čtvrtek 22. dubna 2010

Muži jsou z Marsu, ženy z Venuše!

Včera se mi to potvrdilo hned několikrát!Včera jsem zažila takový ten den, kdy si několikrát řeknete, proboha s kým já to žiju? Jak spolu vůbec můžem vycházet? My jsme se ještě nepřizabili??? Domluvili jsme se s Milovaným, že půjdeme do kina na Ženy v pokušení (jen pro info, on na to chtěl jít!). A tak jsem to naplánovala tak, že bych si před kinem prošla pár obchodů, jestli bych na sebe tentokrát něco neukořistila, pak bychom si zašli na večeři a pak od 7 do kina. Milovaný se vším souhlasil (ty krámy mě tedy překvapily)… včera už tomu tak nebylo, prý že přeci se mnou nebude lítat po krámech a že dorazí o něco později a já ať jdu sama. OK tedy. No a ráno mu říkám: „Doufám, že mi ty krámy nebudou trvat moc dlouho, radši bych stihla kino už od 6, abychom byli doma brzo. Uvidíme, jak bude stíhat.“ A tak ve 4 dorazím na Václavák a jdu do Manga a zrovna včera bych se tam zbláznila blahem! Líbilo se mi tam tolik věcí, že jsem jistojistě věděla, že do kabinky půjdu určitě několikrát. A tak jsem si to tam nejdřív prošla, okoukla a vypracovala si plán, s čím půjdu v první vlně a s čím v druhé… no a jsem po prvním zkoušení (mimochodem hovno) a volá mi Milovaný, že už dorazil do Prahy a že už koupil lístky. Lístky? Jak věděl, jak na tom jsem a v kolik za ním dorazím? „A na kolikátou?“, ptám se a předpokládám, že je tedy koupil na 7! „Na šestou, jak jsi chtěla!“ a už byl oheň na střeše. Já že jsem chtěla na šestou? Jak na to přišel? No jistě, během hovoru jsem řekla šestku a už je to hned, že jsem chtěla jít na šestou! A tak opouštím milované Mango a vyrážím za ním. Během cesty se uklidním, nemá přeci cenu se hádat, když nás čeká večeře a kino… v pátek po práci mám volno, tak se zdržím v Praze a to Mango si prolezu od podlahy až po střechu! A tak se v pohodě navečeříme… během toho mě Milovaný šokuje svými naprostými neznalostmi módy a kombinací, až se musím smát… „Zkoušela jsem si tam dvě krásné jarní bundičky, škoda že je neměli v mé velikosti…“, vyprávím zklamaně. „Na co potřebuješ jarní bundu?“, ptá se zvědavý Milovaný. „No na jaro asi“, jsem nejchytřejší ze všech já, „tahle stará už je hrozně opraná, to není černá ale šedá!“, vysvětlím všechny nevýhody své staré bundy Milovanému a ještě na ní ukazuji, aby nebyl na pochybách, že ta už se fakt nedá! „Vypadám v ní jako nějaká socka!“ „Ale vždyť máš tu černou bundu HUMI, ta je taky na jaro a kupovali jsme jí loni na jaře.“, pouští se odvážně Milovaný do další polemiky! „Tu HUMI? Si děláš srandu? Ta je přece sportovní! Tu si nemůžu vzít do práce ke kožené kabelce se cvoky! Musím mít neutrální bundu! To je jako by sis ty vzal k obleku kecky Adidas“, ukončuji debatu s pohledem říkajícím „ty jsi ale buran“. Milovaný přikyvuje, ale v očích mu vidím, že vůbec nechápe, co by bylo na adidaskách k obleku špatného! A já vyprávím dál: „Taky jsem si tam zkoušela dvoje šaty, že bych si už koupila na tu svatbu, ale vypadala jsem v tom hrozně! Oboje byly krátký, neměly tam nic pod kolena. Já snad nikam nebudu moct jít!“, nadávám na nemožnost dnešních módních návrhářů. „Tak si kup krátký.“, logicky odvětí Milovaný. „Zbláznil ses? S mýma nohama? Mám tlustý kolena a hnusný nohy, ty nikomu ukazovat nebudu!“ „Máš krásný nohy a stejně všichni budou koukat na nevěstu, tak není to jedno.“ „To teda není…“ „Tak si kup dlouhý úplně.“ „No to ne, v těch vypadám úplně nejhůř!“ „Ale vdávala jsi se taky v dlouhých.“ „Ale to bylo úplně něco jinýho! Na běžný nošení si nekoupím šaty s obří širokou sukní, která se roztahuje už od pasu.“, no nemá to cenu… „Viděla jsem tam jen jedny šaty pod kolena, ale byly celý bílý, takže to na svatbu mít nemůžu…“, pokračovala jsem ve vyprávění… „Proč bys nemohla mít bílý šaty na svatbu?“ „Protože nebudu nevěsta!!!“, a už s nim končim!!! A tak jdeme do kina. Nasmějeme se, držíme se za ruce! Takhle si rozumíme! Nemluvíme!!! A pak přijedeme domů. Domů kde jsem den předtím po práci vycídila a tam v obýváku obří hromada kartonů a bůhvíčeho z nějaké velké krabice… co to tady zase vyváděl? A pak vidím v kuchyni nový sporák! Abych vás uvedla do situace! Před měsícem jsme si řekli, že bychom si potřebovali koupit nový sporák a že si budem každý měsíc dávat z rodinného rozpočtu peníze vedle a pak ho koupíme. O víkendu jsme se o tom zmínili před tchýní a ona nám na něj dala peníze, abychom si koupili hned (ta je ale hodná, co?)… V úterý mi Milovaný říká, abych se podívala na net, jaký bych chtěla! Řekla jsem mu, že se v tom nevyznám, že nevím, jaké by to mělo mít parametry a ať se podívá na net spíš on. Ještě se ptal, jakou bych chtěla troubu, tak jsem řekla, že prostě ještě nevím! No a sporák už je druhý den v kuchyni!!! Prý že jsem mu řekla, že se o to má postarat, že tomu nerozumím! Jak si mohl myslet, že mu dávám úplně volnou ruku? Jsem myslela, že vybere nějaké podle těch technických parametrů a pak spolu z toho nějakou vybereme! A navíc ta trouba!!! Jsem vzteklá! Jako to prase! Navíc ten bordel v bytě, který jsem včera v potu a krvi cídila!!! „A co to má za troubu?“, ptám se zvědavě a třese se mi hlas! „Nějakou tu lepší.“, odpovídá a já se nasraně otočím, jdu se vysprchovat a jdu spát! Takže mám nějakou lepší troubu! Půl roku nám protejká záchod a kape kohoutech, ale na to ještě nebyl čas, aby se zařídilo. Ale v úterý se bavíme o sporáku, ani si neřeknem, jaký chcem, ale ve středu už ho máme doma! Jen děkuju bohu, že mi o tom sporáku neřekl už před tou večeří!!! Je to pravda. Muži jsou z Marsu a ženy z Venuše! Ale jinak by to byla nuda, ne? :o)))

