úterý 29. června 2010

Letní dětský tábor.

-Kolegyně příští týden odjíždí na dva týdny na dovolenou. Já si tedy dovolenou představuji trochu jinak než ona. Jede již po několikáté jako vedoucí na dětský tábor. Je to od ní hezké, že se takhle dobrovolně věnuje dětem (vzhledem k výplatě, kterou za to dostane, se dá opravdu říci, že to dělá dobrovolně :o))). To já bych takhle svou dovolenou neobětovala. No a včera nám tu vyprávěla, jak už se balí a co všechno jí čeká. Jako každý rok si vybrala klučičí oddíl ve věku 10-13, což mi přijde jako sebevražda, ale ona tvrdí, že je to nejlepší, co si může vybrat! Už dopředu nadává, jak ty spratci zase nebudou chtít jíst, co jim kuchař naservíruje a radši si budou chodit kupovat do kiosku pytle s brambůrkama a sušenky! Taky už se chystá na to, jak nebudou nic chtít dělat, co ona vymyslí. Když se jich zeptá, co by tedy chtěli dělat, že si můžou vybrat, tak samozřejmě dostane odpověď, že chtějí být na chatkách a hrát hry na mobilech! Taky je bude po večerech muset kontrolovat, jestli se umyli a vyčistili si zuby. Když půjdou na celodenní výlet, musí zkontrolovat, jestli nikdo není připraven na celodenní chůzi v pantoflích a jestli mají všichni pokrývky hlavy, jak dostali nařízeno. Samozřejmě se vždy někdo najde! Mě by to zabilo! Přísahám bohu!!!! :o) Když jsem byla dítě, tak jsem na tábory jezdila pravidelně každé léto. Samozřejmě za velmi výhodnou cenu od maminčina zaměstnavatele. Dělala v obří fabrice. Čím delší byl tábor, tím lepší to pro rodiče bylo. Takže jsem jezdila i na třítýdenní. Neměla jsem s tím nejmenší problém. Naopak jsem po návratu domů nenáviděla celou rodinu a chtěla jsem se vrátit! Milovala jsem už přípravy na tábor. Vždy jsme vyfasovali seznam věcí, které musíme mít sebou. Pláštěnka, baterka, dopisní papír, známky, peníze… dopisní papíry to bylo moje. Hrozně ráda jsem psala dopisy. Takže jsem před odjezdem na tábor vždy pečlivě vybírala, který dopisní papír to bude pro letošní rok. Samozřejmě to byly vždy hrozné kýče :o) Sepisovala jsem elaboráty už první den, aby mi co nejdřív přišly odpovědi. Máma mi psala nejvíc. Vždycky to sepsala v kanceláři na stroji, aby se mi to líp četlo. Táta taky psal, babičky posílaly pohledy (to jsem neměla ráda, tam se toho moc nevešlo), psaly sestřenice, kamarádky… Nesnášela jsem ranní rozcvičky, milovala jsem snídaně. Pořád byly našlehané pomazánky! Ty byly prostě luxusní. Doma bych se toho nedotkla, ale na táboře to bylo něco jinýho! Sladká našlehaná, rybičková našlehaná, salámová našlehaná… taky jsem samozřejmě měla ráda, když se v pravidelné doby objevila vedoucí s taškou se svačinou. To jsem se vždy hnala mezi prvními!!! My neměli k dispozici v táboře žádný kiosek, takže jsme jedli, co nám bylo naservírováno. O to víc si pak člověk vážil, když měl možnost v nějaké soutěži vyhrát něco sladkého dobrého… to jsem se vždy snažila! To už je všechno pryč! Bylo to ale fajn, ne? .o)

23 komentářů:

  1. Taky sem jezdil, hrozně rád, dokonce sem pak jezdil jako vedoucí a nakonec sem to dotáh na hlavního vedoucího. Ale pak nějak přišly starosti a už sem nejel. Dělal sem to jenom za stravu a byt:-) nikdy sem žádné peníze nedostal a ještě mě to něco stálo (chlast a tak). Ale byla to legrace, hrozně mě to bavilo a s dětma byla sranda. Jezdili sme doprostřed lesa, stany, koupání v řece, kadibouda v lese, civilizace veškerá žádná. Když se objevily mobily, tak sme to moc neřešily - za cgvíli došly baterky a byl klid.

