sobota 12. února 2011

Jak jsem rodila.

část 2.Tak a je tu pokračování mého velkého zážitku. Na pokoj jsem se dostala cca v jednu hodinu a to už byly kontrakce hodně hodně bolestivé… v prdeli bylo, že se mi pořád snažily sestřičky natočit monitor, jenže se jim to nějak nevedlo, takže to hrozně trvalo a jak už jsem psala, tak já při kontrakcích vážně nemohla ležet… takže to jsem si fakt užívala, protože monitor mi holt dělaly vleže… nevím, jestli to bylo horší na boku nebo na zádech. Po nějaké době to naštěstí vzdaly a nechaly mě dělat si, co já chci a místo monitoru mi chodily přikládat na břicho nějaký přístroj, který taky měří srdeční činnost. Když jsem u přítelkyně četla, že ona při porodu byla celou dobu nahá, tak jsem si říkala, že to já bych tedy nemohla… chacháááááááááá, jakmile mě pustily z monitoru, už jsem byla nahatá a ve sprše a nahatá už jsem zůstala až do konce. Když jsem neměla kontrakce, tak jsem se sprchovala vsedě na míči, když přišla kontrakce, tak jsem šla na všechny čtyři. Vypilovala jsem to k dokonalosti. Nohy jsem měla ve sprcháči a rukama jsem se opírala o zem před sprcháčem a po čase jsem zjistila, že je taky fajn se pohybovat zepředu dozadu. Zadkem jsem narážela do míče a to mi taky dělalo „dobře“, v rámci možností samozřejmě… Když už to trvalo nějakou dobu, tak už jsem se cítila hodně unavená… během kontrakcí jsem místo správného psího dýchání občas i řvala, což vyvolávalo značnou nelibost u sestřiček. Jo já vím, že jsem tím ubírala kyslík Květákovi, ale když ono mi to v tu chvíli bylo úplně jedno… prostě mi to pomáhalo… No a pak už to šlo ráz na ráz. Doktorka mě přišla prohlídnout, usoudila, že se to od minula pěkně pohnulo a že už za chvíli půjdem tlačit… byla jsem hrozně vyděšená, co že mě to ještě čeká. Na druhou stranu už jsem chtěla lézt na kozu, abych už to proboha měla za sebou. Sestřička mě instruovala, abych během kontrakcí zůstala na míči a hodně roztáhla nohy do stran, aby pěkně sestoupila hlavička. No dobře, nevím jak, ale poslechla jsem jí a ještě si na míči pohopsávala, aby šla tuplem rychle dolů… A hups, ani jsem se nenadála, už jsem byla na koze a začala druhá fáze – vypuzovací. To je ta chvíle, kdy jsme se s Milovaným domluvili, že půjde pryč. On to tak chtěl. Řekla jsem mu, ať tedy klidně jde, ale on zůstal a dál mě obskakoval s žínkou a držel mě za ruku… No a začalo tlačení. To byl teda očistec. Pořád jsem tlačila špatně. Nikdy bych si nepomyslela, že jde tlačit špatně! Ale jde… tlačila jsem a řvala u toho, ale pořád to bylo špatně. Musela jsem tlačit jako při velký, což mi nějak nešlo. Ale nakonec byla ta bolest už taková, že jsem se překonala a začala konečně tlačit tím správným způsobem. Při každé kontrakci už byla vidět hlavička, ale prostě to nešlo vytlačit víc, měla jsem totiž ty kontrakce pořád hrozně krátké – necelou minutu. Po nějaké době doktorka usoudila, že to takhle nepůjde, dali mi dávku oxytocinu, která měla kontrakce prodloužit a pokračovali jsme… pak už to bylo raz dva. Párkrát jsem pořádně zatlačila, doktorka mě fikla (někde jsem slyšela tu blbost, že to během toho porodu ani člověk nezaregistruje, ale to se bohužel ukázalo jako nepravda), pak přišla další kontrakce, já už jsem byla nasraná, že se pořád nic pořádného neděje, takže jsem se do toho obula a najednou to dole všechno povolilo a Květák ze mě přímo vystřelil. Kdyby pod tou kozou doktorka neměla ještě nějakou nádobu na „bordel“, tak bych ho snad vystřelila na zem, jakej to byl fofr. Milovaný říkal, že i na doktorce bylo vidět, že jí takový zvrat překvapil… neměla srát Jarmilku :o))) A pak jsem ho uslyšela a uviděla. Náš Květák malinkej… dostala jsem ho hned na břicho a k prsu na přisátí. Byl celej fialovej ale nádherném, protože byl náš. Milovaný byl taky celý naměkko, hladil mě a čuměl jak puk… Čas narození – 15:37. Pak doktorka zavelela, že se jde porodit placenta. No problema. Protože už tlačit umím, tak jsem jednou zatlačila a byla celá venku. Prý jestli jí chci vidět. Milovaný mi řekl, že snad ani nemusim, takže jsem o tento zážitek dobrovolně přišla. No a pak už vážení a měření a pak ho dostal do náruče tatínek a mě začaly další krušný chvilky při šití. Další blbost že prý šití ani nevnímáte, když už máte svýho drobečka u sebe. Sice jsem na něj pořád čuměla a byla jsem pěkně naměkko, ale šití jsem si u toho stihla užít taky… vnitřní bylo „docela“ v pohodě, ale vnější stehy, tak to bylo něco. A trvalo to tak dlouho!!! A pak už jsem to měla za sebou a nechali nás všechny tři o samotě. Hned jsme žhavili linky, abysme o té události všechny informovali. No a mě po dvou hodinách odvezli na poporodní a Milovaný mohl jít slavit! A že bylo co .o)))

