úterý 15. června 2010

Jak už si nechci nechat zasírat hlavu cizími problémy!

-Moje kamarádka Švadlenka má takový problém a potažmo já mám problém. Už více jak deset let chodí s klukem. Byl to její první. On byl vždycky pěkný vztekloun a uměl být na lidi pěkně protivný, ale byl svůj a já ho měla ráda. Nikdy bych tedy nedokázala s takovým klukem chodit, ale proti gustu… I když Švadlenka vždycky říkala, že ho miluje, nikdy jsem jí to úplně nevěřila. Nebyla tam taková ta jiskra mezi nima. A když mluvila o sexu, tak tam nebyla už vůbec žádná jiskra. Spíš mi to přišlo nudné. Ale proti gustu… V průběhu toho vztahu tak nějak vyplynulo, že on najednou bydlel na vesnici v baráku s ní a jejími rodiči. Po čase docházelo k problémům s maminkou a tak se oba rozhodli, že si najdou podnájem a zkusí si to spolu sami. A tak si to zkusili. Odstěhovali se do Městečka. Byli tam přesně rok. Za ten rok on v malém bytě zlenivěl a hodně přibral (měl vždycky problém s váhou, ale uměl se zapřít a sportovat a držet dietu). Švadlenka naopak přičichla k městskému životu a hodně chodila pařit a seznamovala se s klukama a vůbec někdy během toho roku jí došlo, že ho nemiluje a nikdy nemilovala. V tý době on už byl tak vyžraný, že neměl ani co na sebe. Takže se i začala stydět s ním někam jít, protože pořád nosil jedny a ty samé vytahané teplákové šortky nebo sportovní šusťákové kalhoty. Navíc jí začalo vadit, že se neumí chovat (a jestli si někoho mám představit pod pojmem nevychovaný parchant, tak je to on, to mi věřte)… No a došlo to tak daleko, že mu řekla, že se chce rozejít! A? A on řekl ne, že to nechce a tak se nerozešli. A tak nastala ta doba, kterou já už nejsem schopná pochopit a vzít jí takovou jaká je. Ona s ním tedy zůstala (protože on to řekl). Po roce bydlení v bytečku Švadlence došlo, že jí chybí vesnice a zahrada a rozhodla se vrátit do baráčku k rodičům. Předělala si tam spodní patro, takže tam má vpodstatě takový svůj minibyteček. A teď nastává to, co mě rozsekalo! Ona ho nemiluje, ale po jednom jeho odmítnutí rozchodu neměla odvahu to udělat znovu, a tak se nastěhovala do baráčku i s ním!!! Všechno si tam sama zaplatila, aby to bylo její, ale vzala ho tam s sebou!!!! A přitom on tak nějak počítal s tím, že se nebude stěhovat s ní (měl neustálé a dost významné trapné poznámky na toto téma a bylo mu jedno, kdo je zrovna těm poznámkám přítomný)… takže by to bývalo bylo tak jednoduché! A od té doby je to mezi nima pořád horší a horší!!! On je ještě tlustší. Se sportem přestal úplně. Pořád se jen doma válí na gauči buď u počítače u her nebo u televize. Chlastá kolu, láduje se brambůrkama a pořád jen pyskuje! Švadlenka chodí na squash, jezdí na kole, chodí na procházky a jeho nikam nedostane. Žádný výlety. Sex na hovno. Vzhledem k jeho tloušťce už na to Švadlenka ani nemá chuť a je jí to nepříjemné. I mu to řekla, ale s ním to nehne… Její rodiče jsou z něj nešťastní. No a každou chvíli si mi na něj stěžuje. Do nedávné doby jsem se vždycky dokázala tak nasrat, když mi něco začala vyprávět. Hrozně jsem si to brala! Takže jsem s ní o tom pořád debatovala. Radila (samozřejmě jak se s ním rozejít), spekulovala, rozčilovala se… ale nic z toho. Vše zůstávalo při starym. Švadlenka je srab takového kalibru, že to ani nedokážu popsat! Jenže kdyby jen to, že to spolu proberem a nic z toho. Jenže já si to nosila domů. I o samotě jsem o nich pořád přemýšlela a co bych jí ještě poradila a byla jsem nešťastná z tak marněného života… jenže ona žádné rady nechce. Ona se jen potřebuje vykecat a tím si uleví! Zasírala tím ale mojí hlavu! A já to jen tak neuměla nechat plavat! A tak jsem usoudila, že pro mě samotnou bude lepší, když s ní o tom přestanu debatovat. A to znamená přestat reagovat na její stížnosti! Včera to byla pro mě zkouška ohněm! Na čtyři poznámky nezareagovat!!! Vevnitř jsem myslela, že bouchnu vzteky, když jsem slyšela, co zase vyváděl!!! Ale vydržela jsem! A slibuji si od toho i možnost, že tím, že se nebude mít ona kde vybít (nebo spíš vyblít), tak jí to třeba taky posune někam dál! A já si nebudu zasírat hlavu cizími problémy, které nikdo stejně nechce řešit!!! Suzuki, vezmi si ze mě příklad!

