čtvrtek 16. července 2009

Včerejší výstup u večeře

-Můj Milovaný je hrozný kliďas. V tom se doplňujeme, já jsem hrozně výbušná, hádavá, pořád bych něco řešila, o všem potřebuji mluvit… on se radši nehádá, pokud je o čem, řeší to mlčením, nic ho nerozhází, nerozčílí, věci nechává plynout, oni nějak dopadnou… Mým hrozným zlozvykem je, že mu pořád snažím říkat, jak má co dělat. Mám totiž utkvělý pocit, že jen moje způsoby řešení a dělání všeho, jsou ty způsoby správné!!! Vše ostatní je špatně!!! Navíc k tomu ještě vše, co je potřeba udělat, je potřeba udělat hned (tohle mám po mámě, jak já jsem si v pubertě říkala, že tohle nikdy dělat nebudu!!!)… když po něm chci, aby vytřel podlahu, chci to hned a jak to hnedka není, řeknu mu to třeba ještě 3x – vlastně mu to říkám do doby, kdy konečně nevytře (ale většinou vydrží tak 3x – 4x). Když vaří brambory radím mu, aby je vypnul, když jsou ještě nedodělané a nechal je dojít pod pokličkou nad studenou plotýnkou a tak dále a tak dále… pak jsou věci, na které sere a pořád mu je opakuji dokola – dávej boty na rohožku a ne na podlahu, ustýlej, když vstáváš až po mně, roztahuj doma žaluzie, když ráno odcházíš, otevři okno, když ráno odcházíš, když vaříš, ukliď si aspoň po sobě použité koření a olej, když už si po sobě neumeješ nádobí a když už to nádobí náhodou umyješ, umyj ho tak, abych ho nemusela přemývat, vypouštěj vodu ze dřezu, dávej špinavé prádlo do koše na špinavé prádlo a tak dále a tak dále… No a včera jsem přijela domů, měla jsem slíbenou večeři, hlad jsem měla jak vlčice. Otevřu dveře do bytu a – Milovaný nikde, večeře nikde, SMS o zpoždění nikde… zklamání se mi vloudilo do duše… vydrželo tam, dokud jsem nevešla hlouběji do bytu – kuchyň nesla známky toho, že Milovaný si něco kuchtil k obídku – otevřený pytlík s pepřem na lince, olej na lince, otevřená trouba, ze který čuměl umaštěný plech, chňapky se válely v bordelu na lince, kus okurky na zemi… dále - okna neotevřený (tudíž mi nedoschlo prádlo), neustláno…zklamání vystřídal vztek – zase přijdu domů a můžu rovnou začít uklízet. Musím se přiznat, že kdyby nebylo té slíbené nepřipravené večeře, tak jsem asi tak moc nasraná nebyla… - hladová Jarmilka, to je peklo… Milovaný za 15 minut dorazil, že ho zdržel pán na nějaké obchodní schůzce. Už ve dveřích jsem na něj nachrlila vše, co bylo doma v nepořádku, když jsem dorazila, že už mě sere… prý to chtěl všechno udělat, než přijedu, ale nepočítal, že se na obchodní schůzce zdrží (to jsem mu samozřejmě nevěřila, protože toto není neobvyklý stav bytu, když je Milovaný doma)… no a jak je jeho zvykem – nehádal se, šel vařit tu večeři… bohužel dělal vajíčkovou omeletu „co lednice dá“ a vajíčko nedodělal, takže jsem řekla, že to takhle jíst nebudu a šla jsem si to dodělat na pánev… a on vám se najednou tak rozčílil, až jsem se ho lekla, protože to u něj neznám – začal řvát, že už se na to může vysrat, že cokoli dělá, je pro mě špatně, nic nikdy není dobře, při tom řvaní vztekle rozbodávala vidličkou nedodělanou omeletu na svém talíři!!! Vím, že jsem hrozná, měla bych se v tom vyčítání mírnit, nebo aspoň na něj nespouštět hnedka, jak přijde domů, ale počkat na vhodnější okamžik a trochu to rozkouskovat… měla bych se naučit být trochu tolerantní, uznat, že problémy mají třeba i nějaký jiný způsob řešení než je zrovna ten můj. Pořád jen nekritizovat, ale i chválit. Na druhou stranu – i on má co dohánět. Nejsem jeho otrok, abych za ním pořád chodila a uklízela, kde co nechá pohozené a ještě abych u toho držela hubu… měla bych to tam prostě nechávat, ale zase nechci mít z domova smetiště… No Milovaný můj, máme ještě oba na čem pracovat!!!

