pondělí 22. září 2014

Domácí teror

Od té doby, co jsem začala zase psát, jsem vás ošidila o svou matku a to si rozhodně nezasloužíte :o))
Takže jdu na to.

Musím říct, že jsem byla naivní. Myslela jsem si, že její prudění, který začalo s narozením Květáka, časem odejde. Že jak bude větší a větší, tak už nebude mít tolik potřebu ho tolik "chránit" a u všeho mi radit. To jsem se ale krutě zmýlila. Jen se změnila témata, ne však doba strávená probíráním těch témat. Dokonce bych řekla, že je to možná teď i o něco horší. Dřív řešila jen Květáka, teď už se pustila i do našeho soukromého života.

I jsem si myslela, že třeba časem otupím a nechám jí vykecat se a budu si myslet o prdeli. Jenže to se taky nestalo. Pořád vybuchuji. Teď už mi stačí jen náznak prudění a už mám naběhlou žílu a zvyšuju hlas. Co bych dřív přešla, mně teď vytáčí do ruda...

Oblíbená témata z poslední doby: Květák a nošení košilky, Květák a jeho bačkory, Květák a jeho zdraví, prodávání a hledání nového bytu + rubrika "různé".

Řekli byste si, že košilka je věc, která se řeší na podzim, v zimě a na začátku jara. A v tomto období Květákovi košilku dávám neustále, takže by ani nebyl prostor pro hádky. Ale u nás to tak není! U nás se hádky o košilce odehrávají hlavně v létě! Ano, ano v létě. Moje matka má pocit, že když se v létě ochladí (což znamená cca 20 stupňů), tak mu mám dávat košilku. A já samozřejmě mám pocit zcela opačný. Jako jsem magor nebo co? Kdybych viděla ve svém okolí děti s košilkama, tak bych o tom možná i přemýšlela, že bych mu jí přeci jen dávat mohla. Ale už teď jsem kamarádkám se stejně starými dětmi k smíchu, že Květáka moc navlíkám a mojí mámě to stejně není dost!
Teď od neděle je nemocný a co myslíte? Je to tím, že v sobotu neměl košilku! Moje máma ihned určila příčinu problému. To že začal kašlat už v pátek, nebere jako relevantní argument. Dále oponuji tím, že košilku v sobotu ráno měl, ale pak se tak oteplilo, že měl zpocený záda, tak jsem mu jí prostě sundala. I to  je špatně, měla jsem mu radši převléknout triko a nechat tu košilku (nevím, jestli myslela tu propocenou košilku  nebo očekávala, že mám sebou zásobu čistých košilek v batohu)... a tak to jde a půjde pořád a pořád.

Bačkory. No ani nevim, jestli se mi na téma bačkory chce vůbec něco psát. Tahle kauza se táhne od Květákova roku, kdy začal chodit. Učitě už tu bylo něco napsáno... o to víc to řešíme, co začal Květák chodit do školky, protože najednou je bačkor potřeba dvakrát tolik - na doma a do školky. Ani si nedovedete představit naší chodbu, kde skladujeme boty - všude samý bačkory. Když už Květákovi nějaké koupím, jsou špatné. A jelikož cena bačkor není nijak vysoká, tak máma nakupuje svoje vlastní bačkory. Asi s dvojema jsem jí už vyhodila.
Když už tu tak píšu o bačkorách, tak letošní letní obuv byla taky výživná. Koupila jsem před létem jedny sandále ve výprodeji a že bude mít ještě plátěný kecky a gumové nazouváky a to bude na léto bohatě stačit. Léto skončilo, už vím, že by to bohatě stačilo, ale sandály mám další troje a jedny jsem věnovala. A zimní boty se začnou řešit za chvíli. Už jsem tedy zaznamenala nějaké známky toho, že máma už o zimě přemýšlí: "Taky budeme muset Květákovi objednat nějaký kožený boty na zimu!!!". Úplně se děsím toho, až to rozjedeme naplno...

Květák a jeho zdraví jde víceméně ruku v ruce s nošením košilky a bačkor a bot... za každou nemoc může absence košilky nebo že chodí doma bos... plus přidává hlášky - "Musíte na něj dávat pozor.", "On je takovej citlivější." a podobně... protože kdyby mi to neříkala, tak bych na to dítě úplně srala...

