čtvrtek 11. listopadu 2010
Pokračování postelové story.
-O víkendu jsem tu psala, jak jsme si s Milovaným vybrali postel a že určitě chceme šířku 160. Jenže od té doby, co jsme si s Milovaným řekli, že chceme šířku 160 jsem mluvila s mámou, ségrou, Suzuki a tak dále a tak dále a všichni mi to rozmlouvali a lobovali za 180. A já měla najednou v hlavě myšlenku, že jsem udělala chybu, že jsem Milovanému kývla na tu 160. A tak jsem začala spekulovat, jak to na něj zakoulet, aby bylo po mém! On tu postel celou vůbec nechtěl (i když samozřejmě pak bude rád, až se na ní bude válet a bude mít dost prostoru), takže když už jsem ho dotlačila až sem, tak jak ho ještě přesvědčit, že nejen že chce postel, ale že chce ještě šířku 180? Ve středu jsme si jí měli jít objednat a už bylo pondělí a já se ještě ani nezmínila! Prostě jsem nevěděla jak, abych došlo k úspěchu! A pak přišlo rozřešení. V pondělí večer mi Milovaný v půl 8 večer napsal z hospody, že už má zaplaceno, dopíjí poslední lok a vyráží domů. No a dorazil v půl 10 bez jakékoli další zprávy v těch následujících dvou hodinách! A toho se muselo využít!!! Já byla na něj pěkně nasraná, ale zároveň jsem byla ráda, že jsem dostala do rukou zbraň! Takže jsem ráno vynechala naše každodenní rituály, z čehož Milovaný bezpečně poznal, že nasraná jsem dost! Takže žádná nahatice při odchodu z domova a žádný telefonát na probuzení v 8! V úterý odpoledne mi pak zavolal a já zněla stále dost nasraně. Dělal si srandičky, jak jsem báječná, že už se nezlobím. Trochu jsem povolila, ale ne moc, aby si nemyslel, že je všechno v pořádku a načala téma středešní návštěvy nábytku. Milovaný mě ujišťoval, že jojojo že to půjdem objednat. A v tom přišla moje chvíle… „Ještě bysme měli zvážit tu šířku postele. Ona ta 160 není zase tak velká, já bych byla pro tu 180.“ A Milovaný laškoval dál: „Ty mě nemáš ráda, nechceš mě u sebe, proto chceš tak velkou postel.“ „To jsi uhádl. Někdy tě u sebe fakt nechci. Například včera.“, jemně jsem mu připomněla, že je v trestu, který se ještě moc nesnažil nijak zmírnit. „No tak jak myslíš…“, nechtěl se přít a mě se po obličeji rozlil blažený úsměv! Ve středu už ráno byla nahatice, nebyl však telefonát v 8. Zase se nic nesmí přehánět. Odpoledne jsem mu volala, aby doma vyfotil naší skříň, ke které potřebujem vybrat tu správnou barvu postele. A zase jsme narazili na téma šířky postele… „Zlato,“, už ten tón ho musel přesvědčit, že já mám pravdu, „co my víme, jakej bude Květák potom cvalík a bude nám lézt do postele a já se tam nechci mačkat. Nebudu teď kupovat 160, abych za 5 let byla nasraná, že nemám větší postel. Když koupíme rovnou větší, tak se nikdy nemůže stát, že pak budeme potřebovat menší!“ On to ale nevzdával: „Jak můžeš vědět, do jakého bytu se budeme stěhovat? Třeba tam budeme mít dva metry širokou ložnici a budem potřebovat menší postel.“ „Buď si jist, že do takového bytu se já stěhovat nebudu!“, ubezpečila jsem ho a debata byla ukončená! V 5 na mě čekal na autobusové zastávce a šli jsme do prodejny. Nečekala bych, že to bude zkoušet zase! Pořád do kola 160, 160, 160… Ale to už jsem se nasrala… „O co ti jde? Včera jsi řekl, že to necháváš na mě. A já jsem pro 180! Až se na ní budeš válet, tak budeš rád! A vůbec, celou postel platím ze svého! Takže přestaň pořád pyskovat!“, a ještě jsem si přisadila: „Ostatní ženský si starší chlapi berou, aby se měli dobře a aby za ně platili a podívej na mě! Já si musím i postel sama celou zaplatit, když jí chci a ty ještě pořád brbláš!.“ A pak už jsme si jen v krámě nadiktovali, co chceme, ozkoušeli jsme matraci, zaplatili jsme zálohu 5000 z celkové částky 20500 a když to půjde dobře, tak jí máme do 3 týdnů doma. Když to tak dobře nepůjde, tak jí máme doma do Vánoc. A to je snad konec příběhu o posteli! Jsem na sebe pyšná, co vám budu povídat. Zvítězila jsem nad hmotou! .o))
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
My máme postel širokou 2 metry a i to je někdy málo!!! Jedno dítě se tam ještě vejde, ale když se ti tam nastěhujou dvě, k tomu nějaký ten talířek se slaninou, miska buráků a oliv, je to hrozně málo:-))
OdpovědětVymazatMít pořádnou ložnici, tak bych taky brala minimálně dvoumetrovou :-))
OdpovědětVymazatPro mě (s neustále nalepenými příšerami na krku) je 180 minimum :-) Dobře´s rozhodla! :-))
160cm je peklo! Měli jsme, reklamovali jsme, ale matrac nám nechali, takže se tísníme dál.
