pondělí 3. prosince 2012

Nálada nijaká! :o(

Přijdu si hrozně vyždímaná. Už asi dva týdny se jen tak potácím od rána do večera a nic mě nebaví, mám pořád divnou náladu, pořád mě pobolívá břicho, teď se k tomu připojila bolest celýho těla... nevim, jestli je to tim počasim, ale doufám, že to brzo odejde...

Pořád jen stojim v kuchyni... Milovaný měl narozeniny, tak jsem mu dělala svůj první dort potaženej marcipánem. Vlastně to byl můj první dort celkově. Doteď jsem nás odbývala nepečenýma dortama ze zakysaný smetany. K narozeninám jsem mu ještě pekla slaný rolády z listovýho těsta. Do toho včera jsem spáchala už první dvě várky vanilkových rohlíčků... prostě pořád jen v kuchyni. K tomu všemu samozřejmě ještě obědy a večeře...

Květák je poslední dva týdny konečně zcela bez plen, když je vzhůru. Jenže toho hrozně využívá. Když se mu nechce spát, tak skáče v postýlce a řve "číííííííí" a ví, že na to my prostě reagujeme. Většinou stejně nic neudělá, je to jen jeho metoda, jak se dostat z postýlky. Chvíli si posedí, pak odhodí dudlíka do postýlky a zaleze do tunelu a nechce vylézt ven... Začal i během dne si pořád řikat na nočník a přitom žádnej výsledek. Nevim proč, ale hrozně ho baví na nočníku vysedávat. Kolikrát tam nadělí  hovno jak cep a pak si na něm sedí třeba i 15 minut. A běda, jak ho chce někdo sundat dolů... taky už by ho to mohlo přejít...

A Vánoce se blížej a tolik práce ještě přede mnou... a těsně před to bude úplně nejhorší!!!!!! Žádný pozitivní vyhlídky do budoucna...

Ach jooooo, sama sobě jsem si protivná, jak jsem nasraná a nijaká :o((


čtvrtek 22. listopadu 2012

Velký den!

Květáka a mojí mámu čeká zítra jejich velký den. Nebo spíš velká noc. Poprvé spolu sami u ní doma...
Jsem z toho docela nervozní, ale asi ne tolik jako moje máma. Pro klid své i její duše jsem jí sepsala do mailu manuál, podle kterého by to snad měli dobře zvládnout. Vkládám sem jeho necenzurovanou verzi :o))

čauky,

přišlo mi rozumné ti sepsat takový "malý" manuál na čas strávený s Květákem bez nápovědy .o)) doporučuji vytisknutí pro oživení některých detailů...

Jídlo:
snídaně mezi osmou a devátou
pokud se dopo dožaduje, tak nejdýl kolem desátý je ještě možno mu  něco dát, aby pak jedl oběd
oběd 11:45
svačina 15:00
večeře 18-18:30


Mlíko:
ráno vždy 240 ml vody + 8 odměrek, ne dřív jak v pět, ale ty máš povolenou výjimku v případě nutnosti :o)
večer pokud je nutno 180 ml vody + 6 odměrek

Čůrání:

 
do tašky k oblečení jsem sbalila klasické pleny, které mu dávám na spaní v noci i po obědě... jakmile se probudí kdykoli, tak na nočník. Většinou se ho i dožaduje.
Přes den plenu vůbec. Často si řiká, ale hodně ho musim posazovat sama. Takže pokud si 20-30 minut neřekne, posazuj. Když nechce, tak nechce a nenutit.
Na ven jsem mu koupila kalhotkové pleny. Ven beru nočník a posazuju ho. Venku si ale většinou řekne a do pleny to nepustí. Ty kalhotkový pleny jsem koupila kvůli tomu, že se to rychleji stáhne a zase natáhne, aby nebyl moc dlouho nahatej v tý zimě. Taktéž jsou přibalené. Fakt jen na ven. Jsou docela drahý .o)))

Jak poznám, že chce Květák čůrat?
1. oblečený si sedne na nočník (doporučuji sundat punčochy a vysvětlit mu, že přes ně se fakt čůrat nemá)
2. řekne číííí
3. řekne hačíííí
4. řekne buka

jednoduché jako facka :o)))

už se moc často nedožaduje čokolády (tutáka, někdy to zní spíš jako dudáka), ale kdyby přeci jen, tak je v tašce na kočár v přední kapsičce. Jednu kostičku za jedno čůrání.

