čtvrtek 4. února 2010

Zabijačka poprvé...

zabijačka naposledy!
Na dnešní večer mám nahlášenou návštěvu od Kadeřnice. A když už ke mně půjde, tak jsem toho využila a upeču prejt, který mám v mrazáku a už by potřeboval zdělat. Dostala jsem ho na podzim od tchýně. Milovaný ho nemá rád a já ho zase tolik nemiluji, abych ho musela jíst 3 dny. Tak jsem to takhle pěkně vymyslela.
   Milovaný je kluk z vesnice. Rodiče mají velké hospodářství. Spousta zeleniny na zahrádce, velké bramborové pole, traktor, slepice, vždycky dva vepříci ve chlívě… a když byl Milovaný ještě pod křídly rodičů, tak hospodářství bylo ještě větší… více prasat, koně, krůty… Díky této skutečnosti jsem se hrozně divila, že Milovaný nikdy nejedl a stále nejí pochoutky ze zabíjačky typu prejt, jitrnice, jelita, tlačenka… vždyť v tom vyrůstal. Ale on ne, Milovaný ze zabíjačky papká jen libové masíčko! To mi tedy nešlo na rozum!!!
   Když jsem ještě byla pouhou přítelkyní Milovaného, jeli jsme jeden víkend k rodičům na předem ohlášenou zabíjačku. Měl to být můj první zážitek tohoto typu. Byla jsem zvědavá! Vůbec jsem nepochybovala o tom, že mi nebude vadit žádná krev a vnitřnosti. Vždyť na základce jsem byla přesvědčená, že se ze mě stane patoložka (hezké dětské sny, co?). A tak to jedno chladné podzimní sobotní ráno začalo!
Milovaný zalezl do baráku, odmítající jakkoli asistovat. Jediné, s čím chtěl mí něco společného, bylo přerozdělování balíků s masem! :o)) Venku na „bojišti“ jsem byla pouze zvědavá já (pouze v roli občerstvovačky a přihlížející), můj budoucí tchán (pouze v roli do všeho kecajícího, ale tvářícího se, že bez něj by to nemohlo jít), můj budoucí švagr (v roli pomocníka a pucfleka) a „Místní poražeč prasat Pepa“ a samozřejmě nemůžu opomenout zmínit, že tam s námi byl i ten, bez něhož by se nic nemohlo dít – pašík!
Ten už se pěkně válel v dřevěných neckách a už to měl za sebou. A pak to začalo. Přinesla jsem první grogy. Chlapi to na jeden zátah vypili, pochválili, jaká jsem šikovná (jojo grog umím jako nikdo :o)) a pustili se do práce. Možná si všechno dobře nepamatuji, tak se neděste, kdybyste tu četli něco, co úplně nedává smysl. Budoucí švagr na pokyn Pepy začal polévat pašíka horkou vodou (budoucí tchán mu při tom radil, jak to udělat nejlépe). Pašík dostal takovou dost nechutnou barvu. Pak budoucí švagr dostal další pokyn – oškrabat. Vzal nějaký nástroj, kterému říkali myslím „zvonek“ a začal pašíka oškrabávat. Dost nechutný zvuk. Pak pašíka otočili a stejná procedura se děla i z druhé strany. Hmmm to je ale nechutný!!!
    Já dostávám svůj druhý úkol – udělat druhou várku grogu. V této várce mám v plánu udělat lomcováka i pro sebe. Nějak si potřebuji spravit žaludek. Vlezu do kuchyně a tam vidím budoucí tchýni s tetkama ze vsi, jak se v lavoru přehrabují v „čemsi“, co si objednali od Pepy, v „čemsi“, co je potřeba do jitrnic myslím říkaly??? Blééééé, smrdí to tam. Rychle uvařim grogy a utíkám ven ke klukům.
Mezitím si stačím všimnout v předsíni velkého řeznického dřevěného pultu… na co, proboha???
   Venku se mezitím doškrábalo a začíná se pracovat na tom, aby pašík pěkně visel za nohy v přístřešku na traktor (ten tam samozřejmě v tu dobu není). Hup a už je nahoře! Na dva zátahy vypijeme grogy. Já jsem zralá na další. Možná radši s více rumu!!! Odbíhám se vyčůrat na záchod a když se vrátím, tak končím se zabijačkou. Pašík už je rozřízlý. Vidím vnitřnosti. Všude krve!!! Vzdávám to, vracím se do domu. Přes kuchyň proběhnu se zavřenýma očima, bůhví co se tam v tu chvíli dělo v lavoru! Milovaný si hoví v obýváku u telky a tlemí se mi! Nějakou dobu to rozdýchávám a zklidním se. A za nějakou dobu ke mně dolehne smrad z kuchyně. Budoucí tchýně začala vařit ovar! No to snad néééé. Po tom, co jsem viděla venku, nechci dneska maso ani vidět natož cítit!
   A tak se s Milovaným sbalíme a pod záminkou mé chtivosti po poznávání nového, jedeme do nejbližšího města. Tam se v nejbližším obchodě naláduji vegetariánskou bagetou a je mi fajn!!! Po nějaké době se vrátíme do domu hrůzy. Hned při vstupu bohužel zjišťuji, k čemu byl v předsíni připraven ten velký dřevěný pult. Všude se po něm válí sračky, které Pepa rve do jitrnic!!! Nééé já to nechci vidět. Vezmu za kliku, abych rychle běžela směr obývák – je ale nechutně mastná!!! Všechno je mastné, všechno smrdí pašíkem. Jsem prostě jen rozmazlená holka z města. Tak to je. Ovar k obědu odmítám. Je mi na blití jen z toho pomyšlení. Začínám popohánět ručičky hodin, abychom už mohli táhnout domů…
    Pak konečně odjíždíme. Jsem hladová, chtivá po něčem se zeleninou. V kufru si vezeme kotlety a kejtičky a jitrnice a bůhvícoještě, což bych nejradši po cestě někde vyhodila. Doma se toho odmítám dotýkat. Milovaný musí vše napytlíkovat a uložit do mrazáku sám. Jitrnice rozdám po kamarádkách (Kadeřnice samozřejmě stojí v první řadě)…
    Už Milovaného chápu! Bůhví kolika takových akcí se jako malý musel účastnit! A v té době těžko mohl odmítat pomáhat!!! Chudáček! Týden jím jen zeleninu a kuřecí maso. Po čase síla zážitku začne blednout a nakonec dojde na to, že začínám tahat vepřové balíčky z mrazáku a pochutnávám si na nich.
Ale od té doby máme s Milovaným něco hrozně důležitého neodkladného vždy, když se v hospodářství koná zabijačka. V takový den už mě tam nikdy nikdo neuvidí!!! A zkuste hádat, co vidím pokaždé, když přijedeme a já vidím přístřešek pro traktor??? Tak hezký začátek dne:o))

