pátek 28. ledna 2011

Tak se to mele jedno přes druhé!

-Tak dneska je poslední den mého 39. týdne těhotenství. Od zítřka už jde do tuhého… už teď to očekávám každým dnem, s každým píchnutím si říkám, to už je ono? Nebo když se Květák vrtí víc, než obvykle, tak už jsem si taky jistá, že už se tam šteluje… Od zítřka už budu jak šílená! Aktuální stav je stále 11 kg nahoře, na víc se už zřejmě nedostanu (zaplať pánbůh!). Chcaní 3 -5 x za noc, přes den nepočítám, do tolika totiž počítat neumím. Hrozně mě bolí stydká kost. Jako by mě tam někdo pořádně nakopal. Večer to bývá po celym dnu nejhorší. To se vždycky modlim, aby už vylezl ven a ta bolest přestala… přes noc se to trochu zklidní a ráno se zase modlim, aby ještě zůstal vevnitř, protože nechci rodit! To přece bude bolet!!! Tak nějak se to ve mně mele, co vám budu povídat… V pondělí jsem byla na cvičení a tam jedna pani, co je ve 32. týdnu, říkala, jaký už začala mít strach z porodu. Prohlásila jsem, že v 32. týdnu jsem byla ještě drsňačka, která se toho vůbec nebála, na rozdíl od nynějšího stavu. Paní cvičitelka prohlásila, že na ní ještě teď působim jako drsňačka, která se ničeho nebojí. Ha! Působit teda umim, jen co je pravda! Další pani prohlásila, že na ní působím dojmem, že přijedu do porodnice, hned to tam vyklopim a pojedu zase domů! Tak to bych brala! Navíc pro to dělám, co se dá! Denně piju hnusný čaj z maliníku a žeru nějaký homeopatika ARNICA MONTANA, což by mělo zlepšit funkci svalů, cév a dělohy a tak by „měl“ být průběh porodu rychlejší. Tak se nechám překvapit, jak moc to bude účinné. Jinak ta stejná pani mi ještě řekla, že jsem se od minula hrozně změnila, že budu mít určitě holku! Další HA! Od minula tam vevnitř asi něco upadlo nebo co! Nejdřív jsem se cítila dotčená, protože se říká, že když čekáte holku, tak vám vezme krásu. To bylo první, co mě napadlo, že vypadám blbě (i když teda mě všichni chválí, jak mi to sluší!). Jenže pak jsem se od tohoto oprostila a přes názor tří doktorů jsem se zasnila, jaké by to bylo na porodním sále ve finále zjistit, že by to byla holka! A hned v noci sen. Byla to holčička. Pavlínka, kterou jsem si přála. Krásná jak andílek! Takový obličejík jste neviděli! Jenže pak jsem jí sundala oblečení a s hrůzou jsem zjistila, že má chlupatý hrudník! Nemyslím tím nějaké dětské chmýří! Kdepak – pořádné kudrnaté, černé, silné chlapské chlupy! Otřásla jsem se hrůzou! Navíc jsem pak zjistila, že moje roztomilá holčička mluví! Pořád jen pyskovala, nic nechtěla dělat tak, jak já jsem chtěla, o všem se mnou diskutovala (prostě celá já!)… ještě že jsem se pak vzbudila! Včera mě moje gynekoložka snad poprvé v životě potěšila. Změřila mi dělohu, prochmatala břicho, poházela si s ním ze strany na stranu jak kdyby vevnitř byly brambory a ne živý Květák a prohlásila, že tam žádného obra nemám, že se mi bude rodit dobře. Prý je normálně veliký! Jupíííí! Z toho jsem fakt měla hrůzu, že to bude nějaký malý obřík, který mě pěkně potrápí a nebude mu žádné oblečení velikosti 62. Jenže to bych nebyla já, abych se jedné obavy nezbavila a druhou si hned nepřivodila. Takže od včera je hrůzou číslo jedna z porodu – prdění! Co když budu při porodu před cizíma lidma prdět? Jsem poslední dobou taková nafouknutá, takže by byl div, kdyby zrovna ten den bylo něco jinak! Bože!!! Dneska jsem sundala ze skříně tašku sbalenou do porodnice a celou jsem jí prohrabala, abych se ujistila, že mi tam opravdu nic nechybí. Přihodila jsem tam karty a knížku. A taky jsem si začala sepisovat lísteček, kde mám sepsáno, co všechno si musím ještě přibalit a udělat, až to na mě přijde. Ne vše se totiž dá sbalit a udělat dopředu, když nevíte, kdy bude hodina H! Takže na seznamu zatím mám – umýt hlavu, oholit se. Sbalit pleťovou vodu a kosmetické tampony, krém na obličej, peněženku, těhotenskou průkazku, jídlo a pití. Nepochybuji, že seznam ještě do rozhodující chvíle nabyde! Připadám si jako nějaký magor! Obzvlášť když to takhle všechno tady sepíšu! Tak tohle všechno se mi teď honí v hlavě! A to mám celé těhotenství v pohodě, žádné komplikace, nic. Nedovedu si představit, že bych si měla dělat ještě nějaké jiné starosti! Nebo nosit nahoře místo 11 kil třeba 20! Nebo být oteklá, odporná a zabeďarovaná! Zaplať pánbůh, že to mám tak, jak to mám!!! Takže vlastně samá pozitiva .o))

