pondělí 17. listopadu 2014

Prodloužený víkend

Proč ten prodloužený víkend tak utekl? Proč?

V pátek máma nahlásila, že si Květáka vezme na celé sobotní dopoledne. Po dlouhé době sama doma!!! A jelikož sobotní dopoledne je obvykle věnován uklízení a zvelebování bytu, tak se do toho rychle pustím v pátek po návratu z práce. Padám sice na hubu, nejradši bych se natáhla na gauč, ale musím! Musím si přeci to svoje dopoledne užít.

Co jde, udělám. Naplánuji časově nenáročný oběd a těším se. Máma si Květáka vyzvedne už v devět ráno a do 12 nehrozí jejich návrat. Pak teprve se jdu věnovat ranní hygieně, jdu připravit vše na ten časově nenáročný oběd, jo a musím upéct koláč, co jsem Květákovi slíbila, ještě by to chtělo vyluxovat a jelikož jsem hodila pračku, musím sebrat uschlé prádlo... hele, pračka už doprala, tak jdu pověsit... během věšení si všimnu, že zrcadlo na skříni je jako prase. Takže začnu leštit a když už jsem v tom, obejdu  a objedu i ostatní zrcadla. Teď si zasloužím cígo a jdu si číst. Vracím se z cíga a zjišťuji, že už je skoro 11!!! Kam se ten čas poděl? No ale i tak mi ještě zbývá nějaký čas na dobrou severskou detektivku.

Ležím, užívám si knihu a hlavně ticho! V tom zvoní telefon. Máma. "Květákovi vyskákaly nějaké pupínky na obličeji, jdeme domů."... kurvaaaa!!! Co jsem komu udělala?

A tak začnu tedy vařit a očekávám návrat syna. A opravdu, vrátil se s vyrážkou. Vypadalo to, jako by se popálil o  kopřivu, což se prý nepopálil. Namažu sudocremem (mažu s ním vše, tak proč ne tohle?) a pokračuji ve vaření. Za chvíli jíme a Květák už má obličej hladký. Máma odchází a já mám zase směnu...

V neděli se mi povedlo nevídané! Unavila jsem Květáka pětikilometrovou procházkou tak, že ve čtvrt na osm usíná u televize. Jsem dobrá! Ale jelikož bohužel procházka neunavila jen jeho, tak si to zase až tak neužiju...

V pondělí se opět stane nevídané - Milovaný si bere Květáka na celé dopoledne!!! Že dojedou k němu do práce, něco potřebuje dodělat a na oběd jsou zpátky! Juchůůůů, vynahradím si to promrhané sobotní dopoledne! Jen uvařím a připravím těsto na buchtu...

A tak po jejich odchodu zapracuji na ranní hygieně a trochu se hodím do kupy (po špatné Květákově noci se cítím jak po tahu) a jdu opět na službu v kuchyni. Nakrájet cibuli, nakrájet a nasolit maso, nakrájet brambory a šup všechno do trouby. Hmmm to by šlo. Teď tu buchtu, ale mezitím hodím zase pračku. Tak a už jsem u buchty, nastrouhat jablka, nasypat do mísy mouku, cukr, vanilkový cukr, kypřicí prášek, vejce, olej... olej!!!!!!!!!! Ve špajzu není. Pouze olivový a to už jsem jednou v podobné situaci zkusila a podruhé už ne. Takže volám Matce, oblékám se a běžím k ní pro olej. Po návratu tedy dodělávám těsto. Mezitím mi doprala pračka, takže sundat suché a navěsit mokré...

Ty kráso! Už je zase 11!!! Zalehnout ke knížce, rychle...
Trochu jsem doufala, že tu knížku za prodloužený víkend přečtu, abych jí mohla vrátit... hmmm, skutečnost je taková, že jsem někde v půlce...

A už jsem zase v práci. Ach jo. Potřebovala bych, aby si ho někdo vzal na 24 hodin, ale bohužel na to nejsou lidi...

2 komentáře:

  1. Já se nehlásím! Ale přesně - na dopoledne to nemá skoro žádný význam. Význam to začne mít od dne a půl - během prvního dne naklidím, uvařím, dodělám věci do práce, večer drink a druhé dopoledne bez výčitek prospat! Jenže to se u nás zadaří tak jednou za půl roku...

    OdpovědětVymazat
  2. děti lifrujeme k prarodičům minimálně na den+noc a víc, jinak to nemá cenu.... Byt bez dětí je tak krásný !

    OdpovědětVymazat