pátek 10. dubna 2009

Úchylky

-To jsme tak jednou s kolegyní v hospůdce zničehonic začaly probírat, jaké máme své osobní úchylky. Od té doby se toto naše povídání na toto téma stalo naší úchylkou... mluvily jsme o tom pořád a všude... stále jsme přicházely na další a další úchylky, které máme... Po čase nás to začalo již nudit, ale to téma se nám zdálo natolik zajímavé, že jsme místo mluvení o svých úchylkách zahájili průzkum o úchylkách ostatních. Jakmile jsme se s někým dali do řeči, neopomněli jsme se dotyčného zeptat, cože je jeho úchylkou. Většinou každý ze začátku tvrdil, že o žádné neví, ale stačilo nám začít mluvit o těch našich, uvést pár příkladů a z dotyčného se to začalo sypat... "Když tě tak slyším mluvit, tak to mi připomíná, že já dělám tohle a támhleto..." a už to jelo... Jen pro představu - s Kolegyňkou jsme obě úchyláci na symetričnost, ale každá jiným způsobem. Ona to má v jídle - např. když jí nějakou sušenku tyčinkového tvaru, tak nejdříve ukousne jednu prdelku na pravou stranu zubů, pak druhou prdelku na levou stranu zubů a pak jí prostředek střídavě na obě strany... Vysvětluje mi to tak, aby žádná strana nebyla ochuzená, aby měla každá stejný díl. To já zase jsem úchyl na symetričnost ve svém vzhledu - dostávám nervové záchvaty, když mám každou stranu vlasů jinak vytočenou - jedna se mi kroutívá ven a jedna dovnitř a z toho se můžu vzteknout! Nebo když mám namalované oči a na jednom se mi nepatrně smázne linka - to si hned smažu všechno. Chápete jistě, jaké je pro mě utrpení žít sama se sebou od chvíle, kdy jsem si před lety nešťastnou náhodou všimla, že mám jednu nosní dírku viditelně větší než tu druhou! Nebo jak se mi žije s obří jizvou nad pravým kolenem! Kdybych tu samou měla i nad kolenem levým, byl by život hnedka snesitelnějším! Pak jsou tu úchylky typu: při věšení práda - na jeden kus prádla nepoužiji kolíky více barev, musí být stejné (za tohle se obzvlášť nenávidím - přesně tohle totiž dělá moje mamina a já jí za to vždycky hrozně prudila), když věším vyprané ponožky, musím do každé strčit dlaň a "projet" ji od špičky po otvor s roztaženými prsty - to aby stěny nebyly přilepené k sobě a dostal se tam vzduch:o)... pak taky mám dost zvláštní pravidla pro konzumaci pečiva s "něčím" - chleba se jí pouze s paštikou, tvrdými salámy a plátkovým sýrem - pro salám a sýr dále platí pravidlo, že pod ně musí přijít máslo, pod paštikou ale v žádném případě být nemůže... tmavé pečivo se jí pouze s měkkými salámy, mazacími sýry, různými pomazánkovými másly apod. - ale POZOR - na žádné tmavé pečivo v žádném případě nesmí přijít máslo!, no a pak je tu pečivo světlé - to se může konzumovat s oběma druhy salámů a s plátkovým sýrem - plátkový sýr má ale podmínku - k tomu musí být přítomen i salám, kdežto salám může na bílé pečivo přijít i sám! Jako přílohu tyto druhy pečiva můžu volně kombinovat - taková jsem volnomyšlenkářská:o)) A tak bych tady mohla pokračovat donekonečna, tedy možná by bylo mnohem zajímavější, kdybych na toto téma nechala někdy napsat slohovou práci Milovaného... ten by jistě přišel i na nějaké mé úchylky, které jsem si já zatím ani neuvědomila... Možná to někdy zkusím!!!

12 komentářů:

  1. Taky přispěju svojí úchylkou do mlýna :-) Já na sobě vždycky musím mít aspoň něco černého. Protože třeba na kamarádčinu svatbu mi bylo zakázáno jít v čemkoliv černém (Neser mě, Evušo, je přece jaro!!!), tak jsem si koupila aspoň prsten s černým kamenem :-D

    OdpovědětVymazat
  2. tak nějak jsem doufala, že mi tady někdo napíše nějaké své úchylnosti, abych se ujistila, že já jsem normální :o))
    jedna moje spolupracovnice zase nosí trička pouze černá nebo bílá... žádnou jinou barvu!!!