18 komentářů:

  1. No Jarmilko, tebe bych mit doma nechtela:))I kdyz, z podobnych duvodu jako ty nechci ja po svem vlastnim milovanem nic(nejlepe si to udelam sama..)

    OdpovědětVymazat
  2. ...nepořizujte si dítě...

    OdpovědětVymazat
  3. L.: já bych se doma taky mít nechtěla... takle když to napíšu, zní mi to ještě hůř než to ve skutečnosti je!!!
    já ale nechci ustupovat a všechno dělat sama! Já přece taky chodim do práce a v bytě bydlíme oba!

    F.: to si pořídit rozhodně hodláme :o)

    OdpovědětVymazat
  4. Mno, pobavilo :-)) trochu škodolibě musím říci \"díkybohu\" že nejsi moje žena :-D

    Tím samozřejmě neomlouvám tvého milého, on dělá věci, za které bych se s ním pohádal taky (neuklizený pepř a olej), vypouštět vodu ze dřezu (eh, to fakt nedělá?!!!), neustlaná postel... ale aby mi někdo dělal dusno kvůli tomu jestli jsou boty na rohožce nebo na podlaze (zvlášť teď když je venku sucho!) anebo že musím jít vytírat na tvé přání teď hned a okamžitě (ačkoliv bych to v klidu udělal třeba za hodinu), tak za tohle bych tě teda neměl moc rád ;-)

    OdpovědětVymazat
  5. jsem se já oženil dobře.

    OdpovědětVymazat
  6. koukám, že nejsem sama, kdo má takovýhle manýry, ale pevná ruka doma musí být...:-))))
    Jinak představa tvého milého ječícího a dloubajícího se v nedodělaný amoletě a tebe na něj koukajíc mě dost pobavilo, i slzička ukápla...:-)

    OdpovědětVymazat
  7. Ja myslim,ze je dobre-ze TOHLE o sobe vis!
    ale me by muj manzel po jednom takovem rozcileni opustil.
    Jsou dulezitejsi veci na svete,nez bordel doma.Ted lezim na popaleninach a umira tady dite.Kdyz to ve stejny lajne srovnas s bordelem doma,nic neni dulezitejsi,nez klid a bezpeci ve svem domove.Bordel-Nebordel !
    Tak to neuklizej,jeho to zacne stvat taky :-).Jak rika moje kamaradka,sundam bryle-a mam vytreno :oD

    OdpovědětVymazat
  8. PJ: co se týče rohožky - to není problém letního období samozřejmě, zase taková prudička nejsem... ale když mám doma uklizeno a on přijde ze zasněžené ulice a v teple nechá boty na podlaze a ono mi to tam okape, tak bych vraždila!!!
    špunta ve dřezu běžně vytahuji já z již studené (tudíž odporné) mastné vody ...

    Milan: tak to se opravdu máte... jen jestli si to samé říká vaše manželka!

    OdpovědětVymazat
  9. suzuki: slzička ukápla i Jarmilce (potajmu v koupelně samozřejmě)

    cheorchia: samozřejmě si uvědomuju, že jsou důležitější věci v životě a myslím, že s dítětem se mi pak hodí priority někam jinam... ale v tuhle chvíli to dítě nemám a starám se jen o domov...
    uvědomuji si to o sobě, beru to jako svou velice zápornou vlastnost a chci se zlepšit... ale musím vidět i nějakou snahu z jeho strany, aby mě to motivovalo!

