oběd a těším se. Máma si Květáka vyzvedne už v devět ráno a do 12 nehrozí jejich návrat. Pak teprve se jdu věnovat ranní hygieně, jdu připravit vše na ten časově nenáročný oběd, jo a musím upéct koláč, co jsem Květákovi slíbila, ještě by to chtělo vyluxovat a jelikož jsem hodila pračku, musím sebrat uschlé prádlo... hele, pračka už doprala, tak jdu pověsit... během věšení si všimnu, že zrcadlo na skříni je jako prase. Takže začnu leštit a když už jsem v tom, obejdu  a objedu i ostatní zrcadla. Teď si zasloužím cígo a jdu si číst. Vracím se z cíga a zjišťuji, že už je skoro 11!!! Kam se ten čas poděl? No ale i tak mi ještě zbývá nějaký čas na dobrou severskou detektivku.

Ležím, užívám si knihu a hlavně ticho! V tom zvoní telefon. Máma. "Květákovi vyskákaly nějaké pupínky na obličeji, jdeme domů."... kurvaaaa!!! Co jsem komu udělala?

A tak začnu tedy vařit a očekávám návrat syna. A opravdu, vrátil se s vyrážkou. Vypadalo to, jako by se popálil o  kopřivu, což se prý nepopálil. Namažu sudocremem (mažu s ním vše, tak proč ne tohle?) a pokračuji ve vaření. Za chvíli jíme a Květák už má obličej hladký. Máma odchází a já mám zase směnu...

V neděli se mi povedlo nevídané! Unavila jsem Květáka pětikilometrovou procházkou tak, že ve čtvrt na osm usíná u televize. Jsem dobrá! Ale jelikož bohužel procházka neunavila jen jeho, tak si to zase až tak neužiju...

V pondělí se opět stane nevídané - Milovaný si bere Květáka na celé dopoledne!!! Že dojedou k němu do práce, něco potřebuje dodělat a na oběd jsou zpátky! Juchůůůů, vynahradím si to promrhané sobotní dopoledne! Jen uvařím a připravím těsto na buchtu...

A tak po jejich odchodu zapracuji na ranní hygieně a trochu se hodím do kupy (po špatné Květákově noci se cítím jak po tahu) a jdu opět na službu v kuchyni. Nakrájet cibuli, nakrájet a nasolit maso, nakrájet brambory a šup všechno do trouby. Hmmm to by šlo. Teď tu buchtu, ale mezitím hodím zase pračku. Tak a už jsem u buchty, nastrouhat jablka, nasypat do mísy mouku, cukr, vanilkový cukr, kypřicí prášek, vejce, olej... olej!!!!!!!!!! Ve špajzu není. Pouze olivový a to už jsem jednou v podobné situaci zkusila a podruhé už ne. Takže volám Matce, oblékám se a běžím k ní pro olej. Po návratu tedy dodělávám těsto. Mezitím mi doprala pračka, takže sundat suché a navěsit mokré...

Ty kráso! Už je zase 11!!! Zalehnout ke knížce, rychle...
Trochu jsem doufala, že tu knížku za prodloužený víkend přečtu, abych jí mohla vrátit... hmmm, skutečnost je taková, že jsem někde v půlce...

A už jsem zase v práci. Ach jo. Potřebovala bych, aby si ho někdo vzal na 24 hodin, ale bohužel na to nejsou lidi...

čtvrtek 6. listopadu 2014

Temné věci, co se dějí...

Ještě donedávna jsem se cítila jako  mladá holka. Že mám za sebou třicítku? No a? Já se na to necítím, to číslo nic neznamená. Kamarádky kolem mě stále na něco skuhraly... jedna tloustne, jednu pořád bolí záda, jednu pořád bolí všechno, jedný padaj vlasy... a to ještě  umocňovalo mé mladé pocity...

Kdeže ty loňské sněhy jsou. Začalo to všechno tak nějak postupně přibývat a já si teď uvědomila, že se děje něco nekalého. To nekalé jsem identifikovala jako známky stárnutí!!! .o((

Ani nevím, čím bych začala... prostě uvidím, jak to ze mně bude padat.

Pleť. Ale tu asi jako jedinou bych úplně na stáří nesváděla... Její hrozný stav bude výsledkem toho, že už do sebe neperu hormony z antikoncepce. Od té doby, co jsem před otěhotněním vysadila, je to docela masakr, co se mi na obličeji dokáže vytvořit. Někdy je lépe, někdy je hůře. Poslední dobou je spíš hůře než lépe... už i kosmetička má potřebu to komentovat. Ještě že mám kosmetičku úchylačku, kterou rejpání na držce hrozně baví. Minule povídá: "Ta brada byla dneska dobrá!", což mě trochu překvapilo, protože na bradě toho mívám nejvíc. Ale pak povídá: "tam jsem se vyřádila...", takže tak.
Nic nepomáhá, že pravidelně čistím, mažu, peelinguju, nanáším masku. Prostě si to žije vlastním životem...