34 komentářů:

  1. to je nářez, jarmilko...když tohle čtu, říkám si, že bych jednou to svoje budoucí mimino klidně přenechala čápovi nebo vráně :-D...zvládla si to skvělě ;) tak ať se brzy zahojíš ;)

    OdpovědětVymazat
  2. s tim tlačenim jsem měla taky trochu problém, ale pak jsem pochopila, že prostě musim :-))
    závidím ti, že jsi hned dostala malýho k sobě, příště si to určitě nenechám ujít

    OdpovědětVymazat
  3. krásny opis, s humorom mne blízkym, som si to strihla dvakrát, už stačilo, počkám si na vnúčatá a ty sa drž a užívaj si materstvo... a hlavne: píš!

    OdpovědětVymazat
  4. Čtu Vás asi přes rok, nikdy jsem nenapsala. Ale teď prostě musím.....ať se Vám daří, hodně štěstí, zdraví ...a vůbec ať Vám vyjde všechno co si přejete. A piště dál:)

    OdpovědětVymazat
  5. Uff, a máš to za sebou... Do příště :-)

    OdpovědětVymazat
  6. Deberuno, už se to hojí!!! :o)
    a to jednou zvládneš taky, neboj :o)

    přítelkyně, jojo taky mi došlo, že když se toho nechopim, tak to neskončí a tak jsem se do toho obula :o)

    matahari, nominku, teď takhle bezprostředně PO si říkám, jestli někdy bude nějaké příště a střihnutí podruhé .o)

    Dáša, díky moc :o)

    OdpovědětVymazat
  7. Takže přeci jen to šlo dobře, v podstatě pohodový porod, to jsem ráda! Taky si vzpomínám, že to tlačení mi nešlo, doktorka a PA na mě na střídačku křičely jako boxerskej kouč na boxera, ať zaberu, pořádně, víc! Ke konci jsem měla opačnej problém, kontrakce byly tak dlouhý, že v podstatě navazovaly jedna na druhou, neměla jsem se kdy nadechnout a odpočnout si a ještě po mně chtěly, ať do každé kontrakce třikrát mohutně zatlačím, přiznám se, že já móka to zvládla pokaždé jen dvakrát a místo toho třetího jsem vzlykala \"já už fakt nemůžu\" a lapala po dechu - naštěstí tahle fáze trvala jen snad patnáct dvacet minut... pak mi řekly, že už vidí vlásky, mně to vlilo elán do žil, zatlačila jsem dvakrát jako bejk a malá byla na světě.

