úterý 29. června 2010
Letní dětský tábor.
-Kolegyně příští týden odjíždí na dva týdny na dovolenou. Já si tedy dovolenou představuji trochu jinak než ona. Jede již po několikáté jako vedoucí na dětský tábor. Je to od ní hezké, že se takhle dobrovolně věnuje dětem (vzhledem k výplatě, kterou za to dostane, se dá opravdu říci, že to dělá dobrovolně :o))). To já bych takhle svou dovolenou neobětovala. No a včera nám tu vyprávěla, jak už se balí a co všechno jí čeká. Jako každý rok si vybrala klučičí oddíl ve věku 10-13, což mi přijde jako sebevražda, ale ona tvrdí, že je to nejlepší, co si může vybrat! Už dopředu nadává, jak ty spratci zase nebudou chtít jíst, co jim kuchař naservíruje a radši si budou chodit kupovat do kiosku pytle s brambůrkama a sušenky! Taky už se chystá na to, jak nebudou nic chtít dělat, co ona vymyslí. Když se jich zeptá, co by tedy chtěli dělat, že si můžou vybrat, tak samozřejmě dostane odpověď, že chtějí být na chatkách a hrát hry na mobilech! Taky je bude po večerech muset kontrolovat, jestli se umyli a vyčistili si zuby. Když půjdou na celodenní výlet, musí zkontrolovat, jestli nikdo není připraven na celodenní chůzi v pantoflích a jestli mají všichni pokrývky hlavy, jak dostali nařízeno. Samozřejmě se vždy někdo najde! Mě by to zabilo! Přísahám bohu!!!! :o) Když jsem byla dítě, tak jsem na tábory jezdila pravidelně každé léto. Samozřejmě za velmi výhodnou cenu od maminčina zaměstnavatele. Dělala v obří fabrice. Čím delší byl tábor, tím lepší to pro rodiče bylo. Takže jsem jezdila i na třítýdenní. Neměla jsem s tím nejmenší problém. Naopak jsem po návratu domů nenáviděla celou rodinu a chtěla jsem se vrátit! Milovala jsem už přípravy na tábor. Vždy jsme vyfasovali seznam věcí, které musíme mít sebou. Pláštěnka, baterka, dopisní papír, známky, peníze… dopisní papíry to bylo moje. Hrozně ráda jsem psala dopisy. Takže jsem před odjezdem na tábor vždy pečlivě vybírala, který dopisní papír to bude pro letošní rok. Samozřejmě to byly vždy hrozné kýče :o) Sepisovala jsem elaboráty už první den, aby mi co nejdřív přišly odpovědi. Máma mi psala nejvíc. Vždycky to sepsala v kanceláři na stroji, aby se mi to líp četlo. Táta taky psal, babičky posílaly pohledy (to jsem neměla ráda, tam se toho moc nevešlo), psaly sestřenice, kamarádky… Nesnášela jsem ranní rozcvičky, milovala jsem snídaně. Pořád byly našlehané pomazánky! Ty byly prostě luxusní. Doma bych se toho nedotkla, ale na táboře to bylo něco jinýho! Sladká našlehaná, rybičková našlehaná, salámová našlehaná… taky jsem samozřejmě měla ráda, když se v pravidelné doby objevila vedoucí s taškou se svačinou. To jsem se vždy hnala mezi prvními!!! My neměli k dispozici v táboře žádný kiosek, takže jsme jedli, co nám bylo naservírováno. O to víc si pak člověk vážil, když měl možnost v nějaké soutěži vyhrát něco sladkého dobrého… to jsem se vždy snažila! To už je všechno pryč! Bylo to ale fajn, ne? .o)
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Taky sem jezdil, hrozně rád, dokonce sem pak jezdil jako vedoucí a nakonec sem to dotáh na hlavního vedoucího. Ale pak nějak přišly starosti a už sem nejel. Dělal sem to jenom za stravu a byt:-) nikdy sem žádné peníze nedostal a ještě mě to něco stálo (chlast a tak). Ale byla to legrace, hrozně mě to bavilo a s dětma byla sranda. Jezdili sme doprostřed lesa, stany, koupání v řece, kadibouda v lese, civilizace veškerá žádná. Když se objevily mobily, tak sme to moc neřešily - za cgvíli došly baterky a byl klid.
