úterý 16. prosince 2014

Kulturní zážitek

Květák má za sebou svou první vánoční besídku. A že to tedy byl kulturní zážitek, to vám povím...
Vzhledem k tomu, že byl včera ve školce po 14 dnech, tak jsem ani velká očekávání neměla a to se také ukázalo jako správné.

Na besídku  jsme s Milovaným vyrazili oba. Já kvůli tomu jela z práce o dvě hodiny dříve, aby učitelky viděly, že matka Květáka není jen nějaký mýtus či osoba ve stylu paní Kolombové.

Čekali jsme tam pár rodičů, ale záplava dvojic rodičů doprovázených dvojicemi babiček nás dost zaskočila. Některé rodiny to berou tedy zodpovědně.

Bylo znát, že to byla první vánoční besídka, které jsme se jako rodina zúčastnili. Vlezli jsme do třídy a tam hromada dětí v košilích, fešáckých kalhotách, šatečkách, sukýnkách a mezi nimi velice vynikal náš malý socánek v oranžovém triku s obrázky a nápisem "It is party time", či něco takového a k tomu krásně vynikaly nejhorší tepláky, co náš syn vlastní, a má je ve školce v pytlíku jako ty náhradní, co mi doma nebudou chybět, kdyby se stala ve školce nějaká nehoda. A kurva! Tak to mi vůbec nedocvaklo, že bych ho měla vyfešákovat. A kde má svoje fešácký  nový tepláky, které jsem mu ráno posílala do školky? No tak ty jsem v narvaný šatně opravdu nenašla. Asi je někam zahodil a proto si musel vzít ty náhradní .o(( (jen takový mezisoučet - v tuto chvíli jsme v mínusu s jedním pyžamem a jedněmi teplákami - ježiš, jak se to skloňuje???).

A Květák, nevědom si svého společensky nevhodného oblečení, se během celé besídky pořád cpal dopředu. Foťáky cvakaly, kamery vrčely... kdyby tam alespoň něco předvedl... jenže on většinu besídky stál a koukal, občas otevřel pusu, když mu nějaká sloka přišla povědomá, kousal si nehty, dělal ksichty nebo se nekoordinovaně klátil připomínajíce nějakého retarda (tipuji, že to byl pokus o tanec. Asi bude po tatínkovi)

Prostě opravdu kulturní zážitek :o))

Každopádně jsme mu ze zadní části třídy stále mávali a tleskali a ukazovali, že je jednička. Očividně ho to těšilo. Ještě nemá vypěstovanou sebekritiku, což je na jednu stranu dobře :o))

45 minut nás tam nechali vycukat a pak byl konečně konec. Ale k našemu překvapení se stále nikdo neměl k odchodu a začalo se kafíčkovat, některé maminky donesly cukroví (hmmm, tak to mě taky ani nenapadlo) a začaly se utvářet konverzující hloučky. Hmmm, tak to  není nic pro nás. A když Květák zavelel, že už chce domů, tak jsme jako první zdrhli.

A aby věděl, že byl opravdu "šikovný", za odměnu jsme ho vzali do pizzerie.

Tak snad příští rok se nám to povede víc. Všem třem :o))

3 komentáře:

  1. To je hell! Žmur naštěstí své poprvé promarodil, ale jsem si jistá, že bychom se dostali k podobným výsledkům. A pokud bych měla vzít něco na následný socializing, byla by to po takovém kolektivním ztrapnění spíš flaška Morgana...

    OdpovědětVymazat
  2. Musím říct, že se nejen směju (nic ve zlém), ale zároveň vzpomínám na horké chvilky, které nám při besídkách připomínal syn - ty šly trochu mimo něj. Zato dcerka je pak brala zodpovědně - ještě teď mě vždy dostane vzpomínka na mazurku, kterou jako nejvyšší školková holčička tančila s nejmenším chlapečkem. To se nedalo ani natočit, jak jsem se u toho celou dobu chechtala.

    OdpovědětVymazat
  3. ehm ve druhém řádku: "připomínal syn" nedává smysl, mělo být "připravoval syn".
    Je vidět, že to psaní fakt dost flákám, začínám mít problém napsat už i krátký komentář :-)

    OdpovědětVymazat