Vzpomínky na starou dobrou školku!

:o)U Kowákové jsem se inspirovala tématem „mateřská školka“. Jo z mateřské školky, odtamtud mám ale vzpomínky! Před časem na to někde přišla řeč a když jsem se tak rozpovídala, tak jsem si uvědomila, že jsem v předškolním věku dost trpěla a určitě mě ta doba dost poznamenala i do budoucna. Vlastně jediným problémem byla moje výška! Byla jsem oproti ostatním dětem abnormálně velká! Když se mnou mamina šla k očnímu lékaři na vyšetření zraku, tak vyndal plátno s písmenkama a začal mi ukazovat a chtěl po mně, abych četla! Jenže já byla od paní doktorky zvyklá na takový ty hrabičky a číst jsem ještě neuměla! Čuměla jsem jak tele na nový vrata! Až pak jsme zjistili, kde je chyba! Pana doktora ani ve snu nenapadlo, že jsem dítko předškolního věku, tudíž četbu neovládající! Pak ty problémy v autobusech, kdy se mamina věčně dohadovala s řidičema, abych mohla jet zadarmo! Nikdo mi prostě nevěřil, že jsem tak malinká (mlaďounká)… A to je moje mamina taky taková maličkatá! Já jsem totiž vysoká po tátovi a ten se se mnou nikdy moc nikde nevyskytoval (a tohle platí pořád!) No a ve školce? Největší hrůza! Byla jsem ve třídě s dětma stejně starýma a o rok mladšíma! Byla jsem samozřejmě největší ze všech. Ale jako že minimálně o hlavu! Ještě jsme měli takovou malinkou paní učitelku, takže byl div, že jsem nebyla větší i než ona. Pořád vidím před očima tu hrůznou fotku celé třídy! Já na lavičce sedím, ostatní kolem mě stojící jsou ale stejně vysocí! Ještě jsem v tý době nosila účes ala HRNEC a měla jsem hrozně hustý vlasy, takže jsem ještě ke všemu měla hlavu jak pátrací balon! Velice roztomilá fotečka :o))) Byla jsem ve třídě tak trochu outsider, nikdo se se mnou moc nebavil a na procházky jsem nikdy neměla nikoho do dvojice, takže mě paní učitelka vždy přiřadila k outsiderovi číslo 2 – holce, co jí pořád tekly nudle a ona si je utírala do rukou! Blééééééééééééé!!! Jak já vzpomínala na takový ty vodítka, na kterých nás vodili v jesličkách! Tam se člověk prostě chytl jednoho poutka a víc nic neřešil :o)) A pak tu byl problém s klukama! V tý době už se klukům začaly zapalovat lejtka (tak brzy?) a když byla polední pauza, tak se pokoušeli osahávat v posteli holčičky, které spaly na postelích vedle nich! Všichni kluci to dělali – až na jednoho! Ten, co ležel vedle mě, se ani jednou nepokusil! A tak dostal příkaz a taky mě musel osahávat! Zaplať pánbůh se to na základce tak nějak srovnalo. Pořád jsem byla mezi největšíma, ale už ten rozdíl nebyl tak rapidní! Ostatní mě tak nějak dorostli a na základce jsem taky konečně zjistila, jaké přednosti moje výška má a že krom výšky mám i další jiné přednosti! Na základce jsem naopak oproti mateřské školce byla osobou vcelku oblíbenou! Ale něco z toho předškolního věku ve mně stejně pořád zůstalo! Dost často si připadám odstrkovaná a přitom k tomu nemám důvod! Dodnes mám trochu komplexyi a proto se nikdy nikam neseru, protože mám zafixováno, že kam mě nikdo nezval, tak mě nikdo nechce! Jít sama do hospody a tam se jen tak nenásilně připojit k nějakým známým? U mě věc nemyslitelná! To bych nikdy neudělala! Ale maminka mě měla ráda! Svojí malou roztomilou holčičku „Godzillu“ :o))))