úterý 31. března 2015

Rekonstrukce, moje noční můra!

Trochu jsem zaspala březen :o))
Ale mám pro to velkou výmluvnou omluvu. Stal se zázrak a podařilo se nám prodat náš byteček a tudíž začal docela tanec. Sehnat nový byt, zažádat o hypotéku, sehnat dělníky, projektanta...

Jelikož jsme s Milovaným v těchto věcech nováčky, je to docela náročné. V hrozně krátké době se musíme rozhodnout, co v novém bytě vlastně chceme a nechceme. Co vlastně chci je velký problém celého mého života. Neumím se rozhodovat a hrozně mě nebaví  pročítat recenze na netu a zkoumat nejlepší ceny a parametry a hovna a hovna a hovna... A proto jsem doufala, že najdeme náš budoucí domov již udělaný, co už někdo hezky vymyslel a bude se mi to líbit a já si jen přenesu tašky.

A zkuste hádat co? No jistě. Byt v původním stavu. Ale úplně hrozný původní stav. Nejhorší možný původní stav. Kamarád projektant se velice podivil, že byt v takovém stavu už hodně dlouho neviděl a že toho už viděl hodně. Takže se bude dělat nové komplet vše. Kromě plastových oken, která zaplať pánbůh jsou udělaná...

Už měsíce trávím nejvíce času na netu zkoumáním obkladů, dlažeb, kuchyní, sprch, hajzlů, umyvadel a už mi z toho jde hlava kolem. Líbí se mi vše a nic a z toho musím poskládat byt, ve kterém už zřejmě budeme žít do úplného konce. Kvetu, to je přesně něco pro mě.

Nejdříve jsem brala jako velkou výhodu, že kamarádka, říkejme jí třeba Maminka 2, staví a zařizuje si celý barák. Shodou okolností má za muže kamaráda projektanta. Takže oni ví vše a jelikož jsou oba v tomto precizní a vzdělaní, mají vše nastudováno. Tudíž na tom budu profitovat a budu u nich parazitovat na znalostech a vědomostech... Hmmm, tak z toho jsem chytla akorát deprese. Probírám s ní kuchyni. Na ní mě jako Jarmilku zajímá, jak bude vypadat designově, aby měla dřez a plotnu a aby měla co nejvíce odkládacího místa. Maminka 2 se mě následně zeptá, jaké chci mít panty, z  jakého materiálu dřez a kde ona sehnala jaký a nejlevnější a jaké a jak velké sokly (následně jsem  zjistila, co je to sokl) a jak širokou desku. A takhle to jde se vším...

Navíc se musím ve všem docela rychle rozhodnout, ale jelikož nevím o všech možnostech, pro které se rozhodnout můžu, je to docela těžké...

A strašně bych chtěla mít vedle sebe chlapa, co se vyzná a bude o tom debatovat. Ale Milovaný ví stejné kulové jako já, takže víceméně odkýve, co já vyberu. "Jo, to se mi líbí, nebude mi to vadit..."

A tak ve dne v noci přemýšlím, počítám, nahlížím do katalogů a na internet. Už z toho mám hlavu jak pátrací balon a začínám  zjišťovat, že mi to začíná být u prdele. A ani mi ten stav nevadí, začínám být klidnější :o)))

Myslím, že úplně nejlíp mi začne být za 14 dní. Po Velikonocích se prvně v bytě kopne, 15.4. budeme odstěhovaní u maminy (doufejme, že ne na dýl jak měsíc)...