HAND MADE.

To jsou nejlepší dárky přeci! .o)Kadeřnice bude v pátek slavit svoje 28. narozeniny. Máme už hodně dlouho zajetou tradici, že když já nebo ona máme svátek, tak ta druhá jí zve na posezení do naší oblíbené pizzerie. Někdy před více než dvěma měsíci mě pozvala na svou oslavu, kterou má společnou s nějakým kamarádem. Zapsala jsem si termín a řekla si, že jako vždy jí pozvu na véču a bude to. Ale pak jsem si řekla NE. Já zkusím něco vymyslet. A vzhledem k tomu, že mám u ní nějaké resty, tak nápady byly hned na světě. Hrozně se jí líbil můj tuhý make-up a chtěla, abych jí ho taky koupila a že mi ho zaplatí. Ale copak jsem si na něj někdy vzpomněla. No takže to máme dárek číslo 1. Už dlouho mi říká, jestli jí nepřepálím cédéčko s mým výběrem nejhezčích písniček od Metallicy do auta. No a tak mám dárek číslo 2. Napsala jsem jí ho i s věnováním: Nejlepší hity Metallica, od Jarmilky pro Kadeřnici. Člověk by nevěřil, že takové pubertální věci budu dělat v 29… Ale to ještě nemá nic na můj dárek číslo 3!!! Udělám kalendář s našimi fotkami. Mám na to víc jak dva měsíce, takže nic nebudu dělat na poslední chvíli. A tak jsem začala přemýšlet, jak to provést. V Happy foto mají program, kde si kalendář můžete udělat sami a poslat to přes net a přijde vám už hotový poštou… Hmmm moc technicky náročné (pro mě) a neosobní a drahé. Rozhodla jsem se ho „nějak“ udělat co nejvíc ručně. Nejlépe někde sehnat blok s kroužkovym vázánim a s ním si pohrát a udělat z toho kalendář. Anebo prostě se porozhlédnout v papírnictví a tam snad něco vymyslím… No a co myslíte, jak to dopadlo? No jistěže v pondělí jsem ještě neměla ponětí, jak to provedu a nebyla jsem v jediném krámě! V úterý jsem to nešťastná říkala Kolegyňce a chystala jsem se po práci do papírnictví. Ve finále jsme o tom s Kolegyňkou začaly tak špekulovat, až jsem kalendář zhotovila ze surovin, které jsem našla v kanceláři. Takže ta základní tvrdá část, na které to celé stojí – tu jsem vzala z nějakého starého kalendáře. Vyndala jsem z toho tu kroužkovou vazbu a zastřihla ho na správnou velikost. Na samotné stránky kalendáře jsem použila barevné čtvrtky, které používáme na záložky do šanonů. Jsou pěkně barevné, takže kalendář je takový veselý (červená, žlutá, modrá a zelená)… Během toho se mi Suzuki snažila mailem radit, jak to mám udělat v Powerpointu, ale já odmítla – už jsem byla nadšená z verze, že všechno bude ručně dělané. Takový dárek má přeci větší cenu, ne? Je z něj cítit ten věnovaný čas, nejen peníze. Na každou půlčtvrtku jsem si narýsovala (pozor, já jsem rýsovala pravítkem bez rysky!:o))) malou tabulku, do které jsem doplnila dny v měsíci. Psala jsem to fakt ručně! Tabulku jsem pak vymazala, takže mám všechno tak pěkně (skoro, někde je vidět absence rysky .o))) rovné. Na každou stránku jsem také psace napsala měsíc a datum. Pak jsem nalepila fotky (ty jediné jsem ručně nedělala, taková dobrá malířka nejsem :o))) A pod každou fotku jsem napsala vtipné heslo (jako že v lednu – Nezapomeň na Jarmilky narozeniny!) Na zavěšení jsem udělala čtyři díry děrovačkou a pak přišel problém, čím to spojit s tou základní deskou! A odpověď přišla sama, když jsem se podívala na svůj čaj na stole. Čuměla z něj ta šňůrka, na které je pytlík zavěšený! No a je to! Originál každým coulem! Docela se to i dá otáčet! Jen by si ho neměla moc často prohlížet, protože ty šňůrky by moc otočení vydržet nemusely! :o)) Doufám, že udělá radost. Mně by takový dárek radost určitě udělal :o)))