sobota 6. listopadu 2010

Je dobojováno.

-Co bydlím s Milovaným, což v prosinci bude už 5 let, tak máme pořád jednu a tu samou postel. Čalouněnou, velikosti 200x140, s hrozným barevným potažením, s úložným prostorem, který smrdí zatuchlinou a s ještě jednou velikou nevýhodou – není stará jako náš vztah. Je mnohem, mnohem starší. Spával na ní ještě se svou Bejvalkou. Nikdy jsem nějak extra nebojovala o to, abychom si koupili novou, nespalo se na ní úplně zle a nové postele jsou tak drahé! Vždycky bylo mnohem nutnější šetřit na něco jiného než postel… Takže jsme si koupili novou skříň, sedačku, police, pračku, sporák, auto… no a teď už nebylo co, tak jsem začala tlačit na pilu, co se týče postele! Když jsem před 14 dny povlíkala čisté prostěradlo, tak jsem s hrůzou viděla ty obří proleželé důlky v naší posteli! A začala jsem do Milovaného hustit! Stejně jako se vším ostatním to byl boj. On nerad opouští staré věci. Je ten typ, že dokud se mu něco nepropadne, nezboří, nezlomí, tak nic nového kupovat nechce! Zatím největší boj byl o novou pračku. Vyhrála jsem. A před 14 dny jsem započala boj o novou postel! Argumenty byly silné… proleželé důlky, zdraví a záda máme jen jedny, až budem mít Květáka na světě a já nebudu chodit do práce, tak těžko uvolníme tolik peněz, abychom si mohli postel dovolit, další tři roky na ní prostě nevydržíme, až se budem stěhovat (někdy) do většího bytu, tak bysme jí stejně museli kupovat, dokonce jsem řekla, že jí celou zaplatím z 13. platu, který mi v prosinci přijde (snad)… Milovaný byl už rozviklaný… a tak jsem zasadila poslední ránu: „Hele podívej se, po tvý Bejvalce spim v posteli už skoro 5 let! Jak by se tobě líbilo spát na posteli po Frantovi?“… a bylo to… Jediné, na čem Milovaný trval, byla postel čalouněná. Nadšená jsem z toho nebyla, ale na druhou stranu – jsem na ní už docela zvyklá a na netu se mi povedlo najít jednu fakt pěknou – JEDNOBAREVNOU! Byli jsme domluvený, že v tomto týdnu jí objednám. Cena byla 15 tisíc. Pak ale Milovaný přišel s návrhem, že v sobotu dopoledne se ještě zajdeme podívat do nábytku v Městečku… jeho oblíbený nábytek, kde už si koupil kdeco. On je taková konzerva :o)) Tak jsme dneska vyrazili. Byl to nejlepší nápad, jaký ho kdy napadl… v prodejně měli vystavenou jednu jedinou postel. Samozřejmě dřevěnou, bukovou… sice nám ukázal prospekty k milionu dalších postelí, ale tahle buková tam stála před náma! A jiskra přeskočila! Vzali jsme si k ní domů prospekty, že si to promyslíme a po neděli přijdem. Celková cena s matrací, roštem, úložnym prostorem je 20 tisíc, při nákupu celého toho kompletu 10% sleva, takže 18 tisíc! Milovaný hudrá, že je to drahý… ale vidím na něm, že už je naše! Hrozně se na ní těšim! Pořádná postel s tvrdou neproleželou matrací, úložňák bude pěkně větrat, takže žádnej smrad a hlavně bude větší – 200x160. 180 jsme zavrhli, za prvé bysme pak byli v ložnici hodně natěsno, zadruhé jsme zvyklý se v posteli najít :o))) Už jsem k ní našla i hezkou poličku, kterou bych si koupila jako takový bonus! A taky se tam rovnou můžem podívat i po nějaké dětské postýlce! Sice už máme vybráno v jednom e-shopu, ale když už odsud budem objednávat, tak se podíváme, co nabízejí… Tak a tady jí máte, fešandu :o)) Už se na ní vidim! $$OBR454496$$

25 komentářů:

  1. hehe, já takhle bojuju za nové matrace :)
    dobře, žes boj vyhrála, gratuluju.

    OdpovědětVymazat
  2. oni jsou ty matrace pěkně mastný, co? Ty cenu postele pěkně vyženou .o(
    tak ať jsi taky úspěšná :o))

    OdpovědětVymazat
  3. my máme 160ku a a máme v plánu ji vyměnit za větší, vypadá to, že čudle budu trvale chrnět s náma, tak at máme plac :-)
    postel je krásná :-)

    OdpovědětVymazat
  4. já chtěla větší taky kvůli Květákovi... že až bude větší, že nám bude určitě lízt do postele! A ve 140 by to bylo hodně těsné!
    Miminko mám v plánu do postele nebrat... ale to má asi každý, dokud si mimčo nepřiveze domů :o)))

    OdpovědětVymazat
  5. já se přiznám, že tohle jsem nijak neplánovala, nijak se mi nikdy nepříčila myšlenka na dítě v posteli a takhle je to pohodlnější pro nás všechny, já nemusim vstávat a Jácha se nebudí při přenášení, jako tomu bylo když jsem se snažila vyhovět sestřičkám a dávat ho na noc do postýlky

