neděle 3. dubna 2011

Není nad to se pořádně a kvalitně unavit!

-Na včerejší den jsem se těšila celý týden. Zaprvé to měl být po týdnu, kdy byl Milovaný na horách, den, který strávíme všichni spolu. Zadruhé to včera bylo přesně šest let, co jsme s Milovaným páreček. A takové krásné počasí nám vyšlo… Dopoledne měl Milovaný nějaké pracovní pochůzky, protože mu všechno týden stálo. A tak si naložil Květáka do autosedačky a vyrazili spolu všechno objet a zařídit. Já jsem si mezitím doma něco podělala a pak se na chvíli natáhla s knížkou. Fakt jen na chvíli, protože jen co jsem přečetla pár stránek, tak kluci už byli zpátky a Milovaný přivezl z hospody jídlo (=rychlé vaření) a Květák vesele chrupal v autosedačce. Rychle jsme se najedli a bylo to tak akorát než se vzbudil a s řevem se dožadoval taky svého gáblu. Ještě že pro něj mám vždycky uvařeno tak hrozně rychle = vyndám kozu a je naservírováno :o))) Když jsme byli všichni ukojení po gastronomické stránce, tak dorazila sestra, naložila nás do auta se všema našema krámama a odvezla nás za Městečko, kde nás v lese zanechala svému osudu. Udělali jsme si s kočárem příjemnou desetikilometrovou procházku lesem. Byl to můj geniální nápad, takže jsme celé odpoledne prochodili, ale přitom jsme byli schovaný před přímým sluníčkem v lese. Obzvlášť Květák to ocenil, nic mu nesvítilo do kočáru, takže celou cestu prochrněl, aniž by si všiml, jak mu jeho zlatá maminka zvelebila jeho cestovní kočár. Už jsem mu na boudičku navěsila nějaké barevné hračky, protože se začíná zajímat o své okolí a pozoruje všechno, co mu visí v dohledu. Hmmm ale to očividně neplatí v kočáru! Těch deset kilometrů nás docela zmohlo, takže jsme se museli občerstvit na zahrádce, jakmile jsme konečně dorazili zpátky do Městečka. Dala jsem si trochu piva (óóóóóó jak chutnalo lahodně venku na čerstvém vzduchu!) a když jsme dorazili domů, tak jsem už měla kozy nalitý k prasknutí. Něco na tom bude, že pivo je dobrý na mlíko. Než jsem šla krmit, tak jsem se chtěla nejdřív sprchnout, aby Květák neměl slané zpocené nádoby, a jakmile jsem sundala podprdu, tak už to ze mě teklo proudama! Ale i tak tam toho Květákovi dost zbylo :o))) No a pak dorazila máma coby hlídačka mezi odpoledním a večerním kojením, já jsem ze sebe po víc jak dvou měsících udělala lida, to znamená, že jsem se namalovala (už neumím zacházet s řasenkou, měla jsem jí napatlanou všude, jen na řasách mi jí pořád přišlo nějak málo) a nalakovala si vlasy a oblíkla si něco jiného než sportovní triko a džíny… a pak jsme s Milovaným vyrazili na večeři do naší oblíbené restaurace na počest toho našeho výročí… bylo to divné být s Milovaným o samotě bez Květáka. Už to nebylo jak za starých časů, něco mi tam chybělo… Takže jsme do sebe naházeli jídlo, já si dala nealko pivo, Milovaný stihl několik alko kousků a mastili jsme domů o půl hodiny dřív, než jsme skutečně museli. Mezitím jsem samozřejmě stihla mámě zavolat, abych se ujistila, že je všechno v pořádku. Už je to tak. Už jsem poznamenaná a lepší už to nebude. A určitě stojí za zmínku i obsah mé včerejší večeře. Dala jsem si bifteka s nivou a rozmarýnem (to mi hrozně voní!!!) a k tomu grilovanou zeleninu. Bylo to hrozně moc dobrý! Ale nebojte, dietu jsem nedržím, což byste mohli usoudit z té přílohy, tu jsem si dala z jednoho prostého důvodu – abych měla místo i na zákusek. Největší chuť z nabídky jsem měla na palačinku, ale bála jsem se, abych jí snědla. Milovaný mě ujistil, že mi klidně pomůže, kdybych neměla dost sil. Hmmm ale moje obavy se ukázaly jako zbytečné. Sežrala jsem jí úplně z přehledem a ještě jsem si říkala, že jsem si místo té zeleniny k tomu bifťouru klidně mohla dát brambory! Buď zmenšili porce nebo jsem rozežraná jako kráva! Jaká je správná odpověď??? Doma jsem nakrmila Květáka, zaplať pánbůh pak rychle usnul a my s Milovaným jsme už v devět hodin chrněli s nim v ložnici! Poprvé jsem spala stejně jako Květák bez nějakého buzení se v mezičasech. Nenene tentokrát jsem se vzbudila jen ve chvíli, kdy se z postýlky ozývaly žádosti o pozornost. Naštěstí byly jen dvě a kojení byla jen jedna z nich! Den se nám moc líbil, ale usoudili jsme, že příště si návštěvu restaurace naplánujem na odpoledne a Květáka vezmeme sebou :o)))

19 komentářů:

  1. Tak to byla opravdu paráda:) Musím se taky rozepsat o včerejšku, tady byl nejteplejší druhý duben od začátku statistik o počasí...