32 komentářů:

  1. A to ti ani řezník nedal podržet plíce, odnést střeva apod.? Ani tváře ti krví nepomazal? Pokud ne, tak tě dost šetřili:-)))

    OdpovědětVymazat
  2. A jinak - všechno nejlepší k svátku, Jarmilko! :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Naprosto chápu, takovýchhle \"radovánek\" jsem se odmítala účastnit už odmalička - taky jsem vyrůstala na dědině. Taky mi vždycky bylo hrozně líto toho pašíka. Dost na tom, když jsem musela babičce pomáhat s hnusnou vraždou slepic a následným zpracováním, brrr! Od té doby mám fóbii z peří a nesním nic co bylo před smrtí pernaté. (Dobře, občas když třeba na akci se známými nic jiného není, tak nějaký drůbeží řízek, ale všichni mi musí tvrdit, že je to z prasete...)

    OdpovědětVymazat
  4. Jarmilko, já jsem teda z vesnice, ale zabijačky jsem se účastnila poprvé taky až u přítelových rodičů (my jsme nemívali zabijačky), a až se toho účastníš poněkolikáté (asi 10x), tak ti to přestane vadit. Nejsem vegetarián a je mně jasné, že i to kupované vepřové musel někdo zabít, a i ty tebou oblíbená žebírka se tak k tobě dostaly:). Já se \"musím\" účastnit, přítel je totiž právě ten řezník a kdybch tam nebyla, jsem u nich považovaná za černou ovci rodiny, takže: nechodit na dvůr, na nic se neptat a celý den pojídat babiččiny koláče s tvarohem (žádné maso aj produkty, žádný chleba) a jitrnice apod. jím až tak týden po zabijačce. Celý den prostě kokám do dřezu a šudlím nádobí:D.

    OdpovědětVymazat
  5. Sejra: k tomu neměl možnost. V té době jsem už seděla v chalupě a držela obsah žaludku na místě! Nic nevydržim :o)

    Maire: no mně ho zprvu líto nebylo - chtěla jsem maso!!! :o)
    děkuji za přání! Tenhle svátek můžu slavit jen na blogu :o))

    OdpovědětVymazat
  6. Anuska: na to, jakým způsobem se zabíjejí prasátka, která nakonec skončí v řeznictví, nechci radši ani myslet!!! Je mi jasné, že nejedno je páráno ve chvíli, kdy ještě žije!!! nenene nemyslím na to!!!
    Tak to tě lituji, jestli se toho musíš účastnit! Já už podruhé nepůjdu a na nic si zvykat nechci! To půjdu radši dvakrát za sebou na kosmetiku :o)