    OdpovědětVymazat
  6. přítelkyně, tak to já úplně od začátku dokonce plánovala, že Květák bude spát za stěnou ve vedlejším pokoji... ale už jsem postoupila k tomu, že jsem si vybrala postýlku s kolečkama, abych si ho na noc vozila k sobě... :o))

    Anusko, dík... nic ošklivýho bysme si přeci nevybrali :o))
    ještě jen vybrat barvu, aby nám pasovala ke skříni, které se rozhodně v budoucno nehodlám zbavovat. Na rozdíl od zbytku ložnicového vybavení (zůstatek po soužití Milovaného s Bejvalkou)

    OdpovědětVymazat
  7. Nám se taky dítě v posteli osvědčilo, měli jsme to i v plánu, že bude spát s náma. Teď má postýlku vedle mně a je oddělaná ta jedna postranní příčka, takže máme všichni dost místa a pohodlí nevstávání zůstalo. A k tématu, postel jste vybrali fakt pěknou. Je třeba si dělat radost a prosazovat změny, taky žiju s konzervou:-)

    OdpovědětVymazat
  8. já se toho spaní v posteli bojím... bylo by pak těžký si ho navyknout o samotě... ať si kouká zvykat hnedka od začátku (silácký řeči:o)))
    Asi nejtěžší to bude s opouštěním bytu! Vidím na něm, že by nejradši ve třech bydlel v tomhle pidi bytě do doby, kdy se Květák ve dvaceti odstěhuje a my zase budem mít místa akorát :o)))

    OdpovědětVymazat
  9. Postel je pěkná a ohledně spaní nemůžu radit, protože prťo byla a je strašně samostatný dítě, odmala spala sama ve své postýlce a když jsem se chtěla na noc přitulit, tak mě odkopávala. Taky jsem nekojila, takže pohodlí jsem neřešila, vstát, jít do kuchyně, ohřát vodu, namíchat mlíko... jsem stejně musela, to už se cestou to dítě vzalo.

    OdpovědětVymazat
  10. teďka u mě byla známá. Přivezla mi nějaký věci na Květáka a ta mi říkala, hlavně ať si ho nezvykám do postele! Prý takhle s nimi spávala dcera a teď jsou jí 4 a pořád musí být s ní, když usíná. O samotě to prostě nezvládne...

    OdpovědětVymazat
  11. Já vím, že bude lepší, když děcka mít nebudu, ale jak že nezvládne, já bych smrada propleskla, zabouchla a nazdar.

    OdpovědětVymazat
  12. nominku, a až v ní budu ležet já, tak bude ještě pěknější :o))

    Wien, z tvých slov úplně slyšim sama sebe ještě tak před rokem :o)))
    myslím, že na každýho jednou dojde :o)

    OdpovědětVymazat
  13. No, když je dítě s rodiči v posteli, nemůže ho hlídat monitor dechu a fakt se těžko odnaučuje, pak rodiče citově vydírá.. Postel super, dražší, ale vydrží dýl a masív je i zdravější než všelijaké dřevotřísky potažené molitanem a neomyvatelné povrchy. Vyplatí se připlatit za kvalitu. A budete mít lepší kus, než měl s bejvalkou\':-)))

    OdpovědětVymazat
  14. židli, ten bydlí
    ***
    není to pravda ;-)
    to bez pořádné postele by to nešlo :)

    OdpovědětVymazat
  15. bosorka: pěkná blbost... když spí dítě u mámy v posteli, tak monitor nepotřebuje, protože tam má Mámu. Odnaučení může probíhat naprosto v klidu a bez citového vydírání, když se rodiče ke svým dětem chovají s respektem. Citové vydírání je reakce na pocit celkového psychického odmítnutí ze strany rodiče. Spaní s miminkem v posteli je jednodušší a pro obě strany prospěšné zvlášť u dětí,které mají problémy s kolikami. A jako rozumný kompromis mi připadá \"balkon\", tj.postýlka přiražená u postele se sundanou postranicí. Tam je jak kontakt, dítě nemá pocit, že je odložené v kleci a rodič má svoje pohodlí.

    BTW představa, že bych po narození miminka vydržela, aby spalo v jiné místnosti, než jsem já, ať už v noci nebo přes den, mi přijde absurdní. Není to kus nábytku, který jsem si pořídila na okrasu, je to dítě, kus mého těla, a i ten vizuální kontakt zvedá ty správné hladiny hormonů, které ženská potřebuje na správnou laktaci apod.

    OdpovědětVymazat
  16. bosorka, no hlavně doufám, že ta postel pak vydrží aspoň tak dlouho, jako tahle stará po Bejvalce :o))

    Gombo, to je pravda! Na židli je spousta věcí nepohodlných :o))

    Lauro, ono je to asi kus od kusu! Některé děti to snášejí dobře, některé hůř! A nemusí zase až tolik záležet na tom, jak k tomu přistupují rodiče.
    Já ho prostě do postele nechci. I bych se bála, abych ho v noci nezalehla nebo nepraštila! Radši pěkně vedle v postýlce...
    ten balkon jsem taky někde viděla, ale přijde mi to zbytečná investice navíc. Je to jen na chvíli a tu postýlku ve finále člověk musí stejně pořídit...
    takhle je to miminko už od začátku zvyklý na svou postýlku...

