čtvrtek 15. července 2010

Lepší je se na nic netěšit!

-Loni jsme s Milovaným byli poprvé na Shakespearovských slavnostech. Moc jsem chtěla vidět Veselé paničky winsdorské, ale bohužel jsme se rozhodli moc pozdě a ty už byly totálně vyprodané, takže jsme zvolili náhradní alternativu a vyrazili jsme na Komedii omylu. Oběma se nám to moc líbilo a to prostředí na hradě tomu dodávalo tu správnou atmosféru! Ještě jsem stihla s Kolegyňkou a Žirafou Hamleta, abych ke komedii měla zážitek i tragický, a musím říct, že to se mi též moc líbilo (a hlavní hrdina též!!!). Bohužel jsem toto představení shlédla ze schodů, na které se prodávaly vstupenky za stokorunu. Hned jsem věděla, že příště si rozhodně radši připlatím, abych měla své sedadlo! Pro lidi mého vzrůstu to sezení na schodech bylo úplně k hovnu! Nevěděla jsem, kam s nohama!!!! No a letos jsme nenechali nic náhodě a už v hodně velkém předstihu jsem koupila lístky na Paničky! Nalákala jsem na kulturu i Kadeřnici a jejího milého, protože už je načase, aby se ti naši „kluci“ trochu oťukali! Hrozně moc jsem se těšila! Ale jak to bývá, když se někdo na něco těší? No bývá to zhovněný a tak to bylo i včera! Společně trávený čas jsme započali v jedné oblíbené pizzerii. Dala jsem si svou klasiku – rajče, šunka, sýr, žampiony, niva, kuřecí maso (na pizze samozřejmě). Tak to bylo první, na co jsem se těšila. Až se pořádně a dobře nažeru! No jenže Milovaný si dal pizzu s kari kořením a pizzař, nevím proč, usoudil, že kari koření dá i na mojí milovanou pizzu! Ze začátku mi to přišlo jako fajn nápad. Kari mám docela ráda… jenže v půlce pizzy už mi to začalo vadit. Ono se to tak nějak mlátilo s tou nivou a bylo to místama posypané až moc! No co vám budu povídat, historicky poprvé jsem nedojedla pizzu! To bych si měla někde zaznamenat!!! No a pak co budem dělat? Nebudem přeci sedět až do půl 9 v hospodě! A tak jsme se rozhodli si udělat procházku na Malostranské náměstí podél řeky, že tam přeci nebude takový vedro! OMYL! Velký omyl to byl! Vedro k chcípnutí, i když jsme šli ve stínu! Nikde k vidění žádná trafika nebo něco, kde by se dalo koupit něco na svlažení oschlých krků! Až někde u Kampy jsme narazili na okénko, kde prodávali kopečkovou zmrzlinu. Z ceny 20 Kč za kopeček se mi protočily panenky, ale chuť byla veliká a oschlina v krku ještě větší! Tak jsem si dala citronovou. Takový minikopečíček jsem ještě neviděla, ale zaplať pánbůh za něj! Dvakrát jsem otevřela pusu a zbyl mi v ruce jen kornout. Hmmm rychlé a nezajímavé to bylo. Pak jsme se chvíli pováleli v parku na trávníku, abychom vypadali pořádně zvalchovaně, až dorazíme na tu parádní kulturu! A pak jsme to ještě doladili, když jsme si před vstupem do Lichtenštejnského paláce vymáchali nohy v kašně! To byla lahoda! No a pak už byl čas na kulturu! To byla nejhorší část večera! Myslím si, že představení by se mi moc líbilo a užila bych si ho, kdyby: - nebylo vedro k chcípnutí. Vzduch se tam ani nehnul. - mi z toho vedra neotejkaly nohy. - mým neklidným nohám dělalo dobře vedro! Jenže to nedělá! Pořád jsem s nima mlela, nemohla jsem chvíli posedět na místě. Nohy dopředu, dozadu, propnout, natáhnout, vykloubit! Už jsem fakt nevěděla! Možná omotat kolem krku jsem nezkoušela!!! - se mi po určité době v tom vedru nezačaly zavírat oči! To mělo ale jednu výhodu. Jakmile jsem začala klimbat, tak jsem přestala vnímat svoje pocity v nohách, takže jsem byla v klidu! Což jistě ocenili hlavně diváci za mnou :o))) - mě k tomu všemu ještě šíleně nebolelo ucho! O víkendu mi do něj totiž nafoukalo, takže si to teď užívám plnými doušky! Konec představení byl pro mě vysvobozením! Na závěr jsme si ještě užili jízdu tramvají, kde jsem stála na nohou, ale nevím, jestli to byly moje vlastní nohy nebo nějaké cizí! Každopádně to podpaží, co jsem měla u rypáku bylo určitě cizí a uleželé!!! Pak už jen noční čůrání u auta. Nachcala jsem si trochu do žabek a na nohavice kalhot, takže mě dneska čeká velké praní! Do postele jsem se dostala v půl 1. Budík začal řvát v 5! Musím něco více dodávat? S Milovaným jsme se shodli, že příští rok nepůjdem na Shakespearovské slavnosti dříve jak v září, protože tohle už riskovat nebudem! Takže první a poslední kladná zpráva je, že nás jeden nevydařený večer neodradil od toho být kulturním párem! (alespoň několikrát do roka :o)))

10 komentářů:

  1. Jojo, každá kultura něco stojí :)))

    OdpovědětVymazat
  2. to mám asi za to, že jsem chtěla ušetřit za lístky a koupila jsem si levnější! Tak jsem to musela doplatit jinak :o))

    OdpovědětVymazat
  3. Jo, tak to vypadá, když člověk nemá ty kotníky!:-(

    OdpovědětVymazat
  4. já kotníky mám! Ale jen přes zimu a v létě po ránu :o)))

    OdpovědětVymazat
  5. Jarmilko, takhle jsme byli před měsícem na Baronu prášilovi, po dvacetiminutách jsem si přála, aby to skončilo, bolely mě nohy, ruce, záda, bylo mi zle a strašný vedro.. strašnej zážitek nicméně Podnikateli se to líbilo

    OdpovědětVymazat
  6. no tak s pupkem bych nikam nešla! To ti muselo být hnedka jasný, že si to pořádně odtrpíš :o)))
    ale tak od vás si to užil aspoň jeden :o)))
    Milovaný měl stejné pocity jako já a ještě k tomu byl otupělej pivákama, takže spát se mu chtělo ještě víc než mně :o))

    OdpovědětVymazat
  7. Jo, Podnikatel byl docela spokojenej, na mě byl nudnej i ten děj :-)
    já jsem si tak nějak myslela, že by tam mohli mít pohodlný sezení, ale krutě jsem se spletla :-))

    OdpovědětVymazat
  8. mně není nikdy nikde pohodlně! Nikde nemaj dostatek prostoru pro moje dlouhý nohy! Buď je to naprostá hrůza nebo to jde docela vydržet! Nic jiného neznám :o))

    OdpovědětVymazat
  9. je fakt, že kdo se na nic netěší, tak mnohem častěji příjemně překvapen :-) Třeba já se dnes těšil jak si dám čínu. A málem mi shořela huba :-D La ebyla super ;-))

    OdpovědětVymazat
  10. mně kdyby shořela huba po číně, tak by přesně splňovala moje požadavky na pořádnou čínu! :o))
    už se nebudu na nic těšit!
    Dneska jsem se těšila k vodě, jak se tam poválim a ráno se vzbudim a zataženo a hřmí!!! Na to jsem se těšila až na zítra! :o)

    OdpovědětVymazat