neděle 29. ledna 2012

Teror při nemoci.

-Někdy v prosinci jsem si dovolila si někde pochvalovat, jakou má Květák skvělou imunitu a že za svůj život zatím nebyl nemocný. Jojo nedám dopustit na náš studený odchov, který tedy babičky moc zkousnout nemůžou, ale nezmůžou taky nic :o)) A jelikož jsem si pochvalovala nahlas, tak mi rýma a kašel bylo odměnou. Byla jsem z toho dost vyjukaná. Zatím jsem se setkala jen s krátkodobými teplotami a teď najednou unudlaný, uchrchlaný Květák. Měla jsem hrůzu, jak to bude probíhat, jak to doma zvládnem, co v noci… ale pohoda. Vytáhla jsem odsávačku na nudle, připojila na lux, Květákovi se to vůbec nelíbilo, takže u toho řval jako tur… výsledkem řvaní bylo, že po odsávání měl nos ještě víc zanudlenej než pře odsáváním. A to se vyplatí. Každopádně s rýmou spal jak anděl. V době nemoci nám dokonce poprvé ukázal, jak vypadá taková noc, kdy nás ani jednou neotravuje kvůli dudlíku. Prostě se mu bez něj líp dýchalo, tak se po něm nesháněl. Fakt se mi to líbilo :o))) A po měsíci přišla nemoc podruhé. Pěkně se nám ten kluk rozjel. Bohužel tentokrát nemá tak hladký průběh. Přes den je to dobrý, nic ho netrápí, odsávání už snáší líp, na kašel dostává sirup, je plnej energie, člověk by nepoznal, že není zcela fit. Ale ty noci! Ty noci! První noc musel být s náma v posteli, hrozně pořád řval a byla to jediná šance, jak ho uspat. Jenže se nevyspal ani Milovaný ani já, páč Květák je pěknej cestovatel. Takže kopance všude, jakmile jsem změnila polohu, abychom nebyli v kontaktu, okamžitě se přestěhoval. Druhá noc – tu už strávil v postýlce. Do dvou hodin se budil po hodinách až půl hodinách a řval kvůli dudlíku. Od dvou do rána byl klid. Naivně jsem upadla do stavu, kdy jsem počítala s tím, že si už zvykl a už to spaní bude v pohodě. A pak přišla noc třetí – šla jsem spát už v devět, páč na mě taky něco leze. Takže jsem si vzala Paralen a hups do hajan. A v tu chvíli to začlo – do jedný hodiny řev po 20 – 30 minutách. Někdy jsem za tu chvíli ani nestihla usnout. Od jedný do čtyř klid. Květák sbíral síly a i mně dal trochu času se sebrat (=prospat). Ve čtyři opět začal teror, který trval do šesti. V té doby jsem neměla šanci oka zamhouřit. A někdy po šestý konečně zabral a do osmi klid na bojišti. Ráno jsem byla jak praštěná po hlavě a tak jsem si šla s Květákem chrupnout dopolko, kdy obvykle spí hodinku. Povídali, že mu hráli! Spal půl hodiny a to ještě asi šestkrát během tý doby řval, protože si při kašlání vyhodil dudlíka… A za chvíli začne noc čtvrtá. Co mě čeká a nemine? Kdoví :o((( Každopádně kašel se mu po sirupu vůbec nezlepšil, takže nic dobrého nečekám…

2 komentáře:

  1. tak se drž :-) my si takhle užívali tři týdny se stoličkama, nádherný noci..

    OdpovědětVymazat
  2. co jinýho než držet se mi zbývá? .o))
    stoličky mě děsí ve snech už teď .o)

    OdpovědětVymazat