V téže přední kapsičce je přibalená naprosto nezbytná věc pro hladký průběh nocí - DUDÁKY! Do postýlky mu je dej všechny. Rád si s nima hraje, než usne :o)))

Jinak teď posledních několik nocí není v noci vzhůru, tak ti přeji, aby mu to vydrželo .o)))

Jsem měla potřebu ti to sepsat, abych v klidu mohla odjet do Prahy. Milovaný by určitě spoustu věcí vynechal :o)))

Pokud máš na mě nějaké doplňující otázky, jsem k zastižení na mobilu do pěti hodin. V pět přestávám být matkou a obracej se na tatínka :o)))

Tak si hezky užij vnoučka!


Já tedy doufám, že jí to spíš ještě víc nevyděsí! :o)) a též doufám, že bude dodržovat limit na otázky a nebude prudit, až už nebudu matka (aspoň na pár hodin) :o)))

středa 18. července 2012

Nevinné PÍP!

Včera jsme si s Milovaným a Květákem udělali výlet na kolech. Půjčili jsme si od Matky Lebkouna (který se mimochodem už docela ovlasil, ale přezdívku mu nechávám) její kolo s cyklosedačkou, abysme vyzkoušeli, jak se to Květákovi bude líbit. Vypadá to, že se mu to líbí moc, takže asi taky jednu zakoupíme... teď jen řešíme, jestli sedačku dopředu nebo dozadu. Já jsem pro zadní, Milovaný pro přední. Zadní má ale velkou nevýhodu v tom, že při nadměrném výskytu větrů by Květák mohl dojít k úhoně, páč má hlavu přímo na ráně :o))

Každopádně jsme měli zase jednou štěstí a při cestě začalo pršet. Stavili jsme se tedy v jedné osvěžovně schovat se pod stříšku. My s Milovaným chápeme, že když prší, je dobré být pod střechou. Jenže vysvětlete to sedmnáctiměsíčnímu Květákovi. Obzvlášť když vidí venku písek, prolejzačku a klouzačku. Takže jsem pro něj pořád běhala, vysvětlovala, vyhrožovala, až jsem mu jí jednu pořádnou sekla přes zadek. Květák ani nepípnul...

Už rudá vzteky jsem ho přinesla podesáté k Milovanému a povídám mu: "Já už nevim. Jsem mu jí dala přes prdel a ten kluk ani nepípnul!". V tu chvíli se od země ozvalo: "PÍP!"

V tu chvíli jsme šli do kolen! A to jsem si myslela, že tohle období provokace přijde mnohem později :o))

Ale byli jsme hned vysvobozeni. Přestalo pršet a Květák byl vypuštěn do terénu. A využil toho víc než dost!!!!!

úterý 10. července 2012

Kadeřnice třicátnicí!

Tak už i Kadeřnici to dostihlo! Už se přidala k nám třicátnicím :o))

Oslava byla bujará, ač jsem byla nemocná, tak jsem to statečně přepila! Taková já jsem holka šikovná.

Dlouho jsem z Kadeřnice nemohla dostat informaci, co by si tak přála za dárek... až jsem se nasrala a řekla si, že už se jí ptát nebudu a dám jí peníze. Chvíli jsem se tím uklidnila, že jsem to teda vymyslela. Ale pak to ve mě začalo šrotovat. Svojí nejlepší kamarádce dám ke třicetinám peníze do obálky, aby si něco koupila!!! Néééé, to by mě hanba fackovala. Jenže co? Má vše. Co jí mám dát, aby se jí to líbilo, užila si to a nebyl to žádný krám?