    OdpovědětVymazat
  2. já jezdila na tábory do chatiček. Ve stanovém jsem byla jen jednou se skautem! Tam nebyly ani sprchy, koupalo se v přírodní koupelně :o))))
    ale dělat vedoucí mě nikdy nelákalo! Bych ti děti musela zabít! .o)
    kolegyně říká, že co si tam vydělá tak nějak právě pokryje její výdaje za ty dva týdny (chlast a tak :o)))

    OdpovědětVymazat
  3. To byla právě ta paráda - nikdo mě nenutil se koupat a být čistý, stačilo jednou za čas hupsnout do řeky a nic nám nechybělo:-)
    Jako vedoucí už sem se teda večer myl, dokonce i mejdlem, stál sem v řece, mydlil se, vokolo lítali netopejři, přírodní koupelna neměla chybu!!!

    OdpovědětVymazat
  4. já jsem byla na táboře všehovšudy jednou, jinak mě měla na krku prababička a když už nebyla prababička, tak jsem trávila prázdniny s kamarádkou, která měla babičku vedle našeho obchodu s potravinama a teda nevyměnila bych to za žádnej tábor :-)

    OdpovědětVymazat
  5. Sejro, ale to zase hygiena by měla být zachována i na táboře v lese .o))
    já tedy tenkrát, když jsem se vrátila z toho skautského, tak jsem byla černá jak bota. A nemluvím o opálení! .o))
    ale mělo to svoje kouzlo! Už to, že jsme si své obydlí museli postavit sami bylo super! Ale noční hlídky už byly méně super! to nebylo nic pro mě .o))

    pritelkyně, mojí ségře se taky na táboře nelíbilo. Taky byla jednou a naposledy! Já to ale milovala a prázdniny s jednou kámoškou u babičky by byly pro mě nuda! .o)

    OdpovědětVymazat
  6. Tak vona ta hygiena trochu zachovaná byla, ruce se myly, zuby čistily, ale to víš, moc sme tomu nedali. A rozhodně si nikdo nemyl každej večer hlavu:-))
    Máma ze mě byla dycky na mrtvici, protože já přijel v tom samym oblečení, v kterym sem odjel, akorát bylo ouplně čenrý; já byl taky černej jak bota. Ale štastnej a vo to šlo!!!

    OdpovědětVymazat
  7. to je jasný, že to je nejdůležitější, aby se dítko vrátilo spokojené! :o)
    ale já bych ho holt chtěla přivítat, aniž bych musela krčit nos!!! .o))

    OdpovědětVymazat
  8. Nad vlastníma dětma se nos nikdy nekrčí:-)
    Co budeš dělat s mimčem, až se ti pětkrát za den pos...?

    OdpovědětVymazat
  9. Mě se na táboře líbilo :-) je fakt, že já byla až někdy ve dvanácti letech a byl to taneční tábor, ale bylo to báječný, nicméně ty prázdniny u kamarádčiný babičky, která nám dovolila snad cokoliv, byly kouzelný

    OdpovědětVymazat
  10. pritelkyně, já byla poprvý už v první třídě a naposled jsem byla v osmičce! Nejradši bych bývala jela i na střední .o))

    Sejro, jo tak to ti nevim, co budu dělat. Asi plakat a volat domů Milovaného! .o)))

    OdpovědětVymazat
  11. Poštveš ho chudáka na mateřskou, co?
    Jen jestli bude chtít:-))))

    OdpovědětVymazat
  12. no my jsme to takhle měli původně domluveno... že on bude doma a já budu chodit do práce... jenže pak dal v práci výpověď a začal podnikat a tyhle plány lehly .o(
    ale na druhou stranu jsem za to ráda. Myslím si, že si to užiju, i když si to teď vůbec nedovedu představit :o)

