středa 15. prosince 2010

Milovaný je se všim hned hotový.

-Tenhle týden je nějaký náročný. Nejenže vstávám o půl hodiny dřív do práce kvůli lepší dopravě, ale ještě nastoupila nová hlavní účetní a já se jí mám věnovat a naučit jí pracovat v programu a navíc tu mám spousty a spousty práce, kterou jsem vyfasovala, dokud tu ještě jsem. Odevšad jen slyším – „Musíme tě využít, dokud tu jsi…. Můžeš k tomu sepsat svoje připomínky, dokud tu jsi…“, jak já se už těšim, až tu nebudu!!! Připojení z domova mi už funguje a jakmile 22. odejdu z práce, tak už si budu dělat v poklidu doma to svoje. Jen aby mě nezačali bombardovat mailama .o( Domů jezdim vyšťavená a spim už ve dveřích. Milovaný má samozřejmě dobré rady, jako že se nemám přepínat a mám odpočívat. Ale copak to jde? Já to všechno musím udělat, protože pro mě je úplně hrozná představa, že bych tu nechala něco nedodělaného… to bych byla špatný pracovník a to se Jarmilka celý pracovní život snaží nebýt! .o)) Včera večer se mi Květák snažil prokopat z břicha. Nevim, co ho to popadlo, ale břicho mi lítalo jak blázen… O víkendu už jsem dopekla a myslela jsem si, že tím končím. Příští víkend už jen slepit a pak před Vánoci udělat vosí hnízda… jenže v pondělí kolegyně přitáhla recept na nějaký super pracny z tatranek. Hmmm z tatranek, říkáš? No a recept už mám v kabelce a o víkendu ještě budu péct… V sobotu jsem pekla linecký cukroví už od 7 od rána. Měla jsem naivní představu, že do 9 mám hotovo! Cha! Skončila jsem před jedenáctou hodinou. A musím říct, že linecký cukroví je pěknej zasranec! Věčně se mi to lepilo k podložce, nešlo to za boha vyválet…. Měla jsem sto chutí uhňácat kouli a vyhodit jí z okna! Po upečení některý kousky byly takový nějak zvlněný, no jsem na to zvědavá, až to slepim! Příští rok na to už ale seru. Udělám banánky ze strojku, který slepim marmoškou a tím budu brát linecký za nahrazený. Milovaný se dobrovolně hlásil, že udělá kokosové ze strojku. Tak to jsem čuměla. Prý to dělávat s mámou. A teď vám popíšu, jak Milovaný pekl. Začalo to v pátek, kdy jsem já večer zadělala těsto. Pak v sobotu se mě nejdřív zeptal, kde máme mlejnek. Tak jsem šla, vyndala mlejnek ze špajzu. Pak mu to nešlo sestavit, tak jsem mu asistovala. Pak jsem vyndala těsto, na plechy připravila pečící papír a zapla troubu. Milovaný mezitím začal ze strojku vyrábět obří věnečky. No potěš prdel, řekla jsem si. Začala jsem nenápadně sondovat, jestli nechce dělat malinký věnečky. Ne to nechce, oni to s mámou dělali takhle. Nechtěla jsem prudit a nechala jsem ho jeden plech udělat po jeho a pak mu nařídila dělat malé věnečky. Žádnou dirku uprostřed, říkám mu. Ty se nebudou rozpadat! Nemusím snad říkat, že jakmile jsem se od Milovaného vzdálila, tak se ve věnečcích začala znovu objevovat čím dál větší díra! Mělo to přímou úměrnost. Čím déle jsem byla pryč, tím větší ty díry byly! Takže jsem musela hlídat. No ale to nevadilo, stejně jsem musela hlídat cukroví v troubě. Když Milovaný sdělal všechno těsto, tak se odvalil do obýváku a já jsem rozmontovala strojek, umyla ho, umyla kuchyň, dopekla v troubě, rozehřála čokoládu, všechny věnečky v nich namáčela, nechala oschnout a uklidila do krabice… zbytek čokolády jsem Milovanému přinesla na válendu, aby jí dopapal… Kuchyň jsem dovedla do původního stavu. No a Milovaný měl dopečíno .o))) Takhle by se mi to taky líbilo! .o) V sobotu jsme taky stihli dojít objednat náš nový foťák, takže možná ještě tento týden sem hodím nějaké foto mého a Milovaného pekařského umění! Nákup to byl zajímavý. Přišli jsme do krámu. Milovaný nahlásil jaký foťák jsme měli a že dělal moc hezké fotky a že chceme něco podobného. Prodavač vytáhl nějaké prospekty a ukázal na tři foťáky, že to je něco podobného se stejnými vlastnostmi a můžem do toho používat stejnou kartu. Milovaný se na mě otočil a zeptal se, co si myslím. Samozřejmě jsem nevěděla, nerozumím tomu. Milovaný se otočil zpátky, ukázal na ten nejdražší a bylo objednáno. Prodavač si zapsal do sešitu objednávku a oba považovali věc za vyřízenou. Já jen nestačila valit oči. To byl fofr. Nesměle jsem se ozvala: „A mohla bych si vybrat aspoň barvu?“, prodavač se na mě podíval jak na exota a sešit zase vyndal. Nahlásila jsem si modrou. „A kdyby nebyla modrá?“, ptá se. „Tak je mi to jedno.“, odvětila jsem. Byla jsem spokojená, že svoje důležité požadavky na foťák jsem přednesla a šlo se domů. Celé to trvalo asi 3 minuty! Takové nakupování má taky něco do sebe :o) A tak čekám, kdy to dorazí!!!