18 komentářů:

  1. Ono to není asi zase zase jednoduchý soudit, protože přece jenom asi nevíš úplně všechno. Já jsem půl roku ve Španělsku bydlela s holkou (Češkou), která měla asi čtyři roky přítele a pořád si jenom stěžovala (na sex, na to, že je línej a nikam nechodí, že je rozmazlenej a ze svojí mámy má služku atd.). Když si volali nebo skypovali, tak jí vždycky řekl takový věci, že ona skoro každej telefonát ukončovala s brekem. Hučela jsem do ní, ať se s ním rozejde a jednou to skoro udělala. Ale po návratu se všechno úplně obrátilo - on si koupil byt, takže když kamarádka jede domů, jsou tam a ne u jeho rodičů, sex prej super a celkově došlo k obratu.
    Takže ono i když něco vypadá jako naprosto jasná situace, tak to nemusí mít naprosto jasný konec.

    Ale samozřejmě, že když to takhle popisuješ, tak bych z toho taky měla v hlavu v pejru, že si moje kamarádka takhle kazí život (kvůli tý svojí jsem byla několikrát tak vzteklá, že jsme se v podstatě kvůli jejímu chlapovi pohádaly i mezi sebou). Ale i když je to tvoje kamarádka, tak má za svůj život zodpovědnost, tak se tím nenech depat - každý svého štěstí strůjcem.

    OdpovědětVymazat
  2. Ještě si myslím, že ji nemůžeš tak úplně pochopit, protože v jedné věci jsi jiná - přesně v té samé, co jsem byla jiná já a ještě druhá spolubydlící oproti té zadané kamarádce. My dvě jsme totiž byly zvyklé být singles, tvořit si podle toho program, bavit se podle toho a nechápaly jsme, jak někdo může být v takovém vztahu a nechávat se takhle buzerovat. Jenže ta holka byla zvyklá od patnácit být pořád v nějakém vztahu, takže jí připadalo neskutečný, že by najednou byla sama. Myslím si, že po deseti letech se taky Švadlenka boji být najednou bez chlapa, tak radši zůstává s takovým.

    OdpovědětVymazat
  3. jo já si právě uvědomuju, že jsme každá jiná a pro mě bude prostě lepší neznat podrobnosti jejich vztahu a nechci to slyšet, protože to nedokážu pustit jednim uchem tam a druhym ven!
    já jsem nikdy nebyla zvyklá být single, pořád jsem s někým byla. Ale bylo to vždycky tak, jak jsem chtěla já! Nikdy jsem si nenechala nic diktovat a byla jsem ochotná maximálně dělat jen kompromisy, ale rozhodně ne abych dělala ústupky jen já!
    A proto to já nikdy nemůžu pochopit!
    :o)