A pak jsem to vymyslela. Zážitek. To teď frčí a je to lepší než nějaká věc.
Jenže jaký?

A pak jsem to domyslela do detailů. Jejím zážitkem byl jeden báječný den strávený s báječnou Jarmilkou v Praze. No nejsem dokonalá? Dárek pro Kadeřnici a zároveň i pro mě :o)))

A tak jsme před 14 dny ve středu v 10 dopoledne vyrazily z Městečka do Prahy. Nejdřív jsme dorazily ke Karlovu mostu, kde jsem k jejímu překvapení vybalila doma vyrobené obložené housky. Pak jsme vyrazily na Staromák, po cestě si daly jedno od cesty u Vejvodů. Pak Václavák, kde jsme navštívily kámoše Mekáče a pěkně se tam zprasily BigMackama. A pak rychle do potravin nakoupit hromadu sladkostí a nejbližší cestou k řece vyvalit se na lavičku a odpálit špeka! To byla ale paráda! Můj první špek od porodu :o))) dvě hodiny jsme jen tak seděly, čuměly na vodu, ládovaly se čokoládou a bombonama a vegetily...

No a zakončily jsme to v pivnici s náloží kuřecích křidýlek a hurá domů!!! Po desáté večer jsem padla za vlast a poprvé se mi povedlo spát 7 hodin v kuse!!!

Jedno je jisté! Podobný výlet absolvujem znovu do konce léta! Na tom jsme se shodly. Ať si Milovaný pěkně Květáka užije ještě jednou celý den! .o))))

úterý 3. července 2012

A najednou to šlo!

Ani jsem tu od začátku nic nepsala o svém hubnoucím procesu :o))

To bylo tak. Moje váha už začala dosahovat dost nechutných výšin. A já si řekla DOST (stejně tak jako už milionkrát předtím), musím shodit aspoň pět kilo, jinak už si můžu začít šetřit na nový šatník. Od 1. ledna se do toho pustim. A už jsem plánovala svou obvyklou dietu. Málo a ne často, místo příloh zeleninu a podobný kraviny.

Moje veliké štěstí bylo, že jsem se na internetu seznámila s holkama, který taky chtěly hubnout. Tak jsme vytvořily skupinu a že se budem navzájem podporovat a chválit se, když se nám podaří dát něco dolů. A ještě štěstí jsem se od nich dozvěděla o Havlíčkovi. Pročetla jsem si jeho jídelníček, inspirovala se jím a už jsem v tom jela. Jíst 6x denně. Hodně zeleniny. Rozhodně ke každému hlavnímu jídlu přílohu. Zakoupila jsem dokonce parní hrnec v rámci ještě zdravějšího životního stylu. Najednou jsem nemusela vařit Květákovi extra jídla. Vše, co jsem jedla, bylo více než vhodné i pro něj. Akorát solení jsem musela trochu omezit, což taky není rozhodně na vadu...

První dny jsem měla pocit, že to nemůže v žádném případě fungovat, protože jsem byla pořád nažraná jako prase! Ale ono jo!!! Tři měsíce a 10 kilo dole. Taková jsem já šikovná. Snažila jsem se k tomu i chodit na cvičení, ale to mi trochu haprovalo, takže jsem chodila jen jednou týdně, někdy se zadařilo, že jsem to stihla dokonce dvakrát...

Co vám budu povídat. Ten pocit je super. Najednou mám plnou skříň džínů, protože obléknu všechny staré, které mi bylo líto vyhodit, ale prostě jsem se do nich zaboha nemohla vejít. Tohle léto si užívám šaty a sukně, které jsem nikdy moc nenosila, protože se mi potily stehna, jak se o sebe šouraly. Jenže moje stehna už spolu nemluví, takže šaty jsou fakt super. Krásně to větrá...

