čtvrtek 2. prosince 2010

Matka řečená šílená

-Mám pocit, že si moje máma pořád neuvědomila, že už je mi 28 let, jsem dospělá, dávno pryč z jejího teritoria, vdaná a Milovaného! Pořád si myslí, že se bez jejích rad neobejdu. Nepřežila bych to! Bohužel si pořád nevšimla, že může radit, jak chce, ale že si stejně nakonec vše udělám po svém. A ještě ke všemu přežiju! Co jsem těhotná, tak se to samozřejmě ještě vystupňovalo. A co začalo sněžit, tak je jak šílená. Pořád mi volá, chce vědět, jestli jsem v práci, jestli jsem už dorazila domů, jak mi je, jak je Květákovi… a navíc má ještě pořád chytré rady, jak mám zůstat domů a v tomhle počasí nejezdit do práce! Vrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrr… chápu to, čekám její první vnouče. Ale ať i ona pochopí, že já čekám svoje první dítě a že je v mém vlastním zájmu na sebe dávat pozor a rozhodnout se, pokud si budu myslet, že situace vyžaduje nějaké omezení! Včera chumelilo. Já jsem byla už 3 týdny objednaná na těhotenskou masáž, na kterou jsem se moc těšila. Pani na mě blízkém pracovišti je jenom jednou týdně odpoledne, takže kdybych se chtěla přeobjednat, tak bych dostala termín asi až někdy po porodu. A o masáž jsem přijít nechtěla ani za nic. A tak jsem vyhodnotila, že díky masáži pojedu domů o hodinu později a že to už nebude zase takový rozdíl ve stavu silnice. Takže půjdu. Nic se rušit nebude. Když jsem po páté hodině čekala na autobus do Městečka, začal mi v kabelce vrnět telefon. Mohla jsem hádat pouze jednou, kdo mi asi volá! Máma. Nojo je čas kdy obvykle přicházím domů, takže pravidelná kontrola! „Tak jak se máte, kde jsi?“, ptala se obligátně. „Čekám v Praze na autobus a za chvíli jedu domů.“, oznamuji jí a čekám… a dočkám se… „A proč jedeš tak pozdě?“ , pak následovala moje odpověď o masáži, „no to jsi měla zrušit a jet domů. Silnice jsou v hrozném stavu, teď jsem dorazila do Městečka a na dálnici jsme nepotkali jediného sypače,“ hmmm díky za upozornění, hned se cítím líp, „v autobuse si sedni někam kousek za řidiče, nechoď nikam dozadu…“, hmmm to určitě. Dopředu nechodim nikdy, tam se totiž usazujou smradlavý důchodci a tlusťoši, protože se jim nechce rvát se až dozadu, „Jarmilko, má celou noc sněžit, zítra nejezdi do práce…“, už je to tu zase. Kdybych dala na její rady, tak bych už potřetí v tomto týdnu nejela do práce. Slíbila jsem jí, že se jí ozvu, až dorazím domů a bylo to… Cesta byla fakt dlouhá! A hladová! Nejhorší bylo pomyšlení na to, že Milovaný doma chystá večeři a já se plazim někde na dálnici! No ale po hodině jsem konečně vylezla ze dveří autobusu a vydala se směrem domů. Jaké bylo mé zděšení, když jsem zjistila, že na autobusu stojí zachumlaná postava, která očividně čeká na mě! Moje máma!!!! No tak ta je neskutečná! Odhadla si jakym jedu autobusem a jak dlouho pojede a šla na mě čekat, aby mě na vlastní oči viděla, že jsem přijela v pořádku! Tý esemesce, co jsem jí chtěla zdomova poslat by asi nevěřila nebo co! Šla mě doprovodit domů. Jen tak tak jsem se ubránila tomu, aby se mnou šla až ke dveřím! A po cestě to začalo nanovo… „nejezdi zítra do té Prahy, bláblábláblá!!!“. Jak já byla vzteklá, to si ani nedovedete představit! Doma mi spravila chuť báječná véča od Milovaného. Čekalo na mě i nalité moje oblíbené Rulandské šedé. Ten můj chlap má snad šestý smysl! A kolem osmé večer mi začal zase zvonit telefon! Ne, bože řekni, že to není ten, kdo myslím! To už by bylo na jeden den moc! Blížím se k telefonu a zjišťuji, že je to tak. Je to zase máma! A zase to začalo. „nejezdi zítra do té Prahy. Viděla jsem předpověď, má celou noc chumelit, nikde nejsou žádný sypači…“ a to už jsem nevydržela a vyjela jsem na ní dost zostra a následně jsem jí flákla s telefonem. V takovou chvíli mám sto chutí udělat na just to, co ona přesně nechce! Takže jet do práce! Nejlépe hned v tu chvíli a ještě jí po cestě zavolat! Jenže ono fakt hodně sněžilo a nakonec jsme s Milovaným usoudili, že bude fakt lepší, když zůstanu doma. Obzvlášť když jsem měla jít do práce jen na půl den (ale to máma nevěděla)… kdybych měla jít na celodenní, tak jsem asi jela, ale takhle… A to mi teda sere, že jsem dneska mámě musela napsat, že jsem teda doma. Hlavně aby nezískala dojem, že kdyby mi tak dobře neporadila, tak bych na to sama nepřišla :o((

25 komentářů:

  1. Ty jo, to já bych radši tvrdila, že jsem v práci:D

    OdpovědětVymazat
  2. Nespadni nikde! Ať tě nic nepřejede! Dej na sebe pozor! Neztrať peníze! Nespleť si vlak! Dej pozor, ať nenastydneš! Neutop se!

