pátek 31. března 2017

Hups... dva roky jsem na to prděla?

To už to budou dva roky???
Nechápu, jak se to mohlo stát. Vlastně trochu vím. Tenkrát se mi už nějak nechtělo, nebavilo to. Třeba to teď bude lepší?

Tak kolik vás tu ještě je aktivních? Já jsem málem ani nezjistila, jak se sem přihlásit a kde napsat nový příspěvek. Tak to potěš prdel.

Opustila jsem vás v době bydlení u mámy a rekonstrukce nového bytečku. Nový byteček už je dávno starý kutloch. Bydlení u mámy už je trochu zahaleno oparem a po čase jsem byla schopna začít k ní opět chodit na návštěvy.

Květákovi už bylo šest let a chystáme už tedy výbavu pro školáka. V září začíná nová etapa jeho života. Vlastně to bude taková nová etapa pro nás všechny. Milovaný konečně usoudil, že nezbytnou výbavou naší domácnosti je čtvrtý člen, takže... příroda to zařídila tak, aby neměl šanci si to rozmyslet a já jsem v tom na první dobrou :o))) v půlce října u nás bude opět veselo.

Květák už je krásně samostatná jednotka, obstará se sám, sám už chodí i ven, tak proč si ten život trochu nezkomplikovat? :o))

To by pro začátek stačilo. Doufám, že se ozvu dřív než zase za dva roky :o)))

pondělí 4. května 2015

Stále budujeme a přežíváme...

Tak se hlásím stále z máminy bytu. Chjooo, už mi tu jebe.

Ve čtvrtek jsem tak pospíchala, abych vyndala nádobí z myčky a rychle vyrazila na čarodky, že jsem skleničkou ťukla do poličky nad ní a hups, kus skla se odlouplo. Do prdele!!!!!!!!!! Dvě minuty jsem  absorbovala tu hrůzu a najednou telefon. No kdo myslíte? Jooo - volala mamka. "Ona to ví!!!!", letělo mi hlavou... "Ví to!!!!!!!!!". Nevěděla, prostě asi nějaká intuice. Zavolala, aby mě ještě víc děsila.
Milovaný i sestra oba svorně doporučovali sklo otočit a dělat jakoby nic. Ti naivové. Je mi jasné, že jakmile zvedneme kotvy, mamka vyprázdní skříňky a bude vše vytírat, takže by to stejně odhalila. A bylo by to ještě horší, protože by bylo jasné, že jsem se to snažila zatajit.
A tak jsem se včera přiznala. Proběhlo to docela dobře, ustála to, nekřičela, ale bylo vidět, že úplně klidná není.

A mám takový pocit, že Květák poškrábal vanu. Dovolila jsem mu tam vzít si autíčko s gumovými pneumatikami (on prostě už od roka pořád jen jezdí autama), že tím se to nepoškrábe. A asi to byla chyba .o((

V našem bytě mi přijde, že se nic moc neděje. Ale ono je to mýma očima laika. Prostě je tam pořád bordel a přibývají a ubývají díry ve zdi a zdi jako takové a dráty z ní trčící. Už aby tam bylo pro mě něco viditelného... jako třeba dlažba, vymalováno a tak :o))
ale v pátek jsem zahlédla již přidělaný geberit a připravené pouzdro do zdi, to už vypadá  jako něco :o))

A tedy velký pokrok. V pátek jsem konečně udělala finální krok v kauze "kuchyně" a už je vybráno a objednáno... myslím, že bude krásná, už se těším, až si přímo na lince ukrojím kus chleba a naplácám tam těsto :o))

Jinak v sobotu jsem byla kamarádkou přemluvena k návštěvě rockového koncertu (to přemlouvání jí zase až tak dlouho netrvalo) a musím bohužel zkonstatovat, že je znát, že třicítku mám dávno za sebou. Nemůžu pořádně hýbat hlavou, bolí to jako čert. Asi budu rockové koncerty potupně absolvovat vsedě nebo začnu chodit na dechovku. To jen abyste věděli, že žiju i něčím jiným než stěhováním :o))

čtvrtek 16. dubna 2015

Otrokem svého bytu...

