středa 13. dubna 2011

Hra na medvědy.

-Jedna z věcí, které si pamatuji z doby, kdy jsem byla předškolního věku, je tátovo hlídání. Pamatuju si, jak jsem si pořád chtěla hrát a táta říkal, že ano zahrajeme si. A na co, na co? Zajímala se malá Jarmilka a táta říkal, že si budem hrát na lední medvědy. Vždycky jsem se těšila, co to bude za hru. Byla jsem tak naivní. Hra na lední medvědy byla totiž pro malé děti ta nejnudnější ze všech, protože spočívala v tom, že se spí… a táta jí většinou hrál sám a já se tu hodinku musela nějak zabavit sama, protože já jsem moc spací během dne nebyla. (vzpomínám si, že jsem se jednou královsky zabavila. Během tátovy hodinky jsem počmárala zeď jelením lojem. Na otázku, proč jsem to udělala jsem měla odpověď NEVÍM a já to fakt nevěděla. Zato jsem věděla, co pak bude následovat. Pěkně přes prdel.) Dneska je hnusně, že bych blila a už jsem dospělá a najednou jsem dostala hroznou chuť si zahrát na lední medvědy. Říkala jsem si, že by se tahle hra Květákovi mohla líbit, co? A tak jsem si k němu lehla v obýváku na sedačku a hodila mu plnu přes obličej, což po ránu bezpečně funguje jako znamení, že se ještě spinká. Hmmm bohužel odpoledne to tak nefunguje. Květák neustále broukal a kopal nohama. Prostě nezájem… Pak jsem si šla napsat nějaké maily a odvedle se najednou přestalo ozývat vše, co by nasvědčovalo tomu, že tam pobývá miminko. Tak jsem hned všeho nechala a běžela si lehnout k němu. Hmmm hráli jsme si přesně 14 minut, z čehož já spala 10, protože poslední 4 už Květák zase rozhazoval rukama a vyplivával dudlík! Chjooo na tyhle hry je očividně ještě malej a netvářil se, že by mě nechal hrát si samotnou a zabavil se… Ještě zítra je Milovaný v práci a pak má tři dny volna a já hodlám si hrát na medvědy každý z těch 3 dní! SAMA! To si pište! .o))

13 komentářů:

  1. tak to s náma tatka vždycky stavěl lego, jak já to milovala, když byla maminka v sobotu v práci a tatka s náma seděl na koberci v pokojíku a stavěli jsme jen se hřmělo..
    dneska bych taky spala, ale bakalářka mi spát nedá :-(

    OdpovědětVymazat
  2. My po tátovi vždycky chtěly hru na motorku. Musel si lehnout na záda, rukama dělat řídítka a natřásat nás a ještě u toho vrčet jak dvoutakt. Vždycky ho u toho děsně bolelo břicho, ale my si to stejně vyfňukaly:))

    OdpovědětVymazat
  3. jak mi doma malej usnul, všechno jsem upustil z ruky a šel si taky lehnout. Protože tak nevyspalej jako v době Jonášova prvního roku jsem nebyl ani na vojně....

    OdpovědětVymazat
  4. Já znám jen hru na Velkou medvědici:
    Je určena pro odrostlejší mládež. Dámy se většinou účastní hry až po důkladné premedikaci alkoholem. Chlapi si do pravé ruky připraví propisku, zhasne se, všichni se svlíknou do naha a lezou dokola jako medvědi,..
    - A U T O C E N S O R E D -
    No, pak se rozvítí a která holka má na zadku nejvíc čárek propiskou, to je Velká medvědice.

    OdpovědětVymazat
  5. přítelkyně, když to tak píšeš, tak my s tátou zase proháněli autodráhu, když jsme si nehráli na medvědy :o))

    squire, ty tátové jsou stejně takový chudáci :o))

    dalimile, když malej usne, tak je to maximálně na půl hodiny a stejně mu většinu té půlhodiny strkám dudlíka zpátky do pusy, aby se neprobudil :o((

    Lempe, zajímavá hra, pro Květáka je ale ještě dost brzo :o)

    OdpovědětVymazat
  6. Jo tak podle Jarmilčinýho tatínka se natáčelo zweiohrküken. :D Tam usne při hře na mědvědy borec co hlídá celou školku a probudí ho až když dostane lopatkou po hlavě. :D

    OdpovědětVymazat
  7. při hlídání víc než 1 vlastního dítěte je tahle hra ale velice nevhodná :o)))

    OdpovědětVymazat
  8. jé, my jsme hráli úplně totéž s dědečkem, ale říkali jsme tomu, že si hrajeme na opice (respektive my jsme nebyli opice, ale ty prej jako lezly po baráku a my museli být v klidu a potichu, aby nás nepřišly zakousnout).

    OdpovědětVymazat
  9. ty dospělý jsou vychcaný jak mraky!!!

    OdpovědětVymazat
  10. jarmilko, prej vychcaný...důmyslný jsou! Tady je jasně vidět, k jaké nevídané kreativitě člověka dožene zoufalství z neutahatelných dětiček. Jednou tyhle \"návody\" oceníš (a ta doba není daleko :-).
    My jsme s tátou hráli na kamzíky, on ležel na gauči a my jsme mu s bráchou z vousů jako vybírali kamzíky a jinou zvířecí havěť, která tam údajně žila. Většinou z toho šimrání usnul.

    OdpovědětVymazat
  11. A až bude starší, tak k té hře na spícího medvěda hlavně nepřidej říkačku: Tiše, tiše, medvěd spí, kdo ho vzbudí, toho sní - chňap. Páč pak neděláš nic jiného, že chňapeš ty, co tě budí :-)))))

    OdpovědětVymazat
  12. U nás v rodině zase koluje historka, jak taťka hopsal po pokoji s malou ségrou za krkem, jakože je kůň. A v jednu chvíli se ségra usmála a řekla: Počůráme koníčka :-)

    OdpovědětVymazat