16 komentářů:

  1. je co bych za to někdy dala, kdybysme vybirali takhle rychle.. Podnikatel nejdřív načte miliardu informac, pak mi to všechno vyloží (já kejvu a tvářim se, že poslouchám) pak vytiskne lejstra k pár, který prošli sítem a pak spekulujeme jestli ten nebo ten kus.. celej proces trvá cca týden až dva

    OdpovědětVymazat
  2. to já jsem taky zvyklá spíš nad vším špekulovat, takže tohle mě trochu zaskočilo... ale svym způsobem to bylo fajn! Ještě jestli bude fakt dělat hezký fotky :o))

    OdpovědětVymazat
  3. Taky jsem rychlo nakupovací typ...a drahý můj je ten typ, jak ho popisuje přítelkyně. Takže se vlastně vhodně doplňujeme.
    Květák tím kopáním možná naznačuje, že se mu nezamlouvá tvoje pracovní nasazení. Když byl náš malej ještě v břiše, tak takhle kopal, když jsem psala diplomku a zároveň ještě pracovala. Mimináčové ten stres fakt nemusí, radši jsem odložila co šlo a měli jsme klid oba. Omlouvám se za nevyžádanou radu, stejně už to máte za chvilku z krku a práce z domova se bude květákovi určitě líbit víc.

    OdpovědětVymazat
  4. :-))))
    Já brečím smíchy, Jarmilko, to jak milý pekl, to je nádhera!
    Další důkaz toho, že chlap nemá v kuchyni co dělat!

    OdpovědětVymazat
  5. s cukrovím to u nás vypadá tak, že jsem nakoupila ovoce, čokofigurky a vanilkové rohlíčky a jako dekoraci jsem je rozložila na mísu (týden zpátky). Aktuálně je na míse jeden nahnilý banán a zmuchlaný staniol:)

    OdpovědětVymazat
  6. keimilko, jestli se Květákovi něco nelíbí, tak bude muset ještě 5 dní vydržet, pak už budem spolu doma :o)

    lempe, u pečení jsem taky vůbec nepočítala s tím, že by mi nějak asistoval natož dobrovolně!

    psice, a proto tyhle vánoční mísy připravuji až 24/12 ráno .o)))

    OdpovědětVymazat
  7. Jarmilko, pokud bys to válela přes igelit (igelit pod tím i na tom) tak by to šlo jedna báseň! :) Vosí hnízda jsem dělala v neděli a po té, co se mi to ani na podesáté nepovedlo z té zasrané formičky dostat, jsem tam přidala rum a kokos a máme rumové koule!

    OdpovědětVymazat
  8. Wien, tak tohle je ale výborná vychytávka! Škoda že jsi se o tom nezmínila dřív! :o))
    já pak poreferuji, jak dopadly moji vosáci :o)

    OdpovědětVymazat
  9. Tak si to Jarmilko pamatuj pro příští rok! :)

    Jinak chlapi jsou všichni stejní, dokonce i vyučení kuchaři se čtyřicetiletou praxí. :) Poprosila jsem S., jestli by mi mohl udělat krém. Stoupne si k vodní lázni a začíná to:
    1. Ptá se mě, kolik tam má dát cukru
    2. Chce podat vajíčka
    3. Ptá se mě, kolik tam má dát vajíček
    4. Chce podat máslo
    5. Ptá se mě, kolik tam má dát másla
    6. Chce podat šlehačku
    7. Ptá se mě, kolik tam má dát šlehačky
    8. Říká, že z toho asi nic nebude, nechce to zhoustnout - podávám ztužovač šlehačky
    9. Chce podat čokoládu
    10. Ptá se mě, kolik tam má dát čokolády
    11. Je hotov, já uklízím prázdné obaly od všech ingrediencí poházené různě po kuchyni a umývám kuchyň zašvihanou od krému.

    To mi teda ušetřilo času, co?

    OdpovědětVymazat
  10. No a takhle to dopadne vždycky. Člověk se snaží, dělá co může a čeho se dočká? Jen nevděku a pomlouvání na internetu!

    OdpovědětVymazat
  11. lempe, život holt není peříčko :o))

    OdpovědětVymazat
  12. Já se k něčemu přiznám: já jsem blbě mazal linecké marmeládou....
    Když jsem dával marmelády málo, bylo to špatně, když hodně, bylo to taky špatně...
    -:((

    OdpovědětVymazat
  13. lempe, to je jasný - špatně ti žena specifikovala, jaké množství je \"tak akorát\" :-DDD

    OdpovědětVymazat
  14. Aby se to nelepilo, je naprosto geniálním vynálezem silikonová podložka, místo klasického válu.......

    Koukám, muž v kuchyni, to je univerzální model. Můj manžel mně chtěl nedávno potěšit, tím, že nám připraví k večeři míchaná vejce. Sám. S cibulí. Se salámem:)).
    Ale abych mu nekřivdila, já taky v garáži nevím kde co má :)

    OdpovědětVymazat
  15. já to válela na lince, neb vál nemám žádnej :o))
    jenže ono se mi to občas přilepilo i na ten válec a ten mi kus těsta úplně vytrhl, hajzl! .o)

    OdpovědětVymazat