pondělí 2. února 2015

Mateřská "dovolená"

Když jsem byla v očekávání, bála jsem se toho, co mě čeká, až se dostanu na konec a vlastně nový začátek. Seznámila jsem se s maminkovskými portály a bála jsem se ještě víc. Bude to  náročné. Kurva náročné. To nedám... sama sebe jsem ujišťovala, že to dala spousta přede mnou, tak to musím dát i já. Asi jsem neměla tolik číst. Buď ostatní matky přehání nebo já měla štěstí, ale vsázela bych spíš na to první.

Jooo, první necelý půlrok byl hodně náročnej. S odstupem času bych řekla, že jsem měla i nějakou mírnější formu poporodní deprese nebo něco takového. Hodně jsem brečela. Brečela jsem, ještě když Květákovi byly tři měsíce. Byla jsem nešťastná, výhled do budoucna pro mě hrozný. Jak zvládnu doma tři roky??? Já chci zpátky svůj život, svojí práci, svojí zábavu...

Ale pak jsem se s novou životní rolí začala sžívat. Našla jsem si kamarádky se stejně starými dětmi, Květák povyrostl, začala s ním být sranda a já si to začala užívat. Samé návštěvy, vycházky, vysedávání na zahrádkách. Spousta času na domácnost. Žádný honičky jako teď, abych ve svém volnu vše stihla. V kuchyni jsem se začala rozvíjet, zařadila jsem do jídelníčku spoustu nových a zdravých receptů. Začala jsem i hodně péct. Když bylo Květákovi osm měsíců, začala jsem i trochu žít jako dřív v tom smyslu, že jsem občas vyrazila na pařbičku (většinou s novými kámoškami maminkami)...

Tolik knížek, co jsem přečetla na mateřské, ani to nejde spočítat. Když byl Květákovi rok z dostatku času  jsem i hubnout začala. Vyvařovala jsem nám zdravé obědy a večeře a připravovala zdravé svačinky... Jakmile dítě spalo, odpočívala i maminka, žádný stresy...

A tolik výletů, co jsem za ty tři roky absolvovala! Jezdili jsme hodně s Milovaným - vzhledem k jeho pracovní době jsme nebyli omezováni pouze víkendy. A jezdila jsem i dost s maminkami.

Takže když čtu pohrdlivé komentáře cizích matek, že by je zajímalo, který kretén vymyslel název mateřská "dovolená", tak nechápu, o čem mluví. Pro mě to víceméně byla dovolená. A pěkně dlouhá.

Za mě dávám ANO. Mateřská byla fajn, vřele doporučuji :o))

12 komentářů:

  1. Otvíral jsem ten článek předem napružen, že se s Vámi budu hádat, ale potěšila jste mne.
    Milan

    OdpovědětVymazat
  2. Taky chválím, číst portály plné hysterických výlevů "psychomatek" je cestou do pekel.
    Každá máma to zvládne, ovšem pokud si některé přectavují, že budou (stejně jako předtím) třikrát týdně u kosmetičky, 1x týdně kadeřník, každej den kafíčko, dlouhý nákupy a procházky po shop centrech, tak mají zkrátka smůlu. Pár jich takovejch znám - neštěstí. A je mi líto těch dětí:-(

    OdpovědětVymazat
  3. podepisuju se pod to :-) i se třema dětma je to stále dovolená, ale podle mě je to jaký si to uděláš :-) není to o dětech, ale o matce :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. no nevím, jestli bych měla stejný názor se třemi dětmi, ale asi se to taky dá :o)) ty jsi živoucí příklad!

      Vymazat
    2. hele někdy je to o nervy, ale to je i jedno dítě ;-)

      Vymazat
  4. Potesila jste i me. Jsem totiz zrovna uprostred toho prvniho breciciho lehce depresivniho pulroku a asi taky moc internetuju. Vidina, ze brzo bude lip, je momentalne k nezaplaceni. Mela byste infiltrovat ty mamini servery a sirit tam optimismus :-)
    Zuzana

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zuzko, to víte, že bude líp! Tak přeji co nejméně depresivní cestu k těm lepším zítřkům :o))

      Vymazat
  5. Ja si furt myslim, ze dite by pro me znamenalo konec zivota. :D Ale asi do toho budu muset stejne jit, pac Pilot by deti chtel. :( Au-pair to jisti! :D Wien

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. ale prd... už sis to natrénovala na ptáčkách, akorát že děti z okna už nikdy nevypustíš :o))
      já do toho taky nešla, protože bych nějak strašně toužila po dítěti. Spíš to bylo tak, že jsem si uvědomila, kolik mi je a hlavně kolik je Milovanému a že jednou asi budu chtít, tak proč čekat... a ostatní přišlo samo .o)))

      Vymazat
    2. Dítě je naopak začátek života. Ale to zjistíte až potom.
      Ne kolik řečí zná, ale kolik dětí člověk má, tolikrát je člověkem.
      Milan

      Vymazat
  6. Milane, to asi hodne zalezi na cloveku. Treba moje matka si to rozhodne nemyslela a davala mi to celej zivot najevo, dokud jsem se neodstehovala. Proto se toho bojim. Ze pro me bude dite pritezi, jako jsem byla ja pro ni.. Zjistim to az potom, ale co kdyz zjistim, co zjistit nechci? Pak uz to nejde vzit zpet. Dite nemuzu nechat nekde v lese, zejo. Wien

    OdpovědětVymazat
  7. Eeeee? Dobře, budu ti věřit, že se to zlepší a že si začnu tuto dovolenou užívat. :-D

    OdpovědětVymazat