Čekání v čekárně!

-Tak jsme dneska s Květákem vyrazili k další kožní doktorce. My těch doktorů prostě nemáme ještě dost! Já u zubaře v pondělí a úterý, Květák na kožním ve čtvrtek! Kdyby nebyl ve středu svátek, tak jsme určitě někam vyrazili i tehdy. Připadám si jak důchodce, pořád oběhávat doktory :o)) A tak z úterka je můj zub pryč a z dneška nová mastička v baráku. Pomalu už si můžu otevřít lékárnu! Zásoby léků u nás rapidně narůstá! .o)) Tahle doktorka je vyhlášená po celém okolí, takže jsme holt vyčekali hodinu a půl, než jsme se k ní dostali. Musím říct, že Květák byl naprosto úžasnej. „Pohrával“ si s publikem a že bylo početné! Minimálně deset lidí. Rozdával úsměvy na všechny strany, flirtoval, vyprávěl, řehtal se. Milé překvapení po těch „iks“ dnech, kdy byl poslední dobou protivnej jak prdel. Dneska ráno jsem objevila pravděpodobný důvod jeho protivnosti a důvod, proč se najednou vše k lepšímu obrátilo. Asi to byl pan ZUB! První je na světě. A objevila ho maminka, takže si začíná spřádat plány, co si koupí na sebe :o))) Já celou dobu sledovala dolejšek a on se ten první nakonec objevila nahoře! Bůhví jestli tam nebyl už včera! .o))) No ale to odbíhám. Takže hodinu a půl v čekárně byla překvapivě v pohodě. Až na další dětskou osobu. Byla jí cca čtyřletá holčička, která naprosto postrádala vychování. Okamžitě se k nám měla, jako bysme se znali odjakživa. Pořád se na něco ptala, což by nebylo důvodem nevychovanosti. Ale… neustále hrabala na Květáka. Vyndavala mu dudlíka z pusy a znovu mu ho tam strkala. Brala mu jeho hračku, kterou měl v ruce. Klidně si s ní odešla. Maminka nijak razantně nezasáhla. Spíš jen slovně holčičku usměrňovala, že je Květák ještě malý, že mu nesmí nic brát. Jenže holčička jí měla na háku a stejně si dělala, co chtěla. Pak chtěla, aby šel Květák s ní na klouzačku, ven, na houpačku, pořád někam… když jsem jí řekla, že je moc malý, že neumí chodit, tak řekla, že může jít v kočáru. A hned ho šla na chodbu obhlídnout. Byla jsem ráda, že jsem se jí na chvíli zbavila a nemusím odpovídat na její otázky. Byli jsme samozřejmě středem pozornosti nudících se čekajících. Jenže k mému zděšení se za chvíli holčička vynořila z chodby s Květákovými hračkami, které si vzala v kočáru!!!! A maminka? Pouze slovně napomenula holčičku, že si nemůže brát jeho hračky. A to bylo vše. Holčička jí na to srala… No prostě děs běs! A to tam s námi byla hodinu! Ve finále se její pozornost obrátila na starou babičku, která čekala na vypsání nějakého receptu. Málem jí vzala hůl. Jestli něco takového z Květáka vyroste, tak to budu brát jako svou velkou prohru! Ale Květákovi se hrozně líbila. Oni se mu vůbec líbí děti. Takže se na ní pořád řehtal, aniž jsem věděla, co ho tak pobavilo… Návštěva ho hodně unavila. Jakmile jsem odešli, dostal kozu, bez protestů se nechal uložit v kočáru a ještě než jsme se pořádně rozjeli, tak chrněl! Ty děti maj namáhavej život! :o)))