středa 16. září 2009

Týdenní výročí!

Už nejsem žádná továrna!!!Včera jsem měla velké výročí! V osm hodin večer to byl přesně týden, kdy jsem měla v puse poslední cigaretu!!! Bylo to také poprvé, co jsem coby nekuřačka navštívila hospodu! Na oslavu svého „malého“ vítězství jsem si dala pět pivánků a pečená žebírka… no a jak to jde? Na cigaretu ani chuť nemám, nijak zvlášť netrpím… o víkendu jsem strávila dost času s dvěma kamarádkama kuřačkama (zaplať pánbůh ne o oběma najednou) a přežila jsem to… včera jsem do té hospody šla se dvěma nekuřačkama, takže mě nic nelákalo a ani nikdo v té hospodě nekouřil… jaké štěstí, říkala jsem si!!! Jenže při začátku čtvrtého piva si k těsně přilehlému stolečku sedl mladý pár a oba začali bánit!!! No a to už nebylo tak v pohodě. Vzhledem k tomu, že už jsem byla trochu alkoholem opojená, tak ty chutě začaly přicházet! No fakt jsem si užila… Milovaný mě potom vyzvedl a ještě s námi chvíli seděl a ptá se mě, v kolik chci jít… „Dopiju, dokouřim a jdem…“, nojono síla zvyku:o))… včera jsem taky měla hezký přeblept v práci. Bavila jsem se s Kolegyňkou o dýchání z úst do úst a já z toho udělala „kouření z úst do úst“… a to mi přijde, že na to vůbec nemyslim… Dělají mi problémy takové ty typické situace, kdy jsem kouřila – čekání na autobus, vycházím z práce a začnu šátrat v kabelce (co tam asi hledám???), jdu na nákup a něco mi chybí v ruce (musím se teď přiznat, že místo chybí jsem na poprvé napsala „kouří“)… ale absťák jako takový nemám. Fyzicky mi to nechybí. Spíš jsem byla zvyklá. Teď zjišťuji, že já vlastně kouřila pořád a v každé situaci, ve které se to dalo… (já jsem ale musela pořádně smrdět, fuuuj) Ale už se to začíná zlepšovat… když čekám na autobus, tak si místo kouření čtu (to mám přeciš taky ráda), z práce chodim na poslední chvíli, takže tak pospíchám, že bych to cígo ani nestihla a nevychutnala, no a nakupovat moc nechodim :o)) Tak mi držte palce, aby ta naše „Pavlínka“ byla zdravá jako řípa, až jí uděláme :o))) Teď je to 181 hodin a 52 minut!!! :o)))

30 komentářů:

  1. Drzim palce dal.Pro me byl ten prvni tyden nejhorsi, pak uz to slo...

    OdpovědětVymazat
  2. ha, pět piv a žebírka? tak teď už se vůbec nedivím, proč ti co přestanou kouřit tak tloustnou :-DDD

    ale jinak držím palečky ;-)

    OdpovědětVymazat
  3. máš mou OBROVSKOU podporu. Vím/vidím, jak je to těžké (naštěstí ne z vlastní zkušenosti) - moje máma \'přestává\' už minimálně dvacet let. Bohužel zatím bez úspěchu. Takže smekám před tvou vůlí a jen tak dále :)

    OdpovědětVymazat
  4. Pavlínku schvaluju.-)))))))))))))))A jinak moc držím palce.To dáš.-))Hlavně místo cigára nedávej moc žebírek.-))

    OdpovědětVymazat
  5. L.: moje kamarádka má teorii, že nemám absťák, protože to ve mně ještě je, ale až to vyprchá...

    PJ: díky... no musím se snažit to jídlo držet na uzdě... ale je to tak těžké - trpět na dvou frontách :o))

    gemini: s vůlí jsem na tom vždy byla na štíru... jenže v mé situaci to ani neni tak o vůli jako o nutnosti! Jinak sama od sebe bych to asi nedala!

    Lorrain: vždyť já vím... jsi jediná, kdo mi to schvaluje :o)

    OdpovědětVymazat
  6. Pavlinka je moc hezke jmeno.Nam se vcera narodila neter.Klaudie.Zrejme se ji rodice chteli pomstit jako jejimu bratrovi.Ten se jmenuje Barnabas.
    A VELKA GRATULACE K NEHULENI :-))

    OdpovědětVymazat
  7. Barnabáš a Klaudie??? Někteří rodiče by měli mít soudně zakázáno mít děti, protože s takovýmito jmény je předem odsoudili ke společenské smrti a to jak ve školce, tak ve škole, kde jim to čím dál odrzlejší mládež dá pěkně sežrat... už teď ty děcka lituju :-(

    OdpovědětVymazat
  8. Abstinenční příznaky nastupují postupně a některé z nich trvají až tři roky.
    Ovšem hormonální bouře v těhotenství to všechno přehluší a změní, takže gravidita je nejlepší způsob odvykací léčby, mužům žel nedostupná.

