Záchranná akce

---V autobuse, kterým jsme chtěli jet včera s Milovaným domů, dostal nějaký pán záchvat bůhví jaký. Seděl v zadní části takového toho starého zájezdového autobusu. My seděli asi 4 sedačky před ním. Zaslechla jsem nějaké divné zvuky a první co mě napadlo: „Co to s námi jede za ožralu, panebože?“… Pak někdo začal křičet o jakémsi záchvatu a ať někdo zavolá záchranku… Milovaný se začal prodírat dopředu k řidiči, který neměl páru o tom, co se mu vzadu v busu děje. U toho začal nějaký kluk za námi volat tu záchranku. Jenže k nemocnému pánovi se nikdo dvakrát nehrnul. Milovaný zavolal: „Je tu nějaký zdravotník?“, jsem tak zblblá z filmů, že jsem stoprocentně očekávala osobu, která se vyžene odnikud s kufříkem v ruce a bude už zdálky volat: „Pusťte mě k němu, jsem lékař.“, ale bohužel jsme nebyli ve filmu a nikdo takový se neobjevil. A tak se můj neohrožený Milovaný vrhl k chlapovi, ještě se k němu přidal nějaký mladý kluk a skrz zdravotníka na telefonu je navigoval klučina, který volal záchranku… Chlap měl i nějakou křeč, Milovaný mu vrazil ruku do pusy, za což si vysloužil pěkně pokousanou ruku… Zařvala jsem na řidiče, ať otevře zadní dveře, aby tam šel vzduch. Rychleji bych já zhubla, než ten řidič ty dveře otevřel. Při záchranné akci dále vybíral od lidí peníze a lifroval je do autobusu… No fakt paráda… Jen jsem čekala, že až bude odjezdový čas, že prostě dveře zavře a odjede i s tím chlapem se záchvatem. Nakonec se Milovanému a jeho „týmu“ povedlo chlapa uklidnit a i se probral. Nevěděl, která bije, byl v šoku, ani neměl páru, že byl v bezvědomí… do 6 minut od zavolání přijela záchranka, chlapa naložili a to je konec příběhu a my se odebrali ku domovu. Jenže od té doby mi to šrotuje v hlavě. Jak já bych se v takové situaci zachovala? Kdybych byla jediná, kdo by mohl pomoci? Vždyť já vím kulové o první pomoci! Svou pomocí bych tak akorát postiženému ublížila a ne pomohla. U mě by bylo asi nejlepší, kdybych ho jen pohladila. To by mu sice nepomohlo, ale ani neublížilo. Ale takhle to nechci. Chtěla bych být schopná člověku pomoci nebo dokonce zachránit život. Nechci být jen pasivní přihlížející, protože jsem se včera přesvědčila, že takových je víc než dost. A tak jsem zabrouzdala na internetu, našla 12-ti hodinový kurz první pomoci, na který půjdu já a Milovaný, protože včera se sice předvedl jako odvážný to muž, ale o první pomoci ví taky kulový. A nechci doma slyšet žádný kecy. Prostě půjdeme. Stojí to 800 za jednoho, což není nic hrozného. Domluvila jsem…