Tak a je to. Od včera jsme oficiální bezdomovci. Náš starý byt předaný novým majitelkám a nový byt stále ještě patří starému majiteli. A my se potupně museli nakvartýrovat k mamce. Je mi smutno, tuze smutno. Včera jsem kolem starého bytu projížděla v autobuse a vyloženě mě nasralo, když jsem viděla v okně nějaké cizí záclony!

U mamky bydlíme už od neděle. Je to peklo. Máma před koncem roku dokončila rozsáhlou rekonstrukci a netušila jsem doteď, co si tam vlastně vše nechala udělat.

Takže instrukce znějí  jasně:
- na linku v kuchyni si vždy dávat noviny před započetím jakýchkoli  prací. A to včetně krájení na prkénku. Je prý takový náchylná. Na linku nesmí přijít nic kovového, horkého... je ale krásná!
- v koupelně desku kolem umyvadla otírat speciálním hadříkem, jakmile tam bude mokro (asi se nepředpokládá, že by se v umyvadle mohla používat voda či co). Na topení-žebřík nedávat mokré a vlhké ručníky (nechat uschnout někde jinde a pak je tam teprve dát). Koupelna je ale krásná.
- pod sušák na prádlo dávat deku, aby náhodou nevytlačil díry do koberce. Je krásný a nový.

Shrnu to - dívej se, ale nepoužívej.

Už jsem v kuchyni vařila dvakrát a byla jsem z toho pěkně vystresovaná, abych něco neposrala. Květáka hlídám téměř na každém kroku. "Nejezdi po té lince autem, nejezdi v té vaně autem, necákej vodu..."

Jak se mi stýská po mé staré lince. Popálené, poškrábané, dříví štípat jsem tam mohla... ale bylo to tak pohodlné. Květák si tam jezdil vodní-pěnové závody s autama, zatímco já válela těsto přímo na lince, případně jsem tam klepala maso, abych si nenašpinila prkýnko...

Doufám, že pak na nové vybavení nebudu také tak "opatrná". Těším se totiž, že v novém bytě budu žít a ne ho mít jako výstavku...

úterý 31. března 2015

Rekonstrukce, moje noční můra!

Trochu jsem zaspala březen :o))
Ale mám pro to velkou výmluvnou omluvu. Stal se zázrak a podařilo se nám prodat náš byteček a tudíž začal docela tanec. Sehnat nový byt, zažádat o hypotéku, sehnat dělníky, projektanta...

Jelikož jsme s Milovaným v těchto věcech nováčky, je to docela náročné. V hrozně krátké době se musíme rozhodnout, co v novém bytě vlastně chceme a nechceme. Co vlastně chci je velký problém celého mého života. Neumím se rozhodovat a hrozně mě nebaví  pročítat recenze na netu a zkoumat nejlepší ceny a parametry a hovna a hovna a hovna... A proto jsem doufala, že najdeme náš budoucí domov již udělaný, co už někdo hezky vymyslel a bude se mi to líbit a já si jen přenesu tašky.

A zkuste hádat co? No jistě. Byt v původním stavu. Ale úplně hrozný původní stav. Nejhorší možný původní stav. Kamarád projektant se velice podivil, že byt v takovém stavu už hodně dlouho neviděl a že toho už viděl hodně. Takže se bude dělat nové komplet vše. Kromě plastových oken, která zaplať pánbůh jsou udělaná...

Už měsíce trávím nejvíce času na netu zkoumáním obkladů, dlažeb, kuchyní, sprch, hajzlů, umyvadel a už mi z toho jde hlava kolem. Líbí se mi vše a nic a z toho musím poskládat byt, ve kterém už zřejmě budeme žít do úplného konce. Kvetu, to je přesně něco pro mě.

Nejdříve jsem brala jako velkou výhodu, že kamarádka, říkejme jí třeba Maminka 2, staví a zařizuje si celý barák. Shodou okolností má za muže kamaráda projektanta. Takže oni ví vše a jelikož jsou oba v tomto precizní a vzdělaní, mají vše nastudováno. Tudíž na tom budu profitovat a budu u nich parazitovat na znalostech a vědomostech... Hmmm, tak z toho jsem chytla akorát deprese. Probírám s ní kuchyni. Na ní mě jako Jarmilku zajímá, jak bude vypadat designově, aby měla dřez a plotnu a aby měla co nejvíce odkládacího místa. Maminka 2 se mě následně zeptá, jaké chci mít panty, z  jakého materiálu dřez a kde ona sehnala jaký a nejlevnější a jaké a jak velké sokly (následně jsem  zjistila, co je to sokl) a jak širokou desku. A takhle to jde se vším...