    OdpovědětVymazat
  8. Jo a moje máti vždycky dává k kepšímu, jak tlačila svoje v pořadí čtvrté dítě, mou mladší sestru, sestře se pořád nechtělo ven, hlavička byla vidět, ale zbytek někde zaseknutý, až doktor prohlásil \"Sestři, podejte mi kleště\" a v ten moment máti, která slýchala strašidelné historky o klešťových porodech, po kterých zůstávají nablblé děti (se jim zmačkne mozek v hlavě), tak zabrala z posledních sil a vystřelila sestru doktorovi do náruče.

    OdpovědětVymazat
  9. Jarmilko skvělá práce, jsi šikovná. A náruživá - poprvé slyším, teda vlastně čtu, že by si někdo \"udělal dobře\" i při tom porodu! ;oDDD

    OdpovědětVymazat
  10. Kdybych to sama neznala, představovala bych si k článku záběry z Vetřelce ;-)

    OdpovědětVymazat
  11. já se na ten svůj porod normálně těším, i na všechno to bolestivý a ošklivý, achjééé:)

    OdpovědětVymazat
  12. squire, no to si nedovedu představit mít takový kontrakce! To bych nedala!!!
    a kleští jsem se nebála. Měla jsem info, že pouze dva doktoři je \"umí\" používat a v nejhorším použijí a ani jeden z nich mě nerodil .o))

    Oby, a kde jsi usoudila, že jsem si udělala dobře? .o))

    ngvadi, to je jasný, že se těšíš! Protože pak za odměnu budeš mít miminko :o))

    OdpovědětVymazat
  13. Tedy gratulace ode mě, aby bylo jasno. Byl jsem týden mimo dosah internetu, to jen na moji omluvu. Gratuluji i Milovanému tatínkovi k tomu, že neomdlel. Je vidět, že my chlapi dokážeme být někdy pořádně tvrdý. Pohlaď za mě Jardu.

    OdpovědětVymazat
  14. Jarmilko, napoprvé velká pohoda! Tak Květáku vítej do velkého světa a ty další potomky už budeš s přehledem střílet jak Baťa cvičky:))

    OdpovědětVymazat
  15. La sconosciuta13. února 2011 11:38

    Jarmilko, konečně gratuluji k narození miminka a přeju mu hlavně zdraví, vám rodičům přeji, ať vám dělá jen a jen radost. Po přečtení článků o porodu ( i když musím říct, že proběhl celkem v pohodě), mám zas o něco víc bobky a to nejsem ještě ani těhotná :-)

    OdpovědětVymazat
  16. Gratulace! Ale utvrzujete mě všichni v tom, že na dítě ještě nemám... :-(

    OdpovědětVymazat
  17. Zvládli jste to všichni výborně. Dík za vtipný a vyčerpávající popis porodu:-)Tlačení mi taky nešlo, místo toho jsem jaksi divně bručela, oxytocin mi taky nepomohl. Pak ke mně nakráčela asistentka zápasnice, lehla mi plnou vahou na břicho a šups, lebkounek byl venku.

    OdpovědětVymazat
  18. Šmarjá pano, ještěže tohle nikdy nezažiju! Seš frajerka!

    OdpovědětVymazat
  19. Zuperrr! Statečná! A tos ani nevyužila lukcus epidurálku (narozdíl od nás poseroutků). Takový vstup do života ti bude muset Květák dlooouho vracet :-)
    A jinak, ti otcové bezprostředně po spatření svého potomka...to mě fakt dojímá, jsou rozkošní. Nikdy předtím ani potom jsem v například v lobově tváři nezahlídla podobný výraz, uvidíme v létě.

    OdpovědětVymazat
  20. lempe, no ještě aby mi tam omdlíval! To já jsem byla na zemldlení :o))
    díky za přání :o)

    psice, no já vystřelila už to první :o)

    La sconosciuto, neměj, to se nějak vyvrbí :o)

    Žrádlo do koníka, se budeš cítit vždycky, že na to nemáš... člověk do toho musí skočit... já mám pocity, že na to nemám, pořád :o(

    keimilko, mám pocit, že než mi dali ten oxytocin, tak mi sestra taky nějak rajtovala na břiše :o)

    Wien, proč bys to neměla zažít? Počkej, ono to najednou začne tikat a bude vymalováno :o)

    F., když už byly ty bolesti na úrovni, že mi ten epidurál nabízely, tak zjistily, že jsem natolik pokročila, že už je to zbytečné!!! :o)
    a musím se přiznat, že jsem zase až tak nezkoumala Milovaného výraz, nějak nebylo sil :o) ale byl celej v prdeli, to vím :o)

    OdpovědětVymazat
  21. Týjo, to je teda počtení. Jsi pašák!!!