    OdpovědětVymazat
  9. Klaudie není tak hrozná, ale radši smrt než Barnabáše :o))

    OdpovědětVymazat
  10. no ono se říká, že tělo se od kouření úplně očistí až po třech letech nekouření, takže tomu věřím...
    nebo to také hormonální bouře ještě více rozdmýchá!!! :o(
    No uvidím, jaký budu já případ a jestli se mi vůbec povede dostat se do požehnaného stavu ...

    OdpovědětVymazat
  11. Barnabáš beru, ale co máte proti Klaudii?

    Mezi náma by měli mít soudně zakázáno mít děti i rodiče, co k asi čtvrtýmu nejčastějšímu příjmení vyberou druhý nejčastější jméno a to všechno dohromady má devět písmen:o) Jednou, když jsem řekla, jak se jmenuju, tak po mně chtěli občanku, protože mi to nevěřili.

    Takže pro případné potomky mám vybrána neobvyklá a mezinárodní jména a Marie, Anny, Hany, Jany, Honzové, Petrové, Jirkové a spol. mi nesmí přes práh:o)

    OdpovědětVymazat
  12. jo přesně proto jsem si naplánovala Pavlínku, protože mé příjmení je jedno z těch obvyklých, tak aby aspoň to jméno bylo ne úplně běžné!!! Ale pro kluka fakt nevim... ale já kluka mít nebudu .o)
    nejmenuješ se náhodou Jana Nováková? To je takové príma jméno :)

    OdpovědětVymazat
  13. Dospělý už se s tím srovná, ale pro děti může být jejich jméno utrpením, když ho začnou jiné děti úmyslně komolit a zesměšňovat.
    Navíc statistiká zkušenost říká, že čím nižší kulturní a intelektová úroveň rodiny, tím neobvyklejší a exotičtější jména dětem dávají.
    My jsme svým dětem vybírali jména tak, že si nejprve manželka vzala kalendář a škrtla v něm jména, která považovala za nepřijatelná, pak jsem totéž udělal já, ze zbytku jsme vyřadili všechno s diakritikou a všechno, co s příjmením tvořilo obtížněji vyslovitelný nebo nelibozvučný celek, a nad tou zbývající hrstičkou jmen už bylo jednoduché se dohodnout. A děti dnes tvrdí, že jsou spokojené.

    OdpovědětVymazat
  14. tahle metoda se mi líbí, zkusím jí v případě, že by to měl být kluk... protože u holky už mám prostě jasno :o) a i to dobře zní s příjmením, už jsem to zkoušela!

    OdpovědětVymazat
  15. Já zas nevím, co máte všichni proti Barnabášovi. Je to jen neobvyklé jméno, na které nejste zvyklí, proto se nelíbí. Mě by nevadil ani Mikuláš!

    OdpovědětVymazat
  16. jarmilka: Zas TAK strašný to není, ale skoro:o)

    Milan: No, jinak normální dítě nebude mít celoživotní následky z toho, že se mu ve školce někdo smál kvůli tomu, že se nejmenuje Janička nebo Honzík. Navíc si myslím, že dneska se tohle děje už méně častěji, protože těch neobvyklých jmen přibývá a už to není taková rarita. Známí mají Kryštofa a Mikuláše a neslyšela jsem, že by se jménem měli v kolektivu problém.
    A klidně risknu, že až se mi někde potenciální dítě představí jako Ágnes/Matylda/Stela, tak si řeknou, že maminka je zřejmě z nižší kulturní vrstvy:o)

    OdpovědětVymazat
  17. a) velka gratulace
    b) drzim pesti az mi belaj :-)

    OdpovědětVymazat
  18. Blondýna: díky.
    že bys byla také kuřačka? :o))

    Kopřiva, Milan: v dnešní době spíš děti musí přetrpět posměch kvůli zastaralému typu počítače nežli kvůli jménu...

    OdpovědětVymazat
  19. Případně kvůli zastaralému typu jména:o) Dokážu si představit, že taková Bohuslava je na tom hůr než Klaudie.
    Na základce jsem měla spolužačku, jejíž máma zcela vážně uvažovala, že ji pojmenuje Doubravka. Naštěstí ale nakonec skončila jako Johana.

    OdpovědětVymazat
  20. některý rodiče jsou fakt prdlý! Doubravka! To asi maminka měla ráda film Léto s kovbojem, ne? O žádné jiné Doubravce jsem v životě neslyšela :o))

    OdpovědětVymazat
  21. Proste kdyz si predstavim Klaudii,co si vezme pana Vomacku je mi do smichu.Pardon,asi nebudu normalni :-))
    Barnabasovi se rika Bárny.
    My mame Danielu,protoze se narodila driv a tohle jmeno bylo prvni,co me napadlo,kdyz se narodila.Okamzite vnuknuti.V rodine zadnou nemame,takze neni po kom.Nikdo si nemyslel,ze by to mohla byt holka(krome me,ja si ji prala),proto se o holcicim jmenu moc neuvazovalo.Jeste se mi libila Sofie,ale te bychom zrejme rikali Fiku.
    A Tomase mame proto,ze je po tatovi.

