pátek 11. září 2009

Dovolená 2009

část 2.Tak jsem tu s druhou částí mé letošní dovolené v Řecku. První čtyři super dny jsem už popsala, tak teď ten zbytek. V neděli ráno jsme se probudili do zataženého počasí a do pěkné klády. Vítr foukal jako o závod. Shodli jsme se na tom, že jeden den bez sluníčka přežijeme, aspoň si odpočinem od toho vedra a jeli jsme na výlet na Olymp. Pěkně foukal vítr. Večer mě začala pobolívat ucho a při pohledu na noční oblohu bez hvězd jsem začala mít podezření, že toto zatažení nebude jen jednodenní!!! Ráno jsme se opět probudili do zataženého počasí, bolest ucha se zvětšila a k tomu se přidal zablokovaný krk. Hmmm paráda, asi ten vítr na Olympu. To bude dobrý. A tak jsme strávili další den bez slunce. Jen tak jsme se váleli, pospávali, popíjeli… sledovali jsme počasí, kde bylo krásně vidět, jak nad celou Evropou je jasno a nad jediným Řeckem přechází nějaká blbá fronta! Nádhera. V noci mě probudily hroznébolesti v tom uchu. Začala jsem se ládovat Valetolem. V úterý ráno už nebolel krk, zato ucho!!!! Jako kdyby mi do něj celou noc někdo bušil pěstí! I Valetol byl na to krátký! No ale už svítilo sluníčko, ale foukal hrozný vítr. Mě to ale vůbec nezajímalo, protože na větru mě ucho bolelo ještě víc, nemohla jsem pořádně kousat ani kouřit!!! Hrůza. A tak jsme usoudili, že vyrazíme ku domovu už v úterý večer místo ve středu ráno… Co tam? Stejně jsme k moři nemohli, v noci bych se stejně nevyspala a Milovaný se cítil odpočatý na dlouhou cestu dom. Aspoň se dostanu dřív k doktorovi. V šest večer jsme vyráželi. Před Soluní jsme špatně uhnuli a zajeli přímo do ní a dvě hodiny jsme se v ní motali. Dostali jsme se do dvou zácep, ve kterých jsme stáli, ani nevěděli, jestli dobře (samozřejmě že ne). To už mě ucho bolelo jako svině. To drncání v autě bylo to nejhorší, co se mi mohlo stát. Typický Milovaný (nechci říct typický chlap, ač si myslím, že je to dost výstižné) odmítal zavolat známému o radu, že si poradí sám. Odmítal mi zastavit na některé benzínce, že bych se tam zkusila zeptat… po hodině už by i volal a ptal se, ale nikde žádná benzínka a na volání bylo pozdě, protože jsme totálně nevěděli, kde jsme… paráda. V uchu se bolest začala měnit. Néé měnit ne, to je špatně řečeno… přibyla další bolest… Nakonec jsme se nějak vymotali na správnou cestu (po té, co mi nějaký Ferda na benzince nakreslil na papír mapičku), ztratili jsme dvě hodiny času, najezdili 100 km navíc. V Makedonii jsem poprvé plakala bolestí. Měla jsem sklopenou sedačku skoro do lehu (v této pozici to bolelo „méně“), tak jsem si natočila hlavu k okénku a dávala jsem průchod svému zoufalství. Vzhledem k tomu, že jsem nechtěla Milovaného stresovat, jsem plakala otichu, aby to vůbec nevěděl, takže mi to stejně vůbec neulevilo. Plakala jsem asi 6x, sežrala asi 10 Valetolů… aspoň jsem po těch práškách chvílema spala!!! Ráno v Maďarsku jsem kontaktovala maminu, jestli by mi nezavolala na ušní a zjistila, jak tam jsou. Ten den by mě prý vzali nejdýl v jednu, mají pak hodně lidí a ještě zavírají dřív než obvykle. Kurva. Milovaný sešlápl pedál a jeli jsme 150km/h, dokud jsme byli na dálnici. Obzlášť taková D1 mi dělala vyloženě dobře. Celé tělo se mi otřásalo a ucho řvalo bolestí. Neřekla jsem ani POPEL. Já už tak chtěla být u doktorky. Snad bych věnovala prst na ruce, jen abych tam už byla!!! Řekla bych, že tak někdy v půlce Srbska jsem začala myslet na to, co když se mi tam zrovna děje něco hroznýho a ohluchnu??? Za 2 minuty 13 hodin mě Milovaný celou upocenou, rozcuchanou, oteklou vyhodil před ušní ordinací v Městečku. Verdikt zněl – zánět sluchovodu. Antibiotikový kapky, Valetol mám brát dál, určitě mě to ještě chvíli bolet bude. Paráda. Já myslela, jak se mi po návštěvě doktora uleví… Takže tak. Dneska už je to docela dobré. Dokonce jsem šla do práce (ale v metru mi to moc dobře nedělalo), ale pořád to není to pravé ořechové. Každou chvíli mi v tom hrozně bodne, až sebou celá cuknu. Ale aspoň už v tom nemám neustálé bolení, které se neustále mění a mění… No a to byl můj konec dovolené… žádné loučení s mořem, žádné sledování ubíhající krajiny, ani jsme s Milovaným nic moc nenapovídali během cesty… ani jsem si neužila příjezd domů. Prostě moje UCHO!!!

