úterý 1. prosince 2009

Holčičí kámarádství není vůbec nic jednoduchýho!

-Znáte to, vaše nejlepší kámoška si najde kluka a najednou na vás nemá tolik času, jako doteď... určitě to znáte... a znáte i to, že si vaše nejlepší kámoška najde kluka a najednou na vás nemá vůbec žádný čas? To se mi stalo. Kadeřnice si koncem srpna našla přítele a od té doby nic není jako dřív! Co jsem se v září vrátila z dovolené, tak jsme na akci byly dvakrát, z toho jednou jsem jí vytáhla já a podruhé já a Švadlenka. Jednou jsme měly dýchánek u telky a spala u mě, což jsem taky navrhla já... jednou jsem za ní byla v práci (já jsem jí volala, že bych přišla) a naposledy před měsícem a půl jsem jí navrhla návštěvu hospody a ona to na poslední chvíli zrušila. A tak mě to přestalo bavit, přestala jsem jí psát a čekala jsem, že se ozve ona... no to bych se načekala!!! A mimochodem ten kluk je ze stejného města jako já a ani nevím, jak vypadá, natož aby mě představila!!! Už jsem to párkrát v noci obrečela... je mi skoro 28 a v noci brečim kvůli svý kámošce! Není to směšný? Ani moc ne... Ale co mám dělat? Mám jí nutit? Vyhrožovat? Tím to rozhodně můžu akorát tak zhoršit! No ale čekáním si taky moc nepomáhám! Dneska se u mě pro něco stavovala, měla se stavit i na kafe. Těšila jsem se. Měla napsat v kolik atd... nenapsala... napsala jsem jí tedy já, že mě fakt mrzí, že se ani neozve, že se jí to nehodí! Volala mi, že mi ráno psala. Nic mi nedorazilo. Poté, co si mezi dveřmi vyzvedla, co měla, jsme zjistily, že má špatně uložené moje číslo a psala někomu jinému!!! Utrousila jsem poznámku, že tím pádem už asi někomu jinému píše tak tři měsíce, protože tak dlouho mi už od ní žádná sms nedorazila... Když odcházela, začala brečet... hrozně pospíchala, nic mi k tomu neřekla, protože parkovala na invalidech!!! Pak mi psala, že to je protože, že se teď skoro nevídáme!!! Ale co já s tím mám dělat? Já mám času pořád stejně! Mám jí pořád dokola uhánět a čekat, že to snad jednou klapne? Mám přeci taky svou důstojnost! Ale co když to, že nedokážu překročit svou důstojnost bude znamenat náš konec??? Já bych se takhle ke své kamarádce nikdy nezachovala, tak se nedokážu vžít do její kůže! Co se jí asi honí hlavou? To si toho chlapa chce tak moc udržet, že dává všanc naše kamarádství, který trvá od pátý třídy? Nebo prostě je s nim a vůbec si neuvědomuje, co se děje kolem ní? Ale to by nebrečela, ne? Já tomu prostě nerozumim... už zase řvu! Já to fakt seru!!!

17 komentářů:

  1. Problém je v tom, že některý ženský - až kamarádky - v sobě mají zakódovanou jistou míru slepičismu. Kamarádka si asi před půl rokem našla chlapa. Ona je z jiného města než já, ve stejném městě ale studujeme, ale chlapa má zase v úplně jiném městě. Za těch posledních šest měsíců jsme se viděly jednou a to na akci, kterou s partou každoročně pořádáme a kam přijela na jednu noc, protože spěchala za ním. Když napíšu, odpověď je, že \"někdy příště.\" Toho přítele ze všech kamarádek zatím viděla jedna - ta, co je seznámila. Přitom by mi přišlo normální partnera kamarádům představit. V podstatě se ale nestýká skoro s nikým, jenom s přítelem a JEHO kamarády. Není to zase tak dobrá kamarádka, abych kvůli ní po nocích brečela, spíš jsem ale zvědavá, co bude dělat, kdy se po pár letech rozejdou, anebo když najednou zjistí, že svůj čas nechce trávit jenom s ním a jeho kamarády. Jestli si myslí, že její kamarádi na ni budou čekat... A to není o tom, že bych snad ze škodolibosti pak chtěla dělat, že ji neznám, ale když někoho dva roky nevidíš, tak se pak dost těžko navazuje na přetrhnutou nit.

    A taky mě štve, že chlapi tohle vesměs nedělaj, je to spíš ženská záležitost, ale naštěstí se taky nevyskytuje u všech.