    OdpovědětVymazat
  17. Já jsem si to taky nedovedla představit, že by to dítě spalo někde jinde a zalehnutí dítěte není moc reálný, to by ta ženská, nebo chlap musel být ožralej, jinak to dítě přirozeně vnímáš i ve spánku. Samozřejmě je to každýho věc, kde bude dítě spát. A je fakt, že některý děti jsou sólisti už od narození a jsou spokojený samy v postýlce. Ale já jsem teda ráda, že náš malej je přítulnej a líbí se mu být s náma. Otázka je to odvykání, teď už spí v tom balkóně a je to v pohodě, další přesun bude jeho postýlka u nás v pokoji zvlášť a pak ten pokojíček, kterej stejně zatím nemáme.

    OdpovědětVymazat
  18. jarmilko, tak zalehnutí je to poslední čeho by ses měla bát.. my jsme se vždycky s podnikatelem prali o kazdej kousicek mista, ted lezi Jácha uprostřed kolem sebe má dva metry mista a někde na krajích spíme my :-)
    postýlku používáme jako odkladiště věcí, jinak ji nepotřebujem, přes den je čudel v kolibce a v noci v posteli

    OdpovědětVymazat
  19. Nevím, jak ty, ale když v náročných začátcích unavená nevyspalá matka konečně může chvíli spát, tak pochybuju, že při tom stejně spolehlivě jako monitor bude hlídat případné výpadky dechu mimínka. Nejsem si jistá, že by mě to zbudilo, obvzlášť, když by nic nebylo slyšet. Neznamená to ale, že musí být dítě v jiné místnosti. Já měla postýlku hned vedle sebe a byla jsem malé k dispozici téměř pořád. O vizuální ani jiný kontakt jsem nepřišla (když ale spím, nevidím stejně nic, tak nevím, jak jsi to myslela:-)) a dítě jsem si na okrasu zcela určitě nepořídila. To bych si vyprosila. Když je nemocná, ufňukaná, vezmu si jí k sobě pod peřinu, když chce. Dělat to ale pořád, tak se doma nevyspíme. Navíc ze své postýlky se nevykutálí ven a je to její království, kde se cítí bezpečně a má tam svoje \"kamarády\". Jako klec ji rozhodně nevnímá, nevím, jak jsi na to přišla, zkus si něco o tom přečíst, pakliže nevěříš mé zkušenosti. Jak zde bylo řečeno, je na každém, jak si to zařídí, ale rozhodně bych neodsuzovala ty, co postýlku používají. A prosím, nelíbí-li se ti moje zkušenost, neurážej mě. Nám všem vyhovovala a tobě ji nikdo nenutí. Jinak na koliky radí pediatři jiné věci. Což nebyl náš problém, malá jimi netrpěla, plus byla v pohodě plně kojená a opečovávaná. Usínala u prsa kdykoli chtěla, tak bych si vyhradila nařčení z odkládání dítěte.

    OdpovědětVymazat
  20. Správně píše keimilka, že je každého věc, kde bůde dítě spát:) V případě toho mýho \"sólisty\" totiž nezbylo než respektovat její přání mít vlastní postel. Od čtrnácti dnů, kdy pochopila, že se střídá den a noc, tam usínala bez problémů, od tří měsíců jsme ji po usnutí nechávali v ložnici samotnou, jen s občasnou kontrolou, třeba do půlnoci, než jsme šli sami spát. A od dvaceti měsíců i sama usíná, dáme do postýlky, přečteme pohádku a nazdar, pak jenom zajdeme zhasnout lampičku. Je fakt, že tohle se nedá asi lámat přes koleno, prťo prostě je samorost a velmi sebevědomý tvor, vím, že kdyby byla tulivá a chtěla spávat s náma, tak bych ji to žádnou metodou neodnaučila - ale měli jsme štěstí:)

    OdpovědětVymazat
  21. Jinak pokud chcete čistě praktickou informaci, zalehnutí dítěte matkou byl uváděn mezi příčinami zadušení dítěte ve spánku už ve starém Egyptě, cca 1500 př. n.l. Že to nebyla až tak nereálná věc, dokazuje fakt, že existoval dokonce zákon nařizující takové matce, aby za trest nosila tři dny mrtvolku dítěte v náručí. Takže si nemyslete, že se to stává jenom ožralým matkám.

    OdpovědětVymazat
  22. holky, já občas od Milovaného dostanu v noci po hubě rukou a já už jsem ho taky párkrát praštila, takže my asi nedokážeme respektovat někoho dalšího v posteli :o)))

    OdpovědětVymazat
  23. Já jsem ho naposledy myslím vzala loktem do oka a ještě si stěžoval, že jsem zabrala i jeho půlku a on už neměl ani jak se otočit. :-)

    OdpovědětVymazat