pondělí 7. prosince 2009

Jak jsem pekla!

-V sobotu v půl desátý dopoledne jsem naklusala k mamině a daly jsme se do pečení vánočního cukroví! Ségra to krásně vychytala, že zrovna byla celý den pryč, takže jsem si to vyžrala sama. Stejně jako loni :o( Každoročně pečeme s maminou společně a ona mi pak odendá můj příděl. Až na jednu výjimku. A na tu jsme právě s maminou v sobotu zavzpomínaly a výborně jsme se u toho bavily… Bylo to v roce 2003. Jarmilce bylo 21 let a chodila ještě s Frantou a o žádném Milovaném neměla ani páru… Byla jsem už výdělečně činná a žila s Frantou v jeho bytě společně s jeho tatínkem. Vzhledem k tomu, že tatínek si našel přítelkyni a většinu nocí a dnů trávil u ní, tak jsme s Frantou spíš bydleli sami! A z toho také pramenil můj chtíč po vlastních Vánocích. Koupili jsme stromek, koupila jsem si na něj i vlastní ozdoby a rozhodla jsem se upéct si vlastní cukroví. Franta mi samozřejmě povinně asistoval. Nechtěla jsem to nijak přehánět a tak jsem rozhodla, že upečeme jen tři druhy – moje oblíbené vanilkové rohlíčky, linecké a ještě pracny. Pracny sice ani jeden s Frantou nejíme, ale usoudila jsem, že dva druhy jsou málo a pracny jsou nenáročné a ještě hezky barevně doplní dva světlé druhy cukroví na talíři. Tak ty jsme vyrobili jako první. Šlo nám to od ruky. Krásně se vyklápěli. Nabili mě energií a pocitem, že jsem nepřekonatelná pekařka. Jako druhé jsme se pustili do rohlíčků. Nějak jsem si neporozuměla s kuchyňskou váhou a zjistila jsem, že jsem do těsta dala dvakrát velké množství cukru. Takže těsto bylo nechutně sladké a tím pádem se rohlíčky při pokusu o vymodelování lámaly v ohybu. Takže jsme je dělali ve větší velikosti a ještě jsme každý jeden rohlíček namastili olejem, aby to drželo pohromadě a nelámalo se! Takže místo vanilkových roztomilých rohlíčků jsme vytvořili obří rohle, který se skoro nedaly žrát, jak byly sladký!!! Můj pocit o nepřekonatelné pekařce se trochu zmenšil… A nakonec jsme se pustili do lineckého! To vám bylo něco! Těsto jsme prostě nebyli schopni vyválet do příslušné tloušťky. Jakmile se začalo ztenčovat, začalo se zároveň přilepovat na vál a tím pádem po vykrojení nešlo odlepit. Několikrát jsme těsto zhňácali zpátky do hroudy a začali válet nanovo. Pořád jsme vysypávali vál moukou, čekaje, že se to zasraný těsto přestane přilepovat. Ale ono ne!!! Asi na pošesté se Franta vytočil do ruda, otevřel okno a těsto vyhodil ven ze třetího patra! A bylo po pečení! Ani jsem mu to nevyčítala. Ještě jeden pokus o vyválení navíc a vyhodila bych ho sama! Mamina, když viděla výplod našeho celodenního snažení, smála se jako blázen! Ale smích jí přešel, když strčila do pusy první rohlík!!! Aspoň stromeček jsme měli hezoučký!!! Nakonec byly jediný poživatelný ty hnusný pracny, který jsme vlastně dělali jen do počtu! A od té doby jsem bez maminky nikdy nepekla a ani se nechystám! :o))

13 komentářů:

  1. Jé, tak u nás by taky stačilo linecké a rohlíčky...
    ...a bezva jsi mě tím popisem pobavila - já vím přesně, proč se k pečení nehrnu :-)

    OdpovědětVymazat
  2. linecký je luxusní, ale jak jsem zjistila, tak jen z rukou mé maminy :o)

    OdpovědětVymazat
  3. A proč se teda ty pracny jmenujou pracny, když jsou nejjednodušší? :))) U nás jsem každoročně pekla jenom já, protože moje matka by se na to mohla vys... Linecké těsto je opravdu k vzteku, praská a lepí se, někdy je potřeba ho pak z prkýnka odříznout nožem. :) Rohlíčky vykrajuju vykrajovátkem, nějaký modelování by mě teda taky nehlo. :D Mimochodem dnes se mi zdál sen, že žeru vanilkové rohlíčky a probudila jsem se celá poslintaná!!!

    OdpovědětVymazat
  4. pracny třeba dřív byly nejpracnější, pokud ještě nebyly formičky a musela se žabka vymodelovávat ručně :o))
    já se budím poslintaná jen po snech o masu!!! :o)

    OdpovědětVymazat
  5. Teda nevím, to jsme fakt jediný, kdo používá ten trik s vyvalováním v mikrotenovém sáčku? Nelepí se nic a sbohem podmoučňování....

    OdpovědětVymazat
  6. já jsem pekla o víkendu perníky, jsem zvědavá jestli změknou :-) a příští týden se bude péct asi zbytek, hlavně teda rohlíčky, ty se u nás žerou na kila.. musim se naučit ty maminčiny báječný :-)

    OdpovědětVymazat
  7. Jarmilko, tak jsem si to musela vygůglit a nechápu, proč říkáte medvědím tlapkám pracny. Asi proto aby Wien nevěděla o co jde?! Ty teda taky nejsou moje oblíbený, ale když už pak není nic jinýho... :D Z masa se moc neposlintám.

    Squire, asi jo. :D Ale zní to dobře, to zkusim!

    OdpovědětVymazat
  8. squire: slyšela jsem o využití mikroteňáku při naklepávání masa, ale o válení těsta ještě fakt ne :o))

    přítelkyně: perníčky se u nás nedělají, nechutnají nám a ani na výzdobu je nepoužíváme... zaplať pánbůh!!!

    Wien: medvědí tlapky? To slyšim poprvé v životě!!! A odkud se ten název vzal? Ve tvaru ničeho z mědvěda jsme nikdy pracnu neupekly :op

    OdpovědětVymazat
  9. Protože z těchhle formiček to jako tlapy vypadá! http://olivovakucharka.webgarden.cz...

    Fuj ale jak jsem to hledala, tak jsem našla recept na opravdický medvědí tlapy, jdu blejt!

    A perníčky se musej umět, taky je nežeru od každýho.

    OdpovědětVymazat
  10. jo tak tyhle formičky my totiž vůbec nemáme... takže my máme pracny ve tvaru žabky, kytičky a podobných hovadin!
    perníčky nežeru od nikoho! Fuujjj

    OdpovědětVymazat
  11. U nás většiou peče jen maminka, babička si přidá jen dva druhy, které umí nejlépe, s tím počtem už se maminka krotí, ale měla roky kdy se snažila o rekordy, myslím že jich jednou měla okolo 30 :))

    OdpovědětVymazat
  12. 30? Tak to je blázen!!!
    my máme vždycky tak 8 druhů... každoročně se domluvíme na 4 - pracny, linecký, ořechy a rohlíčky a ve finále se mamina utrhne a napeče ještě 4 další... ale 30 by fakt nedala :o))

    OdpovědětVymazat
  13. Myslím že maminka tehdá vytáhla všechny možný a nemožný recepty a pekla a pekla a pekla .... a my jsme pak jedli a jedli a jedli ... myslím že až do dubna jenom cukroví :D

    OdpovědětVymazat