pondělí 16. května 2011

Malá pondělní úvaha.

-Vždycky jsem nesnášela a zařekla se, že já to nikdy dělat nebudu, mluvení o tom, co dělalo moje miminko, v množném čísle. Takže žádné, že jsme dneska kadili, že jsme se dneska pěkně poblili, že jsme se hezky vyspinkali… no jenže se mi to nějak nepovedlo. Po pár dnech Květákova života jsem si s hrůzou uvědomila, že přesně tohle, co jsem vždycky tak nesnášela, dělám. A tak jsem se začala hlídat. Jenže to jde dost těžko, když potkáváte lidi a ti se ptají, jak rostete, jak v noci spíte, jak serete a přitom je zajímá to, jak roste Květák, jak v noci spí Květák a jak Květák sere. Nikoho nezajímá, jak seru já a asi by čuměli, kdybych jim to po těchto otázkách začala sdělovat :o))) Ale to ještě docela šlo. Občas mi to ulítlo, ale většinou jsem se ohlídala… jenže je to tak 3 týdny, kdy jsem se tu konečně skámošila s jinýma maminama a od tý doby jsem ztracená. Tam v množném čísle mluví všechny a vzhledem k tomu, že je nás občas i 5 pohromadě, tak jsem to vzdala a nechávám ten plurál volně plynout… a nebyla bych to já, abych si to hned i pěkně neodůvodnila a samozřejmě tak, abych z toho nevylezla jako vykojená hlava! Prostě když byl Květák u mě v břiše, tak bylo v pořádku, že jsem o nás mluvila v množném čísle. Byli jsme jedno tělo. No a tak jsem si na to zvykla a teď jsme sice dvě těla, ale pořád jsme propojený skrz moje mlíko. Já ho vytvářím, on ho zpracuje a vypouští. Takže svým způsobem funguje na můj pohon, takže o nás mluvim v množném čísle. Jsme taková malá sestava. Květák vlastně sere za mě (a často je to dost cítit), spí podle toho, co já jim a přibírá taky podle mýho mlíka. Takže to množné číslo je vlastně v pořádku. Objevila jsem ale jiné zvláštní úkazy, které si nijak odůvodnit nedokážu. Tak například doktorka, u které jsem byla se zánětem ucha, mi chtěla předepsat kapání do ucha a chtěla vědět, jestli kojím. Zeptala se ale takhle: „Kojíme?“. Já tedy nevím, jak ona, ale já kojím. Dost divné mi to přijde i v tom, že vím, že tahle doktorka nemá žádné děti! Proč se proboha zeptala takhle? My s Květákem kojíme, ale ona tam s námi tedy u toho nikdy nebyla a ani bych jí nezvala! A pak moje máma. Ta je taky expertka. Naučila se mluvit za Květáka. Takže ona se s ním ňuchňá a přitom povídá: „Já jsem ale takovej malej roztomilej chlapeček! Já jsem takovej spokojenej! Pěkně jsem se pokadil. Co to tam vidim? No je to ta moje máma!“, a to je pořád a pořád! Přitom mi moje máma nepřijde jako roztomilej chlapeček! A o jejím kadění taky nepotřebuji být informovaná. Včera to ale ještě vyšperkovala – včera Květáka přebalovala. Navlíkla mu plenu a zase začala mluvit za něj: „Co mi to zase dali mezi nohy?“. Takže už nejen že mluví za něj, ale ještě zapírá, že mu tu plenu dala ona a svádí to na nějaké „oni“!!! Z toho všeho mi vylézá, že my maminky s miminky umíme být pěkně švihlé, ale na zbytek světa bez dětí nebo s odrostlými dětmi fakt nemáme! Do toho se zřejmě teprve propracujeme! Takže mě všichni dejte pokoj a já si budu „plurálovat“, jak se mi zlíbí! :o))))

11 komentářů:

  1. A tomu se říká zápletkový twist:)

    OdpovědětVymazat
  2. mě se to vyhlo a i proto se nepaktuju s matkama...
    a co se doktorů týče - byla jsem s ovci na prohlidce a on povida - tak a ted se budeme vazit... a kdyz jsem se zeptala jestli vsichni, tak se na me dival jak na dementa

    OdpovědětVymazat
  3. přítelkyně, jsem zjistila, že mi to s těma matkama vyhovuje... akorát že není matka jako matka! :o))) tohle jsou holčiny, co se s tím moc neserou a nepoužívají zdrobněliny, protože to bych se fakt naučit nechtěla!!! :o)))

    OdpovědětVymazat
  4. Hele, nech to v klidu plynout, Květák povyroste a plurálování se nečekaně samo ztratí, tak, jak se objevilo :-).

    OdpovědětVymazat
  5. Báro, já si taky myslím, že o nás nebudu mluvit v plurálu ještě v jeho patnácti :o)) a jestli jo, tak jsem vážně švihlá :o))

    OdpovědětVymazat
  6. Chachá, jarmilko, tak tahle úvaha mě fakt pobavila! :-))))) Společné kojení s bezdětnou doktorkou, to mě dorazilo:-)))

    OdpovědětVymazat
  7. Taky si tohle slibuju, že to nebudu dělat, ale vzhledem k tomu, že mi to množný číslo teď občas \"ujede\" i u kočky, tak to nevidím moc pozitivně... :D

    OdpovědětVymazat
  8. nominku, se na mateřský nudim a tak přemýšlím a přemýšlím a tohle z toho leze!!! :o)))

    Ivet, tak to jsi dopředu ztracený případ. Nechci tě strašit! Ale není to zase až tak hrozný. Pořád si přijdu jako normální člověk, i s plurálem :o)))

    OdpovědětVymazat
  9. Ááá kruci, teď se normálně přistihuji, že jak komentuji něco spojeného s Destruktorem, tak ze mě ty plurály padají jedna báseň.
    Nasadilas mi brouka do hlavy! :-))))

    OdpovědětVymazat
  10. „Co mi to zase dali mezi nohy?“, tak to teprve bude opravdu vážné.

    OdpovědětVymazat
  11. Báro, to mě ale mrzí :o)))

    Lempe, až to bude takhle vážné, tak to rozhodně Milovanému říkat nebudu :o)))

    OdpovědětVymazat