pátek 7. srpna 2009

Ranní ptáče,

dál doskáče!Když jsem chodila na základní školu, vstávala jsem v sedm hodin. Příprava mi trvala půl hodiny – vyčistit zuby, učísnout vlas, obléknout si příšernosti, které mi tou dobou máma připravovala na hromádku, mezitím mamka stihla připravit snídani a svačinu, takže jsem se napapkala, hodila brašnu na záda a vyrazila jsem. Spát jsem chodila kolem osmé hodiny, takže vyspalá jsem byla dostatečně. Na druhém stupni jsem začala chodit spát kolem deváté hodiny, ráno už jsem neměla připravené příšernosti (zaplať pánbůh už žádné štípající roztomilé svetry), zato svačinu i snídani jsem měla připravené pořád. Na nevyspalost jsem si nestěžovala. Pak přišla škola střední, vstávat jsem musela před půl sedmou, spát jsem chodila kolem deváté a ráno jsem byla úplně grogy, nevychrápaná, k ranním rituálům přibylo používání řasenky a snídani a svačinu jsem měla zase každé ráno připravené (ano čtete správně, maminka mi i po patnácti letech věku dělala snídaně i svačinky)… ale člověk si na to vstávání zvykl. Těžko ale zvykl. Snídaně bych se nikdy nevzdala, ani za předpokladu, že tím pádem bych mohla vstávat trochu déle. Pak přišel krásný jeden rok na jazykové škole. Zase jsem vstávala v sedm jako na základku, ráno jsem měla připravenou svačinu i snídani (ano, i v 19 letech věku maminka pořád držela a připravovala své dcerušce papáníčko), doma ze školy jsem byla každý den již v 1 hodinu!!!! Spát jsem chodila v devět hodin. Ranní příprava pořád čítala něco málo přes půl hodiny. A pak to přišlo – nástup do práce, vstávání před pátou hodinou, návrat domů v pět. Spát jsem chodila pořád v devět, dřív mi to prostě nezabíralo. Ne já prostě před pátou vstávat nebudu a nebudu a nebudu!!! Vynechala jsem snídaně… pořád jsem vstávala trapně brzo… začala jsem si tedy večer připravovat oblečení na ráno (jako na prvním stupni:o), nosila jsem takový účes, který nepotřeboval po ránu žádnou kulmu nebo nedej bože mytí vlasů… vážně jsem i přemýšlela o možnosti spaní v oblečení (kecám:o)) co vám budu povídat, nakonec jsem to stáhla na 10 minut přípravy i s nařasením! Nevím, jak jsem to dělala. Jsem musela být po ránu jak fretka. Vstávám na první tón budíku a za 10 minut jsem stála ve dveřích (samozřejmě nepřekonatelně krásná)… neříkám, že by to nemělo své stinné stránky – občas jsem neměla stejné ponožky, občas jsem měla naruby kalhotky nebo nedejbože jinou viditelnou část oblečení (u kalhot se mi to ovšem snad nikdy nestalo)… Postupem času se z 10 minut stalo zase 15 minut… jak to??? Co dělám jinak než předtím? Proč mi to tak dlouho trvá??? Pořád vstávám na první tón budíku, to už mám prostě zažité! Tak jsem se přestala doma řasit, tuto činnost provádím až na pracovišti… pořád to bylo 15 minut! A proč to vůbec píšu??? No proč asi – dneska to bylo plných 20 minut!!! Néééé!!! Jen pro info, když už jsem se tu zmiňovala o těch svačinách od maminky. Když jsem už chodila do práce a bydlela mimo domov, tak když jsem náhodou čas od času spala u maminky, tak mi svačinu stejně udělala. Ne tedy ráno, rozhodně nevstávala tak brzy kvůli mně, ale večer, než šla spát!!! No není ona báječná?

9 komentářů:

  1. Spat chodím v jednu v noci, vstávám v šest ráno, do práce se vypravuju 15 minut. Nesnídám. Nikdy. :)

    OdpovědětVymazat
  2. je bajecna :-)
    ehm, kalhoty jsem si oblikla na ruby vcera ja a vubec jsem nechapala, ze ty knofliky do sebe nepasujou...

    OdpovědětVymazat
  3. kowakova: v jednu v noci? To by mě vstávání v 6 zabilo!!!

    přítelkyně: asi bych jí to v nejbližší době říct :o)
    to jsi ale holka šikovná... ono to člověku občas trvá, než mu dotrknou takovýhle banality :o)

    OdpovědětVymazat
  4. no co, prostě stárneš a pohyby už nejsou tak svižné jako v mládí :-DDD

    OdpovědětVymazat
  5. to je přesně to, co jsem nechtěla slyšet!!! :o))
    na mysl mi to již také přišlo, ale rychle jsem to zahnala! To je přeci blbost!

    OdpovědětVymazat
  6. Maminky jsou od toho, aby byly skvělé :-)))
    Mi nejde na rozum to vstanutí na první zazvonění... Obdivuhodné! Já vždycky zaklapávala budík, jak jen to šlo...

    OdpovědětVymazat
  7. Tu svačinu závidím, když sem po třech letech základní školy měla námitky na neustále stejnou svačinu, tak definitivně skončily.

    OdpovědětVymazat
  8. nominek: mně zase nejde na rozum, když to někdo zaklapává... přijde mi to takové trápení sama sebe! Stejně vstát musim, tak proč ne hned! :o))

    Ivet: to já měla docela pestrý repertoár svačinek... chlebík s paštikou, nebo se salámem, se sýrem, někdy to byl rohlík a vždy k tomu nějaké jablíčko, papriku (vždy již bez vnitřku a nakrájenou na 4 díly:o))... moje maminka je zlatá holka :o)

    OdpovědětVymazat
  9. Vstávání na první zazvonění? Wow... já si dřív řídila budík o hodinu dřív, zaklapla, přeřídila na \"za 30 minut\" a s pocitem, ještě můžu ležet, ležela, po 30 minutách jsem to přeřídila na \"za 15 min\" a takhle to dělala, dokud jsem opravdu neměla vstávat. A i tak to nešlo... teď můj milý vstává do práce v 5:15, vyskočím s ním (byť mám prázdniny), zatímco je v koupelně mu udělám svačinku a pak si lehnu na pohovku. Dostanu pusu, dveře se zaklapnou a ležím do devíti. :-)))) Výhodu v tom ale vidím pro školní rok - konečně budu chodit i na semináře, které jsou dřív než od dvanácti, což jsem předtím nikdy nedokázala. A to bydlím 5 minut od fakulty! Jsem prostě sova - v noci pracuju, přes den spím :-))))

    OdpovědětVymazat