    OdpovědětVymazat
  2. Vím jak se cítíš a je to pěkne naprd pocit :-/

    OdpovědětVymazat
  3. Takhle jsem přišla o nejlepší kamarádku. :(

    OdpovědětVymazat
  4. Kopřiva: to je přesně ono, co nechápu! O chlapa přeci můžeš kdykoli přijít, ale kamarádka je přeci navěky! Já se tím řídím a svoje kamarádky se snažím nezanedbávat a čas si na ně udělat!
    A mívám problémy, který prostě potřebuji probrat s kámoškou a v tu chvíli jí prostě Milovaný nenahradí, i kdyby se sebevíc snažil!!!

    Medvídek: máš jako chlap podobnou zkušenost? To je dost zvláštní!

    Wien: no a to bych právě nechtěla, ale zároveň se nehodlám ponižovat a vtírat! Vůbec nevim, jestli já sama můžu něco udělat, abych to zvrátila!

    OdpovědětVymazat
  5. Moc složité, co si sednout a probrat to, já jsem prostě přes tu komunikaci:)

    OdpovědětVymazat
  6. Jarmilko ,neplakej.Tohle se prece da resit i kafetem pres ICQ,kdy \"pokecate\".Nebo majlikem,telefonkem.Mam kamosku,s kterou se zname 26 let.Je to ta nejbajecnejsi kamoska,co mam.Prece nehodis kamosku pres palubu,jen proto,ze na Tebe ted nema cas :).Tolerance a vstricnost je podle me taky dulezita.Ale rozumim Ti a vim,jak to myslis.Ja bych to asi resila telefonkem a se slovy,az budes mit cas-zavolej,mam te moc rada a rada s tebou travim cas.
    Podle meho je to VÍC,nez kdybys ji neco vycitala :).Hodne stesti!Opravdovych pratel moc neni!!! :))

    OdpovědětVymazat
  7. Cheorchia: v tomto případě by to šlo pouze přes telefon, kámoška Kadeřnice nemá přístup Anuska: na net! Ale přijde mi divný zkoušet s ní mluvit jen po telefonu, vždyť od sebe bydlíme 5 km a pracuje asi 2 minuty cesty pěšo od mého domova!!!
    A já jí přeci neházím přes palubu, jen bych chtěla i od ní vidět nějakou snahu! Aspoň nějakou!!!

    Anuska: jojo sednout, ale když nemá pořád čas? A když jí na rovinu řeknu, že chci mluvit o tomhle, tak ho tím spíš mít nebude!!! Ona je totiž jak já, v takových situacích se navalí city a začne brečet!!! Nebude chtít o tom mluvit! Myslím, že to je i jeden z důvodů, proč se teď neozývá! Už to zašlo tak daleko, že ví, že jakmile spolu budem o samotě, že já o tom začnu mluvit a budu to chtít řešit a to je to, co jí bude odrazovat... takový začarovaný kruh! Asi jí budu muset nějak naznačit, že o tom mluvit nebudem a že můžem navázat, tam, kde jsme skončily! Nebo já prostě nevim!

    OdpovědětVymazat
  8. Jarmilko chlapy to maj stejně, jakmile si chlap najde holku je konečná, až na vyjímky, kdy ta jeho nová chodí pařit s náma :D ... ale v tomhle případě jsem měl na mysli kamarádku, dlouho nic, ale pak jsme si to tak nějak vyříkali, nic není na věky :(

    OdpovědětVymazat
  9. no ale co znám chlapi kolem sebe, tak to moc neřešej... prohlásej, že je to podpantoflák a tim to pro ně hasne... nijak to neřeší a netrápí se...
    jojo já jsem ta výjimka, o který píšeš, ale chlap pak musel vždy na oplátku chodit pařit i s mýma kámošema :o)))

    OdpovědětVymazat
  10. Já si myslím, že tohle zase tak úplně o komunikaci není a rozhodně to nevyřeší \"zavolej, až budeš mít čas,\" protože ona zavolá třeba po pěti letech, až se rozejdou. Sebelepší komunikací takovou ženskou nepřesvědčíš, že není dobrý vyškrtnout kamarády, protože celej život ji nebude bavit trávit s partnerem a jeho kamarády.