Záda. No tak ty jsou v prdeli. Nikdy nic a najednou pořád něco. Už od září nosím košilku, protože jak mám holý záda, okamžitě mě několik dní bolí. No ony mě někdy bolí, i když tu košilku mám. Co já vím z čeho? Kde jsou ty časy, kdy jsem i v nejkrutější zimě nosila krátkou bundičku, bokový kalhoty a záda jsem měla věčně na mrazu. Možná je tohle jen daň za tehdější frajeřinu?

Vlasy. Libovala jsem si, že po porodu a během kojení nic. Žádné padání, pořád jsem měla svou "bujnou" kštici jako dřív. Nooo, zdá se, že mi to doběhlo o něco déle. Mívám vlasy na triku, což je pro mě novinka. Rvu si vlasy při česání, což je taky novinka. Ale tak to je normální, ne? Asi se chtěji obnovit... pak přišla návštěva Kadeřnice: "Hele, ti nějak prořídla ofinka, co?"... potvrdila moje nehorší obavy, že si to jen nenamlouvám, že toho je nějak méně!!!

Malování. No dřív jsem si namazala hubu Niveou, nahodila pár tahů řasenkou a jako největší kočka jsem vyrazila do terénu. Tak tomu už taky odzvonilo...
Nanesu krém proti akné (který očividně prostě nefunguje), nanesu tónovaný krém na sjednocení barvy pleti, nanesu kompaktní pudr, korektor na místa, kde je ho potřeba, nanesu podkladové stíny, normální stíny, a řasím a řasím a řasím... ale musím se pochlubit, že dvě kosmetičky tvrdí, že mám nějaké dlouhé řasy, ty mi ještě nepadají :o)))
Ještě před časem jsem vůbec netušila, co je to kompaktní pudr. Věděla jsem, že existuje nějaký pudr bez barvy a nechápala jsem, proč si to někdo jako kupuje. Bez barvy? Za tolik peněz. Hmmm, tak už ho mám taky, za hodně peněz, a je to takový malý zázrak...

No a kde je největší kámen úrazu? To, co úplně nejhůř nesu přes srdce?
Paření.
Tak jako to je fakt mazec, co se mnou věk udělal... Dřív jsem propařila celou noc a druhý den mi bylo  nic moc a večer už jsem se dokázala přemluvit na další tah. Teď???
Když už se 4x do roka stane, že se mi povede zůstat vzhůru do rána, tak o tom, že jsem někde byla, vím někdy i tři dny! A co teprve, když se nedejbože stane, že někde hodím bokem. Nebo spíš hlavou. Stačí na jednu písničku se trochu rozvášnit a je to jasný. Tři dny nehnu hlavou a po zbytek týdne to cítím za krkem.
Ale nebezpečné je i běžné všední popíjení. Večer si dám s Milovaným doma trochu vína nebo piva a druhý den o tom vím... kde jsou časy, kdy pět piv nebo litr vína byl standard, po kterém jsem druhý den nevěděla, že jsem něco pila... teď vím i o půllitru vína!!! Dokonce už byly dva případy, kdy blbá dvoudecka se ráno chvíli projevovala...
Jako co to je??? Jestli to takhle bude pokračovat, tak snad abych začala abstinovat a to už to můžu rovnou zabalit a jít do důchodu!!!

Vždycky jsem počítala s tím, že když jsem si našla o 14 let staršího Milovaného, budu se vedle něj cítit stále mladá a svěží. Tak to leda hovno.
Ten chlap je prostě nesmrtelnej. Sice mu vlasy trochu prošedly, ale to mu akorát tak dodalo na charisma. Když jde pařit, tak druhý den to na něm není skoro poznat a klidně jede ráno na hokej, zatímco já, která jsem večer ani náhodou neměla šanci držet s ním krok, ležím jako mrcha a jsem ráda, že jsem prozřetelně oběd uvařila den dopředu.

Je tohle spravedlivé?

Ale možná je to tím podzimem a já všechno vidím horší, než to ve skutečnosti je. Že jo???

A takový myšlenky se mi honí hlavou v práci a najednou mi přijde email od kolegy, který mi odpovídal na můj pracovní dotaz. A pod odpovědí je soukromý dovětek: "Mimochodem ti to hodně sluší. To dítě ti vyloženě prospívá...", jéééé, tak to je přesně to, co jsem potřebovala! Co na tom, že ten kolega je prasák. I prasák může mít dobrý vkus, ne?

Už jsem zase krásná a mladá!!! :o)))