úterý 7. prosince 2010

Jak jsem se stala vyvrhelem!

:o)Už nějakou dobu chodím na cvičení pro těhotné. Když se mě někdo (a je to každou chvíli) zeptá, co tam cvičíme, tak musím přiznat, že spíš než cvičení je to relaxování = válení se po míčích. Ale mimo jiné nacvičujeme také tlačení. Hmmm už teď vím, že až a jestli odrodím normální cestou, tak mi určitě popraskají žilky! Budu pak konečně zase vypadat jako po pořádné pařbě – oči červené jak králík… nejsem schopná si zapamatovat, že jakmile tlačím, mám zavírat oči. Včera to už byl vrchol. Tlačily jsme na dvě skupiny, nejdřív první tři maminy a pak další tři. Já šla v druhé várce. Cvičitelka je pochválila, že všechny způsobně zavřely oči. V duchu jsem si lebedila, že je na to upozornila a že tím to připomněla i mě a zase nebudu jediná za debila, která bude kárána za to, že má otevřené oči. Hmmm za chvíli jsem šla s druhou várkou, začaly jsme tlačit a: „Jarmilko, máte zase otevřené oči!“, mám to prostě spočítané. „No tak já prostě asi popraskám!“, oznámila jsem do éteru… Taky trénujeme dýchání ala pejsek. Tak to je hodně náročná věc. Při první hodině jsem dala v kuse 10 sekund. Přišlo mi nemožné dostat se někdy na minuty 2, což je obvyklá doba bolesti, při které je to dýchání potřeba. No tak s odstupem času jsem si včera trhla rekord minutu a čtvrt. Dobré zlepšení, že? Jenže to jsem dala jednou a při představě, že bych za chvilku měla začít nanovo, jsem málem omdlela! Jinak to cvičení se mi docela líbí. Člověk se dostane mezi těhotný a hned si připadá trochu normální. Má kolem sebe lidi se stejnými ne-li většími problémy a tak to tak člověka pozvedne na duchu. Navíc se mi moc líbí, že se můžem tý cvičitelky vyptávat. Je to porodní asistentka, dokonce v té samé porodnici, co většina z nás bude rodit, takže se člověk dozví spoustu užitečných věcí a hlavně konkrétních k té dané porodnici… Jediné, co se mi nelíbí je každá poslední hodina v měsíci. Tu totiž nevěnujeme cvičení ale masírování. Na první hodinu jsem šla s očekáváním, netušila jsem, co mě čeká. Hmmm masírovaly jsme se navzájem míčkama. Jo bylo to docela příjemný, ale zase ne nic extra. Když jsem masírovala svou parťačku, tak mě z toho bolely ruce a nebylo mi pohodlné za ní klečet a hlavně – moje parťačka trochu zaváněla potem a tak mi její zvedlé ruce nedělaly moc dobře. Příště bych mohla zkusit ukořistit jinou parťačku, jenže ve vzduchu jsem poznala, že je tam ještě jedna (ne-li více) taková a já jí nedovedla lokalizovat. A tak jsem se rozhodla. Na příští hodinu masírování se omluvím, že bohužel nemůžu přijít. To jsem ale holka fikaná! A tak jsem minulé pondělí zrušila a proválela ho doma u telky… Včera jsem dorazila na cvíčo a s hrůzou zjistila, že minulá hodina byla kvůli počasí zrušená! A moje zlé tušení se vyplnilo. Cvičitelka se omlouvala, že hodinu zrušila a tím nás připravila o masírování! Takže jaké je nejlepší řešení? – masírovaly jsme se včera! Zaplať pánbůh ne celou hodinu ale daly jsme to půl na půl. Nejdřív dýchání a tlačení a pak masírování… Včera jsem se stala vyvrhelem naší skupiny. A to díky svému pracovnímu nadšení. Nikdo tam nedokázal pochopit, že po šestinedělí chci začít pracovat z domova. Ptala se mě na to cvičitelka, před kterou jsem se o tom kdysi zmínila… chtěla vědět, jestli to pořád takhle plánuji. Jo nic se nezměnilo. Cca 10 hodin týdně bych chtěla z domova pracovat na PC. Viděla jsem ty nesouhlasné pohledy ostatních maminek. Cvičitelka mi začala vyprávět o nějaké své kolegyni, která si chtěla začít brát sem tam nějakou směnu v porodnici hned po šestinedělí a pak to stejně neudělala kvůli miminku, nechtěla ho opustit… ale já jsem přeci úplně jiný případ, bránila jsem se… já nebudu Květáka nechávat doma s nikým cizím. Já přeci budu doma pořád s ním! Jen si občas na kompu něco naťukám, než si schrupne… nebo během doby, kdy bude s Milovaným venku. Nesouhlasné pohledy se vůbec nezměnily. Nojo to jsem se dostala do společnosti. Polovina z nich je už od 15. týdne na neschopence a druhá polovina se už třese na to, až bude moci být už taky doma a nic nedělat. Já jim to neberu a neodsuzuju je, tak proč to samé nemůžou i ony? A tak jsem se rozhodla je popíchnout ještě víc a svěřila jsem se jim, že mám mateřskou oficiálně nepasou už od 10.12. ale do práce budu chodit až do Vánoc. Jo a taky jsem si zrovna ten den domluvila se šéfkou, že celý leden až do porodu budu pracovat z domova! Nesouhlasné pohledy se prohloubily a cvičitelkou jsem byla označná jako workoholička. Jenže já si tak nepřipadám. Mám prostě jen ráda svou práci, nemám ráda zahálku, měsíc válení se doma mě vůbec neláká a peníze se nám budou hodit. Nechci všechnu finanční zodpovědnost nechávat na Milovaném, pokud to půjde. A workoholičky určitě pracují víc jak 8 hodin denně. Já způsobně odcházím z práce po osmi odpracovaných hodinách (no dobře, přiznávám, že první, co po příchodu domů udělám, je zapnutí firemního mailu, jestli tam není něco „neodkladného“ k vyřízení). A nejsem blázen a připouštím si i variantu, že po šestinedělí pracovat nezačnu. Co já vim, jak to budu zvládat a jak Květák bude časově náročný? Ale nechte mě si to aspoň plánovat!!! A jestli makat nezačnu, tak si asi ukousnu vlastní kus prdele!