    OdpovědětVymazat
  22. Jarmilko, gratuluju k miminku a přeju vám oběma hodně zdraví a štěstí!

    OdpovědětVymazat
  23. Manžel měl zas nehorázně směšně zodpovědnej výraz, málem i s tím jazykem v koutku úst, když malou popisoval fixkou, aby se nevyměnila:-D

    OdpovědětVymazat
  24. Sejro, to bylo drama, co? :o))

    Christabel, děkuji mockrát! .o)

    squire, Milovaný taky podepisoval, tak jsem mu hned připomínala, ať mu tam nepíše Jaroušek ale příjmení :o))
    První písmeno mu na nohu vyryl tak důkladně, že je tam vidět ještě dneska :o)

    OdpovědětVymazat
  25. Jarmilko, s balonem ve sprše, přece - sama si to psala! Já vím, jen v rámci možnosti, teda... ;oDDD Obdivuju tvou rychlost, mně to dycky trvalo na dlouhý lokte. ;op

    OdpovědětVymazat
  26. Jarmilko: krásný, krásný, krásný... A nikomu jsi kyslík neubírala, to jsou takový nátlakový lži akorát... Naopak, pomohla jsi tím otvírání... Běda jestli na mě někdo něco podobnýho zkusí v červnu vytáhnout :)))

    OdpovědětVymazat
  27. To,ze si pri porodu zarves-Ti naopak dava silu.
    Videla si nekdy vzperace,nez si nahodi cinku nad sebe? :))
    Toz asi tak k tomu kysliku...
    Moc blahopreju k miminku! :)

    OdpovědětVymazat
  28. Oby, to bylo špatně řečeno, to ne že by mi dělalo dobře, ale dělalo mi to míň špatně :o))

    Lauro, to o tom kyslíku nám říkali už na cvičení pro těhule... tak já nevim :o)

    Cheo, díky... taky mi přišlo, že mi to vždycky dodalo sil! Neřvala jsem pořád, jen jsem to občas potřebovala upustit! Už při těch kontrakcích a i pak u tlačení!

    OdpovědětVymazat
  29. U tlačení si zařve každá, pokud si něčím neucpe hubu, a i pak aspoň hmčí:)

    OdpovědětVymazat
  30. Moje kamoska pri porodu rekla doktorovi,at si zkusi bez rvani vytlacit 3kg meloun a pak keca neco o kysliku :))).Ted jsem si na tu hlasku vzpomnela :)).Porodni asistentka se malem udusila smichy :)).
    Je to sakra muj porod ne? Tak si laskave budu delat v ramci bezpecnosti,co uznam za vhodny ja!Rodicka ma byt v naproste psychicke pohode,proc je doktori nasiraji blbyma kecama mi hlava nebere :)).

    OdpovědětVymazat
  31. squire, jo, ta přede mnou taky řvala! Já to slyšela :o))

    Cheo, to já jsem tedy vůbec nebyla schopná diskutovat a snažila se plnit příkazy! Zrovna u toho řvaní to moc nešlo :o)

    OdpovědětVymazat
  32. Šikulka (-y). :)
    Já to taky zatím nechci zažít, jako Wien. Mám z toho hrůzu. :)))

    OdpovědětVymazat
  33. příští generace blogerek už zřejmě bude svůj porod vysílat on-line v přímém přenosu...

    OdpovědětVymazat
  34. G R A T U L U J U!

    Tak se hoj a srustej a Kvetak at je zdravej a roste do krasy!

    Ja si tak zavidim, ze na rodim na dve zatlaceni, bez nastrihu, bez siti...kdyz nekde ctu nebo slysim o pulhodine tlaceni, o nastrizich, rupturach a siti, je mi z toho ouzko, jsem srab.

    Tak kdy bude dalsi?

    OdpovědětVymazat