OdpovědětVymazatJá už bych nebrala ani tu 180. Hezky dvoumetrovku a hotovo!
Co až budete mít dalšího květáka nebo řepu??
Jo a o kolik máš staršího chlapa??? Já o 7 měsíců a platí mi i tampony!
my jdem ze 140, takže pro mě je představa 180 něco neskutečně prostorného! :o)) a s dvoumetrovou už bysme měli tu ložnici hodně natěsno!!!
OdpovědětVymazatSejro, my v posteli nežerem! Nemáme totiž telku v ložnici, takže se ládujem na sedačce v obýváku :o))
muris, další neplánujem :o)
mám staršího o 14 let... ale výhoda byla, že kdysi kdysi koupil byt za 50 tisíc, takže já se jen nastěhovala a nemusela jsem řešit žádnou hypotéku, abych byla ve svym... :o))
Tak se na ně musí! Taktiku jsi zvolila úžasně!!! :-)
OdpovědětVymazat14? To se eště dá. Ten můj nemá byt. Sakra!
OdpovědětVymazatČetla´s \"Zapisovatlé otcovské lásky\"? :-)
La sconosciuto, jo já vím... kdybych s tím vyrukovala za normálního stavu, tak bude drsně trvat na svém :o))
OdpovědětVymazatještě že se zrovna se zlobením trefil do toho správného období! On to totiž udělá tak jednou do měsíce a zrovna to stihl v těch 4 dnech, co jsem potřebovala :o))
muris, to máš blbý! Budeš se muset podílet na jeho koupi! :o))
četla jsem to, ale to už je dávno! Už si to moc nepamatuju...
2 metry je málo. Pro 2 lidi a 2 kočky. 160cm by byla ideální pro jednoho a jednu kočku.
OdpovědětVymazatkiwi, kočku bych nechtěla ani do bytu, natož do postele :o))
OdpovědětVymazatJarmilko, kdyby v budoucnu došla inspirace:
OdpovědětVymazat\"Takovouhle večeři bys v hospodě neměl\", nebo
\"Připadám si jako tvoje pradlena\", popř.
\"Celý den pro mne nemáš vlídného slova, a teď se lísáš\", atd, atp.
lempe, to je pro mě nepoužitelné... u něj v hospodě totiž vařej velice dobře a on si taky umí uvařit sám, pračky se taky nebojí a nepříjemnej a nevlídnej taky nebývá... takže já musím fakt jen čekat na hospodskou chybu! .o)))
OdpovědětVymazatnemám to lehký! Ani ho nemám pořádně čím vydírat :o))
Jen doufám, že milovaný nečte pravidelně tvůj blog :o)
OdpovědětVymazatjá taky doufám :o))
OdpovědětVymazatale ne, určitě ne, jinak už by věděl, jak uniknout mým pastem :o))
Ta 180ka je podle mě základ. Nebude litovat, ale užívat si to ;-)
OdpovědětVymazatjojo bude si to užívat, ale občas mi připomene, že jemu by tedy 160 stačila :o)))
OdpovědětVymazats tebou bych teda chtěl mít dvojdomek...
OdpovědětVymazatnechápu, jak by se toto týkalo kohokoli, kdo by se mnou byl ve dvojdomku...?
OdpovědětVymazatže byste tou ohromnou postelí ve dne v noci bušili do společné zdi.
OdpovědětVymazatJen tak mimochodem, ta 160-ka by vám v pohodě stačila, zkus tu objednávku ještě stornovat..
nasrat :o))
OdpovědětVymazatPodařilo se mi tě? :o)))
OdpovědětVymazatČasem zjistíš, že ideální jsou dvě postele, které se mohou dát každá do jiné místnosti...
Ovšem v tomto s lempem naprosto souhlasím. Mít ty možnosti, tak oddělené postele i oddělené ložnice jsou skvělé. Jednak to soukromí - nebudíš druhého, když máš případ hnačky a furt vstáváš. Můžete chrápat. Do nikoho omylem nekopeš. A ten prvek romantiky! Připomíná mi to takovou tu krásnou viktoriánskou dobu, kdy musel manžel prosit, aby směl vstoupit do ložnice své ženy:))
OdpovědětVymazatlempe, myslím tím nasrat, že bych stornovávala objednávku! Jsi blázen!!! :o)))
OdpovědětVymazatsquire, my můžeme chrápat i tak a když do sebe moc nekopeme ve 140, tak ve 180 to snad ani nebude možné! :o)))
já si tedy nedovedu představit, že bysme spali odděleně! Ale jsme spolu teprve 5,5 roku, tak uvidíme časem! :o))
díky za podporu, nejsem blázen, že?
OdpovědětVymazatJarmilko, 5,5 roků není až tak veĺa. Chrápat člověk (myslím tím muže) začíná až ve zralejším věku. A návaly, které nutí člověka (myslím tím tentokrát ženu) 3x za noc se převlékat, taktéž.
Gratulace. 180 je dobrá volba. :-)
OdpovědětVymazat