    OdpovědětVymazat
  3. Kopřivo, když já neumim lhát a když už se k tomu někdy odhodlám, tak to vždycky praskne, takže já vždy upřímně :o))

    lempe, jojo tohle jsou naprosto báječné rady! Já běžně dostávám ještě - Neztrať se. :o))

    OdpovědětVymazat
  4. Jejkoty, tohle je snad o mojí mámě...

    a bude hůř, Jarmilko. Co jsou mámy mámama, žádná si neumí představit, že by se její dcera uměla postarat o dítě. Obrň si nervy na to, že ti bude kontrolovat, jak je Květák oblečenej, kolik toho snědl, kolik toho naspal... až se začneš cítit, že je to vlastně její dítě a ty se o něj jenom náhodou staráš.

    Fakt na zabití někdy.

    OdpovědětVymazat
  5. squire, jediné čeho se nebojím je, že by měla pocit, že Květáka málo krmim nebo že snad málo jí! To spíš bude země placatá :o))

    OdpovědětVymazat
  6. když jsem jezdil závodně na kole, tak mě máma vyprovázela z domu se slovy \" jeď pomalu a opatrně\" ... Tak asi proto jsem nic nevyhrál.... :-)

    OdpovědětVymazat
  7. Ha, ha, To jsou prostě mámy a někdy i tchyně. Taky jsem čekala díťáka v zimním období a taky jsem vyslechla spoustu rad o opatrné chůzi a náledí a ježdění autobusama a vlakama. Tvůj vztek úplně chápu, navíc v těhotenství mně ta jejich opatrnost vytáčela snad ještě víc než normálně. Naštěstí kontroly dítěte provádějí opatrně a taktně, moc mi do toho nekecají, naštěstí.

    OdpovědětVymazat
  8. dalimile, neměl jsi jí tolik moc poslouchat! :o))

    keimilko, ale ono kdyby to člověk čekal v létě, tak by to bylo to samý! V létě číhá taky spousta nástrah, které bysme samy nezvládly :o)))
    já bych brala, kdyby mi to řekla jednou. Sralo by mě to, ale držela bych... ale včera už to bylo fakt moc! :o))

    OdpovědětVymazat
  9. Tak Tvoje mamina, Jarmilko, by ze mě už asi vůbec nebyla... já na konci šestého měsíce vyrazila na týden na lyže a vůbec se neomezovala. Navíc malé břicho a pod bundou nebylo nic znát. Jen lyžařské kalhoty jsem měla rozepnuté, protože jsem je nedopnula :-D

    A malá je spokojená, žije, dokonce na ní pozoruju, že snad \\sníh má ráda ;-) Ale na to je v pěti měsících ještě brzo. Poprvé jsem ji zachumlala do sáněk a mohla se utřískat smíchy.

    OdpovědětVymazat
  10. Ježiš a to mamka nevidí, že Tě to s.re? V rámci těhotenské pohody by se měla krotit. :D

    OdpovědětVymazat
  11. to musí vidět! Já nejsem typ, který by nedával najevo svou nevoli... podle mě se jen snaží nevidět, protože si nemůže pomoct! :o)))
    doufám, že jednou nebudu po ní... jinak mě moje budoucí snacha bude nenávidět :o))

    OdpovědětVymazat
  12. Moje 70letá maminka předpokládá, že porodit a prožít šestinedělí přijedu samozřejmě k ní, protože nikdo jiný by se o nás tak nepostaral.
    A mimochodem mě ujišťovala, že to tak mají všechny rodičky, a ty co ne, tak po tom aspoň touží. Tak se prosím hlaste. Kdo má maminku dál než 180 km a starší 68 let, bude při vyhodnocení zvýhodněn.
    A možná uspořádám losování, která dobrovolnice by tam mohla jet místo mě! Akorát ji nesmí narozdíl ode mne umlátit nemluvnětem.

    OdpovědětVymazat
  13. ty jo, já bych jí nejspíš nezvedla telefon, na to bych neměla nerva, poslala bych sms, že nemužu volat a bylo by

    OdpovědětVymazat
  14. Knihomyši, mojí máti je letos 65 a je ode mě 700 km daleko. Přesto je zcela natěšena se v případě mého druhého porodu dostavit osobně a 14 dní mi vařit, prát, rozmazlovat první dítě, vytáčet manžela a neustále mě komandovat. Bereš?