    Kopriva:Doubravka se jmenovala mama moji kamosky na zakladce a byla to moc hezka zenska :-)))

    OdpovědětVymazat
  22. Cheochia: Klaudie Vomáčková zní opravdu dost směšně :o))
    My žádnou Pavlínu taky v rodině nemáme, ale mě se hrozně líbí říkat Pája, Pájinka a podobně... jenže už takovou dobu o ní mluvím jako o Pavlínce, že jí stejně nebudu říkat tak, jak jsem plánovala :o))
    anebo to bude kluk a budu čumět jako puk a budu čekat na okamžité vnuknutí...

    OdpovědětVymazat
  23. Bez ohledu na ultrazvuk je třeba mít připravené jméno pro kluka i pro holku.
    Náhlé nápady v poporodním rozrušení nemusí být zrovna nejlepší pro udržení tepla rodinného krbu. ☺
    A ještě doporučuji: nedávat prvorozenému jméno po rodičích, to si nechat až pro to druhé dítě (je-li vůbec zájem některé rodičovské jméno použít). Druhorozené dítě trpí tím, že je druhorozené, a kdyby starší brácha měl jméno jako táta, bylo by to pro druhorozeného ještě horší. Ale naopak bude-li mít druhorozený jméno po tátovi, \"trauma\" z druhorozenosti se zmírní.

    OdpovědětVymazat
  24. \"trauma\" z druhorozenosti? To je nějaká blbost ne? Jsem prvorozená a mám trauma jak z jména po rodiči (v tomhle souhlasím, naši si to měli nechat pro sestru), tak ze své prvorozenosti... jsem takový pokusný exemplář, má mladší sestra už měla u všeho lehčí průběh, rodiče už věděli co a jak, na mě si to nacvičili! Sestra už neměla takový tvrdý režim jako já...

    OdpovědětVymazat
  25. Milan:Muzu se zeptat-Ty jsi psycholog,vychovatel deti,nebo mas jen zkusenosti s detmi? Me to prijde divny,mit trauma z prvorozenosti (ja osobne nemam) a z jmena-proto se ptam :-)

    OdpovědětVymazat
  26. Jsem taky prvorozený a mám mladší sestry, ne bratry.
    Nejsou ale důležité názory a osobní prožitky provorozených dětí, pocity druhorozených stejně nikdy nepoznáme.
    Kriminalistické statistiky hovoří jasně: druhorození synové jsou statisticky relevantně častějšími delikventy. Mezi druhorozenými je také statisticky relevantně více narkomanů. Třetí děti v pořadí jsou na tom už zase dobře - kritické je to právě u těch druhorozených. Takže nějaké duševní trauma tam bude. Pořiďte si tři děti a situaci pozorujte a veďte si o tom zápisky a až budou tyto Vaše děti mít samy děti, vyhodnoťte svá pozorování a sepište o tom článek - bude to jistě zajímavé.
    My s manželkou k našemu prostřednímu dítěti přistupujeme z opatrnosti s větší opatrností - skutečně máme pocit, že psychologové nelžou a druhorozené děti jsou na tam subjektivně pocitově hůře a je třeba se jim více věnovat. Prostě od mala to vidí asi takto: nejstarší je na tom líp,protože je starší a protože mu toho víc dovolíme a protože už může to nebo ono a protože je s námi dýl....ble ble ble... a nejmladší je na tom líp, protože se na něj berou pořád ohledy a je mazánek a nic nemusí a málo se toho po něm chce a ble ble ble....
    Pořiďte si prostě víc dětí a poznáte sama.

    OdpovědětVymazat
  27. Cheorchia: Milan právě říká, že trauma mají druhorození ne prvorození!

    Milan: a nemůžou mít pak ten nejstarší a nejmladší pocit méněcennosti, když zacházíte s prostředním opatrně tudíž jinak nežli s nimi?

    OdpovědětVymazat
  28. V našem konkrétním případě ne.
    U jiných rodin to může být jinak.
    Ovšem to o těch problémech druhorozených jsme nejprve vyčetli než vypozorovali. Myslím, že i Matějček i Švejcar o tom psali (ale už si to nepamatuji, ty knihy jsme četli už dávno na samém počátku naší rodičovské kariéry).
    Ale aby bylo dobře rozuměno: láska k jednomu našemu dítěti není nikdy na úkor dalších našich dětí. Milujeme je všechny stejně a věnujeme se jim, co nám síly stačí. Druhorozené dítko však čerpá od nás více trpělivosti a pozornosti.
    No však poznáte... když tedy budete mít štěstí, což Vám přeji.

    OdpovědětVymazat
  29. Milane, já si myslím, že byste měl přestat studovat statistiky, opravdu.

    Já bych podobně jako jarmilka mohla vyprávět o \"traumatu\" prvorozenosti. Osobně bych ovšem řekla, že žádné trauma z prvorozenosti, druhorozenosti ani desetirozenosti neexistuje, spíš měl zase někdo zbytečně moc času.

    Cheorchia: Když mají rodiče dost rozumu a to neobvyklé jméno pasuje k rodnému příjmení, tak je dobré pak nepřijímat manželovo;o)

    OdpovědětVymazat
  30. Pro kluka přeci Adam..:-)

    OdpovědětVymazat