12 komentářů:

  1. Jéžiš, to je jak když jsem měla ten zánět zubu, taky jsem žrala Valetol po vagónech... To mě teda mrzí, že ta vaše dovolená tak blbě skončila... Hlavně ať se to brzo vyléčí. Akorát nechápu jaký kapky? Já bych bez receptu na Dalacin neopustila ordinaci.

    OdpovědětVymazat
  2. co je Dalacin? Dala mi nějaké kapky, které obsahují antibiotikum... zabraly vcelku rychle, takže já jsem s výsledkem spokojená :o)

    OdpovědětVymazat
  3. Tak jsem tuhle část očekávala s děsem v očích po přečtení té části první... a nakonec mne ucho málem rozbolelo také. Na záněty sluchovodu trpím, tak 3-4x do roka. A nedivím se Ti. Poprvé jsem nechápala, proč mne ucho bolí, plakala asi týden, pak naložili Bajdulku do auta, dostala kapičky a druhý den byla ok. Teď už je mám doma preventivně. Takže chápu a soucítím.

    OdpovědětVymazat
  4. to je hrůza, jestli tohle máš pravidelně! Opravdu tě lituju, protože třeba takový zánět zubu mi byl rozhodně sympatičtější, ač jsem tenkrát myslela, že zhebnu!!! Už bych s uchem nikdy nic mít nechtěla! Hrozně jsem se bála, že mi tam třeba budou chtít píchat .o((

    OdpovědětVymazat
  5. A teda já se zase děsím zánětu zubu, s těmi jsem nikdy nic neměla, takže to by byla hrůza!!!

    OdpovědětVymazat
  6. To až když to je hlubší... toho jsem se naštěstí nedočkala, protože bych se bála jako čert kříže. Ono později poznáš, když to přichází, zakápnu pro jistotu a většinou to zaženu. Podobně jako s migrénou pak už příchod poznáš. Ale poprvé jsem myslela, že umřu :-(

    OdpovědětVymazat
  7. tak to já si právě se zubama užila svý, takže ty mě nijak nešokují, už vím, co čekat... ale uši!!!
    já nemyslela, že umřu, jen že ohluchnu!!! Hroznej pocit, když nevíš, co se děje :o((

    OdpovědětVymazat
  8. Já měla hrozný pocit, že mi tam objeví třeba nádor. Nemám ráda být nemocná a neumím to, takže když mi něco je, trpím děsně. A když mě dva dny na stejném místě bolí hlava, děsím se, že je to nádor, to samé to ouško. Naštěstí už vím, že o nic nejde. Děje se to např. z toho ofouknutí u Tebe, nebo z vody, to mám já. Už od mala, když jsem plavala závodně jsem na to prý trpěla, ale to si nějak nepamatuju. Hlavně že už je Ti líp ;-)

    OdpovědětVymazat
  9. No Dalacin je prej jediný antibiotikum, který proleze i kostí. :))) Ale když Ti pomáhaj i ty kapky, tak je to v pořádku. :))

    OdpovědětVymazat
  10. moje kapky se jmenují Garasone a prolezly tam, kam měly :o)

    OdpovědětVymazat
  11. Bože.....tak takový věci se ti děly.-(((Lituju moc.....

    OdpovědětVymazat
  12. naštěstí už je to v pořádku, ale myslím, že příští rok už do Řecka nebudu chtít :o(

    OdpovědětVymazat