úterý 23. listopadu 2010

Nedělní ráno tak trochu na jiný způsob.

-Jako každé víkendové ráno jsem v neděli vstala trapně brzy! Vstávám vždy mezi 6 a 7 bez ohledu na to, v kolik jdu spát. Takže se permanentně budím s bolehlavem z nevyspání! A jako každé víkendové ráno jsem se snažila zase usnout, převalovala jsem se, oči vyvalené dokořán a ne a ne zabrat! A dopadlo to jako vždy, vylezla jsem, zavřela Milovaného v ložnici a šla do obýváku. Udělám si čajíka, jdu se umejt (po cestě zakousnu buchtu)… Zkoukla jsem Přátelé a pak jsem vypla telku a otevřela knihu. Čtu zase jeden román od Lisy Jackson. Kdo jí zná, ví, že u jejích knih si člověk leda tak okouše nehty až do masa! Tedy aspoň já jsem u toho zesraná až za ušima! No prostě se bojim :o))) Tak si tak lebedim pod dekou, čtu si, nervy napjaté k prasknutí! Moje podvědomí začalo registrovat nějaký zvuky od okna… co tam jaký debil vyvádí v neděli ráno? Pomyslím si a čtu si dál vtažená do děje! Ježiš, neotevírej ty dveře!!! Zvuky slyšim pořád a za chvíli zjišťuju, že už vnímám spíš je než knížku! Co to kurva je? Dojde to tak daleko, že mě to vytáhne zpod deky a já se jdu k oknu podívat na toho debila, kterej mi něco vyvádí pod oknama! Jsem vzteklá! Dojdu k oknu, zírám ven a tam NIKDO! Když vtom se zvuky ozvou znovu. Ale když teď stojím u toho okna, tak už je jasné, že zvuky nejdou zvenku ale ze špajzu vedle okna! Bože můj!!! Rány jako prase. Jdu se ještě ujistit, jestli to není třeba z chodby za špajzem. Koukám kukátkem ven, ale tam je pusto-prázdno! A v tu chvíli je to jasný – NĚCO je ve špajzu! Vracím se do kuchyně a zoufale stojím dva metry od špajzu a poslouchám. Po chvíli bezomylně poznám šustění igelitek. A rány do dřevěných poliček! V hlavě mi začínají naskakovat scénáře z mých oblíbených hororových knížek! Že já to čtu! V nejlepším případě mám ve svých představách ve špajzu obří zmutovanou krysu lačnící po krvi! Mojí samozřejmě! Dojde mi, že dveře od špajzu se dají dost lehce otevřít! Kdyby něco zevnitř pořádně zatlačilo, tak je v bytě natotata! Zkusím se racionálně zamyslet, co by to asi mohlo být. Snažím se přemýšlet v rovině přirozené víc než v té nadpřirozené! A je to jasný - musí to být pták! Musel se tam dostat větráním ve špajzu! Bohužel si nedovedu představit malého ptáčka ale hned vidím mega ptáka, kterej se mi zaplete do vlasů a umlátí se v nich! Jdu vzbudit Milovaného, rozhodnu se! Milovaný je vyloženě nadšený, ale z postele ho dostanu. Zaposlouchá se a souhlasí s mou dedukcí, že se jedná o ptáka. Ještě prohlásí: „To jsem zvědavý, jak ho tady v bytě budeme nahánět!“… navrhnu, že v kuchyni dokořán otevřu okno. Chytré, co? :o)) Otevřu ho a už vidím Milovaného, jak sahá po dveřích od špajzu! Začnu ječet, ať ještě počká, že nechci být tak blízko (pořád ho vidím v těch vlasech!) a uteču až na druhý konec místnosti! Mám sice strach, ale do vedlejší místnosti nepůjdu, protože na druhou stranu jsem ženská zvědavá a co kdyby mi náhodou něco uteklo? A Milovaný otevře dveře a frnk! Miniptáček ani na vteřinu nezaváhá, kam se má vrhnout a už je z okna venku! Tak a je to! Ufff to byl tedy začátek dne! Milovaného ubezpečím, že bych samozřejmě ten špajz otevřela sama, ale jsem přeci těhotná, tak jsem se bála, abych se moc nelekla a neublížila Květákovi! Nemyslím si, že mi to věřil… ani já sobě jsem nevěřila! Jsem posera! Jen jsem si tak představila, kdyby tam ten pták vlétl někdy, když nebudeme s Milovaným doma a chcípnul tam! To bych asi čuměla, kdybych pak našla mrtvýho smradlavýho ptáka mezi igelitkama! No a ještě horší představa je, že by tam vlítnul o dvě hodiny dýl, kdy už by Milovaný byl v práci a měl by se vrátit až večer! A úplně nejlepší je představa, že by tam vlítnul až navečer za tmy! Existuje sice mikro pravděpodobnost, že se to stane ještě někdy, ale díru ve větrání, kterou nám do špajzu vletěl, musím nějak zadělat! :o)))