Najednou chodím a pořád se nehlídám, jestli mám nebo nemám zatažené břicho. Balonková trička jsem téměř vyřadila ze svého šatníku.

Víc jak 10 jsem dolů nechtěla, protože to už by fakt zavánělo nákupem komplet novým šatníkem. Takže koncem března jsem hubnout přestala a kila jsou pořád dole! Snažím se tedy pořád jíst aspoň trochu zdravě, ale klobásu, pizzu nebo sušenku si v klidu dám...

K nezaplacení! Už jsem nevěřila, že by se mi to mohlo někdy povést a je to tu :o)))

Ještě jednou se chválím! Protože kdo vás pochválí lépe než vy sami? :o))

pátek 29. června 2012

Dary ze zahrádky!

Tak už začala sezona. Doma samý třešně, jahody, rybíz a objevila se i první cuketa!

Nikdy jsem nic doma nedělala... jahody i třešně jsme sežrali jen tak, rybíz jsem házela do mrazáku a pak ho po čase vyhazovala. Akorát z cukety jsem občas udělala pizzu, pokud mi nestihla shnít v lednici...

Jenže vše se změnilo! Doba je zlá, na mateřský prachy nejsou, tak jsem ráda za každý kus jídla, co se mi doma objeví a nemusím ho platit! Takže je ze mě žena domácí... konečně jsem vytáhla domácí pekárnu, na kterou už dávno neplatí záruka, ale ještě je netknutá a začala jsem dělat marmelády. Jenže co s nima, když se to u nás skoro nežere??? Palačinky děláme jen zřídkakdy a než uděláme další, tak marmeláda chytne plíseň... a tak jsem to začala ládovat Květákovi do bílýho jogurtu. Olizuje se až za ušima. Asi je to pro něj příjemná změna, než pořád jen bílej jogurt s čestvým ovocem. To mu už moc nejede, ač se snažim mu to ovoce obměňovat... Takže marmelády upotřebim!!! A tím pádem i domácí pekárna si trochu zamaká :o)))

Rybíz? Co s nim? A tak jsem uhňácala bublaninu (mimochodem velmi povedenou), udělala dort ze zakysaný smetany (mimochodem velmi povedený) a zbytek narvala do mrazáku. Vypadá to na bublaninu i v příštím týdnu...

Jahody? Kromě marmelády co s nima? Něco jsme sežrali jen tak a zbytek čeká v lednici, že bude dneska večer upotřebený do dalšího dortu ze zakysaný smetany (mimochodem předpokládám, že bude velmi povedený) :o)))

Cuketa. Jak se mi doma objevila, hned jsem hňácala těsto a udělala dvě pizzy. Květák u oběda hýkal nadšením! Příští týden musím udělat i z toho zbytku, aby mi to v lednici nezačalo hnít a nemusela jsem to vyhazovat! To by bylo škody :o))

A už aby byla mrkev a petrželka... s tim určitě taky něco vymyslim... a nějaká ta zabijačka u tchýně by taky nebylo od věci, protože mrazák začíná být trapně prázdný a nemám z něj co vytahovat :o)))

Takže jsem se naučila trochu ušetřit a využít zahradních darů. Bohužel to má i své stinné stránky. Neni to žádná dieta, takže mých 10 kilo dole je trochu v ohrožení! Ale snad to ustojí!!! :o)))

Zahrádkám zdar!!!

čtvrtek 28. června 2012

Tak jsem tady!

Snad budu mít v příštích dnech více času než doposud, abych na svém novém blogu něco napsala a pořádně to tu prozkoumala :o))

Dneska na to ale není vhodný den. Spousta práce přede mnou a po včerejším výletu v Praze jsem dost unavená...

Tak snad brzy!!!