    OdpovědětVymazat
  7. Hm, to jsem zajedno, radši nevědět.
    Musím no, co se dá dělat. Počkej, aby tě ta kosmetika nevzala za slovo:DD

    OdpovědětVymazat
  8. há, to je trefný, úplně se mi vybavili moje zabíjačky. ex přítel byl taky z vesnice a bylo to považovaný za hroznou poctu, když mě vzal na zabíjačku. První zabíjačku jsem stejně jako ty jen vařila grogy, ucucávala slivovaci a snažila se to přežít. Druhou už jsem byla \"zaučená\" a bylo mi přiděleno krájen špek na škvarky. Nedokážeš si představit jak je to nechutný! mazlavy, mastný, klouže to.. asi čtyřikrát jsem se u toho řízla, ale to už jsem ani nevnímala... a pak se to škvařilo. Celý dopoledne jsem stála u obřího hrnce a míchala škvarky. Ten puch jsem ze sebe nemohla smýt celej tejden!
    Pak nám na svačinu donesli mozeček a tu polívku z krve, z čehož jsem okamžitě dostala šílenej průjem a musela jsem každých deset minut lítat na záchod (tam kde jsme zabíjeli záchod nebyl). Pak jsem ještě dělala bábu kořenářku při výrobě jitrnic:-D no nezapomenutelný. to už naštěstí nezažiju

    OdpovědětVymazat
  9. miluju škvarky! Ještě že u toho jsem nebyla! To se u Milovaného asi dělá až někdy po zabíjačce, protože jsme vždycky dostali jen pláty špeku, který Milovaný odnese kámošovi kuchařovi, který nám sádlo vyškvaří! Takže se mi vrátí sádlo ve sklenicích a pytlík škvarků:o)))
    jsi ale dobrá, žes vydržela do konce! Já potupně utekla :o))

    OdpovědětVymazat
  10. Jé, tak já tu dneska valím popřát k svátku a ona to přezdívka? :-)
    Ale i tak, vše nejlepší!

    OdpovědětVymazat
  11. dalo by se říct, že přezdívka! Ale tady v tom světě je to moje jméno - takže díky!!! :o)))

    OdpovědětVymazat
  12. nedotkla jsem chtela napsat :)
    Toz taky vs enejlepsi k blogovemu svatku :)))

    OdpovědětVymazat
  13. Uff,to musel byt zazitek!!!!
    Ja jsem se do svych devatenacti let netotkla syroveho masa -stitila jsem se ho.
    A veprovy nejim.Me proste nechutna :)).

    OdpovědětVymazat
  14. a já bych zase nechtěl vidět, jakým způsobem se na ten plastikovej tácek dostane to tvoje \"kuřecí\", pokrytče :-/

    OdpovědětVymazat
  15. Cheorchia: takže jsi do 19 nejedla maso? Nebo upečené bylo ok?
    A děkuji za přání.

    PJ: proč pokrytče? Nepsala jsem nic o tom, že bych odsuzovala porážení zvířat. Jen po tom zážitku s pašíkem jsem prostě neměla na vepřové chuť!
    Je mi jasné, že žádná masová porážka není nic pro zvířata milého a dalo by se to jistě dělat šetrněji... ale s tím já nic neudělám a maso kvůli tomu jíst nepřestanu! Já ho totiž potřebuji!!!
    Jednou jsem zkusila týden nejíst nic masného původu! Pátý den se mi točila hlava a měla jsem mžitky před očima! Takže tak!

    OdpovědětVymazat
  16. masová porážka jednoho čuníka? rofl...
    ač vepřový nejím, tak je mi miliónkrát milejší takováhle domácí zabíjačka než strojově oddělenej kuřecí separát. Na zabijačce není vůbec nic špatnýho ani nechutnýho, jsou to všechno 100% čisté přírodní suroviny, dneska bychom jim dali nálepku \"eko\" a \"bio\" - dřív to bylo automatické...
    Možná kdybys viděla, jakým způsobem se získává maso z kuřat, tak by ses ještě ráda běžela schovat do přístřešku pro traktor a objímala a líbala háky na kterých viselo to prase...

    OdpovědětVymazat
  17. ale tohle já nepopírám!
    Ale proč bych nenapsala, že to bylo nechutný? Mě to prostě nedělalo dobře. Nemám na to žaludek!
    Jakoukoli operaci nebo porod bych taky nechtěla vidět, protože bych jistojistě omdlela, ale neznamená to, že bych byla proti operacím!
    Samozřejmě vím, že domácí zabijačka je mnohem lepší než masové porážení zvířat, to jsem tu i někde v komentářích napsala, ale já u ní prostě už nikdy nechci být! To je vše, co jsem chtěla říct!