15 komentářů:

  1. naprosto chápu tvoje nasrání ze sporáku, ale chápu i milovaného :-))
    u nás to funguje naštěstí tak, že Podnikatel vybere to, co je pro nás technicky nejlepší a řekne chceš tohle nebo tohle.. to že pravidelně odpovím: ani jedno, je věc druhá :-))

    OdpovědětVymazat
  2. no a tak jsem si to já představovala... že on to nějak vyselektuje podle těch technických parametrů a pak to vyberem!
    Já ho taky chápu! Chlapi a ženský stejnou věc chápou každý jinak no... ale vypovídat se potřebuju :o))

    OdpovědětVymazat
  3. nechceme vybírat, chceme rovnou koupit. Pro co se nerozhodnu do 3 minut, to už nechci... :-)

    OdpovědětVymazat
  4. dalimile, prostě jsi z Marsu :o))
    ale koupení sporáku není totéž co koupení trička! Tam to prostě tak rychle nejde!!! Tedy podle mě, co bydlím na Venuši! :o)))

    OdpovědětVymazat
  5. Tys v hovoru rekla,\"radši bych stihla kino už od 6\",coz v prekladu pro Muze znamena :\"Chci jit od sesti\".Muz za nic nemuze,udelal,co bylo Tvym pranim :).
    Ke sporaku-Muzi musis rict naprosto presne co chces,pokud jsi nejista,vyresi to za Tebe.:)
    Takhle Te ma za nevdecnou,protoze zaridil kino od sesti,jak si chtela a jeste koupil sporak :oD.