30 komentářů:

  1. jarmilko, veř mi, že nějaký prdění ti bude u porodu úplně ukradený ;-) na stydkou kost jsou taky homeopatika a strašně mi pomohli, trpěla jsem s ní asi od 30tt, jestli chceš napišu ti jaky jsem dlabala, ale jsou na predpis
    sbal si nějaký jídlo, pro sebe i pro Milovaného a dostatek vody, já pila před porodem jak duha a Podnikatel nedělal nic než poslouchal, podej mi skleničku, vezmi ode mě skleničku :-))

    OdpovědětVymazat
  2. tak to je škoda, že jsem se tu o tý kosti nezmínila dřív... teď už mi to přijde zbytečné si nějaké homeopatika obstarávat, když už to bude za pár dní! A taky už mě to bolí dlouho, ale dřív to nebylo tak hrozný .o(
    jsem Milovanému říkala, že by pro něj bylo nejlepší, kdyby mě to chytlo, když bude v práci... to by mu kuchař stihl usmažit řízky, než já bych se oholila a sbalila :o)))
    a pití rozhodně musím mít hodně! Chlastám jak duha :o))

    OdpovědětVymazat
  3. Jestli ty neporodíš úplně v pohodě, tak už nikdo jinej:-))

    OdpovědětVymazat
  4. ty jo a to jsem o tý kosti v lete psala :-) ale já nemohla ani spát,,
    já si vodu do porodnice kupovala po ceste a vzala jsem si jenom jednu a litovala jsem :-))

    OdpovědětVymazat
  5. no tak já mám asi 40 týdnů do otěhotnění a bojím se už teď...hlavně bolavé stydké kosti!!!!!!!!!!!!!! :-!

    OdpovědětVymazat
  6. Cha! Přikláním se k Přítelkyni, prdění je ještě ta nejmenší z nehod, která bude ve finále šumák a to nejen tobě, ale i personálu, který je zvyklý na vše. Já bych si před porodem nedokázala představit, jak se promenáduju po chodbách i mezi tatínky-čekateli z venku a leje ze mě plodovka jak z vypuštěnýho rybníka a ještě jsem přitom nenamalovaná s neučasanýma vlasama (jaká hrůza! nikdy!) No ale to holení a vlasy ti doporučuju, protože pak na to není čas ani nálada. Za mě přidávám na seznam teplý ponožky, protože já jsem se klepala z kontrakcí jak ratlík a to tam bylo přetopeno, že bych v normálním stavu otevřela okna dokořán, abych neuschla jak treska. Jo a ještě další vychytávka je hodně náhradních triček, košil a ručníků, protože pak z tebe půjde bordel, nehodí se dále rozepisovat:)) Držím palce! Je to strašná fráze, ale fakt to stojí za to, až bude Květák venku, jednak to mládě samo o sobě a druhak konec těhotenství se vším příjemným, co k tomu patří. A mimochodem myslím, že mu nic neupadlo a chlupatá holčička to nebude:)))