Navíc se musím ve všem docela rychle rozhodnout, ale jelikož nevím o všech možnostech, pro které se rozhodnout můžu, je to docela těžké...

A strašně bych chtěla mít vedle sebe chlapa, co se vyzná a bude o tom debatovat. Ale Milovaný ví stejné kulové jako já, takže víceméně odkýve, co já vyberu. "Jo, to se mi líbí, nebude mi to vadit..."

A tak ve dne v noci přemýšlím, počítám, nahlížím do katalogů a na internet. Už z toho mám hlavu jak pátrací balon a začínám  zjišťovat, že mi to začíná být u prdele. A ani mi ten stav nevadí, začínám být klidnější :o)))

Myslím, že úplně nejlíp mi začne být za 14 dní. Po Velikonocích se prvně v bytě kopne, 15.4. budeme odstěhovaní u maminy (doufejme, že ne na dýl jak měsíc)...

pondělí 23. února 2015

Odnaučení kousání nehtů rychle ale rozhodně ne bezbolestně!

Kousání nehtů. Tak to je zlozvyk, který mě provází celým mým životem, co si jen pamatuji. Prý to začalo, když jsem jako cca čtyřletá byla na delší dobu v nemocnici a tam se tak nějak vyprdli na to, že by mi stříhali  nehty. A tak jsem se o to jako šikovná holka postarala sama a už mi to zůstalo.

Nikdy jsem se nijak moc nesnažila se toho zlozvyku zbavit. Párkrát jsem si oblepovala prsty náplastí, což mělo za výsledek, že jsem se nejdřív musela prokousat náplastí, než jsem se dostala k nehtům. Vlastně mě to možná bavilo ještě víc.

Asi tři roky jsem nosila pryskyřicové a následně gelové nehty. Ty se prý kousat nedají. Kecy. Byla to taky sranda... ke svým jsem se vždy nějak dostala a když se mi při cestě povedlo odloupnout ten umělý, zase mě to bavilo...

Jooo, nějaký strkání rukou do pepře proběhlo už v mém dětství. Moc to nepomohlo, protože pálivé já ráda už od mala :o)))

Tak nějak jsem s tím byla smířená, že dožiji s okousanými špalíky místo elegantních nalakovaných upravených nehtů.

Ale vypadá to, že to přeci jen takhle nebude!
V dubnu jsem měla zlomenou ruku a tu ruku jsem přes všechny své snahy nebyla schopná narvat do pusy, abych jí upravila do požadovaného stavu. A tak jsem jen nevěřícně sledovala, jak mi rostou nehty na modré nateklé ruce. Byla jsem tak v šoku, že jsem úplně zapomněla na tu ruku druhou. A tak se stalo, že mi po měsíci sundali sádru a já měla hezké dlouhé nehty!!! Tak to bych vážně nečekala...

Za chvíli to bude rok a já ty nehty stále mám (o palcích nemluvím, na těch se vybíjím)...
za ten rok jsem se musela seznámit s věcmi jako je pilník a nůžtičky na nehty, které umím používat pouze na nohy, kde je jedno, jak to člověk ustřihne... dokonce jsem již zakoupila i dva laky na nehty velice decentní barvy, které jsem zatím neměla odvahu vyzkoušet (ono to možná bez chybějících nehtů na palcích nebude moc efektní :o))).

Měla jsem si tu ruku ale zlomit mnohem dříve, protože Květákovi nic neujde a asi se mu moc líbila maminka ohlodávající si ruce a tomuto zlozvyku začal také holdovat... že už maminka nehlodá ho ale už nezajímá....

Zlomit mu obě ruce mi ale přijde jako dost drastická odnaučovací metoda a vím, že nic jiného asi nezafunguje... mám pokračovatele!

pondělí 2. února 2015

Mateřská "dovolená"

Když jsem byla v očekávání, bála jsem se toho, co mě čeká, až se dostanu na konec a vlastně nový začátek. Seznámila jsem se s maminkovskými portály a bála jsem se ještě víc. Bude to  náročné. Kurva náročné. To nedám... sama sebe jsem ujišťovala, že to dala spousta přede mnou, tak to musím dát i já. Asi jsem neměla tolik číst. Buď ostatní matky přehání nebo já měla štěstí, ale vsázela bych spíš na to první.

