středa 15. dubna 2009

Jsem hodná nebo blbá?

Toť otázka...Jsem holka z malého městečka. Bydlím tam odmalička, do školy jsem tam chodila. Vyložené utrpení pro mě bylo, když jsem od patnácti musela začít jezdit do okresního města vzdáleného cca 15 km od našeho Městečka na střední školu. Sice se mnou do třídy chodila spousta dětí, které byly vyloženě z vesnic, ale do okresního města chodily už na základní školu, takže byly zvyklé jak na dojíždění, tak na ruch, dopravu… prostě na větší město. Jinak se oblíkaly, jinak se chovaly… Hrozně špatně a dlouho jsem si zvykala… několik prvních týdnů jsem doma proplakala… Ale člověk je tvor přizpůsobivý a i já si zvykla. Za pár měsíců jsem se tam cítila jako ryba ve vodě. Nojono jenže střední škola trvala pouhé 4 roky a pak přišlo to nejhorší – jezdit do školy do Prahy! A to pro mě bylo teprve něco. Na úplně jiné lidi než z Městečka a okresního města jsem si zvykla docela rychle. No jízda pražským MHD trvala trochu dýl (eskalátory v metru – to byl pro mě horor), orientace na jiné trase nežli na té do školy a zpět – to mi dělá problémy ještě dnes po téměř osmi letech… Ale co pro mě bylo v Praze vždy to nejhorší, to byli žebráci! Odmala jsem hodně soucitná, každého je mi líto, rozdala bych se. Takže první rok, co jsem jezdila do Prahy jsem byla věčně bez peněz, protože jakmile jsem viděla někoho natahovat ruku, hned jsem mu něco dala. Bylo mi jich všech tak líto. Chudáčci se ocitli v takové životní situaci a peníze potřebují… Po nějakém roce mě to trochu přešlo, už jsem nedávala každému, ale občas někomu něco ano. Vždy když jsem někomu neposkytla finanční pomoc, cítila jsem se hrozně. Na dotyčného jsem pak intenzivně myslela, vyčítala jsem si, že jsem mu nepomohla… no prostě naivka jak vyšitá. Nikdy jsem si nepřipustila, že by mnou poskytnuté peníze ti chudáci mohli prochlastat a že jsou to ve většině případů netahla… NENENE Teď už jsem na tom tak, že nedávám, nevěřím, naivita mě opustila… ALE VČERA!!! Pospíchala jsem na autobus a vtom mě zastavila nějaká mladá slečna, slušně oblečená v černých kalhotech a bílé halence s trochu ustrašeným výrazem v očích… Byla hrozně nadšená, že mluvím česky a začala mi vykládat, co by ode mě potřebovala… bydlí v Sušicích a její firma se stěhuje do Prahy, přijela sem shánět si podnájem a v metru jí nějaký chlapík vytrhl z rukou kabelu s notebookem, kde měla i všechny peníze, už to nahlásila na policii, ale oni jí nesmějí poskytnout hotovost na autobus… a tak ona mi prý bude vděčná za jakoukoli částku, kterou bych jí mohla poskytnout, lístek do Sušic prý stojí 180 Kč… celou dobu, co mi to vyprávěla, se jí klepala brada, jak se jí chtělo brečet… viděla jsem sebe, když se mi chce brečet a nemůžu, vypadám úplně stejně. Bylo mi jí hrozně líto, dala jsem jí celých těch 180 Kč!!!! Jak ta byla ráda. Hrozně mi děkovala, vzala si na mě telefon a příští týden zase přijede do Prahy a prý se mi ozve. Tak a co si o tom mám myslet? Jsem tak blbá a nechala jsem se oblafnout? Nebo jsem fakt hodná a pomohla jsem člověku ve velký prdelní díře? Doufám v to druhé. Asi to poznám podle toho, jestli se příští týden telefon rozdrnčí a slečna se mi opravdu ozve. Pro jistotu jsem se doma na netu podívala, kolik stojí autobus z Prahy do Sušic – je to 173 Kč. Můj autobus mi samozřejmě ujel.

16 komentářů:

  1. No snad jo. Taky bych jí pomohla.

    OdpovědětVymazat
  2. co si tak pamatuju, tak kdyz mame na Hlavni ukradli penezenku, dostala jakysi papirek o okradeni a ridic autobus nas chtic nechtic musel vzit a svezt zadarmo...