    OdpovědětVymazat
  7. Sejro, dík za podporu! Hrozně ráda bych tě nezklamala! .o))

    přítelkyně, nojo v létě! To mi ještě nějaká stydká kost nic neříkala a teď jsem si na to ani nevzpomněla :o)

    muris, no tak hlavně že víš, jak dlouho do otěthotnění máš ještě čas :o)) tak za 80 týdnů to už budeš mít na spadnutí :o)

    psice, teplý ponožky už sbalený mám, ale taky jsem je tam přihazovala až po čase, ručníků mám taky hodně, akorát to oblečení... mno mám jednu noční košily na dobu PO a jedno tílko a jedno triko na dobu BĚHEM... počítám, že mi pak někdo něco přiveze, když bych potřebovala, protože taška není nafukovací a já musím vzít i garderobu Květákovi :o))
    namalovaná být nemusím, plodovka ať si teče, hlavně že budu mít v pořádku vlasy :o)))

    OdpovědětVymazat
  8. Zbytek stačí donést. Oni by tě ve špinavým nenechali, ale půjčili by ti apartní nemocniční model, což byla v mém případě košile půjčená asi od veterinářů pro rodící krávu nebo slonici, takže jsem si ji musela přidržovat i u ramen a vypadala jsem jak uprchlík z blázince. Na pánské návštěvy a první fotky s miminem je to nic moc ohoz, co si budem vykládat:))) Jj, hlavně ty vlasy! A francouzská manikůra je taky nezbytná!

    OdpovědětVymazat
  9. Za chvíli už se nebudeš bát, ale těšit, že už to skončí a květák vyleze ;-) To je to správné zpracování přírodou :-) A na prdění se vyprdni:-) Navíc po klystýru už moc prdět nebudeš, vylítá ti vše :-) A fakt ti to pak bude jedno,budeš mít jiný starosti. Po porodu budeš ráda, když se ti tyhle výstupní funkce zase objeví, budeš ráda (nejen) za své prdy! :-)

    OdpovědětVymazat
  10. hele já bych v nemocnici ani svoji košili nevyndala, dostali jsme erar, az posledni dva dny jsem mela svoji a to jsem sestry přemlouvala s tim, ze mi nebude vadit, kdyz tu svoji zadelam :-) rucniku jsem uzila dost, ty mi vozil Podnikatel kazdej den cisty

    OdpovědětVymazat
  11. Ha, no prdění je vskutku to nejmenší, já jsem se při nějakým tom sunutí hlavy dolů počůrala a asistentka mně v tom ještě povzbuzovala. A za erární prádlo jsem byla docela ráda, protože jsem si to vlastní nezašpinila a využila ho až ke konci pobytu na šestinedělí.

    OdpovědětVymazat
  12. psice, francouzskou manikúru budu mít určitě, pokud Květák vydrží do příštího pátku :o))

    holky, jinak koukám, že ten porod bude vskutku komorní záležitostí :o))

    OdpovědětVymazat
  13. \"nenamalovaná s neučasanýma vlasama\" jo..to byla moje hlavni starost, kdyz jsem tam bolesti lezla po ctyrech, zvracela jednim otvorem a druhym ze me tekly litry vody...hahahaha...!!!!!

    OdpovědětVymazat
  14. no, vůbec si nedokážu představit, jak ti je a snad ještě chvíli nebudu muset, ale přeju ti hodně štěstí a ať už to máš úspěšně za sebou:)

    OdpovědětVymazat
  15. :)) ja si pred odjezdem do porodnice s klukem jeste lakovala nehty na nohach,protoze jsem mela opryskany lak :)).
    Me teda nebylo jedno,jak vypadam,ani v ty posledni hodine,kdy jsem myslela,ze to nepreziju a to vydrzim hodne :)).

    OdpovědětVymazat
  16. srry Cheorchio - ale tohle ti zkratka neverim ;)Bud se staram o to jak vypadam - a nebo mam pocit ze uz to nepreziju.Najednou to nejde.

    OdpovědětVymazat
  17. ale abych byla presna - ten POCIT jsi urcite mela- ale ve skutecnosti jsi byla jeste velice daleko od opravdovyho momentu na hrane - protoze v takovym by ses URCITE nestarala o vzhled

    OdpovědětVymazat
  18. L., tak některý ženský porod snáší líp a některý hůř... jedna ti řekne, že to bylo příšerný a na umření a druhá ti řekne, že by si to klidně z fleku dala znova (doufám, že já budu spadat do týhle kategorie), takže klidně věřím, že některý myslí i na to, jak vypadají :o))

    OdpovědětVymazat
  19. jarmilka - ja to myslela trochu jinak.Ze je rozdil mezi subjektivnim vnimanim situace a momentem, kdy jde fakticky o zivot...

