úterý 10. srpna 2010

Pani Drsňačka u autobusu!

-Včera jsem jako každý den dorazila ve čtyři hodiny odpoledne na zastávku autobusu, čtu si svého Terryho Pratcheta a čekám, až to přijede. Jsem v klidu, je pondělí, jako každé pondělí pojede málo lidí! Přede mnou je fronta asi tak 15 lidí, takže budu dokonce určitě sedět sama! Super… Když vidím nějaký páreček asi bezdomáčů. Všimla jsem si jich i přes nos zabořený v knížce kvůli jejich hlasitosti. Tedy hlavně kvůli její hlasitosti. K mé hrůze si stoupnou do fronty za mě. No to mám radost… A od té doby mi nejde věnovat pozornost knížce. Ona na něj pořád pyskuje a přešlapuje z nohy na nohu a dělá trhavé pohyby rameny: „No, to je pěkný! Jsem ti řikala, že máme jít dřív! Teď budu stát celou cestu a nesednu si!“, vrčí na něj vztekle. A nestačí to jednou. Musí to pořád omílat dokola! Za chvíli autobus přijíždí a fronta se začíná sunout ke dveřím. On stojí pořád za mnou (cítím jeho pivní dech a cigaretový odér), ale jí už neslyšim. Stal se zázrak? Ne. Jeho nechala ve frontě a šla si stoupnou na začátek a načumuje do autobusu a snaží se, aby jí někdo nabídl, ať jde do autobusu napřed. „No já musim sedět!“, mluví nahlas do éteru a čeká, kdo se chytne (naivka)… když to nikoho nezajímá: „Já jsem nemocná, musím sedět!“, zvyšuje intenzitu přesvědčování. Ani to nikoho nezajímá! „Já musim sedět, jsem po bouračce!“, přihazuje. A to zase jo, tu bouračku bych jí i věřila. Obličejem mi totiž připomíná postavu z Hannibala Masona Vergera, který byl také po hmmm nehodě? (obličej mu okousali psi). Na něho tedy nemá, ale silně by mu mohla konkurovat. Jenže to taky nezabere, takže se vrátí zpět ke svému parťákovi. Její počty očividně stačí na to, aby podle stavu obsazenosti autobusu poznala a stavu fronty poznala, že si rozhodně sedne a nebude muset stát. Ale ona musí být zase drsná. „No to je dobrý, nebudeme sedět vedle sebe. Ale to teda ne. Já to tam vyházim. My spolu sedět budeme.“ A zase nestačí to prohlásit jen jednou. Musí to pořád omílat. On se konečně ozve: „Prosim tě, buď už zticha!“, ale neposlouchá ho: „Všechno to tam vyházim!“, pokračuje drsňačka. A asi aby si (a možná jemu?) dokázala, že je fakt hodně drsná, tak se rozhodne předběhnout aspoň jednu osobu! Mě!!! Najednou si klidně stojí přede mnou a v ruce drží dvoustováka (kde ho vzala je mi záhadou) a už jsme skoro u dveří! A to teda ne! Vím, že i když mě předběhne, tak budu sedět a sama! Ale prostě tohle si přeci nenechám líbit! „Pani, víte, že jste přišla až po mně?“ „Jo. No a?“, je drzá jak vopice! „No že máte být ve frontě za mnou.“, odpovídám klidně a ve mně se probouzí boxerka. Já bych jí tak zbila! Jednu bych jí vrazila, až by si zalezla do bot! Ona místo odpovědi ukazuje na něj, jako že přišli spolu a on stojí přeci za mnou. Logiku v tom nevidím žádnou. „Ale vy stojíte přede mnou.“, oznamuji jí novinku a to, co mi vadí! A teď čekám, kdy vystartuje! Přece by mi nedala přes hubu. I když bych jí na to i tipla. Rozhodně neustoupí! A ona překvapí. Pustí mě. Ale bez keců by to asi nešlo: „No tak prosim. Abyste se nezbláznila!“… to bych se teda zbláznila. Typický pes, co štěká, ale nekouše! Celou dobu byla nejdrsnější, ale když došlo na lámání chleba, tak stáhla ocas mezi nohy! (ty kráso, ze mě vylítlo tolik pořekadel najednou?) Až v autobuse jsem si uvědomila, že bych si příště měla rozmyslet, jestli mi to stojí za to. Pořád si neuvědomuji, že už nejsem sama, ale jsme dvě (doufám, že můžu říct, že jsme dvě!). Na druhou stranu mi paní doktorka řekla, že se nesmím stresovat! A já kdybych se nechala předběhnout a nic bych jí neřekla, tak bych byla velice stresovaná! Ale možná by to byla lepší varianta, než dostat přes hubu :o)))) Nesnášim tyhle „íkváče“, co si o sobě myslí, že jsou prdel světa a přitom jsou blbý až běda!

13 komentářů:

  1. Tak tady je každá rada drahá... Ale je dobře, že ses nedala. Pak by ses tím třeba užírala celý den a robátku by to škodilo ;-)

    OdpovědětVymazat
  2. Lorandeli, to bych se užírala možná o něco dýl... znám se :o)))

    OdpovědětVymazat
  3. No, radši ale dávej bacha, někteří lidi jsou magoři. Když jsem byla těhule, nastupovala jsem ráno do tramvaje a jeden chlápek se tam s nějakou babkou rvali o sedátko tak, že mě praštil loktem do břicha... :-/

    OdpovědětVymazat
  4. Asi bych na tohle neměla odvahu... Já je cítit jen za mnou, tak změním frontu.

    OdpovědětVymazat
  5. Je to póvl a nesmí se mu ustupovat. Těhule ovšem mají úlevu, pakliže se necítí ;-)

    OdpovědětVymazat
  6. nominku, jojo to až budu mít už pořádnýho pupíka, tak pro mě to MHD bude utrpení .o(

    Žrádlo do koníka, já si taky nemyslim, že bych byla odvážná kdykoli, ale když by předběhli jen mě, tak to mi fakt nasralo! Jako jakej to má význam, že předběhneš jednoho člověka? No musela jsem... :o))

    bosorko, já jsem se cítila! Bohužel jsem v tu chvíli zapomněla, že jsem těhule :o))) nějak jsem si pořád nezvykla .o)

    OdpovědětVymazat
  7. to jsou fakt paka, tihle lidi. no když bych měla den, tak bych jí možná něco řekla, ale tys odvážná z nejodvážnějších, protože jak jsem to četla, říkala jsem si, no ona snad zapomněla to mimčo, co kdyby ji shodila na zem.

    OdpovědětVymazat
  8. Anusko, no právě že jsem zapomněla! Měla jsem z prdele kliku, že pani jen štěkala a nekousala :o)

    OdpovědětVymazat
  9. Já vím, že ty jsi se cítila ;-) Příště bych jí ale raději nahlas před lidma upozornila, že předbíhá těhotnou, které právě také není dobře. Pak je větší šance, že si na tebe před ostatníma nebude vyskakovat;-)Taková obranná asertivita se ti ještě v těhotenství může hodit;-)

    OdpovědětVymazat
  10. tak mě napadlo, těhotná má tu výhodu, že může někoho v sebeobraně pozvracet a má velkou šanci, že jí to projde :-D

    OdpovědětVymazat
  11. bosorko, svého stavu budu využívat, až to na mě bude znát! Takhle bych vypadala jako lhářka :o)))

    Lorandeli, jenže já nezvracím! To mám ale pech! Nejenže nehubnu, ale ani se to nemůžu používat jako zbraň :o)))

    OdpovědětVymazat