17 komentářů:

  1. nakukuju a chci tě podpořit.
    Myslím, že pracovat pár hodin z domova je skvělý nápad. Nechápu, co na tom může komu vadit. Takhle maličké dítě prospí spoustu hodin denně, to s batoletem je práce z domova mnohem obtížnější.
    Já jsem také dost brzy začala trochu pracovat, nenech se odradit hloupými řečmi a zařiď se podle toho, jak se cítíš.
    Dítko může být náročné, že to ani těch pár hodin nepůjde, ale spíš je pravděpodobné, že to nebude problém.
    To je specialita místního českého přízemního uvažování, že matka se nesmí od dítěte vůbec hnout, a že dítě ji musí úplně pohltit. Nejlíp když ani o ničem jiném nepřemýšlí:)
    Takže budu držet palce, ať to vyjde podle plánu:)

    OdpovědětVymazat
  2. uvidíš, kolik času prospí :-) já si první dva týdny co jsme byli doma lebedila, jak mám bááječný dítě.. dvě hodiny spal pak se nechal přebalit nakrmit a pokračoval spanim, jenže po dvou tydnech se to zlomilo, nejdřív přestal spát odpoledne a ted už nespí ani dopoledne, vždycky na půl hodiny zavře oči, aby si odpočinul a je dokonale čilej ;-) takže ted jsem ráda, že Podnikatel uklízí, protože já nemám pořádně čas nic udělat
    a k tomu dýchání, mě se ze psího dělalo špatně, musela jsem to spřídat s pomalym ;-)

    OdpovědětVymazat
  3. Jarmilko, nedej se! Ať si nány myslej co chcou.

    OdpovědětVymazat
  4. Jasně, klidně plánuj a těš se, budu držet palce ať to vyjde. Práce, nebo jiná aktivita, která matku nutí trochu přemýšlet a myslet i na něco jinýho než na dítě je fajn. Máš hlavně dobrý, že tvůj milý má krátkej, dlouhej týden, tak v těch dnech, kdy ho bude hlídat víc on, těch deset hodin nějak odklikáš. Akorát bych se na tu práci asi neupínala, abys třeba nebyla na sebe naštvaná, že neplníš nějaký svoje plány. Taky jsem se chtěla vrátit částečně do práce, do toho mám ještě trochu školu a je to opravdu náročný a hned jsem se k tomu rozhodně nedostala.

    OdpovědětVymazat
  5. hmn, to jsem nevěděla, to o těch očích. co se člověk u tebe všechno nepřiučí:)
    s tou prací, taky v tom nevidím problém, když ty chceš a půjde to a v práci ti to takhle dovolí, tak co. peněz není nikdy dost, to je fakt.

    OdpovědětVymazat
  6. Já jsem začala chodit do školy na jeden předmět, když byly dceři tři měsíce. A naplno jsem se vrátila ke studiu, když jí bylo 11 měsíců. Dceři to neublížilo (je jí 24let, tak už se to dá poznat). Švagrová snad celé těhotenství chodila jednou týdně do práce, od 6. měsíce dítěte si občas střihla služebku, od 11 měsíců dítěte je zpátky v práci. Výsledek? Celá rodina je spokojená, mrněti se v jeslích moc líbí a chodí tam s nadšením.