Prodej bytu. To je taky výživné. Nedokáže pochopit, že abychom mohli koupit nový byt, musíme nejdříve prodat ten starý. Nedokáže pochopit, že někdo nechce byt pronajímat ale prodat. Tuhle se byli po delší době podívat na byt zájemci. Neměla jsem jí to říkat. Za pár dní mi do mailu poslala aktuální možnosti bytů ke koupi v Městečku, které by odpovídaly našim (čti jejím) požadavkům. A kolikrát mi kvůli tomu volala, protože já jsem se na to podívat nechtěla a už vůbec jsem nechtěla si nic nezávazně zarezervovat... prostě jsem se nechtěla vnadit, dokud nevím, že něco prodávám. Nic z toho samozřejmě nebylo...

Do rubriky různé bych  třeba zařadila včerejší debatu o deštníku. Moje máma nosí v dešti deštník. Já  ne. Nesnáším deštníky. Ale protože ona v dešti používá deštník, tak je to ta nejlepší varianta ochrany před mokrem. Tudíž ho mám používat i já. Co na tom, že nechci???

Už jsem jí jednou vyhodila z bytu, ale stejně to nemá žádný efekt. Ona se ani neurazí. Minimálně ne na dlouho. Občas se stane, že mi 3 dny nezavolá, což má být asi forma jejího trucu. Ale to je málo!

Asi budu trpět ještě dlouho. Minimálně do té doby, než prodáme a koupíme nový byt, pokud bude vyhovovat jejím představám. A než Květák bude dospělej a bude se starat sám o sebe. Pak si bude prudit přímo jeho (a možná se k ní v té době přidám, přeci jen jsem realistka. Odříkaného chleba největší krajíc). A to je ještě hodně dlouhá štreka!

6 komentářů:

  1. jako bych videla moji vlastni matku :-))))

    ad destnik- soucitim. Taky nesnasim destinky :))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. ony se snad vyrábí podle nějaké šablony, co? .o)))
      ale moje kamarádky se stejně starými dětmi maj všechny takovou pohodu! Matky je neprudí. Možná proto to hůř snáším :o)

      Vymazat
  2. Já nesnáším košilky, bačkory, deštníky a žoužavý kusance hovězího, který jsem musela za mlada nepočítaně pozřít, protože máma měla podezření na to, že jsem anemik, který se musí vyžrat, aby ho za rohem neodfoukl větérek. Nesnášela jsem to a zatím to fakt tak nevypadá, že bych stejně mučila svoje děti (však počkej, až budeš mít jednou svoje děti...!). Já mám ale mámu 120km daleko a tím pádem se vysírací signál snížil na přijatelnou úroveň. Což je asi jediné, co funguje.

    OdpovědětVymazat
  3. Já měl podobný trable s tchyní - furt nám oběma naznačovala, že nejsme naprosto schopni se o dítě postarat, navíc já byl ještě úplně k ničemu ve všech dalších oblastech. Bydleli jsme u ní cca 3 měsíce, mezitím jsem doopravil dům a šli jsme do něj bydlet tak rychle, že barva na zdech byla ještě mokrá a uprostřed jednoho pokoje byla hromada písku, cement a vápno:-)

    OdpovědětVymazat
  4. psice, košilky jsem nesnášela a přišla jsem jim na chuť po třicítce (bolej mě záda, když je nenosím :o)))
    a tak dávám Květákovi košilku, když i já jí mám (a řekla bych, že to je docela často), ale pořád to je málo...
    120 km - to je moje představa ráje!!! :o))

    Sejro, jenom naznačovala??? :o))
    taky mám pocit, že kdyby nebylo jejích dobrých rad, tak už nám to dítě dávno zabavila sociálka :o)))
    haha, to je vtipné s tím stěhováním... úplně mě svrbí prsty ti na ten koment dát "to se mi líbí", ale bohužel to tu není :o))))

    OdpovědětVymazat
  5. Je třeba zvýšit počet vnoučat. Tedy vlastních dětí a synovců a neteří.
    Zájem se rozptýlí a problémy výrazně zmenší.
    Při pátém vnoučeti přestávají být tchyně problémem.
    Milan

    OdpovědětVymazat