středa 18. července 2012

Nevinné PÍP!

Včera jsme si s Milovaným a Květákem udělali výlet na kolech. Půjčili jsme si od Matky Lebkouna (který se mimochodem už docela ovlasil, ale přezdívku mu nechávám) její kolo s cyklosedačkou, abysme vyzkoušeli, jak se to Květákovi bude líbit. Vypadá to, že se mu to líbí moc, takže asi taky jednu zakoupíme... teď jen řešíme, jestli sedačku dopředu nebo dozadu. Já jsem pro zadní, Milovaný pro přední. Zadní má ale velkou nevýhodu v tom, že při nadměrném výskytu větrů by Květák mohl dojít k úhoně, páč má hlavu přímo na ráně :o))

Každopádně jsme měli zase jednou štěstí a při cestě začalo pršet. Stavili jsme se tedy v jedné osvěžovně schovat se pod stříšku. My s Milovaným chápeme, že když prší, je dobré být pod střechou. Jenže vysvětlete to sedmnáctiměsíčnímu Květákovi. Obzvlášť když vidí venku písek, prolejzačku a klouzačku. Takže jsem pro něj pořád běhala, vysvětlovala, vyhrožovala, až jsem mu jí jednu pořádnou sekla přes zadek. Květák ani nepípnul...

Už rudá vzteky jsem ho přinesla podesáté k Milovanému a povídám mu: "Já už nevim. Jsem mu jí dala přes prdel a ten kluk ani nepípnul!". V tu chvíli se od země ozvalo: "PÍP!"

V tu chvíli jsme šli do kolen! A to jsem si myslela, že tohle období provokace přijde mnohem později :o))

Ale byli jsme hned vysvobozeni. Přestalo pršet a Květák byl vypuštěn do terénu. A využil toho víc než dost!!!!!

úterý 10. července 2012

Kadeřnice třicátnicí!

Tak už i Kadeřnici to dostihlo! Už se přidala k nám třicátnicím :o))

Oslava byla bujará, ač jsem byla nemocná, tak jsem to statečně přepila! Taková já jsem holka šikovná.

Dlouho jsem z Kadeřnice nemohla dostat informaci, co by si tak přála za dárek... až jsem se nasrala a řekla si, že už se jí ptát nebudu a dám jí peníze. Chvíli jsem se tím uklidnila, že jsem to teda vymyslela. Ale pak to ve mě začalo šrotovat. Svojí nejlepší kamarádce dám ke třicetinám peníze do obálky, aby si něco koupila!!! Néééé, to by mě hanba fackovala. Jenže co? Má vše. Co jí mám dát, aby se jí to líbilo, užila si to a nebyl to žádný krám?

A pak jsem to vymyslela. Zážitek. To teď frčí a je to lepší než nějaká věc.
Jenže jaký?

A pak jsem to domyslela do detailů. Jejím zážitkem byl jeden báječný den strávený s báječnou Jarmilkou v Praze. No nejsem dokonalá? Dárek pro Kadeřnici a zároveň i pro mě :o)))

A tak jsme před 14 dny ve středu v 10 dopoledne vyrazily z Městečka do Prahy. Nejdřív jsme dorazily ke Karlovu mostu, kde jsem k jejímu překvapení vybalila doma vyrobené obložené housky. Pak jsme vyrazily na Staromák, po cestě si daly jedno od cesty u Vejvodů. Pak Václavák, kde jsme navštívily kámoše Mekáče a pěkně se tam zprasily BigMackama. A pak rychle do potravin nakoupit hromadu sladkostí a nejbližší cestou k řece vyvalit se na lavičku a odpálit špeka! To byla ale paráda! Můj první špek od porodu :o))) dvě hodiny jsme jen tak seděly, čuměly na vodu, ládovaly se čokoládou a bombonama a vegetily...

No a zakončily jsme to v pivnici s náloží kuřecích křidýlek a hurá domů!!! Po desáté večer jsem padla za vlast a poprvé se mi povedlo spát 7 hodin v kuse!!!

Jedno je jisté! Podobný výlet absolvujem znovu do konce léta! Na tom jsme se shodly. Ať si Milovaný pěkně Květáka užije ještě jednou celý den! .o))))

úterý 3. července 2012

A najednou to šlo!

Ani jsem tu od začátku nic nepsala o svém hubnoucím procesu :o))

To bylo tak. Moje váha už začala dosahovat dost nechutných výšin. A já si řekla DOST (stejně tak jako už milionkrát předtím), musím shodit aspoň pět kilo, jinak už si můžu začít šetřit na nový šatník. Od 1. ledna se do toho pustim. A už jsem plánovala svou obvyklou dietu. Málo a ne často, místo příloh zeleninu a podobný kraviny.

Moje veliké štěstí bylo, že jsem se na internetu seznámila s holkama, který taky chtěly hubnout. Tak jsme vytvořily skupinu a že se budem navzájem podporovat a chválit se, když se nám podaří dát něco dolů. A ještě štěstí jsem se od nich dozvěděla o Havlíčkovi. Pročetla jsem si jeho jídelníček, inspirovala se jím a už jsem v tom jela. Jíst 6x denně. Hodně zeleniny. Rozhodně ke každému hlavnímu jídlu přílohu. Zakoupila jsem dokonce parní hrnec v rámci ještě zdravějšího životního stylu. Najednou jsem nemusela vařit Květákovi extra jídla. Vše, co jsem jedla, bylo více než vhodné i pro něj. Akorát solení jsem musela trochu omezit, což taky není rozhodně na vadu...

První dny jsem měla pocit, že to nemůže v žádném případě fungovat, protože jsem byla pořád nažraná jako prase! Ale ono jo!!! Tři měsíce a 10 kilo dole. Taková jsem já šikovná. Snažila jsem se k tomu i chodit na cvičení, ale to mi trochu haprovalo, takže jsem chodila jen jednou týdně, někdy se zadařilo, že jsem to stihla dokonce dvakrát...

Co vám budu povídat. Ten pocit je super. Najednou mám plnou skříň džínů, protože obléknu všechny staré, které mi bylo líto vyhodit, ale prostě jsem se do nich zaboha nemohla vejít. Tohle léto si užívám šaty a sukně, které jsem nikdy moc nenosila, protože se mi potily stehna, jak se o sebe šouraly. Jenže moje stehna už spolu nemluví, takže šaty jsou fakt super. Krásně to větrá...

Najednou chodím a pořád se nehlídám, jestli mám nebo nemám zatažené břicho. Balonková trička jsem téměř vyřadila ze svého šatníku.

Víc jak 10 jsem dolů nechtěla, protože to už by fakt zavánělo nákupem komplet novým šatníkem. Takže koncem března jsem hubnout přestala a kila jsou pořád dole! Snažím se tedy pořád jíst aspoň trochu zdravě, ale klobásu, pizzu nebo sušenku si v klidu dám...

K nezaplacení! Už jsem nevěřila, že by se mi to mohlo někdy povést a je to tu :o)))

Ještě jednou se chválím! Protože kdo vás pochválí lépe než vy sami? :o))