    OdpovědětVymazat
  7. holky, proč vy se mnou nechodíte na cvičení? .o)))

    keimilko, ano taky vidím kromě finanční výhody i tu, že si zaměstnám mozek i jinými věcmi než těmi, které najdu v plenách! .o))

    Anusko, já toho nevěděla ještě donedávna! Jakmile je to aktuální, tak si tě informace najdou .o))

    OdpovědětVymazat
  8. Sákryš, to psí dýchání si budu muset na další porod nacvičit, nechápu, jak jsem mohla poprvé porodit bez něj:)))

    a malý děti spí víc jak velký, takže pracuj, dokud je to novorozeně a mladší kojenec, se starším kojencem si už na práci nehrábneš, jestli bude tak nespavej jak ta moje:-D

    OdpovědětVymazat
  9. squire, potom už ale zase bude víc spát přes noc, takže já nebudu tak unavená a bude muset holt fungovat Milovaný .o))

    OdpovědětVymazat
  10. Ty si to maluješ, holubičko, jak praví klasik:) Aspoň teda u nás platí, že když už to zvíře někdy o půl desáté usne, tak je lepší jít spát taky, protože ve tři se vzbudí, něco v té postýlce žbrdolí do pěti a o šesti abys vstávala ty...:)

    OdpovědětVymazat
  11. já ti taky držím palce s tou prací, myslím, že deset hodin týdně není nic, co by se nedalo zvládnout, natož když budeš dělat z domova nebudeš muset nikam jezdit.

    OdpovědětVymazat
  12. Jarmilko, inspirovala jsi mě k tomu, že v určitých situacích na WC zavírám oči. Jinak co se týče tvého budoucího profesního vytížení: předpokládám, že to bude racionálně řešit vaše domácnost jako celek, včetně toho ještě nenarozeného člena (neboj se, že by se nechal ošidit).

    OdpovědětVymazat
  13. 10 hodin tydne, to prece nic neni.Bud rada, ze tuhle moznost mas :) (Ja bych byla moc rada vyvrhelem, ale zatim jsem narazila jen na same podvody anebo silenosti jako prodavani kosmetiky, falesnejch parfemu, Herbalifu a spol..)Christabel to napsala spravne, vykasli se na Supermatky ;-D

    OdpovědětVymazat
  14. squire, možná si to maluju, ale za pokus to stojí! Pořád si říkám, že jsou matky, které musí zvládnout vydělat mnohem víc peněz a ještě jsou na to samy a to já nejsem :o))

    dewberry, to je na tom to nejlepší, že nikam nebudu muset z baráku! :o)))
    až se mi bude chtít, tak to zapnu a pojedu a když se mi chtít nebude, tak to klidně nechám na druhý den :o))

    lempe, já ze začátku těhotenství na záchodě nechtěla moc přehánět ty určité situace. Měla jsem pořád pocit, že bych mohla vyhnat miminko :o))

    L., no doufala jsem, že mi to klapne, protože přesně jsem si říkala, co bych asi sehnala jiného jako přivýdělek .o(

    OdpovědětVymazat
  15. V podstatě to tady všichni napsali - když Ti to bude vycházet, tak probůh proč ne?!

    Jen ono těch deset hodin v práci má jiný časový rozměr než doma s dítětem. Rozděláš si práci, začneš, dostaneš se do toho - a musíš odběhnout... a to celé x-krát dokola... Takže máš pocit, že děláš skoro celý den a nic z toho. (ani ne tak u novorozence - tam záleží spíš na tom spánku...)

    Ale prostě, pokud Ti v práci vyjdou vstříc, tak by bylo škoda to aspoň nezkusit. Myslím, že jak zmínila L., problém obecně je spíš takovou příležitost mít. Málokterý zaměstnavatel je tak vstřícný.

    OdpovědětVymazat
  16. cha, tak na to si počkám...
    já se přikláním k názoru, že si to maluješ moc růžově...
    dělala jsi někdy předtím z domu? ono opravdu osm (nebo deset, to je fuck) hodin v práci má úplně jiný časový rozměr než doma... není to taková prdel jak to někomu může připadat...
    obecně na jednu hodinu práce \"v práci\" budeš doma potřebovat hodiny dvě, s prtětem možná i daleko víc...
    ale rozhodně si to aspoň vyzkoušej, a uvidíš...

    OdpovědětVymazat
  17. :-D já příleti taky pořád namlouvám, že až budu mít dítě, tak že hodlám pracovat. Ani on nemá pochopení:-)

    OdpovědětVymazat