    OdpovědětVymazat
  3. To poznáš jestli si nalítla. Budto se ti za týden ozve, nebo ne. Ale spíše bych s tím nepočítal. Ale z |druhé strany, i poctivci se můžou najít.
    Spíše je zarážející, že jí firma nebyla schopna sehnat podnájem. Už to tě mělo zarazit.
    Ps: Já potřebuji na metro. Dáš?

    OdpovědětVymazat
  4. Laura: takže případně nejsem blbá sama :o))

    tenisák: musel bys být uplakaný a chytnout mě u srdce :o)

    p. : a je to už dlouho? Na policii jí řekli, že pomáhat finančně nesmějí, že toho pak lidí využívají...

    OdpovědětVymazat
  5. taky sem asi blbá, dala jsme propuštěnýmu vězni dvě stovky na ubytovnu... prý čtyři dny nespal a nic moc nejedl a krást nechce... ale hřeje mě alespoň ten pocit...ale taky je možný, že si za to koupil 10 litrů krabicovýho vína, ale potom je pro mě zadostiučinění, že mu bylo určitě hodně špatně...:-)

    když jsme u toho potřebuju trojku na pneumatiku, neznáte nějakýho šikovnýho sponzora?

    OdpovědětVymazat
  6. udělej na mě smutný oči a uvidíme, co se s tím dá udělat :o))
    ale napíšu ti to na futra!!!

    OdpovědětVymazat
  7. No, mě se stalo něco podobného jaké té slečně - a policie opravdu nic poskytnout nemůže. Naštěsí mobil nenosím v kabelce, ale v kapse u kabátu, takže ten jsem měla a zavolala kamarádovi, ať mě zasponzoruje ;-)

    No, já nedávám nikomu. Přispívám na pár známých akcí jako srdíčka atd. Ale... slečně bych možná uvěřila. I když, většinou když mě takhle někdo zastaví, tak ho ani neposlouchám. Takže, když už by dokázala, abych si ji poslechla, asi bych jí taky něco dala...

    OdpovědětVymazat
  8. mně se ještě nikdy nestalo, že by po mně někdo chtěl peníze a nebylo by to to první, co mi řekl... takže jsem si jí vyslechla... ze začátku jsem ani nevěděla, že to skončí tím, že nemá peníze!!!

    OdpovědětVymazat
  9. V takové situaci člověk nemá náladu a ani myšlenky hrát nějaké divadýlko, takže jestli vypadala, že jí bylo do breku, řekla bych, že nelhala. Taky bych jí pomohla, byť třeba jen dvackou... Jsi hodná holka, Jarmilko;-)

    OdpovědětVymazat
  10. jo hodná to já jsem...
    na mě by se každý zvysoka vysral!!!
    na druhou stranu - nejsem blbá a svoje věci si v metru hlídám jako ostříž! Kdyby mi někdo chtěl vzít kabelku, musí mi jí urvat i s rukou, aby se mu povedlo s ní utéct :o)

    OdpovědětVymazat
  11. myslím že se ozve a jestli ne, tak přiznávám, že i já bych naletěla..

    OdpovědětVymazat
  12. já si také myslím, že se ozve a jestli ne, tak jsem pořád stejně naivní jako kdysi!!!

    OdpovědětVymazat
  13. já bych jí ty prachy taky dala... třeba teda taky zcela naivně... ale rozhodně mi bude líp jako naivní koze, než s myšlenkou že jsem nepomohla, když jsem mohla (a to já bych na to myslela dlooouho)...

    OdpovědětVymazat
  14. to jsem ráda, že je nás tolik, co bysme udělali to, co já :o))

    OdpovědětVymazat
  15. mám pro tebe návrh: neřeš to ;-)
    ale vážně... když už ses rozhodla ty peníze dát, tak už nemusíš zkoumat, jestli ty peníze někomu opravdu pomohly nebo jestli jsi naletěla...

    prostě jsi je dala. tečka. být tebou, tak ani NECHCI vědět, jak to s nimi dopadlo.

    Ušetříš si tím spoustu nervů.

    OdpovědětVymazat
  16. a možná taky nalítla...ale radši budu žít s pocitem, že jsem nalítla, než že jsem někmu nepomohla, co kdybych to jednu opravdu potřeovala i já...
    Tak napiš, jestlis paní ozvala, ju?

    OdpovědětVymazat