22 komentářů:

  1. doporučuji nečíst \" Ptáky v trní\"... :-)

    OdpovědětVymazat
  2. ty už mám přečtený! Ale žádnýho kněze, který by mě chtěl ojet, jsem si ve špajzu nepředstavovala :o)))
    nemyslel jsi spíš Ptáky od Hitchkoka? Ty už jsem ale taky četla :o))

    OdpovědětVymazat
  3. Já jsem měla v létě otevřené okno dokořán a seděla jsem na druhém konci pokoje. Telefonovala jsem s kámoškou a slyšela nějaké divné zvuky, tak jsem ji řekla, ať počká, že půjdu jen zavřít okno, že je asi průvan o ono to bouchá. Prdlačku bouchalo. Na parapetu (uvnitř v bytě, ne venku) mi poskakoval holub. Nejdříve jsem se lekla jako blázen. Pak jsem ho chvilku pozorovala a on mě. To \"bouchání\" bylo vlastně takové to ťupkání drápkama, když poskakoval. Když jsem se přiblížila, tak uletěl. Škoda, že to nebyl holub poštovní, mohla být nějaká romantika :-)

    OdpovědětVymazat
  4. Romantika? Ty máš myšlenky! Já bych byla spíš ráda, že se mi na ten parapet nevysral .o)) mám trochu jiné asociace na holuby :o))

    OdpovědětVymazat
  5. Zlatej pták, to mě jednou vletělo do pokoje takové obrovské hmyzí cosi (prej to bylo saranče, ale fakt velký jak kráva). Bála jsem se na to sáhnou, tak nějak divně to bzučelo... Tak jsem holt musela opustit pokoj a vyčkat příchodu muže, aby to zneškodnil. Stalo se to tak před 5 rokama, ale směje se mi kvůli tomu doteď :-)

    OdpovědětVymazat
  6. nesnášim velký hmyzáky! Z těch mám hrůzu! Divný je, že nic takového jsem si ve špajzu nepředstavovala :o)))
    já bych ho taky sama zlikvidovat neuměla :o((

    OdpovědětVymazat
  7. Přemýšlela jsem, co hodím dneska na blog a napadla mě díky vám teďkom jedna povedená fotka hmyzáka. Takže všechny milovnice hmyzáků, těšte se. A vstup jen na vlastní riziko, fotka je OPRAVDU, ale OPRAVDU jako stvořená pro noční můry! :-)

    OdpovědětVymazat
  8. Ježiš ona zůstane v té místnosti! Proboha! Já bych předčasně porodila!!!!

    OdpovědětVymazat
  9. muris, asi mám v sobě zakořeněnou zvědavost víc než bojácnost! .o)))
    A Květák to ustál a zůstal tam, kde ještě nějakou dobu má být :o))

    OdpovědětVymazat
  10. To mně takhle jednou vletěl do pokoje netopýr, v noci, nejdřív nalítaval do okna, do sítě, potom se asi někudy procpal a profičel mi nad hlavou, to jsem ještě nevěděla, že to je netopýt, tak jsem hnala vzbudit tátu ( to bylo ještě za svobodna, dnes bych budila manžela, samozřejmě ), tan mrknul a řekl, že tam nic není, tak jsem lehla a usnula, druhý den jsem ho objevila zavěšeného za skříní.

    OdpovědětVymazat
  11. Omlouvám se za překlepy, někdy píšu jak pako.