Jooo, první necelý půlrok byl hodně náročnej. S odstupem času bych řekla, že jsem měla i nějakou mírnější formu poporodní deprese nebo něco takového. Hodně jsem brečela. Brečela jsem, ještě když Květákovi byly tři měsíce. Byla jsem nešťastná, výhled do budoucna pro mě hrozný. Jak zvládnu doma tři roky??? Já chci zpátky svůj život, svojí práci, svojí zábavu...

Ale pak jsem se s novou životní rolí začala sžívat. Našla jsem si kamarádky se stejně starými dětmi, Květák povyrostl, začala s ním být sranda a já si to začala užívat. Samé návštěvy, vycházky, vysedávání na zahrádkách. Spousta času na domácnost. Žádný honičky jako teď, abych ve svém volnu vše stihla. V kuchyni jsem se začala rozvíjet, zařadila jsem do jídelníčku spoustu nových a zdravých receptů. Začala jsem i hodně péct. Když bylo Květákovi osm měsíců, začala jsem i trochu žít jako dřív v tom smyslu, že jsem občas vyrazila na pařbičku (většinou s novými kámoškami maminkami)...

Tolik knížek, co jsem přečetla na mateřské, ani to nejde spočítat. Když byl Květákovi rok z dostatku času  jsem i hubnout začala. Vyvařovala jsem nám zdravé obědy a večeře a připravovala zdravé svačinky... Jakmile dítě spalo, odpočívala i maminka, žádný stresy...

A tolik výletů, co jsem za ty tři roky absolvovala! Jezdili jsme hodně s Milovaným - vzhledem k jeho pracovní době jsme nebyli omezováni pouze víkendy. A jezdila jsem i dost s maminkami.

Takže když čtu pohrdlivé komentáře cizích matek, že by je zajímalo, který kretén vymyslel název mateřská "dovolená", tak nechápu, o čem mluví. Pro mě to víceméně byla dovolená. A pěkně dlouhá.

Za mě dávám ANO. Mateřská byla fajn, vřele doporučuji :o))

úterý 20. ledna 2015

Květák ve slově

Když bylo Květákovi rok a půl, byl to přesně ten čas, kdy jsem netrpělivě očekávala, že se každou chvíli rozmluví. Měla jsem obavy, abych neměla jedno z těch dětí, co nemluví do čtyř let, a rodina se trápí návštěvami logopeda...

Jen úsměv na tváři mi vyvolává vzpomínka na mé tehdejší obavy... Někdy kolem druhého roku bylo jasné, že takové obavy nejsou vůbec na místě. Za dva týdny oslaví čtvrté narozeniny a dovolím si zde uvést několik ukázek našich rozhovorů.

"Květáku, ukliď si to lego a jdeme se koupat.", otravuji jako každý večer.
"Já si musím ještě dostavět.", ani nezvedne hlavu od rozdělané práce.
"Stavět sis mohl celou dobu, už je hodně hodin, musíš se jít koupat.", snažím se stát si za svým.
"Já si to ale musím dostavět! Na hádání nemám čas, mami.", odpálkuje mě a hlavu opět ani nezvedne.

Květák se při obědě vysápe do židličky k připravenému talíři.
"Mami, jestli jsi to neuvařila dobrý, dostaneš na prdel."

Slíbila jsem mu, že mu udělám kakao, až si uklidí.
A už je uklizeno a Květák se dožaduje svého: "Švihej do kuchyně udělat mi kakaíčko."

Kouká se s babičkou na pohádku a babička mu u toho neustále něco povídá (geny no)...
Květákovi dojde trpělivost: "Babi, zavři už tu klapačku."

Někdy je opravdu těžké udržet se ve výchovné rovině a nesmát se nahlas.
Ne nadarmo se říká, že děti  nacucávají vědomosti jako houby. Květák je ukázková houba. Spíš mě překvapuje, jak trefně dokáže dané hlášky své matky použít ve své praxi.

Asi pro jistotu přestanu mluvit úplně.