Zprávy z bojiště

:o)Tak svátky jsme přežili ve zdraví. Strašně jsem se těšila na první Vánoce, kdy jsme kompletní rodina, ale… víte, jak to bývá, když se člověk na něco těší :o( Milovaný problil celou noc na Štědrý den, což jsem okamžitě dávala za vinu bramborovému salátu a měla jsem k němu okamžitý odpor. Takže štědrovečerní večeři jsem byla jen na řízkách a Milovaný nesnědl skoro nic. Květákovi jsem udělala jeho speciální bramborový salát a ten začal blít po druhé lžičce. Znečistil si svou sváteční košili a zbytek večera byl v obyčejném bodýčku… Milovanému pořád nebylo dobře, takže si nedal ani víno a alkoholovou část večera jsem musela zvládnout sama. Květák mi to dal v noci pěkně sežrat. Byl pořád vzhůru… Od 26. prosince onemocněl Květák. Nudle, kašel, takže jsme byli zavřený doma. Další vyvedený den byl Silvestr. Milovaný šel do práce a Květák opět otravoval celou noc. Dělbuchy mu trošku zvedaly mandle. No a pak v lednu jsem stihla zvládnout přechod ze skupiny dvacátnic do skupiny třicátnic. Ani jsem neměla depky z toho přechodu. Cítím se stejně mladě jako dřív :o)) Každopádně oslava byla bujará. Sestřenice hlídala Květáka a my s Milovaným strávili noc (spíš ráno) u mámy. Takže premiéra. Poprvé celou noc bez Květáka. Bála jsem se hlavně, jak to zvládne on, ale pohoda. Druhý den ani nedával najevo nadšení, že se mu drazí rodičové vrátili domů. Nevděčník jeden :o))) Jinak v pátek jsem viděla první nesmělé Květákovi krůčky. Ono to bylo spíš takový přešlapování víceméně na místě. Ale ten správný pohyb nohou už tam byl a to se počítá! :o)) Do narozenin nám sice běhat nebude, ale i tak je to super výkon :o)) Teď to tady pěkně flákám, ale slibuju, že se budu snažit být zase aktivnější :o)