OdpovědětVymazatjá jezdila na tábory do chatiček. Ve stanovém jsem byla jen jednou se skautem! Tam nebyly ani sprchy, koupalo se v přírodní koupelně :o))))
OdpovědětVymazatale dělat vedoucí mě nikdy nelákalo! Bych ti děti musela zabít! .o)
kolegyně říká, že co si tam vydělá tak nějak právě pokryje její výdaje za ty dva týdny (chlast a tak :o)))
To byla právě ta paráda - nikdo mě nenutil se koupat a být čistý, stačilo jednou za čas hupsnout do řeky a nic nám nechybělo:-)
OdpovědětVymazatJako vedoucí už sem se teda večer myl, dokonce i mejdlem, stál sem v řece, mydlil se, vokolo lítali netopejři, přírodní koupelna neměla chybu!!!
já jsem byla na táboře všehovšudy jednou, jinak mě měla na krku prababička a když už nebyla prababička, tak jsem trávila prázdniny s kamarádkou, která měla babičku vedle našeho obchodu s potravinama a teda nevyměnila bych to za žádnej tábor :-)
OdpovědětVymazatSejro, ale to zase hygiena by měla být zachována i na táboře v lese .o))
OdpovědětVymazatjá tedy tenkrát, když jsem se vrátila z toho skautského, tak jsem byla černá jak bota. A nemluvím o opálení! .o))
ale mělo to svoje kouzlo! Už to, že jsme si své obydlí museli postavit sami bylo super! Ale noční hlídky už byly méně super! to nebylo nic pro mě .o))
pritelkyně, mojí ségře se taky na táboře nelíbilo. Taky byla jednou a naposledy! Já to ale milovala a prázdniny s jednou kámoškou u babičky by byly pro mě nuda! .o)
Tak vona ta hygiena trochu zachovaná byla, ruce se myly, zuby čistily, ale to víš, moc sme tomu nedali. A rozhodně si nikdo nemyl každej večer hlavu:-))
OdpovědětVymazatMáma ze mě byla dycky na mrtvici, protože já přijel v tom samym oblečení, v kterym sem odjel, akorát bylo ouplně čenrý; já byl taky černej jak bota. Ale štastnej a vo to šlo!!!
to je jasný, že to je nejdůležitější, aby se dítko vrátilo spokojené! :o)
OdpovědětVymazatale já bych ho holt chtěla přivítat, aniž bych musela krčit nos!!! .o))
Nad vlastníma dětma se nos nikdy nekrčí:-)
OdpovědětVymazatCo budeš dělat s mimčem, až se ti pětkrát za den pos...?
Mě se na táboře líbilo :-) je fakt, že já byla až někdy ve dvanácti letech a byl to taneční tábor, ale bylo to báječný, nicméně ty prázdniny u kamarádčiný babičky, která nám dovolila snad cokoliv, byly kouzelný
OdpovědětVymazatpritelkyně, já byla poprvý už v první třídě a naposled jsem byla v osmičce! Nejradši bych bývala jela i na střední .o))
OdpovědětVymazatSejro, jo tak to ti nevim, co budu dělat. Asi plakat a volat domů Milovaného! .o)))
Poštveš ho chudáka na mateřskou, co?
