Co bude?

-
Tak už je to cca měsíc a půl, co spolu s Milovaným spíme naostro. Zatím se necítím ani trochu těhotná. Pamatuji si, že Rakušanda v této době už šílela. V druhách a značkách těhotenských testů se vyznala jako já v druhách vína, po každém souloži si lehala s nohama vzhůru (aby se to lépe usadilo) a hned druhý den se cítila natolik těhotná, že si musela dělat test. A to tak moc akutně, že jsem jí u toho musela asistovat na záchodkách v kině. Prostě to nemohlo déle vydržet. Počítala si plodné dny a se svým milým prosouložila pouze dny, které bylo možno otěhotnět. Ostatní dny nezájem.
   Doufám, že to, že to takhle nehrotím, neznamená, že bych to dítě chtěla méně než ona. Nechci se tím ale nechat stresovat. Na to je ještě čas! Mým cílem je mít dítě do třiceti. Je to cca měsíc, co jsem oslavila osmadvacátiny, a tak mám čas.
Nevím, jak se počítají plodné dny a ani to asi zatím vědět nechci. Test jsem si ještě žádný nedělala. S Milovaným se miluji jako doteď. Prostě když je chuť. A ta je tak dvakrát do týdne.
    Vlastně jsem zjistila, že by se mi nejvíc líbilo otěhotnět tak koncem srpna. Rodila bych v květnu. To znamená, že bych neměla největší břicho ani v mrazech ani v hnusných vedrech. Měla bych májové dítě. Navíc bych si krásně užila poslední léto – poslední týden na chatě s kámoškama a poslední dovolenou s Milovaným „ve dvou“. Tolik moje plány, kdy by to mělo být :o)
   Příští týden jdu na kontrolu k paní doktorce. Nechám se prohlédnout, jestli jsem po všech stránkách v pořádku a můžu kdykoli otěhotnět. Jestli u mě není nějaký problém. Ale podle menstruace soudím, že jsem v pořádku. Mám to jak hodinky i po vysazení prášků. Silnější a bolestivější, ale pravidelné.
    Pro svou budoucí dceru jsem si vymyslela jméno Pavlínka. Je to proto, že se mi líbí obměny toho jméno – Pája, Pájina, Pájinka… to byl důvod, proč jsem si to jméno vybrala. Jenže to jméno jsem si vybrala před víc jak půl rokem, když jsme si s Milovaným řekli, že do toho praštíme. A od té doby jí v duchu říkám Pavlínka a když o tom s Milovaným mluvíme, tak také mluvíme o Pavlínce! Takže pochybuji, že bych té holce někdy řekla Pájino :o)).
Jestli to bude kluk, tak fakt nevim, o klukovi jsem zatím vůbec neuvažovala. Chtěla bych holčičku! Ale až přijde na lámání chleba, tak budu určitě ráda za cokoli! :o))
   Kamarádky se zatím pořád hlásí k tomu, že budou dělat hodné tetičky a budou si dítě půjčovat, ale víme, jak to asi bude, že? Budu pro ně nudná, jakmile se mi zahovní mozek a nebudu mluvit o ničem jiném, než o svém potomkovi! To už mi tu nejedna blogerská matka „jemně“ naznačila :o))).
Máma se sestrou to mají horší! Ty povinnostem jen tak neutečou! :o) Tak mi držte palce!
Někdy na mě přijde hrozně těšení se, až to bude! Až budu matka! Ale někdy (častěji) mám hrozný strach a nejradši bych už nikdy v životě nesouložila, jen aby se to nemělo šanci stát! Vůbec si nedokážu představit, jaké to je! Najednou ze mě něco vyleze a já se o to až do smrti už budu starat! Jak to budu zvládat? Vždyť o dětech nevím vůbec nic! Připadám si ještě nedospělá, abych vychovávala nového tvora… pak se začnu uklidňovat, že to už zvládly větší telata než jsem já, tak přece zrovna já neztroskotám!!!
   No uvidíme! Snad to všechno dobře dopadne! :o)))