    OdpovědětVymazat
  11. jedna moja kamarátka tiež zabudla na existenciu priateľov po stretnutí \"pána Božského\", nepomohli skryté ani otvorené formy komunikácie. \"Našťastie\" to nebola moja dlhoročná priateľka, počas doby, kým ma nepotrebovala, som sa ja vyrovnala s tým, že už sa nestretávame (žiadnym, ani e-spôsobom). Teraz, keď je sama v cudzom meste, na materskej, celý deň doma, zistila zrazu, že aj by ma potrebovala. Len ja nie som z tých, ktorí pribehnú na zapískanie. Možno bohužiaľ, ale pre mňa chvalabohu.

    OdpovědětVymazat
  12. danka: jo od nějaký ne extra velký kámošky bych se s tím asi taky lehce srovnala... řekla bych si, že dobře jí tak, když se chce ochuzovat o mou přízeň, ale u kámošky, kterou mám od základky a se kterou jsem toho hrozně moc prožila, to prostě jen tak nechci nechat plavat!
    Je mi jasný, že spousta takových vztahů nakonec krachne a tyhle holky si uvědomí, jakou udělaly blbost a najednou jsou samy a nemají kámošku... ale to může být za bůhvíkolik let!!! A po takový době já bych se už asi nedokázala vrátit... proto bych tomu chtěla zabránit hnedka v zárodku!

    OdpovědětVymazat
  13. Tak ja nepocitala s taaak strasne dlouhou dobou.My si piseme jednou za tyden a volame tak jednou za 14 dni.Vime o sobe :)). Me se to mozna keca,ja mam kamosku stejnou roky,prestoze jsme od tech 6 let,kdy jsme spolu zacali chodit do prvni tridy vystridaly nekolik chlapu :oD.

    OdpovědětVymazat
  14. Já nevím, podle mě kamarádky nejsou na věky a někdy je až příliš velká fuška udržovat nějakej vztah násilím. Mně se nakonec ukázalo, že když jedna kamarádka \"zmizí\", tak si člověk prostě najde na kafe jinou. Některé zůstávají od té páté třídy a jsou v pohodě, i když se vidíme jednou za půl roku, navzájem nechápeme svoje partnery a trochu se nám oběma změnily zájmy. S jinýma to prostě jde do kopru a myslím, že není třeba se kvůli tomu hroutit.
    Asi bych nevyšilovala a při nejbližší příležitosti jí v klidu řekla, že mě mrzí, že se nevídáme, že mám pocit, že je to kvůli tomu novýmu vztahu a že by mě potěšilo, kdyby občas něco naplánovala a dodržela, že ti ty hoolčičí jízdy chybí. A nechala zbytek fakt na ní.

    OdpovědětVymazat
  15. problém je v tom, že holka si tím, že si najde kluka, podřízne větev se svýna kámoškama.(většinou)Najednou chce být jen s ním.,..trávit s ním všechen čas.Neuvědomí si, že i ten kluk chce bejt chvíli s někym jinym.Pak po letech se diví, že nikoho nemá, protože ten její se svých zájmů nevzdal a ona pak dřepí sama doma a bulí nad nespravedlností života.-) Já si od začátku zachovávala jeden víkend v měsíci s kámoškama a kdybys viděla, kolik lidí to nemohlo pochopit, ŹE MI TO MANŽEL TRPÍ.-)))Ale když razil on, to bylo ok.-))No...mě se to osvědčilo.A mým kamarádkám naštěstí taky, neb ten přístup jsme si všechny schválily.-))))

    OdpovědětVymazat
  16. no tak takhle jsem taky přišla o kamarádku. A kolikrát jsem to obrečela, holky k sobě prostě mají blíž...

    moc ráda bych ti poradilo, ale neporadila jsem ani sobě. Záleží na jaká je, nevzdávej to a nezlob se na ni, ale pokud ona nebude mít zájem, tak s tím bohužel nic neuděláš...

    OdpovědětVymazat
  17. udělala jsem první krok, včera jsem jí napsala zprávu jako by se nic nestalo... prostě jen info o tom, co dělám a tak... snad pochopí, že jí tím říkám, že se mě nemusí bát (nebudu do ní prudit) a že můžem začít tam, kde jsme skončily! A teď uvidím!

    Lorrain: přesně s tím se taky setkávám, když vyrazím někam bez Milovaného: \"A to tě manžel pustí?\", jako bych se ho na to někdy ptala! Prostě se vždycky jen spolu domluvíme na termínu, kdy budem bez sebe, abychom se oba zařídili a pak jeden z nás neseděl doma na zadku!

    OdpovědětVymazat