úterý 20. ledna 2015

Květák ve slově

Když bylo Květákovi rok a půl, byl to přesně ten čas, kdy jsem netrpělivě očekávala, že se každou chvíli rozmluví. Měla jsem obavy, abych neměla jedno z těch dětí, co nemluví do čtyř let, a rodina se trápí návštěvami logopeda...

Jen úsměv na tváři mi vyvolává vzpomínka na mé tehdejší obavy... Někdy kolem druhého roku bylo jasné, že takové obavy nejsou vůbec na místě. Za dva týdny oslaví čtvrté narozeniny a dovolím si zde uvést několik ukázek našich rozhovorů.

"Květáku, ukliď si to lego a jdeme se koupat.", otravuji jako každý večer.
"Já si musím ještě dostavět.", ani nezvedne hlavu od rozdělané práce.
"Stavět sis mohl celou dobu, už je hodně hodin, musíš se jít koupat.", snažím se stát si za svým.
"Já si to ale musím dostavět! Na hádání nemám čas, mami.", odpálkuje mě a hlavu opět ani nezvedne.

Květák se při obědě vysápe do židličky k připravenému talíři.
"Mami, jestli jsi to neuvařila dobrý, dostaneš na prdel."

Slíbila jsem mu, že mu udělám kakao, až si uklidí.
A už je uklizeno a Květák se dožaduje svého: "Švihej do kuchyně udělat mi kakaíčko."

Kouká se s babičkou na pohádku a babička mu u toho neustále něco povídá (geny no)...
Květákovi dojde trpělivost: "Babi, zavři už tu klapačku."

Někdy je opravdu těžké udržet se ve výchovné rovině a nesmát se nahlas.
Ne nadarmo se říká, že děti  nacucávají vědomosti jako houby. Květák je ukázková houba. Spíš mě překvapuje, jak trefně dokáže dané hlášky své matky použít ve své praxi.

Asi pro jistotu přestanu mluvit úplně.

11 komentářů:

  1. Zakontruju dnešním odpoledním před cestou do parku: "Tak už se konečně obleč a přestaň mě zlobit, nebo tě hodím do záchoda a spláchnu, ty jedna mámo ušatá!"

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. koukám, že je to všude stejný :o))
      Poslední dobou taky pořád slyším, že jsem zlobivá... případně za něco můžu nebo ho nemám ráda...

      Vymazat
  2. já nevím, já nějak tyhle " prdel, klapačku, " u malých dětí špatně vydejchávám, zatím furt u obou svých dětí ( 7 a 3 ) řeším jejich podobné pokusy přísně. A pak si pustí Déčko a i v té nejteplejší pohádce se je to samý " pitomec ". Ach jo...
    Dalimil

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. My jsme tak před dětmi nemluvili. Ale přinesli si taková všeliká slova ze školky. Odnaučili jsme je používání těch slov tím, že jsme vždy řekli, že my tak přeci nemluvíme, že u nás doma se taková slova nepoužívají.
      To docela fungovalo do doby, než byli všichni společně na jednom dětském táboře - vrátili se s hrozným slovníkem. A protože už chodili do školy, trvalo dost dlouho, než to přestali používat. Ale zase pomohl příklad rodičů - když my mluvíme mezi sebou i s cizími lidmi slušně a kultivovaně, děti se přizpůsobí.
      Milan

      Vymazat
  3. Jako nade mnou Dalimil, taky bych měl trochu problém a nerozpakoval bych se použít fyzické násilí. Protože teď to ještě jde. V deseti už je pozdě.

    OdpovědětVymazat
  4. kluci, doteď jsem to řešila okřiknutím a napomenutím, ale nějak nám to graduje...
    proti fyzickému násilní nic nemám, ale v tomhle případě se mi ho používat nechce (přeci jen jsou to slova, která používám i já sama a jak píše Dalimil, jsou toho plné pohádky)...
    ale začala jsem k okřiknutí přidávat odchod od televize a taky jsem trochu přidala na grádech... jenže to pak spustí vztek a nakonec to stejně většinou skončí, že dostane na zadek :o(
    ještě nedávno jsem se rouhala, jak je náš hošík v pohodě a zapomněla jsem si zaťukat :o)))))

    OdpovědětVymazat
  5. Nejhorší je se tomu před dítětem smát,protože to si pak myslí, že řeklo něco roztomilého a povzbudíte ho k pokračování.
    Holt si i my,dospělí,musíme před dětmi dát trochu pozor na pusu.
    A když mi děti někde něco odposlechly a řekly to, tak jsem jim klidně vysvětlila, že to se u nás doma neříká a říkat nebude.
    Nebojte, ony to pochopí, v tomhle věku jsme pro ně ještě autorita, nebo ne? To by pak byla někde chyba a myslím, že ne na straně dítěte....
    Alena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. jojo, smát se mi vždy chce, ale samozřejmě to nedělám (ale vysvětlete to babičce a dědovi, že?)...
      tady nejde ani tak o dávání si pozor na pusu, jako o to, že já si můžu dovolit říct mu "Švihej něco udělat.", ale on si to dovolit ke mně nemůže...
      je to trochu boj u nás doma, protože do toho je teď pěkně vzteklej, takže jak mu něco vytknu, vynadám, zakážu, je z toho scéna... ještě před měsícem to byl takový miláček :o))

      Vymazat
    2. Je fakt, že já pičuju jen když u toho není, takže se mi doma celkem vytříbil slovník. Ale u vás je nevysychající zdroj hlavně děda, jak jsi o něm jednou psala, ne? A to neovlivníš, aby se s ním neviděl jen proto, že ho učí sprosťárny, je škoda...

      Vymazat
    3. joo, dědu nepřeučím... ale tohle je děda, co ho Květák vidí max jednou měsíčně, protože bydlí daleko...
      tak sprostý slova se stejně naučí, ať se doma budeme snažit mluvit bez nich nebo ne...
      ale musí si začít uvědomovat, co komu může říct a co ne... nebude mě přece pérovat jako já jeho, ne? Sakra :o))) já jsem tady přece vedoucí! .o)

      Vymazat
  6. To musela babicka cucet. :D Ma recht, do pohadek se prece nekrafa. :D Wien

    OdpovědětVymazat