    OdpovědětVymazat
  13. Ale to víš že jo. Já sem trochu staromilec, podle mě by mám měla bejt s dítětem co to de. Ale nebránil bych se třeba ve třech letech zvostat doma, nebo se nějak střídat.
    Ale takhle, když mám doma už větší kluky, je to stejně větší legrace:-)

    OdpovědětVymazat
  14. Jo, já teda taky nechápu, jak může někdo obětovat volnej čas tlupě dětí, za minimální odměnu, zadarmo a nebo taky s tím, že si platí táborovej poplatek jako každej. Až když člověk dělá toho vedoucího, zjistí, co to dá práce, aby všechno aspoň přibližně fungovalo, děcka se bavily, odreagovaly, neztratily a nezabily.

    Jdu se balit, odjíždím na tábor. Počtvrtý jako ne-dítě. Tentokrát jako zdravotnice.
    Táborový poplatek si platím. Celý.

    OdpovědětVymazat
  15. Haplo, tak si to užij!!! Co nejméně úrazů přeji :o)))

    OdpovědětVymazat
  16. chá, jídlo na táboře. V osmnácti jsem byla na astronomickém - měl trochu posunuté časy, vstávalo v 11, pak byla snídaně, oběd ve tři odpoledne, večeře v osm a o půlnoci byla tzv. půlnoční svačina. Spát se chodilo ve tři ráno. Řeknu vám, že tak jako tam jsem nikdy nežrala. K snídani tři krajíce chleba s pačtikou a ještě na chuť rohlík, k obědu nám paní kuchařka vyvářela dobroty, večeře taky teplé. A k půlnoční svačině mohl každý sníst co chtěl, co toho dne zbylo. Nebylo výjimkou, když člověk o půlnoci snědl porci oběda a pak si šel naložit ještě porci večeře. Náš vedoucí na táboře nabral šest kilo:-DDD

    OdpovědětVymazat
  17. ty kráso, tak o takovym táboře jsem ještě neslyšela! .o)))
    ale já jsem ranní ptáče, to by asi nebylo nic pro mě :o)))
    i když ten půlnoční oběd by byl jistě parádní! .o)

    OdpovědětVymazat
  18. Ja teda rada nejezdila,protoze jsem zazila dost odpornou sikanu ze strany vedoucich.Tenkrat mi bylo asi deset a od ty doby uz me mama na zadny tabor neposlala.Zanechalo to na me nasledky,dlouho jsem se neumela bavit s lidma.
    Stalo se ze me smutny,zakriknututy dite.
    Ledy prolomila az puberta :op!

    kK hlidani mi bohate staci nase dva kousky,ja bych zesilela strachy,aby se tam zadnymu diteti nic nestalo! :)

    OdpovědětVymazat
  19. Teda, Když to čtu, skoro v každém příspěvku zmínka o jídle.Připomínáš mi jednoho kamaráda, toho jsem před časen nazval \"Inkarnace nenažranosti\" ;-)) K tobě bych si to ovšem nikdy nedovolil :-)

    OdpovědětVymazat
  20. Cheo, tak to věřím, že to na tebe zapůsobilo :o(( s tím já žádné zkušenosti nemám a ani jsem o takovéto šikaně nikdy od nikoho neslyšela! Škoda, že sis nemohla tábor užít tak jako já :o(

    Lorandeli, když ono mi to jídlo pořád naskakuje na mysl!
    a klidně si to dovol, mě by to neurazilo! Vím to o sobě :o))

    OdpovědětVymazat
  21. Kolegyně je očividně masochistka :-)))

    Já ty třítýdenní tábory jako malá nesnášela. A to nám tam naštěstí nedávali našlehané pomazánky :-))

    OdpovědětVymazat
  22. nominku, taky z ní mám podobný pocit, ale proti gustu... :o)))
    ty kráso, víš co za sračky v těch pomazánkách muselo být? Ale já je milovala. Prostě něco jiného než doma :o))

    OdpovědětVymazat