    OdpovědětVymazat
  12. no tak z netopýra bych se zesrala a táta by neměl šanci mě dostat znovu do postele! Spala bych s ním .o))
    mě vadí i můry, natož netopýři! Fuuuujjj!!!!
    A kdybych ho našla za skříní, tak bych se už v životě nevyspala .o)))

    OdpovědětVymazat
  13. Já ze všeho hmyzu asi nejvíc nesnáším vážky. Strašně se těch odporných helikoptér bojím. Pavouci jsou pro mě samostatná kapitola, na ty mám fobii a to nepřeháním, tak prosím o nich ani nepište!

    OdpovědětVymazat
  14. vážky jsou hnusný, ale na ty člověk zase tak často nenarazí... pavouci mi třeba vadí rozhodně míň než lítající hnusáci! Ale neznamená to, že bych se s nima chtěla mazlit a doma je nechávala žít nebo je osobně vyhazovala :o)))

    OdpovědětVymazat
  15. nám v létě lítaji domu vlaštovky, ale teda nevyžíraji nám špajz :-))

    OdpovědětVymazat
  16. tenhle pták si naštěstí taky nedovolil ve špajzu něco sežrat! Blbec vlítnul do špatnéh oddělení igelitek :o)))

    OdpovědětVymazat
  17. jéje... těhle příběhů mám... ležíc na zádech v pelech a sledujíc televizi mi v zorném poli přebhl po peřině megapavouk... vzhedem k tomu, že ho táta nenašel, jsem celý týden spala ve spacáku v obýváku...ležíme si tak ve stanu a najednou chraštění igelitu.. prostě podlážky stanu... myslela jsme, že s eposeru.. nevěděla jsem jeslti to cosi je uvnitř stanu nebo pod ním... a hledejte po tmě telefon abyste si posvítili na to něco... raději ne...a hejbněte se.. co když to rozmáznete...naštěstí to byla myš a byla pod stanem, tam zalezla zpátky do díry zekterý vylezla... těch příhod mám... brrr

    OdpovědětVymazat
  18. Dalimil zřejmě nikdy žádný díl \"Ptáků v trní\" neviděl, neb by věděl, že v tom filmu je to jen metafora o ptáčkovi, který zazpívá svou nejkrásnější píseň až na smrtelném loži. Aneb stará bělovlasá Maggie se vrátí k ještě staršímu kardinálovi (nebo kam až to povýšil) Ralphovi de[brikasár] (sorry,neumím to napsat) a teprve tam si navzájem vyznají lásku, načež jeden z nich (nebo oba?) umřou... no prostě kulervoucí happyend

    OdpovědětVymazat
  19. PJ, oni si tu lásku vyznají mnohem dříve nežli jsou bělovlasí. A ta metafora o ptáčkovi je taky trochu jinak. Ptáček ne že zazpívá svou nejkrásnější píseň až na smrtelném loži. Ten ptáček musí za \"svou jedinou píseň zaplatit v trnovém objetí životem\"... má to trochu jiný význam :o))
    ten příběh mám moc ráda! :o)

    OdpovědětVymazat
  20. \"Já potřebuji jen jednu červenou růži,\" pravil slavík. \"Jednu jedinou červenou růži! Copak není vůbec žádná možnost, jak ji získat?\"
    \"Jedna možnost je,\" odpověděl keř, \"ale je tak hrůzná, že nemám odvahu ti ji prozradit.\"
    \"Jen mi ji prozraď,\" řekl slavík, \"já se nebojím.\"
    \"Potřebuješ-li červenou růži,\" pravil keř, \"musíš ji za měsíčního světla vytvořit z hudby a zbarvit ji krví z vlastního srdce. Musíš mi zpívat s hrudí nabodnutou na trn. Celou noc mi musíš zpívat a trn ti musí proniknout do srdce a tvá živá krev musí proudit do mých cév a stát se krví mou.\"

    OdpovědětVymazat
  21. Přesně tak, platba životem za to, co je v životě nejkrásnější.

    Mimochodem, vzhledem k tomu, že spolu mají syna, si lásku vyznaji MNOHEM dříve než jsou oba bělovlasí.

    OdpovědětVymazat