    OdpovědětVymazat
  6. cheorchio, jo přesně takhle to je!!!
    ale jsem to já, kdo by tedy měl mluvit v jeho řeči?! Proč by se nemohl namáhat i on poslouchat mě v té mojí a nepřekládat si to do svého jazyka?
    když ženská něco řekne, tak tím myslí něco jiného než muž slyší a obráceně! chjooo je to tak složité :o)

    OdpovědětVymazat
  7. Priklad:Chlapovi reknes kup jablka.Prinese na tuty prvni,po kterych v krame chmatne.Zeleny treba.Ty budes nastvana,ze nekoupil cerveny,pac je mas radsi.Ci je to chyba?Tvoje! :)) mela si mu rict kup CERVENY :)).
    Ja si vzdycky presne reknu,co CHCI.Nerikam,\"necham to na tobe\"...
    Kdyz budes presne formulovat sva prani,mozna si usetris nervy :).

    OdpovědětVymazat
  8. ale já neprojevila přání, aby koupil lístky do kina a aby koupil sporák! Já pouze konstatovala, že by bylo fajn, kdybysme stihli kino od 6, i když jsme byli domluveni od 7 a taky jsem chtěla, aby se podíval on na net na nějaké sporáky - ne aby je koupil! :o)

    a s těmi jablky bych nemohla být naštvaná. S tím souhlasím!

    OdpovědětVymazat
  9. Tadyta chlapská demence mě vytáčí k nepříčetnosti. :D

    OdpovědětVymazat
  10. Muž chtěl koupit synkovi koberec do pokojíku. \"Byl tam super jeden zelený.\" mi nadšeně sděluje... \"Prosím, nééé, zelený nééé. A hlavně to nekupuj beze mě, chci to vidět.\"
    Za pár dnů se spokojeným úsměvem - \"Tak jsem mu koupil TEN koberec. Aby ho nevyprodali...\"
    Taky jsem to rozdýchávala nejen ten den, ale i poté, co ho dovezli... ale žijem :-)


    Ad trouba - v dnešní době už jsou dobré skoro všechny, stejně člověk využívá jen zlomek toho, co všechny ty spotřebiče nabízí... Jediné, co je fakt dobré, když má trouba to izolované sklo - že se děti nemohou tak popálit. Můžu to srovnat a je to vážně dost velký rozdíl. Dost se mi ulevilo, když jsme se té staré zbavili.

    OdpovědětVymazat
  11. jojo já vím, že budu se sporákem spokojená, ale jde mi o princip! Neni to nová svíčka, aby se to kupovalo ze dne na den bez konzultace :o)
    no ale stalo se a snad budem se sporákem kámoši! Dneska budeme mít premiéru :o)))

    OdpovědětVymazat
  12. jarmilko, jasně. Mi u toho koberce taky šlo (krom té zelené barvy) hlavně o princip :-) O tom není pochyb!

    OdpovědětVymazat
  13. na Marsu je asi princip cizí nebo sprostý slovo :o)

    OdpovědětVymazat
  14. Jarmilko, muž jest stvoření jednoduché a v tajích či náznacích si nelibující ;-)) Někde na netu je takový veselý návod na použití muže. Jedna jeho část je: \"Slabé náznaky nezabírají, důrazné náznaky nezabírají, když po nás něco chcete, tak to řekněte stručně a jasně.\" Zkus se tím řídit, uvidíš velmi brzy výsledky. :-)

    OdpovědětVymazat