    OdpovědětVymazat
  3. Počítá se za úchylku, že žádnou takovou asi nemám? Ono je to možná tím, že moje matka jich má asi milion a mě to vždycky tak strašně štvalo...
    Tak třeba: nikdy nevěší utěrky, ale má je zmuchlaný mokrý chuchvalce na lince... linku otírá zásadně smradlavou švédskou utěrkou, nikdy ne takovou tou normální houbovou, co má šanci proschnout... rádio vypíná vytrhnutím ze sítě, nikdy ne normálně čudlíkem... a mohla bych pokračovat donekonečna, prostě totální neurotička...

    OdpovědětVymazat
  4. každej nějakou má!!!
    ale možná je úchylka mít snahu nemít úchylky jako matka (tu já mám taky .O)

    OdpovědětVymazat
  5. 1/ Když jím chleba, ukoušu nejdříve kůrku, pak ostatní.
    2/ Když jím plněnou buchtu, tak nejdříve kraje a pak to s tou náplní...
    3/ Strouhám si sýr na chleba, strouhám si čokoládu, kterou pak z talířku lížu.
    4/ Miluju drbání na zádech a ve vlasech!
    5/ Na záchodě....no, to snad už stačí:o)))

    Mimochodem, jak s Tebou milovaný dokáže žít, když musíš mít na kus prádla stejné kolíčky?:o))

    OdpovědětVymazat
  6. krásné úchylárny :o)), většina lidí má úchylky týkající se jídla!!!
    Milovaný o kolíčkách neví :o)))

    OdpovědětVymazat
  7. Já bych řekla, že Milovaný si kolíčků nevšimne ( matematicky si, ale mohl spočítat pravděpodobnost, že k tomu dojde)
    přidám taky nějakou úchylku,třeba s emi uleví..
    - krajíc chleba musí bý namazaný až do krajů a rovnoměrně.
    - na motorku se zásadně nalejzá i slejzá zásadně z pravý strany
    - lepíky a lepítka musí být na stole hezky složený, lepší lepítka na více použití musí být na okraji monitoru přilepený se stejnýma rozestupama a podle barev
    - čajový pytlík se vyndavá z hrníčku zásadně až po vypití čaje...

    OdpovědětVymazat
  8. to s tím čajem mi připomíná - u mě se u zeleného a černého čaje vyndavá pytlík před začátkem pití, nakopak ovocný se vyndavá až po vypití .o))

    OdpovědětVymazat
  9. 1) když vypiju láhev minerálky, odlepím z ní etiketu a vždy ji stejným způsobem složím (nejde specifikovat a beru to jako své výrobní tajemství) a vhodím ji do prázdné lahve, lahev zmačkám a vyhodím.. mno.. :-/
    2) nesnesu, když přítel věší prádlo - protože na sušáku není podle mě. Na pravou část sušáku patří spodní prádlo, na levou ponožky a doprostřed od triček po ručníky směrem ode mě ke mě - a po rozích zásadně rozvěšené košile - šílím, když to tak nění
    3) když vidím, že přítel doma chce umýt nádobí - beru mu to z ruky - nesnesu, že to umyté nádobí neskládá a nemyje jako já (bod 2) a 3) ze mě dělají doma sluhu)
    4) pohled na někoho, kdo si natírá chleba čímkoliv mazlavým je pro mne utrpení, protože většina lidí máslo neuhlazuje a nezalepí s ním stejnoměrně všechny místa pečiva jako já..

    ble - jsem šílená!!!! teď když jsem to napsala, už to vím :-)))

    OdpovědětVymazat
  10. jo to bylo dobrý...
    o věšení prádla mi něco povídej... to u mě taky není jen tak :o))

    OdpovědětVymazat
  11. Právě futruju chleba s paštikou, pod níž mám máslo a k tomu syrovou cibuli. :) A to máslo tam být MUSÍ!

    OdpovědětVymazat
  12. s tema kolickama je to dobry, to mozna delam podvedome taky, ale moc prilezitosti pouzivat kolicky nemam, leda tak nekde na navsteve nebo u babicky na venkove. Ale pradlo vesim na vesak podle velikosti a typu, napriklad ponozkou jsou vzdycky u sebe a ne \'rozhazeny\' tak jak mi to pod ruku prislo. A pradlo proklepavam aby se ususilo pekne rovne.
    To s tim pecivem na sebe aplikovat nemuzu protoze v UK je jen nudny toustovy chleb a francouzke bagety.
    Doufam ze se u me sejde objemny a podnetny seznam uchylek jinych! :))

    OdpovědětVymazat