    OdpovědětVymazat
  15. Chápu, že Ti to leze na nervy, ale ona za to nemůže. Je to MÁMA!!! :-)

    OdpovědětVymazat
  16. Knihomyši, maminka takhle daleko ale nemůže prudit tak často! Vezmi si, že ta moje bydlí 5 minut cesty pěšky ode mě! Jakmile se ozve klepání na okno, tak vím, vo co gou :o)))

    přítelkyně, jak už jsem tu psala, tak já neumím lhát, ale možná bych na tom měla začít pracovat :o))

    La sconosciuto, to je jako by MÁMA byla diagnoza :o)) ale ona asi je...

    OdpovědětVymazat
  17. ad pritelkyne: mami nemuzu volat, zrovna lezim na operacnim sale s prasklou delohou... :-D

    OdpovědětVymazat
  18. ..chápu,že ti ta mamky starost musí být někdy nepříjemná..ale na druhou stranu se jí musím zastat..Máma je asi jediný člověk na světě (mimo tvého milovaného), který má o Tebe UPŘÍMNOU starost..třeba ji víc pochopíš,až se Ti ten prcek narodí :o)
    Já si vážím každého starostlivého slova od mamky..ale je to asi i tím,že už mám za sebou ztrátu táty - za jehož starostlivá slova bych te´d (s křížkem po funuse) dala cokoliv..

    OdpovědětVymazat
  19. kdyby přijela, nemám nic proti :)
    Ale představa, že s prvními stahy sednu na vlak, ujedu 200 km s přestupem, naskočím do zcela cizí porodnice s ne zcela dobrou pověstí (mám blíž lepší) a pak strávím 6 neděl v domě, kam jezdím přes 10 let jen na návštěvu, bez muže a pastorků - to teda ne. Dál hledám náhradnici.

    OdpovědětVymazat
  20. nechci Ti v žádném případě konkurovat v utrpení :) Ani si nestěžuju na nějaké pruzení. Prostě jsem dostala za úkol se zeptat :)

    OdpovědětVymazat
  21. tak nevím, mám považovat za štěstí, že moje máma je plně invalidní a zcela neschopná (ve smyslu svých vlastních schopností) postarat se o sebe, natož o moje dítě?
    Tudíž já a moje drahá budeme zřejmě v situaci přesně opačné, než má většina lidí, tedy že nám nebude mít téměř nikdy kdo hlídat... Na jednu to beru jako plus, protože co má pro to chudák dítě za význam, když prvních pět let vyrůstá u někoho úplně jiného a vychovává ho někdo úplně jiný než jeho rodiče...? Což je bohužel v tomhle dementně a na hlavu postaveným státě běžnou normou... Na druhou stranu chápu, že i vlastní matka si od mrňouse někdy ráda aspoň na den odpočine a pak bude problém najít někoho, komu ho \"hodit na krk\"...

    OdpovědětVymazat
  22. Telefony bych nebrala, ale to čekaní na nádraží, to bych asi nerozchodila!

    OdpovědětVymazat
  23. Jednou jsem trochu sprostě definovala ideální babičku: \"Pomůže, když potřebuješ, a neotravuje, když nepotřebuješ\":-DDD

    Samozřejmě mámy v roli babiček mají také svá práva, vidět vnoučata, poradit atd. Ale neměly by to přehánět, že:)

    Znám spoustu lidí, kterým babičky pravidelně třena jednou měsíčně hlídají děti. Můžou si zajít na bazén, rozmazlit se...

    Pak znám zas spoustu lidí, kterým rodiče už nežijí nebo jsou nemocní - a nebo jsou moc daleko; tady v Německu jsem v podobné pozici; na koncert si nezajdu, nikam sama, všude řeším dostupnost kočárem, zda-li je kde přebalit, zda-li tam smějí i děti... všechny večery bez vyjímky doma, žádné pařbičky (ty má jen manžel s kolegy, já ne). A taky žiju. Koneckonců jsem si nepořizovala dítě proto, aby se mi o něj staral někdo jiný, kdykoliv se to nehodí mě:)

    Ale třetí a nejzábavnější případ jsou tzv. \"aktivní prarodiče\". To měl můj kolega z práce a nadával kudy chodil. Jeho rodiče NIKDY nehlídali děti. Neměli ani zájem je vídat. Jezdili si po výletech, po zájezdech, a jedinkrát, kdy volali svého syna bylo, když jim ve Francii chcíplo auto a chtěli po něm, aby pro ně zajel a odtáhl je. Do Čech.

    OdpovědětVymazat
  24. Ja tohle vyresila raz dva tenkrat se svoji matkou,tak s pani tchyni:-)).
    \"Jsem dospela a svepravna,az budu chtit radu,zeptam se,prosim respektujte to\".
    A byl KLID!:))

    OdpovědětVymazat