    OdpovědětVymazat
  4. Mila Jarmilko :),na to je jen jedna odpoved.Ja vim,ze bude asi znit bezohledne,ale kazdy ma jen jeden ZIVOT,nedostanes druhou sanci prozit znova treba svuj 25.rok zivota.Takze Tve pritelkyni bych rekla:\"Kdyz se ti neco nelibi,zmen to.Nebo me s tim neotravuj.\"
    Pokud tam ten mladik nema trvale bydliste,at mu postavi kufry pred dvere a nazdar bazar.Ja takovym zenam rikam Trpitelky.Trpi,protoze je to asi bavi..nebo co.Moje mama byla s nasim otcem 25 let.Z toho trapeni s nim umrela ve svych 57 letech.Ja se nechci utrapit.Me kdyz neco zacne vadit,hbite to resim.Kdyz ma druha strana chut to resit-ok dohodneme se.Kdyz chut neni,balim si batuzek a jdu o dum dal.
    Kazdy sam sveho stesti strujcem.
    Samozrejme chapu,ze ji nechces odbyt,je to Tva pritelkyne.
    Na druhou stranu Tebe to uzira a delas si starosti pro neco,co nemuzes Ty sama zmenit :).

    OdpovědětVymazat
  5. Cheo, přesně k tomu jsem právě v tuhle chvíli dospěla! Nechci nic slyšet, když s tím ona nechce nic dělat než o tom mluvit!
    Samozřejmě moje rady byly ve tvém stylu: Sbalit kufry za dveře! V tomhle já osobně mám taky jasno!
    A taky jsem si říkala, že jí nechci odbýt, protože je to moje přítelkyně! Ale teď jí prostě odbývat v tomhle případě budu! Ať se v tom plácá sama beze mě! Bude to sice můj vlastní vnitřní boj se tím odteď řídit, ale věřím si, že to zvládnu!

    OdpovědětVymazat
  6. Vis ono na tom prislovi:\"Tvoje starosti na mou hlavu\" neco je :)).
    Ja vzdycky rikam-nabizim tohle a tohle reseni,nejdriv zvedni zadek a neco sam(a) delej,pak se muzeme bavit dal.Kdyz neni snaha neco zmenit,neresim to :)).

    OdpovědětVymazat
  7. hmmm to já neumím být tak radikální, ale jak je vidět, tak k tomu stejnému časem taky dospěju!!! :o)

    OdpovědětVymazat
  8. Kdyby při tom trpění ty ženský aspoň něco produkovaly:o) Taková Emily Dickinson celý život trpěla pocitem nedocenění, což ji inspirovalo ke psaní - kdyby její dílo uznali už za jejího života, už nikdy nic nenapíše:D Tak třeba z toho Švadlenka hezky šije:o)
    Ale popravdě tenhle typ žen-trpitelek taky nechápu.

    OdpovědětVymazat
  9. zrovna mi začne šít letní kalhoty, tak uvidíme, jaké to bude veledílo!
    Já jsem jí zase říkala, že bych to jakž takž dokázala pochopit, kdyby z toho vztahu měla aspoň něco - tím myslím dokonalé sexuální uspokojení nebo peníze! Ale ono NIC! Na všech frontách to stojí za hovno!!!

    OdpovědětVymazat
  10. Jarmilko, napadlo mě hned, to co už Chea napsala: \"Kdyz se ti neco nelibi,zmen to.Nebo me s tim neotravuj.\" Zažila jsem podobnou situaci. Měla jsem v době svého pobytu v Anglii fajn kamarádku, navštěvovala mě, svěřovala se.. Pak začala, jak ji její zaměstnavatelé vykořisťují a jak trpí, nemá svůj život, jak s ní jednají.. Furt dokola. Navrhovala jsem jí, že jí odvedu do mé prac. agentury a pomůžu jí něco jiného najít, zatím může ke mě.. Neměla na to sílu, jen občas zoufale plakala.. Pak se ve mě něco zlomilo, už toho na mě bylo taky moc, měla jsem ji ráda.. Tak jsem jí jednou v slzách řekla, že jestli se nerozhodne to změnit, ať mi už netrápí svým utrpením. Taky se jí to zlomilo, zhroutila se a dovolila mě jí pomoci. Brzy už pracovala jinde, veselá a hravá a mohlo se dál vesele pařit etc. :-)

