Nasraná jsem takhle před víkendem pořádně!

-Tak dneska se konala schůzka s mou šéfovou ohledně přidání peněz za nově přijatou práci. Hmm nevím, na co potřebovala tolik času, aby si promyslela, kolik mi přidá, protože to, co jsem nakonec dostala, v čisté výplatě ani nepoznám… Dostala jsem 20% toho, co jsem chtěla, což není mnoho… on už můj požadavek byl docela nízký, tak jsem si myslela, že by to mohlo klapnout… Zase se mi potvrdilo, že myslet znamená hovno vědět :o( Zase takový ty kecy, že je teď krize a že by nám spíš měla platy snížit než zvyšovat… A koho to zajímá? Mě teda ne, to jste asi poznali… Mně práce přibyla a tak nevidím důvod, proč by mi neměly přibýt i peníze. Navíc jsem si práci navíc vzala dobrovolně… Proč já jsem pořád takovej aktivní blbec? Beru si dobrovolně zodpovědnosti navíc, abych se přiučila nové věci a tím se stávala lepší a lepší pracovnicí… řeším sračky, vymýšlím nové postupy, aby se sračky objevovaly pořád méně a méně… a hovno z toho… Tak jsem taková celá rozladěná. Můj pocit, že nespravedlnost hýbe světem, mi vehnal i slzičku do oka (samozřejmě ne před ní). Dokonce několikrát. Člověk na to čeká tak dlouho… kdyby mi rovnou řekla, že dostanu hovno, tak bych to určitě vzala líp, než když jsem na to hovno musela čekat 1 a půl měsíce!!! Za tu dobu jsem vymyslela tolik teorií, jak by moje přidávání mohlo proběhnout, ale tuto možnost jsem si připouštěla jen ze srandy (chacha teď se za břicho popadám)… Už abych šla na mateřskou!!! Budu řešit jen posraný zadky a aby potomek dostal včas najíst! Už se na to vážně začínám těšit… to jsou věci… Dneska odjíždím na celý víkend do Rakouska za kamarádkou, která se snaží o těhotenství, tak načerpám od ní její nadšení a bude to… Hezký víkend vám přeji. Vaše nasraná Jarmilka.