OdpovědětVymazatJen jestli bude chtít:-))))
no my jsme to takhle měli původně domluveno... že on bude doma a já budu chodit do práce... jenže pak dal v práci výpověď a začal podnikat a tyhle plány lehly .o(
OdpovědětVymazatale na druhou stranu jsem za to ráda. Myslím si, že si to užiju, i když si to teď vůbec nedovedu představit :o)
Ale to víš že jo. Já sem trochu staromilec, podle mě by mám měla bejt s dítětem co to de. Ale nebránil bych se třeba ve třech letech zvostat doma, nebo se nějak střídat.
OdpovědětVymazatAle takhle, když mám doma už větší kluky, je to stejně větší legrace:-)
Jo, já teda taky nechápu, jak může někdo obětovat volnej čas tlupě dětí, za minimální odměnu, zadarmo a nebo taky s tím, že si platí táborovej poplatek jako každej. Až když člověk dělá toho vedoucího, zjistí, co to dá práce, aby všechno aspoň přibližně fungovalo, děcka se bavily, odreagovaly, neztratily a nezabily.
OdpovědětVymazatJdu se balit, odjíždím na tábor. Počtvrtý jako ne-dítě. Tentokrát jako zdravotnice.
Táborový poplatek si platím. Celý.
Výborně!!!
OdpovědětVymazatHaplo, tak si to užij!!! Co nejméně úrazů přeji :o)))
OdpovědětVymazatchá, jídlo na táboře. V osmnácti jsem byla na astronomickém - měl trochu posunuté časy, vstávalo v 11, pak byla snídaně, oběd ve tři odpoledne, večeře v osm a o půlnoci byla tzv. půlnoční svačina. Spát se chodilo ve tři ráno. Řeknu vám, že tak jako tam jsem nikdy nežrala. K snídani tři krajíce chleba s pačtikou a ještě na chuť rohlík, k obědu nám paní kuchařka vyvářela dobroty, večeře taky teplé. A k půlnoční svačině mohl každý sníst co chtěl, co toho dne zbylo. Nebylo výjimkou, když člověk o půlnoci snědl porci oběda a pak si šel naložit ještě porci večeře. Náš vedoucí na táboře nabral šest kilo:-DDD
OdpovědětVymazatty kráso, tak o takovym táboře jsem ještě neslyšela! .o)))
OdpovědětVymazatale já jsem ranní ptáče, to by asi nebylo nic pro mě :o)))
i když ten půlnoční oběd by byl jistě parádní! .o)
Ja teda rada nejezdila,protoze jsem zazila dost odpornou sikanu ze strany vedoucich.Tenkrat mi bylo asi deset a od ty doby uz me mama na zadny tabor neposlala.Zanechalo to na me nasledky,dlouho jsem se neumela bavit s lidma.
OdpovědětVymazatStalo se ze me smutny,zakriknututy dite.
Ledy prolomila az puberta :op!
kK hlidani mi bohate staci nase dva kousky,ja bych zesilela strachy,aby se tam zadnymu diteti nic nestalo! :)
Teda, Když to čtu, skoro v každém příspěvku zmínka o jídle.Připomínáš mi jednoho kamaráda, toho jsem před časen nazval \"Inkarnace nenažranosti\" ;-)) K tobě bych si to ovšem nikdy nedovolil :-)
OdpovědětVymazatCheo, tak to věřím, že to na tebe zapůsobilo :o(( s tím já žádné zkušenosti nemám a ani jsem o takovéto šikaně nikdy od nikoho neslyšela! Škoda, že sis nemohla tábor užít tak jako já :o(
OdpovědětVymazatLorandeli, když ono mi to jídlo pořád naskakuje na mysl!
a klidně si to dovol, mě by to neurazilo! Vím to o sobě :o))
Kolegyně je očividně masochistka :-)))
OdpovědětVymazatJá ty třítýdenní tábory jako malá nesnášela. A to nám tam naštěstí nedávali našlehané pomazánky :-))
nominku, taky z ní mám podobný pocit, ale proti gustu... :o)))
OdpovědětVymazatty kráso, víš co za sračky v těch pomazánkách muselo být? Ale já je milovala. Prostě něco jiného než doma :o))