    OdpovědětVymazat
  20. Tak my jeli do porodnice v sedm vecer.To jsem si lakovala ty nehtiky :)).
    V deset mi dali kapacku a do jedenacti,nez se kluk narodil me bylo opravdu spatne.
    A stydela jsem se,ze tu bolest nedokazu ovladnout.Jak pred sebou,tak pred manzelem.
    Pocity jsou jak o vnimani bolesti,tak o vnimani sebe same.Kazdy to citi jinak.

    OdpovědětVymazat
  21. Prvni porod-hned jak se holka narodila jsem si rekla,ze chci druhy.Okamzite.
    Po druhem porodu jsem se rok davala psychicky dohromady.
    Na fyzickou bolest clovek zapomene,na uzkost a strach, co mel jak o zivot svuj,tak ditete nikdy.

    OdpovědětVymazat
  22. Já nějak trochu nechápu, protože jsem průběh porodu ještě nezkoumala... To se chceš ještě s porodníma bolestma holit?

    OdpovědětVymazat
  23. Žrádýlko, ty bolesti jsou ze začátku takový \"pár sekund křeč - devět minut absolutně nic\". Já si v té době stihla dospat ráno, dát pohodlnou vanu, zušlechtit se a bohatýrsky posnídat...

    Jo, potom v druhé fázi, když to chodí jedna za druhou a fakt výživný, to bolestí ani nevidíš manžela, natož nějaký chlupy. Ale to už je ti fakt všechno jedno:)

    OdpovědětVymazat
  24. no vidíš, jak to squire pěkně vysvětlila :o))

    OdpovědětVymazat
  25. jarmilko, ještě mě napadlo, taková vytanuvší vzpomínka na Den D, bacha na \"držení za ruku\". Manžel si myslel, jakým oddaným gestem bude, když mě bude v největších bolestech držet za ruku, a výsledkem bylo, že jsem ho několikrát pokousala. Na vrcholu kontrakce jsem totiž, abych moc neřvala, měla podvědomé nutkání se do něčeho zahryznout, takže jsem jednak rozhryzala polštář pod hlavou, a druhak se mi mezi zuby připletla ta jeho ruka, to jak jsem chtěla kousnout do své. Tak bacha:)

    OdpovědětVymazat
  26. squire, no tak to by si měl dávat bacha spíš on... jestli budu hodná a upozorním ho, že by měl :o))

    OdpovědětVymazat
  27. Tak jsem myslela, že když tady tři dny není nový zápis, tak že už je to na cestě, ale koukám, že ještě komentuješ...asi z domu, co?
    Tak já jsem trochu litovala, že jsem si sice na začátku doma dávala horký spršky, ale na vlasy jsem pozapomněla. Pak mi to pak teda jako bylo jedno (a teď si uvědomuju, že čerstvě nalakovaný nehty jsem měla asi taky, protože pak nade mnou stáli sestry bezradně s takovou tou svorkou, co se dává na prst při narkóze a museli mi to upnout nějak na štorc), ale než jsem se dostala znovu po porodu do sprchy, tak uplynulo docela dost hodin a hlava mě docela svědila (kromě toho, že i blbě vypadala).
    Cheorchia: nějak se ke mně v poslední době dostávaj zvěsti o hororových porodech po pohodových prvních. začínám se vskutku bát...

    OdpovědětVymazat
  28. Hlava vymetená...sestry stály pochopitelně. A ve vzkazu pro Ch. mi vypadlo slovo \"druhých\".

    OdpovědětVymazat
  29. F.: U Cheo to bylo částečně jinou porodnicí. V té první měla sympatickou doktorku, která chápala, že Cheo trpí syndromem úzkosti z bílého pláště, no a u toho druhého byli doktoři prasata. Myslím, že kdyby měla Cheo možnost rodit podruhé tam, co poprvé, tak má na oba porody vzpomínky dobré.

    OdpovědětVymazat
  30. O me se tak nejak vi,ze srab nejsem a bolest snasim dobre.Jen mam rada laskave zachazeni,kdyz se na me mluvi v klidu,zodpovi se mi dotazy ohledne medikace,doktor se mi predstavi(kdyz uz mi kouka mezi nohy) a vubec se zdravotnik chova jako clovek,ne jako kreten.Pak u me nastane stresicek,porod se zastavil a doktor byl hruby a bylo hotovo :))).

    OdpovědětVymazat