Vánočka podruhé!

-Po Vánocích jsem se tu chvástala, jaká jsem dobrá, jak se mi povedly v premiéře moje první vánočky… no a abych byla spravedlivá a nenechala vás žít v tom, že jsem dokonalá pekařka vánoček, tak se zde musím zmínit i o svém druhém pokusu. Měla jsem na ní už několik dní hroznou chuť… úplně jsem šílela při představě, jak si dávám do pusy kus rozinkama nacpanou žluťoučkou teploučkou vánočkou, na který křoupou připečený mandličky a sype se z ní moučkový cukr! A pak další a další a další a další kusy! Hodně kusů! Celou vánočku bych sežrala na posezení. A tak jsem včera přečetla ingredience na receptu a při cestě od doktorky doběhla vše potřebné koupit a hurá do toho. Tentokrát jsem hodlala dělat těsto jen z půl kila mouky. Jedna vánočka přece stačí. Zase to nesmím přehánět a pokoušet svou váhu, co všechno vydrží. Když jsem dorazila domů, tak jsem rychle připravila oběd. Dělala jsem šunkofleky. Hmmm na ty jsem už taky nějakou dobu mlsně myslela… na ten křupavoučkej připečenej vršek a okraje… na ty voňavoučký houby a uzený… no ale kvůli tomu to dneska nepíšu. Prostě jsem to připravila a hodila do trouby a začala se věnovat vánočce. Při přípravě těsta jsem si pořád vtloukala do hlavy – nezapomeň, že to děláš z půlky! Všeho tam musíš dát půlku!!! A tohle jsem si pořád opakovala dokola jako mantru, protože pro mě nepřipadal v úvahu žádný jiný zádrhel, který by mohl nastat. Jak jistě tušíte, zrada přišla ze zcela jiné strany. Před časem mi Kolegyňka vyprávěla, jak vyhodila celou upečenou buchtu, když po dokončení zjistila, že pudink v ní obsažený osolila místo osladila. Tenkrát jsem se jí vysmála! Jak si mohla splést cukr se solí? Ano, taky oboje mám ve stejné nádobě nijak neoznačené, ale přeci poznám, jak vypadá sůl a jak cukr! V tom se splést nemůžu. A tak se včera stalo, že jsem udělala chybu při přípravě kynutého těsta nejfatálnější – do kvásku jsem dala místo špetky cukru špetku soli. Co slýchám ze všech stran, jakmile je řeč o jakémkoli kynutém těstě? Jistě – do kvásku nesmí přijít sůl, jinak se neudělá! A tak už od včera vím, že je to svatá pravda. Všechny ostatní ingredience jsem doma měla ve dvojnásobném množství, takže bych se mohla pustit do těsta nového. Všechny kromě droždí (bez kterého to bohužel nejde)… do města se mi nechtělo, navíc se mi v troubě pekly ty šunkofleky. A tak jsem zavolala Milovanému, až pojede z práce, ať mi z krámu vezme droždí. No co, tak bude vánočka k večeři… a šla jsem pracovat. Mimochodem kvůli práci jsem ty šunkofleky málem spálila :o)) A Milovaný ve 2 dorazil i s droždím, takže jsem šla pokračovat s vytvářením toho zázraku. Nový kvásek vyběhl cobydup. Jojo cukr dělá divy :o) Propracovala jsem těsto a uložila ho pod utěrku k topení, aby mi tam pěkně vykynulo. Po třech hodinách jsem šla vánočku namotat a strčit do trouby. Těsto se mi zdálo nějaké nedomrlé. Minule vykynulo nějak víc, ale to se mi asi jen zdá, protože minule ho bylo dvakrát tolik, ne? A tak jsem to umotala a dala péct. Bohužel po upečení jsem zjistila, že asi opravdu vykynulo nějak méně než minule, protože objem vánočky se během pečení skoro nezměnil. Byla pořád takovej mrňavej přizdisráč. Před vánoci jsem do trouby strkala dva mrňavé přizdisráče a po upečení jsem tahala z trouby nafouklý hovadice, který mi z plechu skoro utekly! Hmmm někde se stala chyba. Když jsem si kousek ukrojila, tak těsto bylo takové nahňácané, po obvyklé nadýchanosti ani památky. No zaplať pánbůh chuťově byla lepší než vypadala… a tak jsem jí s Milovaným ještě zatepla skoro půlku slupli. Dneska ráno jsem uvařila čajíka, připravila chlebík a salámek a jako sladkou tečku na konec jsem chtěla nakrájet svůj ne zcela povedený výtvor. Bohužel s vánočkou se přes noc něco stalo. Byla tvrdá jako kámen. Nůž bych o ní zlomila. Dala by se použít tak maximálně, kdybych někomu chtěla dát tečku a ne k jídlu jako sladká tečka na závěr! A tak milá vánočka putovala do koše. Celý den lituji, že jsme jí včera nesežrali celou. Taková škoda, když včera byla dobrá! Jenže to jsem myslela na linii, že se přeci na nos nebudu ládovat vánočkou a měla jsem „jen“ tři kousky! Nejhorší je, že nevím, kde se stala chyba, abych se jí příště vyvarovala. Vždyť jsem udělala všechno jako minule. Neuvědomuji si nic, co bych udělala jinak. Akorát včera jsem měla kupovaný vajíčka a před Vánoci jsem měla domácí, ale to by asi vykynutí těsta ovlivnit nemělo, ne? Možná jsem minule měla jinou značku mouky? Nebo co já vím? Takže si do své kuchařské kariéry připisuji už druhou čárku za totálně zvoranou akci. První mám za svou prvotinu se svíčkovou (ke druhému pokusu jsem se ještě nepropracovala). Tuto čárkuu si ale udělám menší než tu první, neb se nepovedl až druhý pokus. Aspoň že ty šunkofleky v lednici jsou poživatelné i dneska! Tedy aspoň v to pevně věřím :o)