čtvrtek 17. prosince 2009

Dvanáctku pro mou ženu, prosím.

-Dost často se mi stává, že v restauraci dostávám talíř s jídlem Milovaného. I když si bifteka s vejcem a šunkou objednám já osobně, tak běžně dostávám Milovaného kuřecí steak s nivovým přelivem a jemu cpou mýho vypasenýho bifťoura! A včera se mi to stalo zase. Milovaný objednal sobě pivo desítku a pro svou něžnou ženu objednal dvanáctku. Ještě při objednávání ukazoval komu co patří. Hmmm stejnak jsem potom desítku dostala já. A při objednávce dalšího kousku jsem zase dostala desítku. Jednou říct prostě nestačí. Pak přišlo na řadu jídlo. Já si objednala žebírka na medu (uáááááááá slintám, jen si na ně vzpomenu) a Milovaný panenku na grilu. Před dodáním objednaného jídla nám přinesli příbory (nechápu k čemu k žebrům příbor?), papírové ubrousky a vodu na omytí umaštěných pazour! To vše samozřejmě nachystali k Milovanému. Tak jsem velice nápadně před číšníkem začala vodu a ubrousky stěhovat k sobě. A co myslíte? Stejnak mi potom cpal mrňavou panenku a Milovanému skoro kilová žebra!!! Já už fakt nevim. Za každý kus žvance musí člověk bojovat! Život je těžký! Jinak na žebírka jsem si vypěstovala docela slušnou závislost. Při pomyšlení na kombinaci žebra, med a dvanáctka se mi ježí chlupy na rukou! A to se mi povedlo na rok skoro odbourat holdování pivu! Jenže kvůli těm zatraceným žebírkům jsem ho zase začala pít. No uznejte, že dát si dvojku bílýho k žebrům je prostě barbarství!!! Po večeři jsme šli na ten zatracený koncert Tublatanky. Ono by to nebylo zase tak špatné, ale já byla nasraná už na začátku… mělo to začínat v půl 9 a v půl 9 jsme ještě mrzli venku a sunuli se šnečí rychlostí ke vchodu. Sněžilo na nás, zima jako prase, všude se tlačili lidi. Hrůza. U vchodu prohledávali, jak kdybychom šli na Ozzyho a ne na Maťa Ďurindu! Ale všichni v mém okolí byli z koncertu nadšení, tak byl asi dobrý! Nejlepší část koncertu byla ta, kdy jsme odešli písničku před koncem a jeli tak téměř prázdnou tramvají, protože žádný jiný fanoušek samozřejmě před koncem neodešel! Ale Milovaného jsem samozřejmě celou cestu do postele ujišťovala, jak se mi to líbilo. Bohužel jsem asi byla přesvědčivá a Milovaný opravdu uvěřil, jak se mi to líbilo a tak usoudil, že příští koncert, na který mě vezme, bude Kreyson (nebo tak nějak)!!! Musím něco vymyslet, jak se tomu vyhnout!

14 komentářů:

  1. Kreyson jsem poslouchala před jedenácti lety a jako good :)

    OdpovědětVymazat
  2. když já toho Křížka nějak nemusím! Vzpomenu si na Damiens a naskakuje mi husina!!!
    Já před 11 lety poslouchala Twenty for Seven! .o))

    OdpovědětVymazat
  3. to bylo právě ještě před Damiens :). Potom vytvořil to teplý duo s bráchou a já už ho taky nemusela.

    OdpovědětVymazat
  4. jojo to vím, že Damiens bylo až po Kreyson (a Vitacitu a Citronu), ale už jsem si ho prostě zaškatulkovala a nemusím ho! Tudíž ani koncert zmrtvýchvstalých Kreysonů! Bohatě mi stačí, že mi to Milovaný občas pustí v autě! .o)

    OdpovědětVymazat
  5. Prostě číšníci jsou zvyklí spíše na to, že ženy si dávají salát a chlapi krvavý steak...tak hodně síly do dalšího boje!:o))

    Co s týče toho koncertu, myslím, že kdyby jste šli na něco, co se Tobě líbí, vůbec by Ti nevadilo zpoždění, ani zima...to je prostě tak, když se někdo někam netěší... Já bych teda řekla mužíkovi pravdu, proč utrácet za lístek pro dva, když se to jednomu nelíbí, ale jestli by zase měl jít sám, tak to bych tam taky šla asi s ním...

    OdpovědětVymazat
  6. on se mnou taky párkrát šel na něco, co poslouchám já... neměla jsem nikoho k sobě a tak šel se mnou on... takže jsem mu to oplatila a nechtěla jsem mu kazit zážitek...

    OdpovědětVymazat
  7. jarmilko, mě už se několikrat stalo, že jsem si objednala pivo a oni mi přinesli MALÝ, koukala jsem jak puk

    OdpovědětVymazat
  8. fakt jo malý? Tak to se mi ještě nestalo!!!

    OdpovědětVymazat
  9. já jsem koukala jak puk, když jsem si v mnichově objednala malý pivo a donesli mi půllitr. Pak se podívám kolem a všichni to chlastali po litrech:) blázni:)

    OdpovědětVymazat
  10. jééé to je sympatický :o)
    ale litr bych si nikdy neobjednala, to sotva unesu! :o)

    OdpovědětVymazat
  11. to mi připomíná, byli jsme v tom Mnichově v takový pivnici, bylo tam i muzeum. Měli tam makety těchle litrových tupláků těžkých jako kdyby v nich bylo pivo. Byly tam čtyři a mohla sis je zkusit nést. Oběma rukama jsem s tím fakt zápasila a byly tam obrázky ženských, který v každý ruce nesly 4-5 takových! to jsem nechápala!:) musí mít svaly jak Arnie...

    OdpovědětVymazat
  12. já v jedný ruce neunesu ani dva naše klasický plný půllitry, natož tupláky!

    OdpovědětVymazat
  13. jarmilka: mně zase dostalo, když jsem si takhle jednou před lekcí tance zaběhla do hospody na oběd. Byl to takový ten klasický pajzl, ale dobře tam vařili. Usedla jsem, vzala lístek a objednala si flák masa - a číšník se pořád nápadně ohlížel ke dveřím, kdy mi jako přijde mužský doprovod, dokonce se mně i několikrát zeptal, kdy přijde manžel a co si objedná. Vůbec nemohl pochopit, že se jde samotná ženská najíst do hospody a vůbec jí to nepřijde hloupé! A já už si myslela, že žijeme v emancipovaném 21. století...

    OdpovědětVymazat
  14. to byl spíš nějakej divnej číšník než že by to bylo všeobecně divný! :o))

    OdpovědětVymazat