    OdpovědětVymazat
  11. tak je trubka, že ho táhla s sebou, asi ji budeš muset předhodit nějakej lepší kus..
    tohle vylejvání problémů je peklo, zažila jsem to v rodině, každa stran asi stěžovala na tu další a já stála uprostřed mezi rodičema, prarodičema, tetama a hromadou drbů a nevěděla jsem, kdo má pravdu a ani co si o tom myslet nakonec jsem se složila a skončila na psychiatrii, od tý doby se jakýmukoliv stěžování vyhýbám jak čert kříži

    OdpovědětVymazat
  12. bosorko, tak o té práci mi ani nemluv. TO je další věc, za kterou bych jí byla schopná občas zabít!!!

    přítelkyně, lepší kus? Tak to těžko! Za deset let, co jí znám, řekla asi o dvou chlapech, že se jí líbí!!!
    Až takhle špatně jsi skončila, jo? Tak to je hustý .o(

    OdpovědětVymazat
  13. Zdravím kolegyni \"Dutou vrbu\"! ;-) Ač chlap, mám hromadu kamarádek, které se mi se vším svěřujou a vylívají si mi srdce. Oplývám totiž třemi zásadními výhodami: 1) diskrétnost, 2) ochota poradit a 3) děravá paměť - během pár dnů zapomenu o čem jsme mluvili. Nevěřila bys, jak jsem oblíbenej ;-)) Co se týče Švadlenky, tady budou všechny rady a slova marná. Zkusilas už jí dát pár facek, aby je předala tomu svýmu vocasovi? Jestli nic tak tohle by zabrat mohlo.

    OdpovědětVymazat
  14. tak fackovat jsem jí opravdu ještě nezkoušela, i když někdy mě tak vytočí, že k tomu nemám daleko!!!
    jo a všechny ty tři výhodné body mám taky, akorát že já si nepamatuji jen to, co bych si pamatovat měla a naopak! Takže zrovna tyhle věci si pamatuju stoprocentně :o((

    OdpovědětVymazat
  15. já bych řekla, že hlavní problém je, jak už někdo poznamenal, že s eopravdu bojí, co bude, když bude sama...co bude dělat? Jak to bude s autem? kdo pro ní někam pojede? Budou se s ní jejich společný kamarádi bavit? Najde si vůbec ještě někoho? (přeci jen městečko není až tak velký). Nemá práci a za chvilku bude i bez podpory...
    Ale říká se, že pokud se všechno sere, tak se má udělat tlustá čára a začít od nuly... v tomhle případě rozchodem.... Ale když je taková jaká je a nepodlouchá a neudělá to... co naděláš?

    OdpovědětVymazat
  16. co nadělám? Prostě se s ní o tom už nehodlám bavit! Jestliže k tomu má svoje důvody, aby s ním zůstávala, tak ať si na něj pořád nestěžuje! Já toho pak mám plnou hlavu!
    a společný kamarádi? Mi řekni, jaký on má kamarády! Natož společný! Starý časy jsou dávno pryč a s nima i starý kamarádi, o který přišel kvůli vlastní blbosti!
    OK možná se může bát, že si už nikoho nenajde, ale co má z toho vztahu tady? Sex jí nebaví, doma si nemůže koukat na telku, kdy chce, pořád se jí tam někdo válí, nemůže vařit, co by chtěla, protože on by to sežral a ještě víc by po tom přibral, její rodiče jsou z něj na palici... jedinou výhodu fakt vidím v tom autě, ale to si stejně může půjčit, jen když jemu se to hodí, a ještě si poslechne milion keců!

    OdpovědětVymazat
  17. Libilo se mi, co napsala Cheorchia \"Me kdyz neco zacne vadit,hbite to resim.Kdyz ma druha strana chut to resit-ok dohodneme se.Kdyz chut neni,balim si batuzek a jdu o dum dal.\" Vztahla bych to ale na praci:-D

    OdpovědětVymazat
  18. je fakt, že ve vztahu bych to zase až tak rychle radikálně neřešila... ale svým způsobem je to výstižné! Po nějaké době .o)

    OdpovědětVymazat