    OdpovědětVymazat
  2. teda jarmilko, krásně si žijete :) a k výročí moc gratuluju :)...

    OdpovědětVymazat
  3. squire, ty jsi na tom netu nonstop, ne? .o))

    Deberuno, díky! Šest let, tak to je můj rekord, kterej už asi nikdy netrumfnu! Ani nechci :o))

    OdpovědětVymazat
  4. jarmilko, ráno tam vyhledávám předpovědi počasí a odjezdy autobusů, přes poledne tam trávím čas, kdy malá spí, a večer dtto:)

    OdpovědětVymazat
  5. to je přece dobře, že seš poznamenaná, kdyby sis za celej večer na květouna nevzpomněla, tak by bylo něco v nepořádku :) a krásně jste si to užili...

    OdpovědětVymazat
  6. Nám se taky blíží šest let... ale jsme na tom jinak než vy dva... bez svatby, bez dítěte... Ale trumfovat časy s jiným nechci:-)

    OdpovědětVymazat
  7. žrádýlko, my se s manželem teprve brali po šestileté známosti, tady to vážně není žádný závod:)

    OdpovědětVymazat
  8. Moc pěkné!
    A pivo na mlíko funguje, já to říkám furt:-)

    OdpovědětVymazat
  9. A my budeme mít roční výročí svatby v červenci, Malýmu byly dva roky v únoru a chodit jsme spolu začali když jsem Drahýmu oznámila, že jsem těhotná...Chachá!!! Trháme úplně jiné rekordy.

    OdpovědětVymazat
  10. ženský, my se brali po třech letech a po necelých dalších třech jsme si pořídili Květáka :o)))

    keimilko, to teda jo! To jste byli pěkní amatéři, že jsi otěhotněla a ani jste spolu nechodili :o)) no ale tak nakonec to bylo dobré, ne? .o))

    OdpovědětVymazat
  11. Jo, vyvrbilo se to pěkně a navíc se můžem chlubit, jak se nám napoprvé povedlo:-)

    OdpovědětVymazat
  12. jo ono to bylo ještě na jeden pokus? Tak to je docela mazec :o)))

    OdpovědětVymazat
  13. Ale předtím jsme spolu kamarádili, knížky vyměňovali a tak...

    OdpovědětVymazat
  14. Taky mám kamarádku, která chodila s nějakým tři týdny, usoudila, že se jí líbí, vzali se a o svatební noci otěhotněla. Ale nefunguje to moc, to teda ne.

    OdpovědětVymazat
  15. keimilko, to jsou věci... co všechno může způsobit společná láska k literatuře :o))

    OdpovědětVymazat
  16. keimilko, tak teď jsi mě rozsekala:D my máme významné události po rocích, jeden rok jsme se poznali, druhej zasnoubili, třetí vzali, a čtvrtej se nám narodí mrně... (včechno víceméně vždycky ve stejnou roční dobu) trochu se děsim, co přijde v ten pátej, druhý dítě máme v plánu až v šestým :D

    OdpovědětVymazat
  17. u nás to vypadá na tříleté intervaly, kdy se něco významného děje! No za další tři roky budem kupovat byt a půjdu do práce a pak... kdo ví??? :o)))

    OdpovědětVymazat
  18. Já žádnej takovej interval nemůžu najít, všechno máme na přeskáčku, snad jenom svatba a seznámení spadá aspoň do jednoho ročního období a taky vlastně začátek chození. Mně stačí říct nikdy a dějou se věci - nikdy nebudu chodit s mladším, nikdy s někým, kdo nemá tmavý oči a vlasy, nikdy s rakem...A manžel má zase kategorii nevěř nikomu, komu je přes třicet a do té budu spadat už za dva roky. Ó jé. Ale zatím ten odříkanej krajíc funguje dost dobře:-)

    OdpovědětVymazat
  19. já zase nikdy nechtěla kudrnatýho ani staršího a už vůbec jsem nechtěla dítě! No a taky mi ten odříkanej krajíc funguje :o))

    OdpovědětVymazat