    OdpovědětVymazat
  18. vše nejlepší k svátku, jarmilko :)

    OdpovědětVymazat
  19. Hmm zabijačky znám z dětství od prarodičů, vadil mi akorát okamžik zabíjení toho pašíka, pak jsem i chytala krev do lavoru atd a zkoumala vnitřnosti. Dnes už by mi to asi vadilo.
    Co se týče těch kuřat..mám známého, který je spolumajitelem jedné z firem, jejichž kuřata na nás často ,,čekají\" v supermarketech. Mně a známým dělal prohlídku. Kuřata se zavěsila - zaživa podotýkám - na háky za nohy a pak pokračovala směrem k pásu, který jim hromadně sekal hlavy. No znova už bych to vidět nechtěla.
    Joo a takovou lepší zabijačku provádějí kmeny v oblasti Papua Nová Guinea. Před tím, než prasátko zabijí, se mu omluví, navodí klidnou atmosféru a ono prý pak při zabíjení ani nekvikne. ;-)

    OdpovědětVymazat
  20. Denouš: děkuji :o))

    divka: tak okamžik zabíjení jsem neviděla! Ale nepochybuji, že ten by mi taky vadil! :o)
    Moji kamarádi v mládí dělali na brigádě ve slepičárně a když vyprávěli, jak si s nimi hráli fotbal, tak jsem i začala uvažovat, že bych se s nimi neměla vůbec kamarádit!!! :o(((

    OdpovědětVymazat
  21. Jojo, my jsme byly vždycky holky cílevědomé, já chtěla být striptérka :-)
    Já jsem se jednou jedinkrát mihla asi na pět metrů od zabíjačky a děkuju, stačilo!Můj stoprocentní čich mi napomohl k tomu, že jsem nejedla dva dny.

    OdpovědětVymazat
  22. PJ: máš svůj vlastní blog?

    OdpovědětVymazat
  23. Kdyz bylo udelany,tak jsem maso jedla :))
    Ja bez masa nemuzu existovat!
    Buh ochranuj vegetariany :oD

    OdpovědětVymazat
  24. sestřička: je hezké, jak se sestra zastává sestry :o)
    moje patologie byla dost cílevědomá! Na rozdíl od striptérky, bych musela prokázat určitou inteligenci! :o))

    Cheorchia: tak to jo!!! Jojo ať je ochraňuje, musí mí těžký život! :o))

    OdpovědětVymazat
  25. zabijaček jsem se účastnila od mala :-) nikdy mi to moc nevadilo, ale možná proto mi vepřový smrdí.. doma ho nedělám a myslím, že nikdy dělat nebudu.. ze zabijačky jím akorát prdelačku :-)

    OdpovědětVymazat
  26. tu jim taky, ale název prdelačka je opravdu hroznej!!! :o)))

    OdpovědětVymazat
  27. Tak to jná zabijačku můžu - jakožto absolvenkyni několika pitev mě mrtvé prase už nerozhodí a to čerstvé, domácí maso... šunka, uzené, jitrnice... miluju výpečky, bůček... jediné, co nejím, jsou škvarky a ovar:)

    OdpovědětVymazat
  28. několika pitev? Proboha co děláš? :o)

    OdpovědětVymazat
  29. ... jsem na mateřské dovolené:-DDDDD

    Ne, vážně: sice jsem nakonec vystudovala chemii, ale na gymnáziu jsem inklinovala k přírodním vědám všeobecně a tak jsem se přihlásila na volitelný seminář biologický. Obnášel šest lekcí v pitevně. Chceš vědět, co všechno jsme pitvali, nebo zůstaneš raději u zabijačky jako nejhoršího zážitku?:)))

    OdpovědětVymazat
  30. JA CHCI VEDEEET ,co jste pitvali :))
    Me to hrozne zajima :)

    OdpovědětVymazat
  31. já to chci taky vědět! Nechtěla bych to vidět, ale vědět ano :o))
    vzhledem k tomu, že jsem to chěla dělat jako povolání!

    OdpovědětVymazat
  32. Ok, následuje lehce morbidní výčet:)
    vepřový mozek
    kravské srdce
    kravskou ledvinu
    nepamatuju se čeho kolenní kloub
    kravské oko (nádhera, no joke)
    krev (pitva krve, budiž, obnášelo to rozporcovat asi litr krve na prvočinitele - nechat vysrážet fibrin a provést sedimentaci - jediná lekce, kdy se mi udělalo lehce šoufl, protože bylo třeba tu krev asi hodinu promíchávat měděným drátem a místnost nebyla větraná)

    OdpovědětVymazat