    OdpovědětVymazat
  10. Jejda kliid...čeče jsem myslela, že mě znáš a že čtu o sobě :D..... A i ty se zklidníš, posuneš priority až bude třeba...Drž se... :)

    OdpovědětVymazat
  11. No, s tím dítětem bych teda počkala, než se lehce zklidníš, jinak Tě klepne... :-)))
    Nebo jestli k vám nechodí denně návštěvy, nech to tak týden fak neuklizené... Oni si toho pak chlapi i všimnou... :-)))
    A ohledně toho hned - tam bych asi být Tebou začala. Radí se to v knížkách, jak na děti, tož na ty chlapy by to mohlo taky platit. Radí se: netrvast na hned, ale dát časový limit. Třeba až si dočte noviny, dokouká telku...

    OdpovědětVymazat
  12. je to teda hrozná otázka, ale...NEJSI MOJE SÉGRA?.-)))))))

    OdpovědětVymazat
  13. hehehe, úplně vidím můj tradiční příchod domů... hlavně ta neustalaná postel a ty žaluzky mě vytáčej (kuchyň vem nechť, hlavně že je uvařeno...)
    dneska už jsem se chtěla dojímat - dal prát bílé prádlo, po doprání jsme zjistila, že v koši zapomněl půlku bílých věcí a že tak vlastně vypral jen svoje bílá trička... grrrrr!

    OdpovědětVymazat
  14. Myslím, že není co si vyčítat. Spousta mých kamarádek, které už \'dělají manželku\', si takhle řeklo, že nebudou dělat všechno, že nejsou služky a že by ten jejich taky mohl přihodit ruku k dílu a víš co? Čtrnáct dní neuklízely a tomu chlapovi to bylo jedno, bordelu si nevšímal, jen se zajímal, co bude k večeři a jestli už má vyžehleno - tak co potom s tím. Musíš do něj pořád pérovat, aby něco udělal, a on si pak někde ztěžuje, že má doma fůrii...

    OdpovědětVymazat
  15. nominek: s \"hned\" opravdu hodlám začít (možná už jsem i začala) + buzerování ve dveřích je taky na top ten žebříčku :o)

    Lorrain: myslím, že určitě nejsem tvoje ségra :o))

    Iv: jo to praní mi taky něco říká... vypere si věci do práce a svoje trika, což dá třebas půl pračky a moje nechá v koši... ale ono je to možná tak lepší - když si představím, jak by mi to pověsil, tak bych to musela ještě žehlit :o))

    Sabina: jasně, každý máme něco...

    OdpovědětVymazat
  16. Tak já teda sestra jsem a ač nerada, tak chápu... je to o tom že jsi tam svou paní, v cizině jsem utírala i kapičky na kohoutku a ve dřezu, boty dávala i na noviny když přišly návštěvy a na rohožku se už nevešly!Máme to v rodině a jsme magorky na vše mastné, nechutné, smradlavé, lepkavé, rozházené... to ale neznamená že bys nemohla zkusit na chvíli vypnout a týden nehnout doma ani prstem! Zkus to ! :-)

    OdpovědětVymazat
  17. Jarmilko, já jsem tedy od muže dostala nedávno vyčiněno stejně, ale kvůli tomu, že jsem nevděčná, tedy že se nedostatečně raduji z bot na 10ti centimetrovém podpatku(kam je asi mám nosit, na dětské hřiště?), že se mi nelíbí, když místo pariky koupí chilli a tak...

    Ale jednou bych zkusila namítnout, že nemá v botách chodit do obýváku a nejspíš by mi polobotkou přerovnal úsměv....

    S tím miminem bys to asi taky měla trochu zvážit....Pokud ne, tak jsou tři možnosti:
    1)jebne Tobě
    2)jebne Tvému muži
    3)z dítěte vyroste kopie pana Monka s obsedantně kompulzivní poruchou

    Včera si mé starší dítě chtělo po sobě uklidit nehodu v ložnici, vytahalo mi ze skříně veškeré ložní prádlo, ručníky a ubrusy a rozmatlávalo tím bobek po koberci....
    Chápeš, že jsem nebbyla zrovna nadšená, když jsem do té ložnice přišla...
    Jenže zatímco jsem odhovňovala ložnici pomalovaly mi skříňky v kuchyni korektorem a řasenkou...
    Než jsem zlikvidovala malůvky v kuchyni, nacpaly pět rolí toaleťáku do záchodu a třikrát spláchly, takže voda tekla všude....
    Není to jednoduchý....

    OdpovědětVymazat